Reklama

Toužíte po druhém dítěti?

lenka (Čt, 22. 3. 2007 - 13:03)

No,to musi byt smutny,kdyz se nekdo snazi a nejde to.ja jsem otehotnela hned!

. (Čt, 22. 3. 2007 - 13:03)

Holky já zatím toužím po prvním ale marně:-(

lenka (Čt, 22. 3. 2007 - 12:03)

mas pravdu,az bude holcicce tak rok,budem se snazit o poceti.Teda jestli to neprijde driv-po porodu jsem totiz zacala hned pravidelne menstruovat a chranim se jen spermicidnimi cipky-spolehnout se na ne ale moc neda!

Ivka (Čt, 22. 3. 2007 - 12:03)

Taky jsem tak přemýšlela..nejdřív,že až půjde dcera do školy,pak až bude trochu větší..Nakonec už je skoro dospělá a když jsme se k tomu konečně rozhoupali-tak to několik let nešlo a musela jsem se léčit na neplodnost..Jako dítě psala dcera Ježíškovi každý rok,že chce brášku-ted když jsme se konečně dočkali-tak už je jí to srdečně jedno...Kdybych se měla znova rozhodnot-tak bych neváhala-velký věkový rozdíl není moc dobrý-já mám bráchu o 6 let mladšího-to ještě jakžtakž jde,ale pak mám druhého -o skoro 15 let mladšího-a toho v podstatě vůbec neznám,když se náhodou setkáme tak si nemáme co říct..

lenka (Čt, 22. 3. 2007 - 10:03)

mam dvoumesicni holcicku,po diteti jsem nikdy netouzila,v tehotenstvi jsem se s tim ale dobre smirila.Manzel by chtel hned dalsi,ja ale nevim...Porod byl osklivej,tak snad az casem,ale zatim netouzim...Ma kamaradka otehotnela hned po sestinedeli.

era (Čt, 22. 3. 2007 - 10:03)

Ahoj, mám jedináčka, druhé dítě jsme mít nemohli. Několik let jsem se tím trápila, chtěla jsem druhé (nebo i víc) adoptovat, příp. vzít do pěstounské péče. S manželem jsem se na tom ale nemohla domluvit, bylo mu to proti srsti. Dnes už to neřeším, synovi je 14 a samotou netrpí. Je společenský, má spoustu zájmů a tak i dost kamarádů. Myslím, že nezáleží příliš na tom, zda člověk má nebo nemá sourozence, komu je samota souzená, ten bude sám i mezi čtyřmi sourozenci a kdo nechce, sám být nemusí, svět není jenom rodina. Nejlepší přátelé obvykle z rodiny nebývají a naopak sourozenci se k sobě někdy mají jako nejhorší nepřátelé. Už dávno si nemyslím, že bych pojistila štěstí synovi tím, že bych mu imho pořídila sourozence. Ono je to všechno jinak a záleží na mnoha jiných okolnostech:-)

Návštěvník (Čt, 22. 3. 2007 - 10:03)

A já zas toužím aspoň po prvním, vypadá to že marně :-((

katerina (Čt, 22. 3. 2007 - 09:03)

netouzim ani po prvnim,-)

kay (Čt, 22. 3. 2007 - 08:03)

Já jsem po druhém dítěti netoužila, synovi je jedenáct, v létě jsem neplánovaně otěhotněla, měl jsem už vypsanou žádost na přerušení, domluvila jsem si termín a nakonec jsem ho zrušila. Už brzy se nám má to druhé narodit, začali jsem se na ně s manželem těšit, i když jsme prožívali před tím dost těžkou krizi, ne, že by se to mezi náma úplně zlepšilo, ale manžel má hezký vztah k dětem, já bych do toho šla, myslím, že jednou budeš ráda. Ještě jsem chtěla dodat, že mně je 34 a manželovi 40. Jo a první dítě taky nebylo vytoužené- pro mě, akorát manžel je z generace, která se ženila a vdávala brzy, takže všichni kamarádi měli už rodinu, chtěl se hodně ženit a hodně mít děti. Já nejsem moc rodinný typ, ale dnes jsem ráda, že syna mám, je to hodný a rozumný kluk. Taky jsem ze začátku těhotenství nebyla z toho nadšená, ale v nějaké knížce jsem si přečetla, že se postoj v průběhu může změnit a přesně to platilo, příroda je příroda. Vysadila bych na tvém místě antikoncepci / já jsem neměla,10 let jsme si dávali pozor a používali ochranu/ a nechala tomu volný průběh. Jinak - syn se na sourozence moc těší, je takový ochranitelský typ, měla jsem obavy , ale máme malou neteř, takže trošku ví, co malé dítě v rodině obnáší. Uvidíme, jak to bude dál, doufám, že se nebude cítít odstrčený , to si budu hlídat, jsme totiž s manželem nejstarší sourozenci, takže víme, co je žárlit na mladší.

Karolínka (St, 21. 3. 2007 - 20:03)

Ahoj všem, poslední dobou ve dne v noci přemýšlím nad tím zda si pořídit další dítě... probírám pro a proti.... Mám úžasnýho sedmiletýho syna a abych řekla pravdu, tak nad tím miminkem přemýšlím spíš kvůli němu než kvůli sobě. Mě by pro mou vlastní realizaci to jedno dítko stačilo, ale ze všech stran slyším... to ho necháš samotnýho - seš sobec a tak podobně... jenže narození prvního děťátka jsme si oba s manželem moc přáli a těšili se na něj a tenhle pocit teď nemám... Chtěla jsem se proto zeptat jestli jste někdo v podobný situaci a pokud někdo máte dětí víc, tak jestli byly všechny stejně vytoužený jako to první....

Reklama

Přidat komentář