Cipralex

Šarečko,a to je to co mě povzbudí ,ikdyž mě vůbec není dobře a můžu ti říct,že mi bylo opravdu hodně tet zle.Naděje je tady a hold musíme být trpělivé a bojovat.A proto diskuze jsou vždy přínosem,ovšem jsme každý jiný a každý taky jinak reagujeme.Na mě moc špatně působí,právě ta pesimis.nálada ,pak do ní spadnu taky ,ale pak mě nabudí tá pozitivní a taky to,že nejsem v tom sama a nejsem lhostéjna človíčkům,které zatím znám jen ns psaní a telefonátu.A moc se těším až je poznám osobně ,Vy to máte Šarečko,moc fajn,že se už setkavate.Ale já pevně doufám ,že budeme mít i my babinec a tak to vše probereme ,viš.Čím více lidiček ,kteří pomůžou radou,pochopením,a taky svým příběhem,kdy bojoval a trápil se,tím .líp ,pro nás ,kteří s tím teprve jsou na začátku.

Ano Ivano, my jsme si utvořily tady na netu asi před půl rokem partičku, scházíme se (jsme tři z Phy, dvě holky sem dojíždí) a navzájem si, když je třeba dodáváme sílu. Ale mohu říci, že nás je 5, všechny jsme si peklem prošly a z 99%procent řešíme normální problémy života, protože jsme OK-s braním AD. A jak jsme na tom byly blbě, fakt hrůza, takže naděje je opravdu obrovská.

Šarko,máš pravdu i já chápu ,že to někomu nedělá dobře,tak to přestanu číst,mě to taky dostavá ,když si čtu ,že se s tím někdo pere tak dlouho a pořád níc,ale taky mě pak nakopne právě tá pozitiva od vás ,kteří jste tím prošli a dávate nám síl bojovat dál,protože to opravdu aspon mi moc pomahá.už jsem byla tolikrát na kolenou a tet mě to trápí už týden samá ataka a přestala jsem i věřit,že bude líp a pak si přečtu ty pozitivní příspěvky a začnu znovu bojovat.Bylo mi moc dobře ,když jsem zavolala i Irči a přesto,že byla Irča na tom hodně zle tak mě dokázala uklidnit a to je opravdu obrouvská pomoc.Tyto diskuze májí být ,myslím,že hodně lidem pomůže aspon si to myslím,.No tá soutěž nevím co má znamenat.Přeji vám všem pěkný den.

......Ivano, ale i tak je moc dobré, že takohýhle diskuze jsou, v tom se naprosto shodujeme. A soutěžit rozhodně nebudeme, že :-) (reaguji na nabídku výše).

POZOR! Na doktorce právě probíhá soutěž, kde máte velkou šanci vyhrát zajímavé ceny. Odkaz na soutěž je na konci tohoto článku http://zdravi.doktorka.cz/atlantsky-ocean-leci-rymu-suchozemcum/

Ivo, já si taky myslím, že je třeba vědět, že v tom člověk není sám, že prožívá stejné nebo podobné ošklivosti jako jiní, a že je obrovská pravděpodobnost, že se z toho člověk dostane. A komu více věřit, než lidem, kteří si to také prožili a vědí o co jde.Jinak je možné, že třeba někomu nedělá dobře si tady diskuzi číst, já chápu i tohle, každej prožívá, když je nemocen, jiné strachy a někomu to třeba dobře dělat nemusí. Rozumím i tomuhle.

Šárko, souhlasím s tím co jsi napsala.

Bety,já si tady nesmírně vážím těch co povzbuzují a dávají nějakou svou zkušenost,prošli si svým peklíčkem a je jen dobře,že se o to podělí.Já se taky léčím a s příspěvků co napsala Šárka nebo Lucka a další se potřebují s toho všeho vyspovídat i já jsem ráda,když si můžu s někým ¨napsat ,já má m své holky a zaplat pán bůh za ně.Drží mě to nad vodou.A myslím ,že je dobře když tady je někdo s pozitivní náladoua pozbuzuje právě ty co mají pesimis.náladu.S lékama máš pravdu na každého působí jinak,ale já to chápu tak ,že se jen podělí o to,jak kdo to snáší a co měl za vedléjší učinky.Pravděpodobně jím to pomaha,tak proč to hanit.

No Bety to strašení se mi taky nelíbí,je třeba zdůrazňovat, že každý reaguje na léky jinak, ale i tak si myslím , že bez téhle diskuse by holkám bylo hůř. Mně tady komunikace velmi pomohla, a kdo sem nechce chodit tak přeci nemusí. Hezký den.

Zdravím všichni,myslím si,že má každý názor na léky uplně jiný,tady bud jen povzbuzujete nebo dalším děláte strach co mají brát nebo nebrat,uvědomte si,že každé tělo reaguje na léky jinak,takže raději nepsat a radit co má každý brát,je to jeho věc pak z toho je jěště větší uzkost a depka to je moje rada!!

