Panická porucha 5

Ahojky lidičky, tak odpoledne kolem 16h vyjíždíme. Mějte se tu všichni fajnově a držte mi palce ať to v tý Francii vydržím a hlavně ať tam jsem hlavně psychicky a nejenom fyzicky. Možná se ještě ozvu, tak pa.

Ahoj Dandy,Hu Marti...já už vyzkoušela v daných situacích vše,fakt.I říkat,at přidá, že je to krásný,jak řve apod.Při sprchování když dělává někdy scénky a není k zastavení,tak ji upozorním, že pustím asi studenou, když nepřestane, tak to udělám jen na chvilku,ale je to ještě horší.Ztuhne vzteky a brečí pak už opravdově a ještě víc řve.Prostě jsme v situaci, kdy předem vím, co jak dopadne, podvědomě už mám obavy po ní něco chtít , udělat,např. při oblíkání.Řeknu jí to parkrát v klidu ,prosebně, ale pak už mám nervy na dranc,zvlášt když někam musíme na konkrétní čas dojít.Psycholožka nemůže nikdy poradit konkrétně a říct, že to právě tak bude dobře,nebot v té situaci není a nezná to určité dítě tak jako matka.Takže je to takové zkoušení a povídání si.Ještě tam asi párkrát půjdem,třeba zabere školka.Ale spíš-po pravdě řečeno-tuším, že bude tak lítostivá ,že se zachová podobně ,jak popisuje Martina.bude na mě naštvaná a vzteklá z té úzkosti,že tam musela být a já šla pryč. Řeknu vám, že mám už par dní z toho chvílemi na krajíčku,když si představím,že ji tam nechám,ale nedávám to před ní samozřejmě najevo! prostě je ve mně samotné úzkost ze škol a školek, když já tam musela být...jsem tak holt naprogramovaná od narození,jinak si to nevysvětluju.Nicméně je to životní nutnost ,chodit do škol,takže nezbývá , než přežít a vydržet.třeba jí to naopak prospěje...ale bečet budu.Tajně.

Tady lije,tma.Tak aspon přeju klid v duších...

Dobrá rada Dandy - je to tak, já jsem musela občas svého drahouška strčit do vany celého, fakt. Taky když se vztekal. tak jsem ho obejmula a nepustila, až ho to přešlo - Dituš, dej si bacha, taky by tě mohla malá kopnout, až si pro ni půjdeš ze školky - to miudělal synátor, byl na mě nasr..., že jsem s ním nebyla, víš jak mi to bylo líto? Dneska bych mu asi dala za ucho, tenkrát jsem se málem rozbrečela, celý den jsem se těšila, až ho uvidím ajak to bude fajn, až přijdu z práce a on mě kopne do kostky, had jeden...

Ještě jsem omylem asi přeskočila poslední stránku - tak reaguju -
Dituš a co Julek? To není dobré jméno pro kluka? Bys to měla při jednom - zavoláš Julo a přijdou oba.
Karel ještě neví, co to vyrobil - až za 3 týdny, jestl ito tu mohu prásknout na něho.
Aještě jsem chtěla napsat - vy se máte Anie a Roky, že si vyhazujete z kopejtka, já tak leda po netu, když Ráďa spí.

