Týrání v dětství

Jano, a to si toho nikdo nevšiml? Učitelé nebo někdo musel vidět tvoje tělo. A jak jsi na tom dneska s matkou? Jaký máte vztah?

Jano, a to si toho nikdo nevšiml? Učitelé nebo někdo musel vidět tvoje tělo. A jak jsi na tom dneska s matkou? Jaký máte vztah?

kiveta...mela jsem to podobne ale psychicky.Vyrostla jsem bez obou rodicu jen s babickou a ta uprednostnovala ostatni vnoucata /nevidela je denne jako me/ a pokud jsem neco neudelala podle ni byla docela neprijemna.Rikala mi co mi to tu povidas ty nejsi moje holka pane boze co bych dala za to kdybych se te mohla zbavit tahni si za maminkou ale ty si ukradena atd.Jeste ve 24 letech kdybych odmitla treba jet na navstevu k pribuznym protoze jsem uz 6 let mela chlapce byl s ni ten tyden k nevydrzeni.Hodne mi vtloukala do hlavy ty nejsi normalni, ale opravdu si asi postizena , tohle delaj may opicky atd.Ja jsem od skoly rvavy typ a vsude sama...separuju se od prvni tridy i ucetelky si stezovaly ze jsem samotarska.Ted je mi 30 let a mui kmitat i muj partner podle ni /a ze on se s tim nepare/ -bydlime dohromady.Ja akorat dnes byla venku s kocarem v 9.oo a vynadala mi ze mam jit po obede a ja ze neco mam ze pujdu hned a byla z toho 40 minutova ostra vymena nazoru.Me v detstvi hrozne vadilo ze kdyz uz nevychovavaji rodice a mama obcas prijela na navštevuale memely jsme k sobe ten vztah.Vim jak ji stvalo ze me musi sebou tahnout do zoo /tak jednou za 4 roky, nebo jak ji vadilo ze by po ni ostatni divne koukali ze me nechce vzit k prvni mori kam jela s pritelem a brachou.Bylo by to na dlouho....Hodne jsem s bratrancema travila prazdniny a dostali jsme treba kazdy 4 deli ja nesnedla ani jedno chtela JSEM HO navecer pak zacal jeden rvat ze je chce ona za mno prisla at mu dat ja samozrejme nechtela protoze to tak bylo vzdy./nekde tam u nich se nase rodina nebude hadat nedelej tu ostudu a ukaz ze jsi lepsi/Bratranci toho pak vyuzivali ,Sedela predemnou a rikal takze ty jim to nedas?Pak uz horsim hlasem´....jsem ti dobra na to abych ti vyprala ale kdyz po tobe neco chi tak mi to nemuzes udelat kvuli nakonec by rekla pojd Michalku ja ti zitra koupim o 3 vic nech tady tu lakomou holku lakomecka lakomyho,A zavrela za mnou dver.Hrozne mi chybel clovek jako meli treba bratranci tatu ktery se za ne postavi.Babicka delala vse podle toho jakym dojmem to bude pusobit na ostatni.Takze kdyz chtel mou panenku dostal ji.Bylo nam tak5-6 let...V tom jsem vyrostla s dodatky ty nejsi uplne normalni a ze proc a ...treba...si se ve skole o prestavce s nekym strkala.Nebylo to bezne "nejsi" normalni bylo to cilene hodne to rozmazla.Pamatuju si vyroky a to vse uz od tech 5 let jako ty hajzle jeden, strevo..podivej se na ty kluky co ja bych dala za to kdybych je tu mohla mit misto tebe.S tim se blbe zije.Je to fakt na dyl ale zaver je ten ze jsem jak 15 leta , detska, jakoby nevyzrala, tvrda,bojovna sle taky smutna kdyz me pritel treba prestane hladit protoze usina dokazu zacit tajne brecer protoze bych chtela furt objimat a slysetze jsem dobra.Fakt ze jo.Kdyz ty vyroky ktere jsem si napsala na zadni stranu slabikare ctu....tak pry at si nevymyslim takovy nesmysli a nelituju se."ále nepovidej takovy kraviny to ti niko nerikal" ale jo.Moje mama je podobna a ma takovy sesit taky ale tam bych jiny problem s dalsim sourozencem.A mama to holt mela danne uz od mala ze to nedotahne tam co segra a tak byla udajne taky cvok a prastena a nemocna.Ja mam sš a az na to ze se furt hrabu v necem z mynulosti si pripadam celkem ok:-)

