ŽIVOT S MUSLIMEM

Taky jsem slyšela o "mravností policii",která kontroluje smíšenou společnost i páry.Kam až se dá zajít:pusu na ulici bych asi nepokoušela,ale co třeba ruka kolem ramen a pasu nebo vést se za ruce?Nevadí ti,že tě tak zpovídám?Díky moc.

Lenko prosímtě,já úplně nechápu ty ručníky,přesněji"nové balení".Napadá mě,jestli jsou papírové - nebo látkové,které se použití vyhazují - nebo jestli se jenom nějak extra perou a nějak zabalené zvlášť skladují...A ještě jeden podobný dotaz-já vím,že to bude znít blbě,ale fakt nevím:někte jsem četla,že konkrétně v Tunisu se moc nepoužívá toaletní papír,ale řeší to omýváním.Proč ne a doma chápu,ale není mi to technicky jasné když jdou do práce nebo na návštěvu-počítá se s tím,že budou nějaké papírové ručníky pro návštěvy nebo mají svůj sebou v nějaké igelitce...a je to vůbec pravda?Rodila jsi u nás,v Anglii nebo v Alžíru?Pokud v zahraničí,tak jak jsi byla spokojená?Já po zkušenostech s naším zdravotnictvím říkám,že už snad raději ani ne.Horor to nebyl,ale stačilo.Naopak mě mile překvapily léky v Tunisu,které jsou podstatně lepší než naše.

Manzel byl u obou porodu.Byl statecny,byl tam ze sve vlastni vule,do posledni chvile si nebyl jisty,nakonec zustal,byla to velka podpora.Ovlivnilo ho to spise pozitivne.U nich v zemi to jinak neni zvykem.Manzel je sikovny,vsechny opravy doma zvlada sam.Malovani,kachlickovani,pokladani kobercu,plovouci podlahy.Je to vlastne i jeho zamestnani.

Mahdio,palacinky ma moc rad a bere je jako moucnik,nikoliv jako hlavni jidlo.Dava si na ne maslo,skorici a med.Darky jsme nakoupili pro celou jeho obrovskou rodinu,dalo se to zvladnout-nejake satky a latky pro zeny,decky,vazicky(potrpej si na dekoraci),nekdy jsou jejich obyvaci pokoje az preplacane...detem soupravy obleceni a saticky,sponky do vlasu,masle...chlapum kosmetiku,rybarske nacini(o to hodne stali..),vetsinou nam i rekli,co by si prali,byly to prevazne veci,ktery sezenes v Evrope za prijemnou cenu a pro ne je to hodne drahe...Specialni rucniky meli doma pripravene,vzdy otevirali nove baleni-byly to rucniky po 6 kusech.Kremaci neprovadeji,veri,ze se ma telo pohrbit primo do zeme.Krizek na krku urcite neberou jako provokaci,pokud je zena opravdu verici krestanka.Museji tolerovat i jinou viru,nez Islam-jinak urcite je lepsi,kdyz vedi,ze veris v Bozi existenci.

Jo a ještě:byl manžel u porodu?Jestli ano,ovlivnilo ho to nějak? A jestli ne-je to individuální rozhodnutí nebo nějak zakázané z náboženských důvodů nebo to prostě jen není zvykem?Co nějaké opravy v domácnosti,malování,stěhování...jako u nás,že si většina mužskejch poradí sama,eventuelně s kamarády nebo se spíš volá nějaká firma?

