Existuje Bůh?

Chcete mít lehkou smrt?

...Jak sem někdo dá takhle dlouhej elaborát, tak je to automaticky blábol a přeskakuju to.

Chcete mít lehkou smrt?

...Velmi pekne napsano.

Zabyvat se dusledky viry ci neviry v nejaky posmrtny zivot je sice naprosto v poradku, nicmene zbyva jeste otazka, kde je pravda.

To, ze vira v posmrtny zivot je útěšnější nez nevira v posmrtny zivot, je bez debat. Z útěšnosti viry v posmrtny zivot vsak nijak nevyplyva, ze nejaky posmrtny zivot existuje.

Překlady Bible, jež užívají psané formy tetragrammatu JHVH ve formách Jehova či Jahve

Akwilia (Aquilia) (řecky, 128) tetragrammaton;
Heksapla Orygenesa (hebrejsky, aramejsky, řecky, 245);
Den Bibel, Tgeheele Oude ende Nieuwe Testament (nizozemsky, 1528);
Překlad Williama Tyndale'a (anglicky, 1530);
La Biblia di Antonio Brucioli (latinsky, 1530, 1551);
Biblia Zürchera (německy, 1531);
Překlad Thomasa de Vio Cajetanusa (latinsky., 1531);
Překlad Antona Margaritha (hebrejsky, 1533);
Biblia Johanna Ecka (německy, 1534);
Olivetan Biblia (francouzsky, 1535);
The Great Bible or The Byble in Englyshe (anglicky, 1540);
Biblia Johannesa Bugenhagena (německy, 1541);
Biblia. Das ist. Die gantze Schrifft Altes und Newes Testaments (něm., 1545);
Biblia, de Gantsche Heylighe Schrift (nizozemsky, 1548, 1561);
Překlad Johannes Calvijna (latinsky, 1554);
Překlad Roberta Estienne'a (latinsky, 1557);
Bible Genevska (anglicky, 1560);
Překlad Reiny (španělsky, 1561);
Deux-aes-Bijbel (nizozemsky, 1561);
Biblia Brzeska (Biblia Radziwiłłowska, polsky., 1563);
Leuvense Bijbel (nizozemsky, 1566, 1743);
William Morgan Bible (welšsky., 1567);
The Bishop's Bible (anglicky, 1568);
Nowy Testament (Szymon Budny) (polsky, 1574);
Biblia lacinska (německy, 1575);
Biblia Dalmatina (slovinsky, 1577);
Psałterz Dawidów (Jan Kochanowski, polsky, 1579);
Deuxabijbel (nizozemsky, 1580, 1590, 1614, 1624, 1628);
Bible Károli Gáspár (maďarsky, 1586);
Marnix van Sint-Aldegonde-Bijbel (nizozemsky, 1591);
Het Boeck der Psalmen (nizozemsky, 1591, 1928);
Novum Testamentum Domini Nostri Iesu Christi, E. Hutter (česky, hebrejsky, 1599);
Biblia Jakuba Wujka (polsky, 1599);
Překlad Johna Eliota (anglicky, 17. století);
Bible překlad Valera (španělsky, 1602);
Překlad Hansa Paulsena Resena (dánsky, 1604);
La Sacra Bibbia di Giovanni Diodati (italsky, 1607, 1946);
The Douay Version (anglicky, 1609);
Bible kr. Jakuba (anglicky, 1611);
Bible Roberta Barkera (anglicky, 1611);
Gustav Adolfs Bibel (švédsky, 1618);
Five bookes of Moses the booke of the Psalmes and the Song of Songs (Překlad H. Ainsworth) (anglicky, 1627);
Biblia Gdańska (polsky, 1632);
Sacra Biblia – Theodoro Beza (latinsky, 1633, 1703);
Bay Psalm Book (anglicky, 1640);
The New Testament of Our Lord and Saviour Jesus Christ J. Eliot (USA, anglicky, 1661)
Navaho-Bible (jazyk kmene Nawaho, 1662);

Boží jméno:

Já tam...Steve najdi si ve wikipedii jaké je Boží jméno. A nebo si zadej na internetu "Boží jméno", nebo "Kdo je JHVH".
I ekumenický překlady píšou v poznámce, že Boží jméno JHVH nahrazují slovem Hospodin.
Jeruzalémská Bible oslovuje Boha jménem Jahve. Židé psali jen souhlásky a samohlásky akorát jen vyslovovali. Takže my Češi vyslovujeme Boží jméno JHVH Jahve nebo Jehova, protože přesně se neví, které samohlásky byli použity. Ale základ vychází z JHVH. V Praze je na Karlově mostě na kříži napsáno hebrejsky také Boží jméno JHVH zlatým písmem. Je to vpravo dole a čte se to zprava doleva.

