Život je plný bolesti...

Sorrow, co bylo pro mě to dno, od kterého jsem se odrazila ? Chceš to vědět ?Tak tedy: o tom zhubnutí, zvracení a průjmování jsem už psala. Píšeš, že je pro přítele těžké to snášet. Můj to neunesl, odešel. Já nemohla jíst, spát, blila, srala, kudy chodila, klepala, na hrudi kamion, u srdce svěrák, nemohla jsem popadnout dech. V hlavě jen myšlenky na to, jak to utrpení skončit. Chodila jsem tenkrát v únoru kolem řeky, a přemýšlela, jak to udělat. Ale pak mi něco přecvaklo a myslela jsem na pomstu. Za to všechno, jak se ke mně při tom choval, že mu to vrátím. A taky syn mě trochu vzpamatoval. Řekl, že když to takhle půjde dál, že za mnou už nepřijede. Asi tak nějak ve zkratce to bylo. Trvalo to celé asi 1,5 roku a nikomu bych to nikdy nepřála zažít.Sorrow, ty na tom zdaleka tak ještě nejsi, tak ti radím, změň doktora a léky, které te posunou k lepšímu. A věř, že to překonat jde, ženská vydrží víc, než kůň. To jen chlapi to častěji vzdávají. Ahoj. Budu zítra.

V souvislosti s takovýmito stavy se hovoří o jakési "duchovní transformaci", která se může projevit jak duševně, tak fyzicky. Já mám nevyřešené trauma z dětství, které ale nevím jak odstranit. Zapomenout se nedá, odpustit také ne. Takže jsem v začarovaném kruhu, na který se nabalují další problémy. Také jsem prošla kde čím a bojím se, že nezabere ani ta chemie.

Andy, dík za uznání. A buď sakra ráda, že tuhle zkušenost nemáš.Pavle, trochu ti nerozumím. Kdybych já, nebo lékaři, umněla odstranit duchovní příčinu této nemoci, už bych to dávno udělala. Ale co jsem lezla po různých léčitelích, kineziologiích, reiki masážích, pomohlo mi to vždy tak na 1 den. Takže závěr : podle mě tady pomůže jen ta chemie, dodaná z venčí.

ER,jest-li je původ člověka důchovní,tak původ nemoci je také duchovní.Nemoc existovala nejprve na duchovní úrovni,pak teprve zasáhla tělo.Odstranit nemoc znamená odstranit její příčinu na duchovní úrovní.Jinak se budete léčit do smrti.Zamyslete se nad tím.

Díky za virtuální podporu :-)

Ahoj nezlob se že se vám tady do toho motám ale věř že mám taky problémy.To co popisuješ je klasická deprese a ta je z nedostatku serotoninu v mozku.Zkus jiná antidepresiva a uvidíš.Každému pomáhají jiné druhy a tak to prosím zkus.Na léčitele kašli a věř psychologovi nebo psychiatrovi.Držím palce a zatím se moc drž.

Ivetko, tak to máš pravdu, nejsem depresivní, tady se vžít nedokážu. Jen jsem to, bez tvého svolení, chtěla slyšet od Sorrow. Sorrow, určitě to zvládneš, snaž mít radost i z těch nejmenších samozřejmých věciček, dělá to zázraky! Holky zde ti určitě dobře poradí, zkušenosti jsou nejcenější bohatství, v téhle oblasti bohužel žádné nemám, takže uvolňuju fleka někomu s podobným trápením, páč vím, že sdílená bolest je poloviční...drž se!

Občas zajdu do sauny, nebo lézt na stěnu, ale poslední dva týdny chodím jen do práce a domů do postele. S těmi léčiteli jsi to trefila, byla jsem u kartářky - mimochodem, ve všech věcech z mého života měla pravdu. A ta mi poradila, abych se vykašlala na léčbu a začala chodit na regrese a pak na rodinné konstelace. K doktorce jem měla jít už před měsícem, ale už se mi tam nechce, právě proto, že mám pocit, že to nezabírá. Jo, dobře si pokecáme, na chvíli se mi uleví, ale nejpozději druhý den jsem zase tam, kde jsem byla. Rivotril neznám, teď mám Velbutrin a ještě jedno AD, na jehož jméno si teď nevzpomenu. Trápí mě, že takhle týrám svého současného přítele, protože jeho jsem paradoxně zesraček vytáhla a on (a nejen on) mě ujišťuje, že jsem potřebná a úplně v pohodě, ale já se tak necítím. I když vlastně není důvod. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby byl člověk s prominutím "úplně blbej" a řešil jenom hospodu, diskotéky, peníze a sex a netrápil se i hladomorem v Africe, když to hodně přeženu. le Ty asi víš, jaké to je, když si stále bereš za všechno zodpovědnost a když má někdo blbou náladu, myslíš si, že je to kvůli Tobě.