Může být i nějaké sladké jídlo - třeba palačinky-nebo to berou spíš jako moučník?A co třeba dárky pro rodinu? Jak jsi to řešila při takovém počtu lidí? Mají i nějaké extra ručníky pro rituální omývání před modlitbou?Trochu odbočka-jaké se praktikují pohřby-myslím,jestli do země nebo kremace-jestli vůbec existuje?Jak vnímají křížek na krku u Evropanky-spíš jako: lepší nějaká víra než žádná a nebo to berou jako provokaci?

manzel je zvykly jist salad ke kazdemu jidlu,kdyz nebyly deti a mela jsem cas jen na neho,varila jsem denne teple jidlo cerstve,nezustavalo do druheho dne,polevku obcas(nemusi byt).Na stole mel sklenici kyseleho mleka a kousek nejake sladkosti(vetsinou medovo-orechove kejky)-to bylo prvni,cim si tak zvane oteviral chut k jidlu,potom dzbanek studene vody a limonadu,jidlo jsem mu servirovala omacku s masem zvlast a prilohu zvlast,kterou si sam nabiral podle chuti.Salad delam na ruzne zpusoby,jo a velmi dulezite je pro nej cerstve pecivo(zamrazuju francouzske bagety).Ted neni narocny,vari si i sam.Vetsinou tzv."marmit"-palive omacky s azolemi a ji to i 2 dny po sobe.Jakstaks chape,ze s detma nemohu vyvarovat denne,i kdyz stale se snazim...Ja nikdy nepodavam ruku jako prvni zadnemu muzi a se zadnym jako prvni nezavadim hovor.Pri navsteve jeho rodiny jsem podavala ruku jen jeho bratrum a bratrancum a nejblizsim strycum,u kterych mi dal naznak,ze se to slusi.U zen jsem nemela problem,tam jsme se vetsinou objimaly a libaly na tvar(nekolikrat z kazde strany)
Muz neni zvykly se zouvat v predsini,chodi doma v botech,casto ho musim upominat ohledne zouvani se kvuli cistote kobercu a kvuli detem.

Lenko, já bych se tě ještě chtěla zeptat na nějaké zvyky,nebo odlišnosti ve společenském chování, jestli tě napadá něco, co je hodně jinak.Někde jsem četla o podání ruky.Žena by ji prý neměla podat jako první ani v případě,že je starší nebo nadřízená v práci.Neměla jsem s tím problém,ale já se pohybovala jen v "turistické rezervaci".Co třeba jeho mamince, té ji jako první podat můžu?Dál třeba zouvání: v předsíni jako u nás nebo vůbec jako ve většině německých domácností.Jídlo:můžu třeba navařit něčeho víc a ohřát to i druhý den nebo ne.Jak třeba vypadá oběd nebo večeře-myslím počet chodů.Jestli je třeba zvykem polévka a hlavní nebo 2 na výběr a salát...

Ahoj Lenko,děkuji za odpovědi i za podporu.Víš,u nás to nebylo:chemie-třesk nevidím-neslyším,taková ta prázdninová láska...Sice jsme se potkali na dovolené,ale nic jsme spolu neměli,zato jsme se zakecali na dvě hodiny.Pateticky mě nebalil,ale několikrát mi zopakoval,že kdybych něco potřebovala,měla nějaký problém...ať mu klidně zavolám.Za rok to probíhalo podobně:strašně rád tě vidím,dobře se mi s tebou povídá,nechceš,nepotřebuješ...kdyby něco,tak zavolej a stejně mile se ke mně choval i jeho bratr,když jsem se náhodou potkali u hotelu.A když jsem ho časem opravdu poprosila,jestli by mi mohl něco sehnat-někdy,časem,až se mu to bude hodit,tak začal žhavit telefon a sehnal mi to ještě během návštěvy.Začali jsme si psát společenské fráze:jak se máš,co děláš,tady prší...Pak se zeptal jednou večer jak se mám a já naprosto nespolečensky odpověděla,že strašně, že ležím se zablokovanýma žebrama,krachla firma kde pracuju a za dva měsíce budu bez práce a kamarádka čeká na testy,protože má asi rakovinu.Psali jsme si do rána a pak každý den.Snažil se mě povzbudit /a od té doby několikrát/.Dostali jsme se do fáze je mi s tebou dobře,pak mám tě rád/a - co s tím budem dělat.Ani jeden na tom nejsme tak,že bychom se chtěli teď,hned a na pořád stěhovat,ale řešili jsme to společně a vymysleli kompromis.Nemyslím si,že bych pro něj byla jízdenka do Evropy.I finančně je na tom lépe on v Tunisu než já tady.Nečekám zázrak a souznění duší až do smrti/...i když,taková Popelka nebo Blanka Matragi...dala bych sem smajlíka,ale na PC ho neumím/.Ale vážně, žádný partner není dvojče,ale obdivuju ho,jak ustál všechny moje otázky pro případ katastrofických situací.Občas se zeptám: a co bys dělal,kdyby...a odpovědi rozhodně nejsou vždycky to co by se asi tak slušelo odpovědět,ale oba řekneme svůj názor a pak obrušujeme hrany.Samozřejmě,že do hlavy mu nevidím,ale zatím mi připadá fér.