Pete: jsi dle mého fakt bojovník, mě derealizace vadí hodně spolu s tou úzkostí, máš je taky jen s úzkostí, nebo tak nějak pořád? Jinak pořád se chceš vrátit na ten Rivotril? Je dobré, jestli máš dobrou terapeutku. Já mám teď psychologa, ale je to tak 70% spokojenost. Kdysi jsem zažila skvělou, věděla přesně jak na mě a vysekala mě, byť jsem to byla já sama, jak ona říkala z pp derealizací a nutkavých myšlenek, ale když jsem přišla po lehčím návratu mých obtíží, tak jak psáno včera možná v dobré víře nevím to pokonila, už tím, že mě poslala k psychiatričce, ta udělala frk frk a byla ad, já přitom bez atak v klidu, tak jsem čekala ještě 2 dny, než jsem šla za tou psycholožkou, byla jsem v pohodě a ptala se jí, jestli ad mám brát, ona chvíli přemýšlela a pak že jo, že to lidem pomáhá a ať vyhodím příbalový leták. 2 blbosti najednou, protože kdybych si ho přečetla, tak jsem nenasadila. Hned jsem měla ataku, psychiatrička tvrdila, že to není možné, přitom je to dnes všeobecně známo a jely do mě, že jsem to už pak neustála a to tak, že jsem měla stavy horší, než kdy předtím během ani ne měsice.

Luci: mně bylo asi po 8 dnech dobře, vlastně rychle protože jsem přecházela ze Zoloftu co mi neseděl, pak úplně normálně a po 20 dni přišly úzkosti, což jsem už nemívala, protože jsem je teď brala hlavně na depresi, ale dřív jsem mívala pp a úzkosti. Jinak Irča už 2 dny nepíše, tak nevím, jestli Trittico nasadila. Mně po něm napoprvé bylo hodně na zvracení, další den jsem zvracela a byla mimoň. Skvělé, že Ti tak sedlo a už i vysazuješ. Gratuluji

Ahoj Luci, Irča se neozvala, snad se brzy ozve. Anna napsala krásnej vzkaz, viď. Všem přeji klidnou noc.

Irčo už jsi vzala Trittico?Nečtu diskuzi zpětně tak nevím..

Dobrý večer,

nakonec...Lily,
mě po Cipralexu bylo strašně zle,hůř než před ním a zhoršilo mi to spaní,vlastně jsem po něm přestala spát úplně. Brala jsem ho 3 týdny a celou dobu mi bylo strašně zle,tak mi ho dr vyměnila za Trittico a po něm mi bylo od prvního polknutí líp.

Ahoj všichni tady! Před...díky Anno za krásná a povzbudivá slova, že vše se může obrátit k lepšímu, i když to tak třeba vůbec nevypadá:-:-)

Pete: jak Ty se srovnáváš...Lily...já se zatím pokouším srovnat úplně se vším-vše je pro mě nové..všechno jaksi nepříjemně intenzivní (světlo, ruch kolem mne, zápachy..)...takže samozřejmě i ty derealizace:-):-)
..dnes jsem byl u magistry na psychoterapii...no taková troska-myslím, že ze mne byla i ona špatná..ale účel to splnilo..i když jsem se úplně klepal..tak jsem tam všechno vypovídal..dávala mi příjemný otázky..venku jsem už byl celkem v poho..a pohoda trvá doteď..

Pete: jak Ty se srovnáváš s derealizacemi? Já jsem z nich vyděšená pokaždé stejně, i když už je znám a není to nic nového, ale když mám úzkost, tak tu jsou a rozpadá se mi jakoby celá realita, i když vše vidím normálně. Hrozný stav. Kdo nezažil to bláznovství, kam Tě může myšlení hodit a není před tím úniku.

Ahoj Všem,

tak jsem dnes dostala pořádnou pecku. Volala jsem své psychiatričce a ona mi navrhla na ty silné úzkosti malou dávku antipsychotik, tak to mě fakt dodělalo. Pamatuju si, že mi je chtěl dát jeden psychiatr už jednou. Že je to na úzkost a prý ty moje nutkavé myšlení, ale já z toho mám hrůzu,proč chtěla volit tak radikální řešení nechápu. Kdyby navrhla něco s ad, ale hned antipsychotika? A to je mladá a říká se, že je dobrá. Jsem už fakt hotová. Na otázku, proč se mi to tak zhoršilo mi odpověděla, ať se tím nezabývám, takže nejsem o nic moudřejší, jen vyděšenější. Zatím to necháme s tím, ať myslím pozitivně, že je to hodně o myšlení, ať sportuju a kdyžtak zvýším rivotril. Jak já těm zdravím závidím:-(

Jdu Vás rychle přečíst, protože mi říkala, že také se nemám pořád hrabat někde na diskusích, což dělám dost.