Bylo mi řečeno od psychologa že byl zázrak že jsem přežila své dětství.předtím jsem narazila na psycholožku která mi mé vyprávnění nevěřila-přišla jsem jí málo postižená.matka mi v dětství nedávavala najíst,a bila mě až do krve,budila mě ze spaní.Kromě babičky se mě nikdo nezastal.

Ahoj kiveta,
podla mna si bola na 100% tyrane dieta, ale je samozrejme, ze Tvoji rodicia to nikdy nepriznaju (tak ako by si to (ani sami sebe) nepriznali ziadni tyrajuci rodicia), pretoze tym padom by museli uznat, ze ku vztahu k Tebe a k Tvojej vychove chybili, ze Ti ublizili (a vlastne nasledky toho ublizovania znasas dodnes), a to by asi nezniesla ich hrdost. Preto radsej zaprieraju a zvaluju to vsetko na Teba, tvrdia ze si vymyslas, atd. Myslim, ze to takto robia viaceri rodicia ktori v minulosti tyrali svoje deti, proste si to nikdy nepriznaju, radsej svojim detom budu viacej ublizovat. Musis sa s tym zmierit.

koukam, že tu už dlouho nidko nebyl...ale i tak to zkusím.zajímalo by mě, jak se dá klasifikovat týrání. vyrůstala jsem s matkou a otčímem, oba vysokoškoláci a z materiálního hlediska o mě bylo dobře postaráno. akorát jsem asi nebyla schopna naplnit jejich ambice. na ZŠ jsem se učila dobře, sem tam nějaká ta dvojka na vysvědčení. jen jsem byla od mala hodně plachá, stydlivá a také roztržitá a nesoustředěná. za každou špatnou známku mě rodiče dost bili, pěstmi, vařečkou nebo bičem. čato jsem měla jelita na zádech, vytrhané trsy vlasů a oteklé oči, protože jsem skoro každou noc brečela. nikdy mi ale nijak fyzicky neublížili-krom jelit,občas rozseklého rtu nebo obočí jsem žádná zranění neměla. pak se chodili omlouvat.ale další trest přišel v zápětí.stačila horší známka nebo abych třeba zapomněla domácí úkol nebo ztratila propisku.myslím, že k tomu docházelo tak 2-3krát týdně od mých 7 do 18 let-to mě otec zkopal ze schodů, když jsem oznámila, že chci jít bydlet ke svému příteli.pak už se mě nikdy nedotkli.koncem základky jsem začala lhát o známkách a falšovat podpisy,abych se vyhla trestu.na středí škole jsem měla až do maturity mizerné výsledky.nebyla jsem schopná se donutit učit, neustále mi myšlenky unikaly do jiného světa.vysnívala jsem si spousty příběhů.začala jsem chodit hodně za školu. rodiče mi dovolili nosit jen takové oblečení,jež uznali za vhodné, nelíbila jsem se sama sobě, chodila do školy, kterou mi vybrali oni, a tak mi bylo všechno jedno.radši jsem se potloukala po parcích a lesech, kde jsem byla sama.a za každým průšvihem následoval trest.pak jsem se od nich odstěhovala.je ze mě naprosto neschopný člověk.léčím se leta na psychiatrii,ale vůbec nic nepomáhá.
když jsem se s nimi pokusila promluvit,rekli,ze si hraju na týranou chudinku a že lžu.nakonec jsem začala věřit jejich verzi, že jsem byla probémové dítě, které občas dostalo na zadek,ale kamarádky z dětsví vše popírají.jedna si pamatuje,jak jsem měla vždy celá záda modrá,kdyý jsem se převlíkala na tělocvik,druhá-jak jsem dostala za to,že nemám zakasané tílko.babičky tvrdí, že jsem byla extrémně tiché, poslušné dítě a k jedné jsem párkrát utekla,když bylo nejhůř.
teď-i když nejsem nejmladší jsem se pokusila studovat vysokou školu,ale jsem hodně neúspěšná.ze zkoušek mám strach a radši na ně nejdu,než dostat špatnou známku.jsem opět závislá na rodičích,ale vypadá to,že ze školy mě vyhodí-letos jsem nedošla téměř na žádnoun zkoušku...
byla jsem tedy týraná, nebo jsem pouze přecitlivělá?vše si pamatuji naprosto přesně i naše sousedka pamatuje ten jekot u nás doma.proč mi tedy rodiče tvrdí,že si vymýšlím?nerozumím tomu a nedokážu se s tím vyrovnat.nesměla jsem se stýkat se svým biologockým otcem a babičkou.tvrdili mi,ze si vymýšlím,abych byla zajímavá,že žádnou jinou rodinu nemám.až na to,že jsem ted byla po letech navštívit svou babičku.existuje.celou dobu myslela,ze jsem na ní zanevřela...tak jsem se trochu vypsala,ted už se snad dají tyto věci řešit lépe.kdyby dřív byly linky bezpečí,určitě bych tam volala.