Myslíte, že existuje Bůh?...Chcete mít lehkou smrt?

Smrt je jistota, se kterou musí každý z nás počítat. Zaručená jistota, ke které se každým dnem stále více přibližujeme. Žel, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobě samým příliš nezabývají a začínají na ni myslet až tehdy, když se přibližuje jejich čas. Potom však už bývá většinou pozdě změnit něco na jejím průběhu a zásadním způsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit těžký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, měl by proto již nyní začít žít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.

Naši problematiku si přibližme na dvou příkladech, a sice na člověku materialistickém a ateistickém, čili člověku přesvědčeném o tom, že po smrti už nic není a na člověku idealistickém, čili přesvědčeném o existenci života po smrti.

Materialista a ateista věří jen ve svůj krátký pozemský život. Nic jiného pro něj neexistuje. Dokonce ani ve svých myšlenkách nepřekračuje hranice hmotného světa, protože i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle něj reálné a co tedy má nějaký význam a nějakou cenu. Svým jednáním i všem svým myšlením je proto pevně připoután na svět hmoty. Na svůj život v hmotném světě, který podle něj smrtí končí.

Této jeho základní filozofii je přizpůsoben celý jeho život a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým věří. A protože je skálopevně přesvědčen, že žije pouze jednou je většinou toho názoru, že si je proto třeba života pořádně užít. Že je třeba žít naplno. K tomu jsou však potřebné prostředky, to znamená peníze, které mu zajistí přístup ke všem hmotným požitkům a radostem, které život nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potřebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálně, nečestně, nelidsky a bez soucitu. Pro něj je totiž nejdůležitější pouze jeho vlastní užívání si života. Života, který si chce užít o to víc, o co víc je přesvědčen, že smrtí všechno končí.

Čas však letí, jeho život se přibližuje ke konci a připoutání takového člověka k hmotnému světu je obrovské, protože ho svým myšlením a jednáním neustále intenzivně živil.

A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně všechno sebrat. Onen člověk však není schopen myslet jinak, než myslel po celý svůj život a proto se svého života křečovitě drží. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O každou minutu života zoufale zápasí.

Na jedné straně je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé straně křečovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho může vzejít? Nic jiného, než těžký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, než smrtelný strach před nebytím, kterému se člověk všemožně brání. Takový postoj však pouze prodlužuje jeho boj se smrtí, způsobuje těžký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Každá minuta, kterou člověk ve svém křečovitém připoutáni na hmotný život získává se stává pouze další minutou jeho agónie.

Toto však rozhodně není smrt lehká a my o této závažné problematice mluvíme právě z toho důvodu, aby co nejméně lidí muselo prožívat cosi podobného.

Proto se nyní podívejme na druhý příklad a sice na člověka přesvědčeného, že smrtí život nekončí. Není vůbec důležité, jakého je tento člověk vyznání. Důležité je, že věří v pokračování života po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálně ovlivňující jeho dosavadní život.

Pokud totiž člověk opravdu věřil, že smrtí život nekončí, ale dále pokračuje, musel si být vědom i určité zodpovědnosti, která se za tím skrývá a na jejímž základě bude od něj na druhé straně požadované zúčtování všech jeho činů. Velké účtování nejen za jeho činy, ale i za jeho slova a myšlenky.

Neboť skutečná víra v život po smrti je spojena se Spravedlností, před jejíž obličej jednou předstoupíme. Takové něco však od člověka doslova vynucuje určitou výšku morální a etické kvality jeho života. Člověk už totiž nemůže jednat nemorálně, nečestně, nespravedlivě, nelidsky a bez soucitu vůči ostatním když ví, že jeho pozemský život jednou skončí a on bude muset předstoupit před Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze všech svých slov, myšlenek a činů.

