Týrání v dětství

mám smutnou zkušenost u...Řekla bych, že věta "co vám na tom vyhovuje" je trošku nešikovná, ale poukazuje se na to, že lidé často propadnou sebelítosti, která je utvrzuje v tom sebetrýznění a připomínání si špatných zkušeností z dětství. Takto se oběť týrání v dětství utvrzuje, že má právo si stěžovat, poukazovat na ty, co týrání způsobili, čímž se ve svém životě nepohnou dál a přešlapují v sebelítosti. Je potřeba se vypořádat s minulostí, třeba pochopením, že tyran si tento způsob chování sám přinesl z dětství a neuměl se chovat jinak, odpustit mu a tuto kapitolu svého života uzavřít. Máme sílu tvořit život podle svých představ a jestli v nás zkušenost z dětství probudila soucitnost namísto nenávisti, máme z velké části vyhráno

Týrání dětí ( a vůbec, kohokoliv) je pro mne naprosto nepochopitelné. Chudáci děti, nevinné a bezbranné bytosti. Buďte na všechny děti hodní, nevíte, co je v životě ještě čeká, vždyť možná dětství bude to nejlepší období v jejich životě.

mám smutnou zkušenost u některých psychologů, terapeutů, že na potíže které popisuje Noni, řeknou: ,,a co Vám na tom vyhovůje" Podle nich, na tom člověku v tom utrpení něco vyhovuje, jinak by na tom dle nich nebyl člověk špatně. To je fakt zoufalý takový názor a ještě u odborníka. Taková demagogie. Ale Tohle nás učil i učitel v psychologii. Já si o tom myslela své, ale ono se to takhle učí a někteří se toho chytí, nemají vlastní názor, cítění....je to smutný.

Ahoj,je mi 25 let,má matka...Miki, jediná cesta je přestat se s ní stýkat. Ona se nezmění a pokud tě její chování trápí (což se vůbec nedivím), pryč od ní. Ať se s tou svou zlobou a nenávistí třeba otráví. Moje máma byla taky taková, vychovala ze mě zakomplexovanou, ustrašenou bytost, neschopnou nějakého vztahu (to ty jsi na tom ještě dobře, že máš manžela a fungující rodinu), trpěla jsem poruchami příjmu potravy, panickou poruchou, sociální fobií, závislostí na lécích atd atd, prostě normálního života neschopný člověk, teď jsem v invalidním důchodu. Ona je zlý člověk, nenech její negativismus dopadat na sebe. To není matka, ale zrůda. Přeju ti hodně štěstí a buď ráda, že tě to snad až tolik nepoznamenalo.

Moje máma zažila ošklivé psychické týrání a celý život má špatné nervy. Pochopení velkého se jí nedostalo od okolí, ostatní členové rodiny to popíraly...
Já žažila vyrůstání s mámou, které je věčně špatně, z toho jsem byla špatná. Otec alkoholi. Dosud mám psychické potíže...nejvíc mě deptají odborníci, kteří na to řeknou: ,,a co vám na tom vyhovue,, nebo: nemáte se ráda, když máte psychické potíže,, Něktěří odborníci se chytli pseudoterapeutických prázdných klišé a na mne působí jako naprostý zabedněnci nechápavý.

Ahoj,je mi 25 let,má matka mě od mala psych.tyrala,pořád mi nadávala,jak sem blbá,jak mě nikdo nechce,jaká sem svině a když sem její urážky,ji chtěla vyvrátit,utočila na mě že jsem p...a ku....,šíleně to bolí do ted,mám svůj život,manžela díte,a pořád se do mě stará co dělám špatně,jestli mám doma uklizeno,zalité kvíta,že sem se neměla vdávat,přitom sem štastna,dokonce dělá peklo mezi mnou a mým bratrem,vždycky ho pomlouva a pak když mu to řeknu, zapře to a řekne že dělám peklo já.Když sem se ji s něčím svěřila,s něčím co mě trápilo,třeba že sem se pohadala s kamarádkou,ona to vždy použila v zápětí když sme se hadali a nadala mi že se nediví že s takovou pi...jako sem ja se ma kamaradka nebavi,už to psychicky nezvládám,řekla sem ji při nedávé hádce,at už se stará o sebe a řekla mi že sem ku...a pi...zase,pořád mám psych,problémy,když sem byla malá zamykala mě po tmě do koupelny,lechtala mě až sem brečela a dávala na mě polštář jako kdyby mě dusila,nevím už co mám dělat....má někdo taky nějaký problém?jako ja.....nechci byt jako ona ke svým dětem a snad nikdy nebudu!