opravuji - hodně síly. Taky jí můžeš přesvědčovat o tom, že si zaslouží lásku /bez ponižování a bití/, že je nyní dost silná a může se případným tyranům bránit, že si zaslouží být milována taková jaká je - bez podmínek.

Ahoj Pájo,
myslím si, že tvá kamarádka by měla o svých pocitech a zážitcích mluvit - i když to pro ni je asi velmi bolestné /proto to chce vytěsnit a zapomenout/ Stejně ale vytěsňování nefunguje - dostihne jí minulost třeba právě tím, že se nyní /i když je dospělá/ opět chová jako oběť - nechá se mlátit od přítele, apod. Je jasné, že jí k povídání pokud sama nechce nedonutíš, ale možná jí zkus vysvětlovat co by jí svěření se /ať už tobě- pokud ti věří či dobrému psychologovi/ může přinést. Ona se potřebuje ze svého dětství "osvobodit" tím, že jej znovu v bezpečném prostředí odprožije - dovolí zasutým pocitům vyjít ven. Sice to je zpočátku bolestné, nicméně velmi osvobozující. Prostě se potřebuje asi hodně vyplakat, případně vyvztekat, aby jí její zasuté pocity stále netížily a neotravovaly současný život. Možná jí zkus říct, že ti na ní záleží, že máš o ní starost a chtěla by si jí pomoc - mluv o tom, co tobě pomáhá, když jsi nešťastná, třeba jí sjednej schůzku u nějakého laskavého psychologa. Budeš ale asi potřebovat hodně trpělivosti, citlivosti a taktu, aby ti mohla /vzhledem k traumatickýmu dětství/ důvěřovat. Přeji hodně síli a měj se fajn.

Vím že tohle neočekáváte ale sháním podklady pro závěrečnou práci o týrání dětí avosorbmaseznam.cz

Vidim, ze uz tuto mistnost dlouho nikdo nenavstivil, ale preci jen zkusim stesti. Pred ctyrmi mesici jsem se seznamila s uzasnou osobou, ktera ma za sebou krusny zivot a ted se topi ve svych problemech. Na prvni pohled pusobi, jako bezstarostny velmi vesely clovek, ale pravda je zcela jina. Jako dite byla tyrana a pravdepodobne i zneuzita, ale to nemuzu rict s jistotou. Ona o tom nikdy nemluvi,vim to jen z jejich letmych poznamek kdyz je opila.Hlavni problem ted je v tom, ze s ni zije muz, ktery ji bije a ona s tim nic nedela jen z toho duvdu, ze se hrozne boji samoty a tak ji je milejsi dostat pak facek, nez byt vecer sama. A ja vim, ze to ma hodne spolecneho s jeji minulosti. Takze pisi sem o radu, jak bych ji mohla pomoci vyrovnat se s davnymi stiny. Ona rekla, ze o svem detstvi nikdy s nikym nemluvila a nikdy mluvit nebude. Rekla jsem, ze by ji to ale mozna mohlo pomoci, ale myslim, ze je to beznadejne, je predvedcena, ze mluveni k nicemu neni. A tak pije a pije...Nevite nekdo, kdo sam mate zle zkusenosti, jak ji pomoci, co Vam nejvice pomohlo? Dekuji