Zdravím všechny....tak vás zase pročítám až po nějaké době a nestíhám se divit. Další nové "tváře", Rokytka a "tajný" ctitel (že by Eastwood?...:-),Anička a Ali AMiri, těhotná Misska....no vy teda řádíte, to bude asi tím jarem:-)
Misska, přeju Ti hodně štěstí...když budu upřímná, myslím, že je to unáhlené...ale už se stalo, tak teď bojuj. S tvou náturou, věřím, že to zvládneš.Budu držet pěsti.
Ditule, až se mi nechce věřit, že by byla malá taková dračice...řekla ti psycholožka co by mohlo být příčinou? Nějaká hyperaktivita, nebo nějaký jiný problém? Já tohle nikdy nezažila, mám takové kliďásky. Ale dnes jsme šly s kolegyní na sváču a jela tam nějaká maminka se sporťákem a na něm kluk a příšerně se vztekal, brečel, ale bylo to úplně takové to vzteklé vytí:-) a docela se mi líbil přístup a musely jsme se smát přístupu té maminky...stáhla mu boudu trochu tak aby na něj nebylo vidět, ...když je škaredý a pak mu říkal...no přidej, hlasitěj , to je málo, špatně slyším atd.
Taky jsem si vzpomněla jak jsme byli kdysi s dětma na zahrádce na pivko a taky se tam vztekalo nějaké dítě,a rodiče si s ním nevěděli rady...a u stolu s náma seděla nějaká starší paní a říkala, že četla, když se dítě takhle vzteká, tak se má vzít trochu studené vody a chrstnout ji na něj...tak to prý vyzkoušela na vnučce, která se taky často vztekla a má klid (no nevím, takovou babičku bych asi nechtěla:-). Já osobně bych to asi neudělala...ale kdyby nepomohl psycholog...:-))
Konečně je zase víkend...a delšííííí...to je paráda. Tak si ho užívejte...prý má být škaredě:-(....a nezapomeňte v pondělí na polibek, ať neuschnete:-))))

Tak jak tu teď málo chodím za váma, kamarádi moji, myslím, že teď mám co říci - Miss, poté, co jsem potratila poprvé jsme dodrželi půl roku a za ten půlrok jsem otěhotněla znova a znova potratila. Byla jsem na tom blbě s nervama a potom se něco zvrtlo, přestala jsem plánovat a určovat směr svému životu - hlavně jsem přestala sledovat plodné dny a počítat. No a místo půl roku čekání jsem otěhotněla tak jak ty - do dvou měsíců a měla jsem radost a nepochybovala jsem, že to tak nemá být. Narodila se zdravá holčina - už jí je devět. Miss, myslím jen, že bys teď neměla hubnout a nic nejíst, dej si na to pozor a názor doktorky, co ti na to řekne tě nemusí až tak zajímat ani procenta úspěšnosti - důležité je, co si o tom myslíš ty - věříš, že to děťátko donosíš? Já jo.
Jinak Radek pozdravuje všechny PPčkáře a těší se na kámoše a kámošky, kteří jsou ještě schovaní v bříšku - Dituš, Ibri, Eduš,...
Mě je celkem fajn, občas nějaká ta úzkost a strach - holku kouslo klíště - doufám, že nemělo v sobě nějaké to svinstvo, boreliozu a tak.
Nevím, jestli to je ještě pořád hormonama, že mi je lépe, přece jenom mám ještě toho oxytocinu dost, když kojím. Doufám, že mi bude normálněji i potom.
Taky jsem psala o tom pořadu v TV - asi už to nikdo nestihl - vzpomněla jsem si na ty z vás, kdo se bojí výšek, letadel,... byli v tom pořadu lidé nám ostatním asi sympatičtí :-)
Jedna paní měla hrůzu z ptáků a peří, když byla dítě, tak do pokoje vletěl ptáček a byl vyplašený a nemohl najít cestu ven a ona jako holčička z toho měla hrůzu a tak ji to zůstalo. Toto je konkrétní fobie, horší je, když se nedá vystopovat, jak to vzniklo, na co to tělo - mozek reaguje, proč zničehonic se klepem a buší nám srdce atd.
No tak se mějte fajn všichni - zase vás navštívím, teď nemám ale moc času s těma mojima lumpikama, čau.

Vashko, to je super, že jsi se odhodlala. Je to první krok k úspěchu. Úzkostnou poruchu mám taky, tak se neboj, směle vyraž k doktorovi a uvidíš, že se to časem zlepší. Hlavní je, něco s tím dělat, čím dříve, tím lépe. Držím pěstičky a dej vědět, jak se to vyvíjí:-)

Missinko, plně souhlasím s Jindrou, ale neboj, stalo se to takto, je to život a už bych neřešila to, co jsem měla udělat lépe. Chybujeme všichni, je to lidské. Snaž se být v klidu, nestresuj se a ber to jako zkušenost do života, kdyby se siuace, nedej bůh, opakovala, už si dáš pozor, dokud nebudeš úplně zdravá. Opatruj se, držím pěstičky. Ještě chci uvést příklad mé sestřenky, která potratila třikrát a teď má dva kluky jako buky.

