Cipralex

Šárko,líp už jsi to nemohla ani napsat,jednička jsi ty a dávam ti za pravdu ,že lidé kteří mají rakovinu a podstoupí chemo ,musí hodně bojovat a mít nadějí na uzdravení to tá naše pp je oprotí tomuto nic,Nechci to zlehčovat,protože vím co všicjni prožívame,ale hurá do boje!!!!!

Když to čtu, tak koukám,...Lily, vůbec se neboj jít do toho..to je i do dítěte...bude Tě to sice stát mnoho sil, ale budeš mít proč žít...Tvůj boj dostane daleko větší smysl...to je myslím to nejdůležitější-vědět, že to má smysl..to tráoení co máme..

Ivy, jsi jednička! A holky určitě si tu knížku, o které jsem psala, pořiďte, nevyléčí Vás, ale bude Vám mluvit z duše, uvidíte, že si najdete své kapitoly a budete se k nim vracet. Ten pán co knihu napsal se s depresí (patří k ní, panická porucha, úzkosti apod) potýkal také delší dobu, ale dostal se z toho, jako VY všichni ostatní. Neztrácejte naději i když vím, že procházíte peklem. Ale peklem si v životě projde téměř každej (co taková rakovina? chemoterapie, ozařování?) a vy musíte věřit a věřit, protože víra Tvá taky uzdravuje. Irčo, napiš jak Ti je.

Omluva za překlepy-chyby.

Ahoj Lily Pete Šarko a ostatní.Chtěla bych vám jen říct,že se musíme naučit myslet pozitivně,ikdyž nám je opravdu mu?zerně,Šarka tady se snáží dát odvahu a pozitivní myšlenky ,tak toho se máme držet.Do našeho mozku si dávat signály,že bude líp a je po troškách už i líp,že dokážu nějakou maličkost.Tady je hodně pesimistické uvažování,včetně mě,ale díky Šárky tady a mojích holek ,jako je Irisek,Monásek,Hanička,Magdička,Jas, Lucík ,Kájka ti mě vždy nakopnou a jsou pro mne moc důležité osubky,protože mě podpoří v tomto boji,ikdyž mají také své potíže,ale jsou velké bojovníce a prošly si taky velkým pekličkem a tet nám dávají odvahu s tím bojovat.Držím vám všem at to zvládnete a bojujete,tak jak i já ,vím moc dobře,že to je moc těžké ,ale nechci tu potvoru nechat nademnou zvítězit.Držím nám všem pěstišky!

Když to čtu, tak koukám, že jsem tu nejmladší. Potíž je, že jsem si taky ještě přála rodinu a copak si to s takovýma stavama můžu dovolit?:-( A i kdyby se mi náhodou nakrásně udělalo lépe, tak mě čeká vysazování rivotrilu, což se bojím, že by mě zase mohlo hodit zpátky. Vy už aspoň máte rodiny a já mám hrůzu, že jí nikdy mít nebudu, protože zase nejsem tak mladá, abych se mohla léčit 5 let a čekat. Dneska bych se nechala nejraději zastřelit. Stavy úzkosti a pak mám pocit, že je to ještě beznadějný to ostatní v mém životě, že jsem volala příteli, ať si najde jinou, zdravou, že do toho pekla ho tahat nechci. Nejhorší je, že mi ad + rivotril kdysi byla vnucena úplně zbytečně, ale to je jiná story a na dlouho, to mě na tom bolí nejvíc. Že psycholožka, co mi jednou pomohla v těžkých stavech bez ad, mě tehdy možná v dobré víře poslala k psychiatričce asi jen na konzultaci a ta to vzala do svých rukou, co si řekly nevím, ale pak byl nátlak, že musím a já přitom uměla tehdy s atakami, které se mi vrátily pracovat tak, že přešly, včetně úzkostí i derealizací. Asi hodně lidem doktoři ublížili, bylo mi ani chvilku 26 když jsem se navezla do pekla zvaného psychofarmaka:-(

Za sebe a z toho co jsem dost četla mám pocit, že i ad jsou návyková, v cizině je pro to dokonce i název něco vy smyslu syndrom z vysazení ad, to že jsou návyková je můj dojem z toho kolik lidí se muselo vrátit a má vlastní zkušenost.

