Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Kdysi jsem toto tema...Ahoj,ja už som zúfalá,svoje dieťa milujem najviac na svete,ale tak strašne sa bojím,že jej ubluzim,že už ďalej nevládzem....

Kdysi jsem toto tema zakladala a pak jsem obcas "zavitala".Ted me to sem laka znova.Pokud na mne nekdo mate otazky,ptejte se.Doufam,ze poradim,ac OCD bude me prokleti do konce zivoza

Pozdravujem zo slovenska....Pobavila som sa ;) presne takyto pristup to chce a hlavne neuverit tej IBA myslienke :) .pozdravujem

Ahojte,tak som sa...Ahoj a psychologicka co nato hovori?mna trapi nieco podobne...

Ahojte,tak som sa zaregistrovala,nech si môžem s vami písať. Prečítala som si celú diskusiu. Je tu niekto ešte aktívny? Ja už to nezvládal,mám malú dcéru a stále má napadaju hnusné myšlienky ,že ju zaskrtim... Niekedy sa z toho zrutim a plačem a trasenie sa,nemôžem dýchať,až si nakoniec ľahnem dám si lexaurin a pak zaspím,alebo sa nijako ukľudnim.. každopádne takto ďalej nevládzem...Minule som rozmýšľala,že či by som toho bola naozaj schopná... Dala som jej ruky okolo krku a pritlačila,ona začala kašľať a povedala,že mama čo to robíš? Ale ja som hneď prestala... Po tomto už neviem čoho som schopná,som proste určite blázon a nedokážem s tým žiť, strašne sa bojím,že jej ublizim aj keď ju milujem najviac na svete.. chodím k psychiatrické,kedysi som mávala depresie brala som lieky,potom mi boli vysadené a fungovala som celkom fajn... Až v polovici decembra na mňa prišli tieto stavy... Lieky beriem cca dva týždne ale zatiaľ mi to nepomáha... Rada by som bola ,ak by sa mi ozval niekto s podobnou skúsenosťou... Možno by mi to pomohlo...

Z bolesti to určitě není,...nejvíc právě zajímá ta osobní zkušenost někoho.

Z bolesti to určitě není,...píšeš anonymně,nikdo neví,kdo jsi a tak jestli se ti chce a týká se to přímo tebe,napiš víc.Petře,rozumný chlap by navštívil lékaře,jednou bys mohl hodně litovat,že jsi to neudělal.Je umění jít sám a něco s tím dělat,než pošahanci,kteří to nechají dojít moc daleko.

ne nikdy jsem u psychiatra...trva to už asi 2 roky vzdyčky tak měsíc pak tžeba pul roku dobrý a pak zase začnu na ty věci myslet a jde do zas dokola

Z bolesti to určitě není, to by bylo poblázněných po autonehodách, nemyslíš? Je to porucha mozku, přečti si o tom někde na webu.

ale stalo se to jednou,nebo víckrát? A už to,že ses chtěl oběsit,no nevím,navštívila bych doktora.

se ti to často,nebo to bylo...ne nikdy jsem u psychiatra nebyl.

Vznikne po porodu a na...nás ve městě to jedna paní také měla-do té doby úplně zdravá.No,chovala se jako blázen,prý vydávala skřeky,bylo toho plné město.Manžel za ní přišel a doktor mu to musel říct,že byla odvezená do psych.léčebny.Je to hrozné.A vyléčí se to potom,nebo ta maminka má trvalé následky a musí brát dlouhodobě i pak léky doma? Samotnou by mě zajímalo,jak dopadla,jestli je dnes už dobrá.Nejhorší to je,pokud tam přijede zdravá mamina a po porodu se takhle zblázní.Možná někdo nezvládne i těžký porod,souviset to trošku může,máme každá jiný práh bolestí.

Laktační psychóza u žen po porodu- viz výše.

Vznikne po porodu a na svědomí to má hormon co spouští laktaci. S těžkým porodem to nesouvisí. Je to peklo, nenechávejte maminku samotnou a buďte nablízku a pomáhejte jí. Dřív byla čerstvá maminka se svojí maminkou nebo tetou, nikdy ne sama. Vyčerpání to zhoršuje. Léčba je v psychiatrické léčebně a okamžitě zastavují laktaci, dítě musí na umělou výživu, ale to nevadí. Je kolem toho malá osvěta, přitom se to stává . Z mého okolí vím o mladé mamince. její tchyně to bohužel nepochopila a považovala ji za blázna, chtěla jí odebrat děti! To je největší hloupost a chyba. vyléčí se z toho.

Dobrý den,

chci se také...se ti to často,nebo to bylo poprvé? Léčil ses někdy na psychiatrii? No,sám víš,že to není normální a to jako jsi měl chut jí zabít? Být tebou,tak si s tím zajdi,dokud je čas,už to,že se to stalo,tak znamená,že se to může opakovat.Nespát,nejíst a mít takové myšlenky,to je hrůza.Je umění s tím něco dělat a právě spousta duševně nemocných s tím nic nedělá a pak se něco stane a vyčítají si to.To je jediné,co nepochopím,kdyby se to stalo mě,hned bych zašla za psychiatrem.On ti pomůže.

Dobrý den,

chci se také svěřit se svýmy myšlenky třeba se mi uleví. Mám sestru a mám ji strašně moc rád a asi před rokem a půl mě zničeho nic napadly myšlenky že ji zabiju v duchu jsem si to představoval a bylo to čím dál horší strašně jsem se trápil nespal jsem nejedl byl jsem bez nálady až jednoho dne už jsem to nevydržel a šel jsem se na půdu oběsit. Udělaql jsem si smyčku zavázal ji na trám, ale nakonec jsem to neudělal a rozbrečel se. K psychiatrovi se mi jít nechce stydím se za to a stydím se mu říkat o svých problémech připadfám si jako zrůda nevím co dál.

to jsem si myslela,že při depresi by píš člověk ublížil sobě,ne druhému.