Nevěřili tomu asi, protože to ignorovali. POZDĚJI JSEM Z NÁZNAKU ZJISTIL - ŽE TO DÍTĚ FABULUJE.

Jaké máte zkušenosti s tím, jak rodiče (nebo kdokoli jiný) reagoval na to, co se vám děje a co musíte snášet? Ignorovali to nebo se snažili pomoct?

Milá I., opravdu moc Ti děkuji za to, cos napsala, vážím si Tě. Sama jsem si v dětství prošla mnoha zkušenostmi asi podobnými těm Tvým a i to mě vede k tomu, na čem teď pracuji. Jedná se o projekt pomoci právě dospělým týraným v dětství, zejména těm, kterým se kdysi - když to bylo nejdůležitější - žádné skutečné pomoci nedostalo. Také zpracovávám práci na téma Dlouhodobé následky týrání v dětství. Myslím, že pro týrané děti už se toho u nás dělá docela hodně a chci, aby se více dělalo i pro dospělé týrané v dětství.Je mým cílem, aby např. začaly vznikat svépomocné skupiny pro tyto lidi a další. Pracuji na tom a modlím se, aby se to podařilo prosadit a dostalo se pomoci i Tobě.

Anicko, kdyz to vezmu ted ze sveho pohledu, tak si myslim, ze kdyby mel clovek moznost nastalou skutecnost s nekym probrat, prokonzultovat, sverit se a rozebrat...tak by se s tim pak nejak naucil zit, uzavrel to, jako nevydarenou epizodu ze sveho zivota...jenze tenkrat, kdyby se clovek sveril, tak bude bit jeste vice nebo bude mit jine problemy. Kdyby to rekl nadrizenemu, ale ten byl stejny, jako milenku mel svoji sekretarku - ale bylo to dobrovolne a oboustranne, ne vynucene - a byli to stranici, kteri se umeli podrzet a ja jen 21 leta divcina, ktera byla na vse sama a nechtela mit zadne problemy, takze pak clovek radeji zmenil misto, aby tomu zabranil. Vis, ona uz uplynula stejne dlouha doba a ja to v sobe citim stale a ted jeste vice, protoze jsem se zacala s sebou zabyvat a nemohu prijit na to, co delam spatne, ci jak se maji veci delat spravne...neverim si, mam asi nejake komplexy ci bloky, ktere mi znemoznuji mit krasny vztah, protoze si stale myslim, ze to tak asi ma byt...pak se tady clovek dovida, ze i milovani je uplne o necem jinem, nez jsem prozivala ja, protoze jsem se bala dat najevo svoje city a pocity, aby mi nebylo ublizeno a tak podobne, ono se tezko o tom pise, protoze mam stale strach, aby me tu treba nekdo nepoznal a nemohl mi zase nejak ublizit, treba i slovne...ale predpokladam, ze takovychto postizenych je hodne, jen, ze nemaji pristup na tyto stranky...aby se docetli ci si mohli alespon castecne ulevit sverenim po tolika letech...vim, doba nejde vratit, ale co s temi pocity, prozitky, jak je vypustit, jak udelat tu pomyslnou caru za minulosti, aby clovek mohl zit pritomnosti a budoucnosti? Jak ma clovek verit, kdyz zazil tolik utrpeni a bolesti a hlavne od tech nejblizsich? Komu se mel clovek sverit? Kdyby ve skole, tam to videli na mych jelitech a bali se take, abych nebyla jeste vice bita...rikam, ted uz je jina doba, jsou ruzne linky, nadace...decka to maji mozna snadnejsi. Mozna se uz venuje vice casu i psychologii, ale drive to byla hanba jit si pro pomoc a to ma v sobe take clovek zakodovano. Kdyz jdete k lekari, tak ten vas odbyde, ze jsou jini na tom hure a