Honzis, nééé, Oni je budou rovnou geneticky manipulovat už před narozením! Budou se rodit rovnou Bárbi a Ken už s prsama a šulínem, voboje pak naroste brutálně velký! Na co hubu a péro na lízink když to sfouknou hormónama:)
A blbinky s lidským plodem přece nejsou podle současnejch zákonů týrání!

Týrání dětí? Nebuďte směšný! Za chvilku se budou vošklivejm holčičkám plasticky operovat xichtíky už v jesličkách a aby držely krok s dobou tak se ji hned po narození uřeže půl střev, odebere trochu žebírek a přifouknou prsíčka:)
A všichni to budou vnímat jako NORMÁLNÍ!

Restriktivní oblečky pro děti do deseti let, sedmidenní plenkové kalhotky, postýlky s řemeny...Můžete legálně koupit a používat v jihoamerických státech. Nedivím se, že to i u nás přichází do módy, sám znám matky, které své dítě "chrání" tak, že když vaří, nebo perou , tak dítěti, i tříletému, upevní postroj. Proč se nedivím? Nejsem blázem ani úchyl, ale právě proto, že česká a jihoamerická žena na tom bude brzy stejně. Málo času na výchovu, nutnost dvojího zaměstnání, život v nesezdaném páru, děti z povinnosti, manžel ve vězení...Statistiky jsou neúprosné. Už doháníme Ameriku. Bohužel ne USA:(

Jn. tak to bys je mela udat, cim driv tim lip

Mam starsi sestru o 9 let. Ja jsem od malicka sportovni typ a moje sestra modelka. Kdyz ji bylo 18 let, tak odesla do zahranici a maminka byla z toho hotova. Od jejiho odchodu me maminka zacala zpracovavat a tvorit do sestry podoby. Sestra posilala pravidelne fotky a ja musela vypadat presne jako ona. Vzdy jsme se hadaly, ja brecela, protoze to jsem nebyla ja, ale nakonec mama vzdy zvitezila. Deti se me ve skole posmivaly. V 18ti letech jsem vypadala o generaci starsi. Nakonec jsem utekla take a zacala si konecne zit svuj zivot bez nejakeho kecani.

Sousedka dává na svoje děti (holky 3 a 5 let) takový stahující oblečení, širokej pásek přes břicho kterej má ještě pár upevňovacích pásků. Hrozně si pochvaluje, jak bude mít děti štíhlounký a jak nemají větry a nepřežírají se a vůbec jsou na svůj věk klidný...Mě to spíš připadá jako týrání!
No co by jste na to řekli vy?

Pavle,tak to jsem rada-nevim,odkud se bere nekdy nezajem ze strany rodicu,ale presto je to mozne.Ja mam ted dvoumesicni holcicku,oba s manzelem ji milujeme a doufam,ze jeste dlouho bude v nasich silach ji doprat to nejlepsi,co mohou rodice dat...

RODIČE JSOU NĚKDY PĚKNÝ SVINĚ-MÁ ZKUŠENOST.

Lenko, s manželkou máme krásný vztah i se svými dětmi.Manželka totiž měla své dětství, ze strany své matky, taky problémové. Její pravá matka zemřela když ji bylo 9 let a pak se její otec znovu oženil ale druhá máma na ni nebyla hodná.

chapu.nezajem je taky na prd,Pavle.
Co manzelka?Doufam,ze alespon ta se zajima...

Já jsem sice nebyl týrané dítě v pravém slova smyslu ale rodiče se o mě moc nezajímali,s ničím mně nikdy neporadili a když jsem se oženil a sháněl byt chtěli jsme u nich stavět,protože měli barák a velkou zahradu tak o ničem nechtěli ani slyšet.Dnes už k nim nic necítím.

To se Ti nedivím, že Ti nechybí. Mě teď když jsem dospělá, vždycky políbí a mě se z toho zvedá žaludek. Doslova.

Zazila jsem psychicke tyrani jako dite ze strany otce.Nenqavidim ho,6 let jsme se nevideli a asi uz nikdy neuvidime.

Já se měla na rozdíl od vás docela fajn. Můj nevlastní otec na mě jen řval a občas mě seřezal. Ani modřin jsem moc neměla. Ale i to stačilo k tomu, že ho přímo nesnáším. A matce v duch vyčítám, že se mě nikdy nezastala. Celý život mě chyběl vztah k otci i k matce. Nikdy jsem se jim s ničím nesvěřila, protože jsem jim
nedůvěřovala. S výchovou syna si často nevím rady, já prostě nevím, jak by to mělo být správně. U těch dětí, co zažily opravdové týrání, vůbec nechápu, jak to mohly přežít.