Víra a náboženství
Židovství mělo obě tváře - náboženství i víru, chrám i proroky, tradici kmene a krve i ?vyjití" na cestu pouští. Křesťanství ]e ve své podstatě vírou, cestou následování. I když na své dějinne cestě na sebe vždy znovu bralo tvar náboženství, stavělo chrámy a vyjadřovalo se bohatým jazykem náboženství, ba podnítilo zvláštní propojení filozofie a náboženství, umění a politiky, vždy znovu - v osobách proroků, světců, reformátorů a kacířů - vyšlehával žhavý plamen víry. Dynamika evropské civilizace, její krize a proměny, vnější rozpínavost i vnitřní nepokoje, pramení z velké části z této trvalé polarizace mezi vírou a náboženstvím. Hovoříme-li o "krizi náboženství", mohli bychom v ní vždy vidět šanci pro víru jakožto volbu.
Zatímco v katolické tradici vždy převládala tendence posilovat harmonii mezi vírou a náboženstvím, reformační tradice byla od počátku citlivá pro napětí mezi nimi - chtěla to, co je specificky křesťanské, osvobodit od všeobecně náboženského substrátu. Luther chtěl vyprostit víru z houštin středověkých náboženských přesvědčení, spekulací a praktik, toužil po kráse a pravdě "nahé víry", o níž už mluvili mystikové, toužil ji svléknout ze všeho, čím ji k nepoznání zakryli a obtěžka-li tentokrát křesťanští veleknězi, zákoníci a farizeové. Luther odmítl stavbu scholastické metafyziky se stejnou razancí, s jakou apoštol Pavel odmítal filozofii gnostiků a jiné pyšné projevy "moudrosti tohoto světa".
Nejvýznamnější protestantský teolog dvacátého století Karl Barth výslovně postavil víru a náboženství do naprostého protikladu. Víra je pro něj poslušné přijetí Božího Slova, zatímco náboženství jsou pošetilé, rouhavé, v posledku hříšné pokusy člověka vyšplhat se k Bohu vlastními silami. Věren lutherské tradici, kořenící už v Augustinovi, vidí Barth lidskou přirozenost jako zcela zkaženou prvotním hříchem. V důsledku této praviny se obrací v marnost vše, co by člověk chtěl udělat sám ze svých sil, bez Boha. Mezi Bohem a člověkem - v Barthově pojetí, zesilujícím jisté pavlovské a zejména augustinovské motivy - zeje bezedná propast, vyhloubená Adamovým pádem. Tu nelze překlenout žádnou filozofií, žádným náboženstvím, žádnou kulturou - může ji překlenout jen Bůh sám svým Zjevením, svým Slovem, obětí svého Syna. Barth odmítl humanistické spekulace liberální teologie a "kulturní protestantismus", stejně jako katolickou "přirozenou teologii". Spásu chápal jako čirý dar milosti skrze víru, víru jako poslušnou odpověď na projev Božího sklonění se k člověku. V této horlivosti pro víru teolog Barth přijímá a podpisuje novověkou kritiku náboženství, zejména Feuerbachovu - neboť víry, toho, oč mu jde, se tato ikonoklastická aktivita ateistů přece netýká. Podle Bartha tato ateistická kritika boří náboženství, avšak víře nechtěně pomáhá.
Barthovi žáci - zejména Bultmann a Boenhoffer - jdou ještě dál. Boenhoffer ve svém "nenáboženském křesťanství" odmítá tradiční, metafyzikou zatížený pojem boha. Člověk musí žít dospěle i ve víře, neopírat se o hypotézu mocného Boha, "žít s Bohem a před Bohem bez Boha": jediné místo, kde se křesťan může autenticky setkat s Bohem, je solidární a trpící lidství Ježíše Nazaretského. Bultmann zas vyjadřuje víru, vysvobozenou z hávu novozákonních mytologických představ (které nicméně nechce odstranit jako liberální teologové, nýbrž interpretovat) v kategoriích Heideggerovy existenciální ontologie. O Bohu není možné mluvit v předmětných kategoriích, Bůh není entita, nýbrž zasahující moc, událost. Tillich hledá způsobem, připomínajícím poněkud Mistra Eckharta, "Boha nad bohem teismu". Podle této generace evangelických teologů je víra "odvaha k bytí" a k sebenasazení pro druhé.
Tento teologický radikalismus pokračoval v šedesátých letech v "teologii smrti Boha" a latinskoamerické "teologii osvobození". Tito teologové konečně zdvihli rukavici, kterou na konci devatenáctého století křesťanům hodil Nietzsche: transcen-dence v jejich pojetí není zradou pozemskosti ve jménu "onoho světa", je to transcendence uprostřed světa, překročení egocentrismu, ježíšovský krok k druhým. Není těžké poznat, že kmotrem jejich pojetí víry je Kierkegaard: víra je odvaha k radikálnímu vnitřnímu přerodu, vášnivá a odhodlaná účast celé osobnosti; její pravdivost posoudíme podle toho, nakolik mění život v konkrétních situacích.