Jj, Iveto, to je pravda. Také je pravda to, že člověk musí chtít. Hledám bod, od kterého se odpíchnout. Ale pak přijde drobnost, co mě rozhodí a jede to znovu. Nejhorší je, když jsem sama. Přemýšlím a říkám si, jak je všechno na hovno. K čemu je mi vzdělání, hezká vizáž, práce, když si to neumím užít. Pak si představím, jaký by to byl klid, kdybych se už ráno nemusela vzbudit... Jenže, mám zodpovědnost ke svým přátelům a k člověku, se kterým žiju. Copak bych mu mohla způsobit takovou bolest, kterou si procházím já? Takový sobec nejsem. Dokonce jsem chtěla natolik zhuntovat svoje tělo, aby odešlo bez mého přičinění, ale ani to mi nedovolili :-( Iveto, co bylo pro Tebe to dno, od kterého ses odrazila? Já si dokážu říct, že mi žádný člověk, ani situace nestojí za takové trápení, ale řídit se tím dokážu maximálně pět minut.

K depresi sebevražedné sklony patří. Já tomu říkám rakovina duše. Máš 2 možnosti : buď se nechat tou nemocí sežrat, nebo se s ní porvat. Jde to, ale někdy to trvá i déle. Bereš k tomu i Rivotril ? Chtěla bych ti trochu pomoct a trochu ti ulevit. Hlavně nezkoušej léčitele, mě to málem zabilo. Deprese nejde léčit alternativní léčbou, ale jen klasickou medicínou.Sorrow, což takhle pro začátek zajít do solárka ? Světlo také působí v těchto případech pozitivně a něco málo bys pro sebe udělala, protože ty za to stojíš. Jsi inteligentní a kvalitní člověk, jen jsi momentálně v totálních sračkách. Co ty na to ?

Andy, právě proto, že nevíš, tak nemluv. Jsou to tvoje slova. A psát si s tebou taky nechci. Já, na rozdíl od tebe, se totiž umím vžít do stavu Sorrow, a věř, že není co závidět.Sorrow, zase ho získáš zpět, jsi mladá a upřímná holka, neboj. A vůbec nejsi žádná looserka. Já tenkrát zhubla 28 kg za 2 měsíce, bouchala hlavou do zdi, jen zvracela a průjmovala. A vidíš, vyhrabala jsem se z toho, protože jsem chtěla. Nejhorší byly ty rána. Vidím na tobě, že to psaní tady ti trošku pomáhá. Když nejsi ok, máš tendenci problémy jiných lidí trochu přebírat i na sebe. Nemám pravdu ?

Mám diagnostikovanou depresi, navíc mám sebevražedné sklony a také jsem sebepoškozovač, i když s tím se mi daří držet na uzdě. Víš, R., já si už připadám jako vymýšleč. Doktoři se snaží a já se pořád ne a ne uzdravit. Asi to nedokážu výstižně popsat, ale jsem sama sobě nepříjemná tím, jak jsem pořád ve stresu, strachu a napětí. Dokážu se vystresovat blbou návštěvou zubaře tak, že dva dny brečím, zvracím a klepu se. Je mi ze svého "bolestínství" zle, ale nedokážu to potlačit. Zvláštní je, že když je ve srabu někdo z mého okolí, funguju jako "držák". Lidi se na mě můžou spolehnout, ale sobě pomoct nedokážu. Hodně lidí mí ani nevěří, že se cítím tak mizerně, takže to raději ani neříkám.

Sorrow, ty určitě nezabíráš žádné místo na světě, to že Ti zrovna nepomáhá psychoterapie je dáno Tvou nemocí a né nedostatkem snahy. Svěřila ses svému psychatrovy, jak na tom jsi? Určitě za ním zajdi, nejlépe hned, třeba zrovna 4. antidepresiva budou to co Ti pomůže, nebo Ti navrhne jiný způsob léčby. Jsi jeden z nejupřímnějších lidí, které jsem tu na doktorce potkala, tak nepřestávej psát.