Mahdia-vsak ja taky nadavam.Ale sve zklamani v manzelstvi se nesnazim vnucovat ostatnim zenam,ktere jdou do vztahu s muslimem.Snazim se vice mene uprimne odpovidat a poskytnout postrehy ze zivota s nimi.tak hodne stesti.

Mahdio-deti mame malicke,synovy je 10 mesicu a dcerce 2 roky-teprve jsme se dostali k abecede a pocitani,psani jmen(spise jen opakuje),snazim se na ni mluvit cesky,ale taky to mrsim,napul v Anglictine...Pritel by nemel mit problem se domluvit v CR Anglicky,je to preci bezne a spousta lidi umi i Nemecky.Citit sam se nebude a muzu Te ujistit,ze v Praze,Teplicich,Karlovych Varech atd,je docela obsahla komunita Arabu a jinych muslimu,takze staci se porozhlednout.Muj manzel je v CR velmi rad a byl prekvapen,ze treba v restauraci v Karlovych Varech asi 27 letej chlapek se ho umel zeptat Arabsky odkud je a pak jak byl spokojen s obsluhou a pozdravit,poprat hezky den...anglictina nebyla problemem a i kdyz se v obchode domlouval rukama nohama,jak se rika,lidi byli mili a vzdy ho obslouzili...Od vztahu Te odrazovat nebudu,jak se vztah bude vyvijet zalezi na vasich povahovych rysech a ciste na vas a na zpusobu domluvy.No,a pak pises dobre,ze prijde take zodpovednost za deti a velmi zalezi na Vas,jake prostredi jim pripravite.Ja delam pro sve deti maximum,narozdil od meho muze...ale tak to proste jako matka citim.

Pro Lenku:a ještě mě napadlo, co výuka jazyků u dětí.Předpokládám,že česky a arabsky bez problémů,ale mně by se líbilo,kdyby na ně přítel mluvil i francouzsky a pokud by pochytily něco z němčiny,tak super,ale nerada bych jim moc blbla hlavu.Jak to zvládají vaše děti?A co psaní?Učil je tvůj manžel nebo funguje nějaké vzdělávací centrum u mešit?

Mam kamarádku Češku,která se s bývalým manželem Čechem soudí o dítě několik let a když jsem přemýšlela kolik znám povedených manželství, tak 2.Taky jsem chtěla získat nějaké kontakty pro "přítele", až přijede,aby tu nebyl tak sám nebo kdybychom potřebovali něco přeložit...On mluví několika jazyky,ale já jen hodně špatnou němčinou.Nevíš, jestli existuje nějaká skupina lidí,která by se třeba scházela. Na vysvětlenou: "" u slova přítel jsem použila proto, že mi jsme opravdu hodně,hodně na začátku a nechci to zakřiknout a taky čekám,že kdybych to napsala bez a časem řekla, jak jsme se poznali atd.,tak se tu do mě všichni pustí, jak jsem blbá---

