Proč nezanášet potoky a řeky posekanou trávou

13 Září, 2025

Na první pohled se může zdát, že posekaná tráva je přirozený materiál a že její splach do potoků či řek přírodě neublíží. Opak je ale pravdou – posekané rostliny ve vodním prostředí způsobují řadu problémů, které negativně ovlivňují kvalitu vody, vodní organismy i celé ekosystémy.

1. Zhoršení kvality vody

Posekaná tráva je bohatá na organické látky. Jakmile se dostane do vody, začíná rychle hnít. Tento proces spotřebovává kyslík, který je nezbytný nejen pro ryby, ale také pro raky a obojživelníky. Kyslíkový deficit může způsobit úhyn vodních živočichů nebo jejich ústup z postižených lokalit.

2. Eutrofizace a přemnožení řas

Rozkládající se posekaná tráva uvolňuje živiny, zejména dusík a fosfor. Ty podporují přemnožení sinic a řas, které tvoří husté zelené povlaky na hladině. Tyto povlaky zhoršují průnik světla do vody, což poškozuje vodní rostliny a zároveň odebírá životní prostor živočichům. Raci, kteří potřebují čistou vodu s dostatkem kyslíku, a obojživelníci, kteří kladou vajíčka do vodních nádrží, jsou tímto vývojem zvláště ohroženi.

3. Mechanické zanášení toků

Kusy posekané trávy mohou ucpávat menší přítoky, potrubí a propustky. Po silném dešti hrozí lokální záplavy kvůli zablokovanému průtoku. V takových místech se pak vytvářejí nepřirozené bahnité nánosy, které zhoršují podmínky pro raky i larvy obojživelníků.

4. Ohrožení vodních živočichů

Shnilá tráva u dna potlačuje přirozený život hmyzu, larev a dalších drobných organismů, které jsou klíčovou potravou pro ryby, raky i pulce. Pokud se tato základna potravního řetězce naruší, trpí všechny vyšší články – od raků až po dospělé žáby.

Reklama

5. Nepřirozený zásah do ekosystému

Řeky a potoky mají svou vlastní dynamiku – samy si přinášejí listí, větve a jiný organický materiál v přirozeném množství. Umělé dodávání velkého objemu trávy narušuje rovnováhu, kterou ekosystém není schopen zpracovat.

Jak posekanou trávu využít lépe?

Místo házení do vody má tráva smysluplnější využití:

kompostování – cenné hnojivo pro zahradu,
mulčování – ochrana půdy před vysycháním,
krmivo – pro hospodářská zvířata či králíky.

A co sekání rostlin přímo v potoce a na březích?

Vodní a pobřežní rostliny nejsou „nepořádek“, ale zásadní součást zdravého toku:

stabilizují břehy a brání jejich erozi,
poskytují úkryt rybám, rakům i obojživelníkům,
čistí vodu – zachycují živiny a jemné částice,
snižují teplotu vody stínem a zpomalují proud,
podporují biodiverzitu – jsou stanovištěm pro hmyz, ptáky a vodní živočichy.

Sekání vodních rostlin je proto ve většině případů zbytečné a přírodě škodí. Provádět by se mělo jen výjimečně, například:

když dojde k nadměrnému zarůstání vodního toku invazními druhy,
nebo pokud je potřeba zajistit průchodnost toku při povodních.

I tehdy by se ale mělo sekat citlivě, po částech a mimo období rozmnožování živočichů, aby se nenarušil celý ekosystém najednou.

Aby nedošlo k poškození živočichů, doporučuje se:

nesekat v období rozmnožování a vývoje mláďat – tj. zhruba od dubna do konce července,
vhodnější je sekat na konci léta a na podzim (srpen–říjen), kdy většina živočichů už dokončila reprodukci a rostliny mají za sebou hlavní vegetační fázi,
sekat po částech (ne celý tok najednou), aby zůstaly zachovány úkryty a potravní zdroje.

Rostliny v potocích a jejich vliv při povodních:

Rostliny, které většinou problém nepůsobí a jsou pro tok prospěšné

Tyto rostliny stabilizují břehy, čistí vodu a zlepšují ekologii toku. Většinou netvoří tak masivní bariéry, aby výrazně omezovaly průtok.

vodní trávy (např. skřípina, sítina, ostřice) – pružné, ohýbají se s proudem, málokdy tvoří překážku,

vodní byliny (např. rdesty – Potamogeton spp., stolístky – Myriophyllum spp.) – tvoří přirozený úkryt pro ryby a pulce,

vrby, olše a další dřeviny na březích – kořeny zpevňují břehy proti erozi, stromy navíc stíní vodu,

kyprej vrbice je obecně prospěšná rostlina – podporuje biodiverzitu, opylovače a zpevňuje břehy.

mokřadní byliny (např. kosatec žlutý, blatouch bahenní) – zpomalují odtok vody a podporují biodiverzitu, přitom obvykle neucpávají celé koryto.

Rostliny, které mohou při povodních působit problém

Tyto druhy se rychle rozrůstají, vytvářejí husté porosty a mohou ucpávat koryta či propustky. Při přívalových deštích se snadno vytrhávají a splavují dál, kde tvoří překážky v toku.

Rákos (Phragmites australis) – vytváří rozsáhlé a husté porosty, které při povodni brání volnému průtoku.

Orobinec (Typha spp.) – masivní listy i květenství se snadno lámou a splavují, čímž ucpávají proud.

Invazní druhy jako:

křídlatka (Reynoutria japonica) – rychle roste, tvoří vysoké a husté porosty na březích, při povodních se snadno vylamuje a šíří dál,
netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) – po odumření zanechává holé břehy, které se snadno erodují,
bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – svým odumíráním a lámáním přispívá k erozi a zneprůchodnění toku.

Vodní řasy a sinice při přemnožení – mohou vytvářet husté koberce, které brání proudění.

Shrnutí

Problém při povodních: hlavně rákos, orobinec, křídlatka, netýkavka, bolševník a nadměrné množství biomasy (např. řas).

Prospěšné rostliny: druhy, které se ohýbají s proudem nebo mají hluboké kořeny (ostřice, rdesty, stolístky, vrby, olše).

Klíčem je vyváženost – úplné odstranění vegetace vede k erozi a vyšším škodám, zatímco nekontrolované šíření invazních či masivních druhů zase k ucpávání toku.