samomluva

Zdravím,
pro mně a mé kolegy v práci je to zcela normální a běžné. Když se na něco "pekelně" soustředíte a záleží vám na tom, tak si melete pod nosem. Jsem zvyklá z práce, že kolegyně ve chvíli absolutního soustředění mi mimoděk řekně, že teď bude chvíli "povídat" a já to akceptuji, jelikož dělám to samé.

Chcela by som sa spytat ci je normalne ak sa sama so sebou rozpravam. Aj ked tu nikto nie je tak vediem konverzaciu ako keby tu niekto bol?

Nic mě tak dobře nepobaví,...Nikdo neodmlouvá, aspon

No zdenka tak kdyz mas najaky problem tak se musis obratit na psychiatra no a pokud k nemu nemas duveru tak , zalezi o co jde v sexu treba prostituta kr sjednoceni mysleni treba na byci zapasy a tak.Jinak budes takhle blbnout do smrti

TAKE BYCH VEDELA CO KDO MA K JIDLU JAK MU CHUTNALO CO VY NA TO MUSIM TO URCITE PROMYSLET DO TECH NEJMENSICHPODROBNOSTI.

Take me napadlo co by se usetrilo za odposlechy jak se o nich dnes tak casto hovori.kazdy by dal hrnicek na stenu se sousedem a vedel vsechno kdo s kym a kde a jak.ev kdo co ukradl a tak ruzne.Mozna ze by to byl i zlepsovak treba bych za to mohla dostat inejak tu kacku.

Řeknete třeba toužíme po Zdenkovi a on zaklepe na vaše dveře Není dobre

Sám omluva by měla byt dostatečně silna co do intenzity hlasu zřetelná smysluplná aby měla význam i pro sousedy a tím ev i šetřila naše penize

Také si myslím ze jde o vážnější duševní poruchu hlavně každy předem ví o čem přemýšlím.Pokud ti to děla problémy dobrý na to je třeba plegomazin 100mg 2x denně a už budeš ticho

Ahoj.Já si taky pořád povídám sama se sebou.Myslím,že trošku psychická porucha to bude,ale mě to nijak nevadí.Jsem dost zakřiknutá a tak si pokecám aspoň se sebou :-)Jsem moc ráda,že je takových lidí víc.PS.A hlavně ,docela si rozumím:-)

Já mám též potíž se samomluvou a prudkými záchvaty pohybu. Mohla by jste mi něco poradit? Co to může být, mám to už 10 let.

Dá se to nějak odnaučit?

Může to být vážna porucha vědomý,psychoza schyzofrenie a tak.

Ano, opravdu!

Teraz som nepochopila. čo je pre neurológa - či sa to vzťahuje na to motto, na môj príspevok, alebo na samomluvu ako takú. Inak to motto - bolo myslené viac -menej ironicky

To je pro neurologa.

Motto:
A prečo by som sa nemohla rozprávať aj so sebou, nielen s inými, veď ja som tiež človek, nie ?

No to je bomba ! Na internete som našla tému samomluva, čo ma nepochybne potešilo !! Preto som tak prekvapená, lebo je to psychologický problém, ktorému médiá akosi nevenujú pozornosť, Nedočítate sa o samomluve v žiadnom časopise, nehovoria o tom v TV v žiadnej psychologickej relácii... Akoby nikto s tým nemal problém - a potom nečudo, že verejnosť zaujíma takýto zjednodušený postoj: Ak počujú, že niekto sa rozpráva sám so sebou - nie je normálny a bodka. A pritom to môže byť úplne normálny človek, len má taký zlozvyk, že mu nestačí rozmýšlať v duchu - potichu ako normálnej" väčšine, ale musí svoje myšlienky vyjadrovať nahlas. A ako každého zlozvyku, aj tohto sa ťažko - ak vôbec - dá zbaviť. Viem to pod?a seba, keďže taký problém mám sama. A ďalší problém je, že keď si zvyknem rozprávať tam, kde ma nikto nepočuje (doma, v prírode a pod.),tak nezabránim si v samomluve (inak správne by to mal byť po slovensky samohovor, nie ?) ani na verejnosti... A horšie je, že, keďže som na to zvyknutá, mne to pripadá normálne, ale neuvedomuejm si, že iní to vnímajú inak a potom človeka označia: "To je tá, čo sa rozpráva sama so sebou... Inak, neviem, prečo by mal človek "trpieť" samomluvou, skôr by som povedala, že "trpím svoju samomluvu", lebo niekedy mi to nevadí, ale často mi to samej lezie na nervy... akože "to sa mám stále počúvať ?" Niekedy si poviem, že už by bolo načase s tým prestať - a tak že od rána už budem ticho... no chví?u to vydržím a potom zasa zvyk preváži nad vô?ou...Raz som tak vydržala asi deň nehovoriť a práve to myslenie potichu mi pripadalo nenormálne. No možno by sa to dalo prekonať, len treba vydržať.. A obdivujem ?udí, ktorí si dokážu pre seba rozprávať doma, ale na verejnosti, ak sú sami, sú ticho... Ja s tým problém mám, a tak potom sa musím učiť nerozprávať už doma. Lebo vonku ťažko budete niekoho presviedčať, keĎ vás začuje, že ste normálny.. Veď - z druhej strany, ja keď niekoho počujem rozprávať si, tiež ho hneď zaradím medzi postihnutých...
Preto by som rada konečne počula vyjadrenie nejakého psychológa aj k tomuto problému.

No to já zase když třeba sjem sama v mym pokoji a rodice jsou treba v obyvaku tk si povidam jako ze jsem v nejakym poradu a nekdo se me na neco pta a ja odpovidam.nebo ze treba na ulici kdyz jsem tak si sama pro sebe povidam.....

je tato stranka ete stale "aktivna"? pretoze su tu aj par rokov stare prispevky :(