Takový člověk sice užívá věcí hmotných, užívá svého pozemského života, avšak není k němu tak křečovitě připoután a požitky hmotného druhu nejsou pro něj jedinou prioritou.

V určitém smyslu stojí nad věcmi a má nad nimi nadhled protože ví, že všechno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvůli hmotným a pomíjivým věcem vnitřně zatěžoval nečestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Neboť v hodině své smrti bude muset všechno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý břeh si bude moci vzít se sebou jen svou čestnost, dobrosrdečnost, ušlechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné totiž zůstane zde ve hmotě. Jedině to duševní, ty duševní kvality a hodnoty, které jsme se snažili žít zůstanou našim majetkem. Zůstanou pokladem našich duší, který nám nikdo a nic nemůže vzít. Ani smrt!

Jak bude tedy probíhat umíraní takového člověka? Bude více méně bezbolestné, protože duše dotyčného byla zvyklá na nadhled nad věcmi i nad životem. A proto i nyní, v hodině smrti bude mít určitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si totiž vědom toho, že smrt je jen brána, přes kterou je třeba projít do jiné roviny bytí.

Takový člověk bude brát svou smrt jako přirozenou skutečnost, na kterou je připraven a počítá s ní. Jeho vnitřek, jeho duše proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího těla, trpícího bolestí. Duše takového člověka se tedy rychle odpoutá od svého těla, protože na něm až tak křečovitě nelpí. A z tohoto důvodu ani nebude pociťovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.

Je však třeba podotknout, že u člověka, který je přesvědčen že smrtí život nekončí musí jít o skutečné, upřímné vnitřně přesvědčení. Vnitřní přesvědčení, jehož důsledkem byl čestný, spravedlivý a ušlechtilý život, jako i živé přesvědčení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.

Na tom, jaký je náš nejvnitřnější pohled na život a jaká z něj vyplývá naše základní životní filozofie tedy záleží jakým způsobem bude každý z nás umírat. Tím totiž, co skrýváme v hloubce svého nitra určujeme, jaká bude naše smrt. Zda lehká nebo těžká. Zda to bude plynulý přechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplněna strachem pádu do propasti nebytí.

Člověk by proto měl snažit žít svůj život správně a naplňovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti totiž záleží do našeho životního příklonu ke skutečným hodnotám, jakož i od míry našeho přesvědčení o realitě existence po fyzické smrti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

vsichni tito genialni vedci...Podstatne je, ze se tito lide zaslouzili o rozvoj vedy, ktera nakonec opravnene ustedrila nabozenstvi smrtelnou ranu.

Galileo a Newton vyrazne prispeli k pochopeni, ze vzajemne pohyby nebeskych teles se ridi vyhradne fyzikalnimi zakony, a ke studiu techto pohybu proto neni potreba zadny nabozensky balast.

Fakt existence fyzikalnich zakonu by si melo odnest kazde dite ze zakladni skoly. Kazdy by mel pochopit, ze fyzikalni zakony jsou plne sobestacne, a k tomu, aby platily, proto neni potreba ani zadny nadprirozeny stvoritel, ani zadny vedomy organizator vesmiru.

Viz i ten příklad z toho JANA.

Boží jméno:

Já tam žádného Jehovu nevidím, v žádném z překladů ... krom tý Jehovistický překroucený. Já myslím že to něco značí a není třeba to dál komentovat.

Když by se svářili někteří spolu jeden s druhým, a přistoupila by žena jednoho, aby vysvobodila muže svého z ruky bijící jej, i vztáhla by ruku svou a uchopila by ho za ohambí:
Tedy utneš ruku její, neslituje se oko tvé.

Tady je diskuze jménem Existuje Bůh?

Nějaký blbý jehovčí kecy tu nikoho nezajmaj, tak zalez.

Hospodin pravil - Jsem který...Jo, to tady pořád někoho fascinuje, že bůh pravil "jsem, který jsem". To by ale moh říct jaksi každej.