Líbí se mi,že nenadáváš jako ostatní od kterých jsem něco četla.Taky už mi není 20 a mám něco za sebou.Trochu naivity mi určitě zůstalo,protože si pořád myslím,že občas je lepší cokoliv-nejen vztah zkusit, než zbytek života řešit mohla jsem,neudělala jsem...Počítám s tím,že za každým rozhodnutím si musím stát a vyrovnat se s následky.Bohužel vztah není jen o těch dvou,ale počítám s tím,že mám zodpovědnost i za dětí,pokud budou a za to, jaké prostředí jim vytvoříme.Možná jsem až moc puntičkář,ale jak říkám už mi není 20.Ani jemu.A právě proto si říkám,že nechci začínat tím,že se budeme trápit nebo hádat u malicherností-proto mě zajímá všechno a hlavně obyčejný život.Nerada bych absolvovala nějaký trapas z neznalosti.Jasně,že mám strach,ale taky si říkám,že rozumět si není otázka stejného jazyka.

to,ze se zajimas od sameho zacatku ti velmi chvalim.Urcite je dobre i neco si nacist,jak pises,mas nejake knizky...Sama vis,ze mentalita je velmi odlisna od te nasi a ve vztahu se budes potykat stale s novymi poznatky a budes se porad necemu priucovat,coz je na jednu stranu zajimave a na te druhe strane nekdy az vysilujici(jazykova bariera,nahled na zivot,nazory,...
Ja a manzel mame minimalne shodnych nazoru,temer nic spolecneho,kazdy jsme uplne jinak zamereny,nemame spolecne zajmy ani predstavy o zivote,uplne jinak se chovame v zatezovych situacich...takze,shodneme se opravdu malo,malo kdy.Vychova deti je zatim z 90% na me,on se ucastni minimalne,takze v podstate deti vychovavam podle sveho,coz mi urcite vyhovuje.Myslim,ze do budoucna se na tom moc nezmeni...O traveni volneho casu mame taktez kazdy jinou predstavu,nijak se neomezujeme,kazdy si se svym casem(u me ho moc neni)vynalozi podle sveho,s financemi je to na dlouhe vypraveni-kazdopadne jsem to ja,kdo se musi starat a opatrovat penize.Samozrejme u Tveho pritele to muze byt uplne jinak.Je to o lidech...Ja a ty take urcite nebudem stejne,ci ponejvice podobne a kazdy by nas hodnotil uplne jinak,tak to ber.

Lenko, dodatek: povahové rozdíly ve vašem vztahu už jsem četla.Mám na mysli,jestli největší neshody jsou ve výchově dětí,financích,trávení volného času...

Ja vím,že na tom vztah nestojí...ale mě zajímá všechno.Jsem z malého města, takže přístup k informacím nic moc.Sehnala jsem si Korán, Encyklopedii Islánu a pár knížek typu Bez dcerky neodejdu...Zkusila jsem internet,ale jak jsem psala-začínám,takže se na některé stránky dostávám spíš náhodou.Tahle mě zaujala nadpisem,ale byl to šok.Čekala jsem něco praktického:recepty,zvyky,v čem je jejich mentalita objektivně jiná...Vyrazilo mi dech,co za typy sem píše.Takže se ti ani nedivím,že už to nechceš opakovat po sté-ani klady ani zápory.Já do toho jdu opravdu bez iluzí /já vím,to už jsi asi taky slyšela mockrát.../ a proto se spíš ptám na to obyčejné a pozitivní.Nečetla jsem všechno-smím se zeptat,co byl největší problém ve vašem vztahu?

tak takovy starosti bych chtela resit-jestli prouzek,nebo byt uplne bez...Nic ve zlym...Jen tim chci rict,ze to je asi to krasny na kazdym zacatku ve vztahu s muslimem,ale to uz je u me davno.Snad ti tu nekdo odpovi.

funguje
??? no,uprimne receno jen diky mym nekonecnym ustupkum a me bezmerne shovivavosti a trpelivosti,mirnosti...

Ženy "tam" si poradí sami nebo chodí do někakého salonu?Zatím jsem četla jen o kosmetických salonech v Kábulu.A ještě mě zajímá, jakou zkušenost máte s jazykovou bariérou.Za jak dlouho se naučil váš muž česky a co mu nejvíc pomohlo a naopak, jak jste na tom byly vy s arabštinou.Díky všem.