Zdroj: Tomáš Halík - Co je bez chvění, není pevné - Nakladatelství Lidové noviny
Komentáře
Už mnohokrát jsem se setkal s podobnými lidmi jako jsi ty. Mají pocit, že mají patent na pravdu a jsou vnitřně natolik uzavření, že nedokáží pochopit hloubku bible. Bibli napsal člověk, člověk omyslný, člověk s představami a vizemi. Sám odoborník na bibli, Hellar nebo Heller řekl, že pasáže v bibli jsou pouze metaforami pro poučení lidí a tak to i nejspíše je. Bohužel existují lidé, jako jsi ty, kteří věří, doslova věří každému slovu a pokládají ho za dogma a takoví lidé jsou nebezpeční. Třeba jako muslimové, kteří se chodí odpalovat si z jejich Koránu vyberou kousek pasáže, která se jim hodí a potom se jdou odpálit. Všechny filosofie a náboženství mají něco společného, probouzení vnitřního klidu v každém z nás. Ale to bohužel ty nikdy nepoznáš, protože tvé srdce je příliš uzavřené. Přeji ti brzké prohlédnutí pravdy. :)
Už mnohokrát jsem se setkal s podobnými lidmi jako jsi ty. Mají pocit, že mají patent na pravdu a jsou vnitřně natolik uzavření, že nedokáží pochopit hloubku bible. Bibli napsal člověk, člověk omyslný, člověk s představami a vizemi. Sám odoborník na bibli, Hellar nebo Heller řekl, že pasáže v bibli jsou pouze metaforami pro poučení lidí a tak to i nejspíše je. Bohužel existují lidé, jako jsi ty, kteří věří, doslova věří každému slovu a pokládají ho za dogma a takoví lidé jsou nebezpeční. Třeba jako muslimové, kteří se chodí odpalovat si z jejich Koránu vyberou kousek pasáže, která se jim hodí a potom se jdou odpálit. Všechny filosofie a náboženství mají něco společného, probouzení vnitřního klidu v každém z nás. Ale to bohužel ty nikdy nepoznáš, protože tvé srdce je příliš uzavřené. Přeji ti brzké prohlédnutí pravdy. :)
Ačkoli Martin Luther a další protestantští reformátoři v 16. století tvrdili, že věčná spása je dosažena pouze vírou (víra známá v latině jako solafide), průzkumy ukazují, že mnoho protestantů dnes říká, že věčná spása je dosažena kombinací víry a dobrými skutky - což je tradiční katolická pozice.
Díky tomuto přesvědčení věřícího o své neomylnosti vznikají veškeré konflikty a nejhorší na tom je, že ti nejzarputilejší jsou přesvědčeni, že jednají ve jménu svého boha. A zatím je to jen jejich malost, hloupost a lenost. Ono je totiž tak snadné přenést vlastní odpovědnost na nějakou smyšlenou vyšší bytost.
když budu věřit ve své vítězství - určitě mně to pomůže v moji snaze něco dosáhnout, překonat pekážky - i porazit nepřítele.
Ovšem není možné žít v bludech. Věřící - když věří, že Bůh stvořil svět musí předpokládat, že nebude rušit zákony, které sám stvořil. Tak jako zákonodárce by neměl porušovat zákony , které sám ustanovil.
A ještě si navzájem odporují.
A chtělo by to vzít plamenometem ,nebo jen mučícími nástroji to z lidí dostat,co?!
O nějakém uznání jiné víry ani nemluvím. To je ta ta namyšlenost křesťanů, že oni jediní mají patent na poznání a vědění.
Neberu vám vaši víru, ale ve své namyšlenosti jste neskutečně směšní. I ta slavná Mare.
Možná byste mohli na tom trochu začít pracovat.
Ale v okamžiku, kdy se objeví nějaký jiný názor, tak propadají neskutečně žlučovité reakci, a nikdo z oponentů nic nepochopil.
Řada z nich lpí na doslovném výkladu Bible, což je v dnešním století taktéž zajímavé.
Že existují i jiné víry, které se s křesťanstvím v řadě věcé zásadně rozcházejí, to raději v tichosti přecházejí. A nemluvím zde o nějakých sektách!
Prostě si myslím, že ve skutečnosti mají dost velký problém hlavně sami se sebou, protože člověk, který má vnitřně jasno, nepotřebuje reagovat, tak jak reagují oni.
Takový jeden kretének, tam jako důkaz Boha bere to, kolika lidem pomohla víra v životě. :-)
Dost pádný argument.
Jakékoliv sekty jsou škodlivé. Jiné víry, nebo jiní bůžci? Písmo Svaté to vyjadřuje jasně:
PSALMOS 95; 5 LXX
??? ?????? ?? ???? ??? ????? ???????? ? ?? ?????? ???? ???????? ???????? - HOTI PANTÉS HOI THEOI TÓN ETHNÓN DAIMONIA HO DE KYRIOS TÚS ÚRANÚS EPOIÉSEN - NEBOŤ BOHOVÉ NÁRODŮ JSOU DÉMONI, PÁN VŠAK STVOŘIL NEBESA.
Jiné víry? Já nemíním mít vůbec nic společného s démony.
že místo národa komančů, jezdí sem těžit armády chamtivých Samů a almightly dollar chtivých hudebníků bez houslí.
Co do toho hned taháš nějaké démony?
Jste si i s tou tvou Mare vůbec ochotni připustit, že existují i jiné nauky, které mohou lidem přinést smysl života?
3 biliony korun pod zemí...to by snad chtělo udělat státní...
Bohužel Posvátnému dolaru nerozumím...
Kontinuální z desetiletou frekvencí se opakující se hladomory v koloniální britské Indii,než Gandií vše zvrátil vlastní hladovkovými pochody.
Jinak poslední hladomor v Bengálsku ,ze ten vděčí ještě Churchilovi.
Ať žije demokracie ale ne žádný kapitalismus z liskou tváří a podobné blbosti,to je jako kobra mazlíček nebo měkká postel z fakírských hřebíků...
https://www.youtube.com/watch?v=RYgen7a4mtc
Nicméně imperialistické zločiny měli z zcela jiných pohnutek,zřejmě ze strachu,že někdo zaútočí dřív na ně,podobně jako si jistí velmoci v Evropě,aby ČR(či jiné země na východ,ukrajina včetně) náhodou nezbohatla a nestala se třeba jadernou velmocí jako na obyvatelstvo srovnatelní kanada.
- Odpovědět
Pošli odkaz