co ze se trapim malickostmi a minulosti. Vis, ale mam i spatnou zkusenost s psychology ci psychiatry - nevim presne rozdil, ale bylo to pred 3 lety ve vojenske nemocnici, kam jsem denne dochazela za byvalym, ktery udelal pruser a ja byla ve spatnou dobu na spatnem miste (pro neho dobrou dobu a dobre misto) a oni mi tam nepomohli, neuvedomili si, co jsem zazila, prozila a ja se v tom placam nanovo...on uz je v pohode, ma jinou a ja zase hledam chyby a zase premyslim, proc se to stalo zrovna me...kazdy si mysli, jak jsem silna, ale tady to neni prece o sile, ale o pocitech,. I ja jsem ziva bytost a ne nejaky bezcitny tvor. A ja s temi pocity neumim zit a cim jsem starsi, tim je to horsi. Jsem podezirava a neduveriva a to se lidem nelibi. ALe jak clovek nema byt, kdyz to zazil na vlastni kuzi a vi, co se muze stat, ale to, kdo to nezazil proste nepochopi. Jsou lide, kteri prochazeli celym svym zivotem bez problemu a neumi si vubec predstavit, jak to mel nekdo tezke. Ted se vlastne divim, ze jsem se dozila tolika let a dosahla jsem, kam jsem dosahla. Nestezuji si. I kdyz posledni pulroku v tom litam priserne. Pocit zbytecnosti, beznadeje, zklamani, prazdnoty, obavy a ja nevim co vsechno...snazim se najit smysl zivota, najit jeho klady, ale bohuzel se mi to nedari. Ma jeste smysl bojovat, ale proti cemu? Proti sama sobe? Vzdyt uz nejsem schopna ani pracovat a az to praskne, tak bude prusvih...zatim to nejak zvladam, ale jak dlouho? Toto nejde do nekonecna. Schovavam se pred zivotem za praci, ale tu praci uz take nezvladam, protoze me prestala tesit a unavuje me. Jsem stale unavena a vycerpana. Chce se mi jen spat, tam se clovek aspon chvilku, mezi sny o tech restech, ktere me tizi, citi bezpecne.Anicko nevim, lze-li pochopit moje prozitky, ci stavy, ale strasne moc bych si prala, kdyby byli opravdu skutecni odbornici, kteri by brali cloveka jako cloveka a ne jen jako kus kvuli bodum. Kazdy muze se jednou dostat do podobne situace a pak pozna, jake to je, kdyz je na vse sam. Chtela bych umet byt sobec, aby se me problemy okoli netykaly, ale bohuzel to neumim, takze onu jsou v pohode a ja na pokraji, ale ceho...jen mam pocit, ze uz padam, padam dlouho a hluboko a nevim, zda najdu v sobe silu se jeste zvednout, byt zase vesela a pohodova holka - ted uz vlastne baba, plna elanu a chuti do zivota...Vis, zda se mi to uz zbytecne, ale predstava, ze bych takto zila jeste dalsich 20 let me desi...to radsi fakt nebyt...ale jak to zaridit?Preji ti, at sve povolani milujes a muzes pomoci lidem, kteri tuto pomoc potrebuji a treba se o ni boji rici, poprosit...ALe zkuseny clovek take vyciti, kdy jini tuto pomoc potrebuji, ja to bohuzel vycitila vzdycky a jak jsem dopadla? Jsem sama na vsechny sve proklete problemy, sama na sebe. A sobe same bohuzel pomoci neumim. Ach jo. Drzim ti palce, at se prokouses temito prispevky, ktere clovek se snazi vyplodit, aby byly srozumitelne, ale ono to je velice tezke, protoze to vlastne je priserne...

Chci se zeptat, jak byste si představovali pomoc pro bývalé dětské oběti týrání? Díky všem.