Ahoj všichni tady! Před pár lety jsem tady psala a moc mi to pomáhalo.Po borelioze a totálním přepracování v práci,měla jsem firmu,do toho 3 děti a muž na montážích.Ztratila jsem zájem o vše,najednou nemohla hrůzou nastoupit do tramvaje,bušení srdce,záchvaty úzkosti,že jsem myslele,že to nemohu přežít.Vůbec jsem nespala a začala myslet,že takhle se nedá žít a to už mi kamarádka doktorka našla skvělou psychiatričku,to už jsem nepracovala a zhubla za 2 měsíce 25 kg.Bylo to vše jako ve snu.Ani jsem nevěděla,že je podzim,Vánoce -kluci chystali.zima,jaro,nebýt té kamarádky skončím na psych.Jedla jsem jen v noci,nevím proč,asi pocit bezpečí,byla jsem jak z lágru,blízcí brečeli,když mne viděli.Pak jsem dostala naordinováno Rivotril,Dogmatil a Cipr 10,vše 3x denněa magnézko jasně a dnes po 3 letech jsem na půlce cipru,Riv mi pomáhal už jen v krizích poslední rok,nyní jsem ho zcela vysadila a zcela bez problému,ale hlavně jsem zcela O,K,tu půlečku cipru mám pro ,že mne nenechá spadnout na dno.5ídím auto,coř jsem 5 let neřídila,vyrazila jsem si busem do Holandska,prostě žiju,ale všem Vám rozumím a dškuju denně tam nahoru,že jsem se z toho dostala.Měla jsem šílená stavy a strašnou únavu.Nyní,když ji cítím,prostě udělám,co je podle mne nezbytné a aktivně žiju.Jezdím často na hory,v létě jsem začala chodit se známou,ta chtěla zhubnout,zhubla 13 kg,Já chtěla jen získat kondičku,zhubla jsem 4 kg ale naše denní dávka 5 do kopce,5 z kopce se nám stala životní součástí.Chodíme i v 8,v 9 a máme to za necelých 45 min.Vrátila jsem se k práci,kterou jsem vystudovala a vůbec nelituju.I když plat mám čtvrtinový,ale ten pocit bez úzkostí.Moc pomáhá příroda,chodím hodně lesem.Hodně známých mě nabádá,abych o tom napsala knížku,tak uvidím.Ale mojí milí jde to,vybírejte si jen pozitivní přátele,věřte,že Vám cipr pomůže,zhupy tam jsou,ale udělejte vše,klidně si vemte půlku neurolu,zavolejte si kamarádce,já si po 20 letech upletla dlouhou vestu,vzpomente,co Vás bavilo a dělejte to! Zatím Pa Anna

Ahoj všichni tady! Před pár lety jsem tady psala a moc mi to pomáhalo.Po borelioze a totálním přepracování v práci,měla jsem firmu,do toho 3 děti a muž na montážích.Ztratila jsem zájem o vše,najednou nemohla hrůzou nastoupit do tramvaje,bušení srdce,záchvaty úzkosti,že jsem myslele,že to nemohu přežít.Vůbec jsem nespala a začala myslet,že takhle se nedá žít a to už mi kamarádka doktorka našla skvělou psychiatričku,to už jsem nepracovala a zhubla za 2 měsíce 25 kg.Bylo to vše jako ve snu.Ani jsem nevěděla,že je podzim,Vánoce -kluci chystali.zima,jaro,nebýt té kamarádky skončím na psych.Jedla jsem jen v noci,nevím proč,asi pocit bezpečí,byla jsem jak z lágru,blízcí brečeli,když mne viděli.Pak jsem dostala naordinováno Rivotril,Dogmatil a Cipr 10,vše 3x denněa magnézko jasně a dnes po 3 letech jsem na půlce cipru,Riv mi pomáhal už jen v krizích poslední rok,nyní jsem ho zcela vysadila a zcela bez problému,ale hlavně jsem zcela O,K,tu půlečku cipru mám pro ,že mne nenechá spadnout na dno.5ídím auto,coř jsem 5 let neřídila,vyrazila jsem si busem do Holandska,prostě žiju,ale všem Vám rozumím a dškuju denně tam nahoru,že jsem se z toho dostala.Měla jsem šílená stavy a strašnou únavu.Nyní,když ji cítím,prostě udělám,co je podle mne nezbytné a aktivně žiju.Jezdím často na hory,v létě jsem začala chodit se známou,ta chtěla zhubnout,zhubla 13 kg,Já chtěla jen získat kondičku,zhubla jsem 4 kg ale naše denní dávka 5 do kopce,5 z kopce se nám stala životní součástí.Chodíme i v 8,v 9 a máme to za necelých 45 min.Vrátila jsem se k práci,kterou jsem vystudovala a vůbec nelituju.I když plat mám čtvrtinový,ale ten pocit bez úzkostí.Moc pomáhá příroda,chodím hodně lesem.Hodně známých mě nabádá,abych o tom napsala knížku,tak uvidím.Ale mojí milí jde to,vybírejte si jen pozitivní přátele,věřte,že Vám cipr pomůže,zhupy tam jsou,ale udělejte vše,klidně si vemte půlku neurolu,zavolejte si kamarádce,já si po 20 letech upletla dlouhou vestu,vzpomente,co Vás bavilo a dělejte to! Zatím Pa Anna