Reklama

Klec šla hledat ptáka.

Člověk možnost svobody, či lépe předurčenost ke svobodě, nosí v sobě. Jenomže okolo tohoto svobodného já, okolo vlastní svobody nastavěl jednu mříž za druhou.

Vše na něm - jeho zvyky, jeho způsoby myšlení, jeho oddávání se úspěchu a požitku, jeho strach ze zklamání a z násilí - to vše se stalo mřížemi jeho svobody. Ano, se svou klecí se ztotožnil natolik, že ji považuje za svou vlastní bytost, ba dokonce za svobodu, takže své nekonečné já už není schopen vnímat.

V této situaci je pták, pravé já, úplně ztuhlý, složil křídla a leží v bezvědomí. Člověk neví nic o ptáku svobody a nevydává se jej hledat. Pohne-li pak pták z nějakého důvodu slabě křídly, ovane člověka lehce průvan. Teď pozná, že on sám je klecí svého vlastního pravého já, že jeho současný stav bytí a vědomí je vězením pro toho nezničitelného v něm. Jenže dosud neví, odkud k němu závan máchnutí křídel přichází, a tak se jej vydá hledat.

Ale pták přece neuletěl, aby jej člověk musel jít hledat mimo klec. Je v kleci, a ať jde tato kamkoli, nosí ptáka stále s sebou. Tento druh hledání je marný. Člověk může nalézt ptáka teprve tehdy, když pochopí, že je to klec, která ptáku brání žít v jeho nebeském elementu a drží jej v skrytosti. Musí rozplést klec, zrušit všechny falešné názory, falešné pocity, falešné zvyky. Falešné já musí ustoupit, má-li to pravé znovu žít.

Zdroj: Konrad Dietzfelbinger - Kafkovo tajemství, nakladatelství Volvox Globator

Reklama

Autor: mk

Reklama

Komentáře

johnyssimo (Pá, 14. 11. 2008 - 20:11)
geniální článek! super! je to tak!
Návštěvník (So, 15. 11. 2008 - 18:11)
Nejlepší na doktorce!
Konrad Dietzfe… (Po, 15. 10. 2012 - 01:10)
Člověk možnost svobody, či lépe předurčenost ke svobodě, nosí v sobě. Jenomže okolo tohoto svobodného já, okolo vlastní svobody nastavěl jednu mříž za druhou. Vše na něm - jeho zvyky, jeho způsoby myšlení, jeho oddávání se úspěchu a požitku, jeho strach ze zklamání a z násilí - to vše se stalo mřížemi jeho svobody. Ano, se svou klecí se ztotožnil natolik, že ji považuje za svou vlastní bytost, ba dokonce za svobodu, takže své nekonečné já už není schopen vnímat.

V této situaci je pták, pravé já, úplně ztuhlý, složil křídla a leží v bezvědomí. Člověk neví nic o ptáku svobody a nevydává se jej hledat. Pohne-li pak pták z nějakého důvodu slabě křídly, ovane člověka lehce průvan. Teď pozná, že on sám je klecí svého vlastního pravého já, že jeho současný stav bytí a vědomí je vězením pro toho nezničitelného v něm. Jenže dosud neví, odkud k němu závan máchnutí křídel přichází, a tak se jej vydá hledat.

Ale pták přece neuletěl, aby jej člověk musel jít hledat mimo klec. Je v kleci, a ať jde tato kamkoli, nosí ptáka stále s sebou. Tento druh hledání je marný. Člověk může nalézt ptáka teprve tehdy, když pochopí, že je to klec, která ptáku brání žít v jeho nebeském elementu a drží jej v skrytosti. Musí rozplést klec, zrušit všechny falešné názory, falešné pocity, falešné zvyky. Falešné já musí ustoupit, má-li to pravé znovu žít.
VH (Čt, 15. 11. 2018 - 11:11)
Myslím, že málokdo tento článek plně pochopí.
Default User Image
Valerie (Út, 24. 10. 2023 - 18:10)

Souhlasím, že je to skvělý článek, ale řekla bych to jednoduše - klec je ego, pták je naše pravé já - pokud se přestaneme stotožňovat s egem (není třeba ho zničit a vlastně to ani nejde), tak osvobodíme ptáka. Nemusíme kvůli osvobození ptáka - našeho já- jezdit do Indie. Stačí, když se nebudeme brát tak vážně - své postavení, názory, vzdělání, majetek atd.

Reklama