Chtěla bych mít takovýhle pozitivní náhled :-) Sakra, kde já ho jen nechala. Zyloram jsem měla jako první. Do toho sedativa, prášky na spaní, pomalu si doma buduju lékárnu. Chtěla jsem se za pomoci odborníků dobrat k podstatě. K tomu, co mi tak otrávilo mysl. Zatím mi jen zopakovali to, co vím, že jsem měla těžký start do života a zasuté vzpomínky se probudily k životu. Lidi, já jsem v háji i z toho, že mám ráno vstát. Nemám chuť na jídlo a tak radši vůbec nejím. K tomu mě zítra čeká zubař, kamarádky manžel kolabuje po chemoterapii. Jsem pěknej looser, lidi mají kolem mě problémy a já se hroutím kvůli blbinám. Deprese opravdu rozežírá mozek i tělo a bolí.

Bělo: neříkám, že omezený názor je jiný názor, říkám, že vidět problém jen z jedné strany je omezené!!!Každá mince má 2 strany a úhlů pohledů, kterými se na ně můžem podívat je několik!!! To se vždy musí brát v zřetel, je to nepopíratelný fakt! Nebo?Sorrow: máš diagnostikovanou nějakou nemoc co se depresí týče? Spadáš už do nějaké přihrádky duševních onemocnění? Nebo se jedná jen o tvé pocity, které sis zasadila do podvědomí a z nichž již dlouhodobě čerpáš???To je pro mě důležité vědět, páč dokážu poradit jen s procesy, který sami dokážeme řídit, nikoli medicínsky, nejsem lékařka ani netrpím depresemi.

Sorrow, tak to jsi na tom relativně ještě dobře, oproti jiným. Vůbec se ti nedivím, že tě tohle podzimní počasí likviduje. Ale musíš to překonat. Pak bude zase sluníčko, vím, že se z toho vyhrabeš. Ale měl bys změnit antidepresiva. Já měla asi 4 druhy, a zabral až Zyloram.Víš, ona deprese vůbec nemusí být reaktivní, prostě někdy přijde i z ničeho nic. Já se stím peru už 10 let a vím, že tvůj lékař musí pro tebe najít taková AD, která ti sednou. A je jich zaplaťbůch dost.A Sorrow, věř, že ten marast s přibývajícím věkem bude jen a jen menší. Pouze tak, jak budeš chtít ty.

Díky za reakce, s kratšími či delšími přestávkami jsem v depresích tak 5 let, poslední 2 roky až na dně. Nevím, co to odstartovalo, stalo se toho docela dost - hnusné dětství, problémy v rodině, táta alkáč atd. Nejvíc mě ale asi srazila zrada a nepochopitelný odchod jednoho blízkého člověka. Z toho vyplynula ztráta důvěry v lidi a pocit zbytečného života. Prostě, i když to tak racionálně není, mám pocit, že na světě jenzbytečně zabírám místo. Antidepresiva už mám asi třetí, chodím i na psychoterapie, ale myslím si, že se asi dost nesnažím a v těchto dnech mi dochází i chuť. Je mi 29 a mám strach, že tenhle marast bude s věkem jen horší. Ve společnosti a práci mám mimikry, jen nedokážu žít sama se sebou.

Jo, každý má právo na svůj názor. To nikomu neberu. Ale to že má někdo jiný názor, neznamená, že má omezený úhel pohledu. Inteligentní člověk vyslechne názory ostatních a udělá si svůj vlastní názor. A je na něm jak a čím bude argumentovat. Třeba bude mlčet. I mlčení má svou hloubku a smysl.

Běla: já to nemám v rukou, všichni jsme tvořitelé těchto diskuzí, kdybych to byla já, kdo je vede, anonymy, debily a omezence bych vyházela!!! Asi někdo nepochopil, co znamená nesouhlasit s názorem...já to nedělám...když nesouhlasím, řeknu, že nesouhlasím, a že si o tom myslím něco jiného...nenadávám, neurážím, není to můj styl, pokud si o to předem neříkáte tím, jak prezentujete pouze váš omezený úhel pohledu. Kdo si neuvědomuje, že každá mince má 2 strany a že každá událost má své jádro a několik obalů...nechápu, jak může diskutovat!!!Naposledy prosím omezence, ať mě neřeší...řeší se tu úplně jiný problém úplně nekoho jiného! Díky:))

ahoj Sorrow, můj ty smutku :-), jak dlouho to máš? a přišlo to samo a nebo se něco v tvém životě událo a pak se to vezlo?