Pete asi nám opravdu nic jiného nezbýva,ikdyž je moc těžké uvěřit tomu,že to bude ,jako před tímm .Naděje je tady ,ale vždy.Je to moc těžké a tak si opravdu držme všichni pěstičky ,at nám je opravdu líp.

Lily ,užívaš si to teda.....holky, máme to fakt těžký..no věřme, jak píše Ivana, že bude líp..někdy se to přece musí zlomit:-)

Lily ,užívaš si to teda pořádně a vím moc dobře o čem mluvíš,já nemohla být doma sama ani chvíli,manžel odcházel do práce a já už začala mít strachy co bude,když semi zas udělá zle a dopadlo to tak ,že i ve 4 hodiny ráno jsem volala dcerce a tá h net byla u mě,bydlí kousek,ale samota pro mne je totální šílenství.Strachu jsem se nikdy nezbavila a to ještě ,když některým lékařům jsi na obtíž.Lily .je to opravdu začarovaný kruh.Snad nám bude někdy možná líp.Nevím ci je s Irčou,nebylo jí taky vůbec dobře a nebyla tady,vím ,že má své povinosti dítko a podobně.Lily snad nám někdy bude líp.Já tomu ,ale opravduý už nevěřím-zatím.

A to mi napřed zdělila,že.....jj..peru se..:-)

Lily to jo, to byla když...Šáry: děkuju za Tvůj čas nám věnovaný. Mně jen nejde do hlavy, že je ten propad do úzkostí, které jsem teď nijak zvlášť moc nemívala, měla jsem je dřívě a léčila se na ně dříve, ale teď to bylo na depresi, kdy byla hnusná, ale takové silné úzkosti jsem u ní neměla a najednou je propad do těch úzkostí. Kdyby třeba do horší depresivní nálady, ale že takhle do silných úzkostí. Bušení hrůza, myšlenky taky. Jinak jsem to měla jak Ty, během 5 dnů jsem se cítila dobře, po 10 jak zdravá a teď tohle. Měla jsi propad i poprvé? Ty jsi měla deprese, nebo PP?

Ivčo. já mám úzkosti taky hrozný a horší ještě to, že z nich mám derealizace, to znamená, že vše vnímám tak odcizeně, jinak, je to děsivé a hnusné, tím méně mě může něco uklidnit.

Ještě se do toho nervuju, jak jednou vysadím Rivotril, když čtu, jak to lidem dělá potíže. Když se pak na to dívám, tak si říkám, jestli to má vše nějakou cenu se takhle trápit a kolik trápení mě čeká. Bojím se teď být i sama doma a to jsem před týdnem fungovala a byla šťastná, jak mi ten Cipralex zabral, omlouvám se za tu sebelítost, ale trvá to už moc dlouho, jak teď, tak celkově několik let se zlepšením na 2 roky, kdy jsem vysadila a ukázalo se to jako velká chyba. Jenže těch v mém léčení díky lékařům bylo hodně hlvaně v začátku:-(

Šárko,děkuji za tip na knížku a za podporu,taky jste si prošla svým,jak jsem si to četala,ale taky i jste se musela k ad vráti?A to znemená ,že tá PP je opravdu pěkná mrcha a asi se jí člověk nezbaví,jen jí utlumí a ona kdykoliv dá o sobě vědět.

Dostanete se z toho! Doporučuju knihu od Richarda Rybolta, Jak porazit depresi. JE to autobiografie a spisovatel popisuje mimo jiné ty náhlé nečekané propady..Přeji klidnou noc.

A to mi napřed zdělila,že to nemůžu asi brát .k vůli tomu ,že beru kortikoid.na moji nemoc a to smíšené onemocnění pojiva ,což zneměná ,že mám poruchu imunity a moje bunky,které mě mají chránit,tak se chovájí k tělu opačně.No a tet to mám měsíc navyšené z 10mg na 20mg a s toho mi bylo 7 dní dobře a bác a já měla ataky ,jak na začátku a nemůžu se s toho vymotat.Šílené a šílená bolest svalů zad a nejhorší tá únava,strach.úzkost,tet ty4 dny bolest na hrudníku ,tak že,se mi moc špatně dýchalo.Nevím čemu věřit,ale vidím,jak se stím pereš i ty Pete ,A I OSTATNÍ LIDIČKY.I Irča ,tak to bojujeme od začatku tak nějak spolu a taky se tak nějak plácame a Monča zaroven s náma,ale jsem moc ráda,že si můžu s váma psát a i vyměnit zkušenosti,je to začarovaný kruh a já opravdu už tomu moc nevěřim.