Roky..a snad i moje né?? Aspon doufám:-).

Miss-já pogratuluju raději až koncem 3.měsíce,jo? Drž se pozitivna a nemysli co by kdyby..jinak si můžeš i takhle přivodit potíže .Prostě tomu nechej volný průběh! Jsou dvě možnosti-bud se mimi udrží nebo ne. Já tuším, že jo.Tak se neboj předem.Minule jsi to nejspíš příliš vystresovala a to není dobré. Zkus na to nemyslet,na vyšetření půjdeš tak jak tak a v raném stadiu ti stejně víc neřeknou,než že tam prostě je.Tak se neboj a budeš OK.

My jdem v úterý do školky, na pohovoru jsem byla kvůli tomu, ne kvůli mé práci:-)))co bych tam dělala:-§§§.Stačil mi ten rachot ve školce za těch pár minut.Začalo mi lehké ztrácení se...
Na endokrinologii mám vše OK ,kromě hořčíku,ten je pod hranicí.Tož si mám přijít pro recepis na Magnosolv.
Dnešek zas proběhl v jistém stresíku,měla jse m fofry a už to cítím.Aspon vím, že to souvisí i s tím Mg.
Rokytko...ptala jsem se tuhle, zda Clint už přifrčel k mostům....!!!??A víš, co Karel zplodil za pohlaví?
Já jsem teda zvědavá, mně známí předurčují:-))kluka.Bych pravdu řekla, už je mi to fuk.Jestli bych měla mít další drijáčnici, tak radši hodnýho chlapíka.Jen s tím jménem by to bylo težší-není zrovna výběr.Mám jen dva typy a ještě se ten jeden nehodí k příjmení,neb je typicky české a příjmení nikoliv.No uvidíme.

Eduš-bát se před neznámem, před porodem, je naprosto normální...což teprv u nás:-).Neboj a ber to tak, že když TO uvnitř je,musí i ven.To každopádně.

Hezkej vejkend fffšem.papa

Jeeee, Alberte, čauky, tak já tě nevodhalila:-))) Jo, 1. Máj na krku, zamylujme se!
Miss - znovu vopakuju,že sem ti tenkrát psala, že za chvíli zas usednem na popravišti se svišti a děťátko bude na cestě - a už je to tady! Tak se raduj, žádný reminiscence, koukej jen dopředu - vše bude v pořádku a hotovo!!!!!!!! :-))))))) Bude to tu jak v mateřský školce, u ohníčku se zelenými levhartíky se budou povalovat dětičky od Martinky, Ibri, Edušky, Miss a Karlova dvojčátka :-))) Tomu říkám PP nářez! :-)))
Hezký vodpůldne fšem! Tady mračno, ale optimistično! :-))

Miss, souhlasím plně s Jindrou. Už bych to na tvém místě neřešila, jestli to byla nezodpovědnost nebo ne, prostě jsi v tom a vůbec si nepřipouštěj, že by mělo něco zase špatně dopadnout. Já myslím, že pravděpodobnost je fakt malinká, takže hlavu vzhůru a netrap se tím, vždyť je to radost.

dakujem Jindra...snažím sa byt v pohode, už aj tak situaciu nijako nezmenim som pripravena na vsetko.

Miss, lehkovážné to bylo, ale už se stalo, nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem...třeba vše dopadne dobře, nevím, proč bys měla mít větší riziko potratu než ostatní? Podle mého ten předchozí s tím až tak moc nesouvisí, nenervuj se zbytečně, tím si akorát škodíš a psychika taky dokáže své, možná i ten potrat může mít na svědomí..takže se snaž myslet pozitivně, těšit se na mimčo, to je to nejlepší, co můžeš teď udělat, držím ti palce!!!