Nyní dochází k...To už jsme tu probírali, je tam chyba - nenastane velké soužení, ale souložení.

Jehovisti nemají...Steve přečti si Jeruzalemskou Bibli, tam je Bůh jmenován Jahve ve starém i novém zákoně.
My slované říkáme Bohu Perun.
Filištíni mu říkali Dagona.
Moabci a Midianité mu říkali Baal atd.
Satan se také považuje za Boha.
Tak jak se vlastně pravý Bůh jmenoval, aby lidé věděli kdo je tím pravým Bohem?
Musí mít jednotné jméno ve všech zemích.
A to jméno je JHVH. V různých zemích se vyslovuje různě,ale základ je JHVH a z toho se má vycházet. Je mnoho bohů, ale jenom jeden je pravý Bůh
1.Korinťanům 8:5,6
Ačkoli jsou totiž ti, kdo jsou nazýváni „bohy“, ať v nebi, nebo na zemi, právě jako je mnoho „bohů“ a mnoho „pánů“, 6?pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno, a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a my skrze něho.
I Ježíš pojmenovával svého Otce Boha jménem, jak je to napsáno u
Matouš 22:35-37
A jeden z nich, zběhlý v Zákoně, se zeptal, aby ho zkoušel: 36?„Učiteli, které je největší přikázání v Zákoně?“ 37?Řekl mu: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘

Marek 12:30
a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a celou svou silou

Spousta věřících, kteří se hlásí ke křesťanství v tom má zmatek. Někteří říkají, že jediný Bůh Otec je Ježíš Kristus. Další říkají, že Bůh Otec se jmenuje Hospodin, další nahrazují Boží jméno JHVH jménem Pán, nebo Adonai nebo Elohim atd. Je v tom pěkný zmatek.
Takže obyčejní věřící lidé věří v Boha, kterého bohužel neznají pravým jménem, takže jim jejich představitelé mohou nařídit, aby šli zabíjet druhé lidi, kteří jsou označeni jako nepřátelé, ve jménu boha. Ale za kterého Boha bojují, když obě strany tvrdí, že oni bojují ve jménu toho pravého Boha. Takže nebojují ve jménu pravého Boha, ale bojují ve jménu boha tohoto systému věcí Satana, který je v tom vzájemném zabíjení podporuje.

asi ano

Hospodin pravil - Jsem který jsem.

Jako by Bůh měl potřebu přesvědčovat člověka že On je právě Bůh, když mu člověk nevěří.

Jehovisti nemají "překlad" Bible ale "úpravu" Bible, a to je rozdíl. Tak se pak divme že jo. Kdo tu jejich měl kdy v ruce tak si mohl zjistit úpravy (záměrné) aby jim seděli do jejich nauky. Takže knihu pouze přizpůsobili své nauce a svím potřebám co se jim zrovna hodí do krámu.

Proč by se Bůh měl nějak jmenovat? Copak je osobou? :-D Navíc Ježíš říkal a učil jak ho máme nazývat. (znáte Otče náš?) Neříkal učedníkům "Jehovo náš ...." apod. Nikde není ani zmínka o nějakém Jehovovi (krom Sbírky zákonů u Jehovistů)

Císař, Král má také nějaké jméno, aby se vědělo o kterého krále císaře se jedná.
Vám také neříkají Inženýre ale jmenují vás celým jménem a příjmením i s tím titulem, aby se vědělo o koho jde. To samé je u titulů ve vědě, zdravotnictví, soudnictví atd.
Jak by se zjistilo, kdyby se řeklo "Toto zkonstruoval Inženýr, tak mu to dejte opravit". Na výkrese by byl podpis jen Inženýr. Tak komu to dáte opravit?

Kdyby si místo Bible...Hospodin není žádný jméno je to jen titul "hospodář". Je smutné, že místo jména se používá jen titul. Všichni máme nějaké jméno. I tento hospodář musí mýt nějaké jméno, kterým se liší od ostatních hospodářů. Jinak my všichni jsme Hospodinové (hospodáři), takže to jméno nás odlišuje od ostatních hospodářů.

Příště aspoň opiš text dobře a nauč se číst, Jehovisto nevzdělaný.