Lily.já jsem díky paniské poruše přišla o zaměstnání.Pracovala jsem v domově pro seniory,jako ošetřovatelkam dostala jsem tam kolap a rychlá mě odvezla do nemocnice a potom začal začarovaný kruh.Co druhý den kolap a rychlá u nás doma,nejdříve si se mnou nevěděli rady ,že snad titanie.Nikdy nezapomenu na palení těla ,myslela jsem ,že hořím zevnitř těla.Nikdy bych nevěřila tomu ,co ppdokáže.A citaloprám beru od března ,ale do 27.10 jsem měla jen 10mg,a asi 14 dní vysazený a jen neurol no a od 27.10 navyšení na 20mg.

Lily to jo, to byla když jsem přešla z toho Seropramu na Cipralex, to jsem fakt pocítila zlepšení po 5ti dnech a po 14 to bylo ještě o dost lepší. Zdálo se mi to jako zázrak. Já si to, že Ti bylo dobře a teď pád do černé díry vysvětlit dokážu, protože ze své zkušenosti vím, že se to děje.

já už fakt nevím, 10 mg seropramu je málo, ale já kdysi brala 1é mg Citalopramu a to mi vyhovovalo ač je léčivá dávka 20mg.
Já myslela, že jsi psala, že úleva byla po 14 dnes, někde jsem to u Tebe viděla, oproti tomu seropramu. Ach jo, tohle je život. Doktorka se se mnou moc dlouho bavit nechtěla, tak zítra budu volat ssvou. Jen je mi divné, jak to, že mi bylo už tak dobře a teď tohle??:-( Umíš si to nějak vysvětlit já ne

Lily já jsem nejdřív (to bylo poprvé-již jsem i vysadila a teď Cipralex beru po druhé) měla 10mgSeropramu, nebylo to dobrý, zvýšilo se na 20mg a půl roku nic moc, pak jsem rovnou dostala 20mg Cipralexu a hrozně brzy se mi ulevilo. NO a teď na podruhé rovnou Cipralex, měsíc hrůza, zvýšené úzkosti, nespavost, pálení rukou, hrozný to bylo. Úleva po měsíci a po cca 3týdnech ta hrozná ataka, to mi právě ten dr říkal, že takhle hustá může být naposled. Naštěstí měl pravdu, výkyvy jsem měla 3/4 roku, ale už snesitelné a bylo jich čím dál méně.Na jaře jsem snížila na 15mg a bylo to v pohodě, na začástku podzimu blbý, tak hned dvacka a zase jsem naprosto OK.

Ivčo: Ty chodíš do práce?

ahoj Holky,

tak jsem zase volala do toho krizového centra, já tam teď vlastně volala každý den, to je hrůza se mnou. Měla jsem za to, jestli toho Cipralexu neberu moc a ta doktorka dospěla k názoru, že jí to přijde spíš málo. Tak už fakt nevím. Dnes, když jsem si to v rozestupu vzala ve dvou dávkách, tak mám úzkosti ale to bušení už ne, ale taky jsem si vzala navíc jeden rivotril.

Šáry: jak jste u Tebe dospěli k tomu, že se Ti nasadilo 20 mg? A jak jsi to myslela, když jsi měla propad po 2 měsících, že to byla poslední ataka, to jsem nepochopila? Já myslela, že jsi někde psala, že Ti Cipr. zabral do 14 dnů, oproti seropramu. Na druhou stranu vítám, že může být i propad. Ale nepřeju.

Ivčo: já tu víru už taky nemám, neměla jsem jí teď přes 2 měsíce, 2 léčebny a hrozné, ad co jsem měla mi dělaly depresi ještě větší, myslela jsem jen na to, jak to skončit, zažila jsem si hnusnou depresi. Pak po přejití na Cipralex se mi snad za týden udělalo moc dobře, zase jsem to byla já se vším všudy, jak jsem za to byla šťastná, ale to štěstí trvalo asi jen 10 dní a vystřídaly ho silné úzkosti jaké jsem neměla ani před ad, ale kdysi, když jsem se léčila na panickou poruchu, ale tak intenzivní úzkosti jsem neměla hodně, hodně dlouho které nechtějí skončit. Jak dlouho bereš ten Citalopram? A už Ti bylo na něm pár dní dobře?