Manžel je v pohode že preco stresujem, on spal kludne, ale ja mu vravim zasa si vsetko len vyžerem sama, zas to budem ja ktora musi so vsetkým co pride bojovat, preco maju chlapi tak jednoduchi život? užiju si a nemusia nic dalej riesit

Sice neviem kto mi to pisal, nie je tam meno, som lahkovažna a prislusne k tomu ma život odmenuje, trestá, učí..do tretice už tu istu chybu neurobim, som zvedava ako sa bude tvarit doktorka myslim, že mi nikto velke sance nedava, dneska tam nebola ma dovolenka, v pondelok sviatok prace tak najskor v utorok sa tam dostanem-

Chápu,jak to Ibri myslela,Miss.Je to těžké,když nemůžeš antikoncepci.Ale v tom případě se měl chránit tvůj muž,kondom je na jedné straně hnusná věc,ale já si myslím,že na otěhotnění je ještě brzy.

ja už sa vidim na operacke, zas stres, plac, depresia kto mi teraz pomože? už svokra vcera tusila že sa daco deje ani som nesla do obývacky len som sedela na svojej posteli a pozerala do blba..neviem sa nikde docitat aka je pravdepodobnost donosenia hned po potrate, dnes su presne 2 mesiace od potratu.

Brý den,

cítim z vasich viet obavy a mate pravdu velmi skoro to prislo neplanovali sme, som nezodpovedna, chcela soma ntikoncepciu ale DR. vravela že až po cytologii tu som si vsak nestihla urbit este a medzitým som otehotnela, celu noc som nespala iba premýslala. Ibri, Eduška ja viem mate pravdu..je to moja a partnerova nezodpovedanost ostava len dufat že sa nezopakuje to zle..aj ked je velmi velka pravdepodobnost stalo sa..život ma učí, skúša..podla starých božích zakonov konam v sulade s prírodnými zakonmi žiadne antikoncepcne barikády:), ale citim sa hrozne, mate právo mi to vycitat..

Lenik, Pajka, Evicka R..Zuzula dakujem za mile slova..ano je to osud...

To jsem psala já Miss a v té euforii jsem napsala oslovení místo svého jména :-)

Len žádnú paniku!!! Ono sa vraví, že po potrate a výškrabe je maternica ako pole poorané.
Mělo to tak být, dali jste tomu volný průběh, je vidět, že jste plodní :-). Když sourozenci mají odstup rok, tak jejich maminka musela otěhotnět taky do 3 měsíců po porodu, mám bratry, kteří jsou od sebe o 11 měsíců, moja mamka si myslela, že když kojí, tak jí těhotenství nehrozí a jací jsou to kluci jako buci, vlastně už dedkovia :-) Raduj sa, teraz už Ti ani nič iné nezbývá!

Ahoj Evi R., v noci jsem nespala, tak jsem si četla Tvůj článek, jem teď s Tebou často, i když sem nechodíš :-)

A taky Alberta zdravím a gratuluju ke zdraví!!!

Ahojte, chci vam podekovat za podporu a za to ze sem pisete. Vcera jsem se odhodlala jit k doktoru, zatim jen obvodakovi, pripravila sem si jak jim tam vsechno reknu, ze mam strach ze trpim nejakou zavaznou chorobou, nactu si pak o tom vsechny informace a pochopitelne mam pak vsechny priznaky atd. Myslela jsem, ze to zvladnu v klidu, ale nakonec jsem se tam rozbrecela, alespoň jsem to ze sebe dostala, trochu se mi ulevilo a jsem na sebe docela pysna, ze jsem s tim zacala neco delat. Dali mi doporuceni na vysetreni k jedne psychiatricce s podezrenim na uzkostnou poruchu, tak pak uvidim. Kdyz jsem sla od nich dokonce me zazrakem prestala bolet hlava. No ale dlouho mi to nevydrzelo, dnes uz se me muj "nador na mozku" zase snazi presvedcit o opaku. Ale ja se nedam a snad to bude lepsi.