Cipralex

....jo a pro ostatní na vysvětlenou. Nebojte, že vám může být dobře až třeba za rok, to vůbec ne, můžete pocítit posun už za 3týdny, za měsíc ještě větší a za 3měsíce můžete být naprosto OK, je to hoooodně individuelní, tak nebojte.

Tak jsem dorazila do práce a čtu zprávy a vás.
Lily jsi hrozně chytrá holka a to je možná i u léčení na škodu, člověk má pak tendence o všem moc přemýšlet a dedukovat, ale je fajn, že je Ti o něco líp.
Pete u Tebe mám pocit, že nemáš moc trpělivost, byl si na nějakých lécích 12let-Rivotril( a to není lék, pouze prášek na úlevu) a teď by si chtěl aby AD zabrala a byl si už OK? Takhle rychle to jít přeci nemůže, důležitý je, že nějakej posun cítíš.Vždyť i Monče psychiatr řekl, že nemůže po půl roce čekat divy. Já byla dobrá až po 3/4 roce a holky tady dříve psaly, že až po roce. Ale nebojte ostatní, pořád to bývá lepší a lepší, takže to není tak že se rok strašně trápíte,a pak je dobře, tak to vůbec není. Pete měj ještě stále trpělivost a nezkoušej nic nového, zůstaň tu toho co máš, já myslim, že pořád zkoušet něco novýho není úplně to pravý ořechový.

jak to na mě bylo silné a.....jinak Tě plně chápu - jsem teď na tom lépe (není to ale kdoví jaký rockńroll)...ale vážně už jsem z toho psychiatrického ,,běsnění,, dost vyřízenej..ani nevíš jak se těším na dovolenou (mám od středy)...fakt mi ty úzkosti z minulých týdnů vzaly strašně moc energie..beru teď ten xanax (0,5mg/den) a trittico (250mg), ale není to fakt úplně ono..ještě v budoucnu určitě zkusím doktora přesvědčit o dalších pokusech...ale ten můj současný moc k dalším experimentům nakloněn není - bývalý dr. mi řekl, že kdyby to fakt nešlo, že mne klidně vezme zpět...měj se krásně..a dobrou náladu Ti přeji :-)

jak to na mě bylo silné a...Lily, neměli bychom do toho tolik rýpat - prostě anxie, které mám se musí medikamentálně ,,léčit,, čímkoli, co má medicína k dispozici - a vede to co k nejuspokojivějšímu stavu pacienta (mě)-tzn.vrací do plnohodnotného (pracovního) života a s tím souvisejícími hodnotami (finanční zajištění své i rodiny, celková spokojenost..)...a to pro mne v současnosti splňují bzd v kombinaci s nějakým AD (třeba trittico)...samotná léčba tritticem je však nedostačující-to ukázaly předchozí měsíce...mimochodem, dnes jsem byl za svým bývalým doktorem...probrali jsme různé možnosti-nadiktoval mi medikaci, kterou jsem za 12 let u něho vyzkoušel...některá AD jsem bral na přelomu tisíciletí (sám už jsem si nepamatoval jaká) - bohužel nevedlo toto k uspokojivému výsledku, léky co jsem krátkodobě bral : deprex, prothiaden (delší dobu), aurorix, dogmatil, lerivon, koaxil, citalec, ludiomil)...takže solidní ,,baterie,,...bez bzd to myslím asi zatím nepůjde...pokusím se najít případně ještě jiného schopného doktora..ale teď na to nemám moc energie..

jak to na mě bylo silné a traumatizující. Já se nedivím, že mám potíže jaké mám, protože když se podívám do svého dětství a přičtu určité dispozice k úzkostem které jsou z mamky strany, tak by bylo spíš nenormální, kdybych byla v pořádku po tom všem. V léčebně nám jedna přední psychiatrička říkala, teda nejdříve se ptala, zda si myslíme, že se člověk narodí jako čistý nepopsaný list, nebo ne? Poenta byla v tom, že v několika procentech tuším do 20 už se narodíme s dispozicí, pak záleží na našem okolí a rodičích jak se k nám chovají. Když dostanou děti správný základ, tak se nebojí vzdálit se od matky a v dospělosti riskovat a mít k sobě kladný vztah, nebát se života. A ti, co to nedostanou se bojí riskovat mají jiné potíže a jsme to my (co jsme tam seděli). Když mě mamka říkávala, že nechápe po kom to mám, tak jsem se kácela do kolen.Jelikož ona sama byla hodně úzkostná už jako dítě, až mě děsí ta podobnost, některé věci musí udělat na počet, svého času mělo OCD na úklid, mým nemocným taťkou se při menším píchnutí musela ujišťovat, že nemá rakovinu a další věci, proto od ní otázka, že to nechápe po kom to mám byla jak rána palicí.Taky měla asi 2x ataku paniky,ale naštěstí měla klidné a hezké dětství, tak ji to nikdy nepřerostlo do extrému. Rakovinu nakonec dostala, ale zvládla ji dobře myslím psychicky (ťukám).Závěrem jsem chtěla říct, že většina z nás má příčinu v dětství. Nepotkala jsem při léčbě nikoho, kdo by řekl, měl jsem krásné, spokojené, nebo klidné dětství.A pokud ano, tak bohužel došlo k tomu, že dotyčnou někdo přepadl a prostě jí hodně moc ublížil.

Suzan: Ty bereš taky jen 5 mg Elicea? Já taky ale Cipralexu, při vyší dávce jsem měla silné úzkosti.

Pete: jak jsi to myslel s tím, že jsi že jsi rivotril a jeho vysazení, nebo závislost přecenila démonizoval? Úplně jsem to nepochopila?

Já Praška v PCP poznala osobně, mám od něj Hany Praškové a Jany Vyskočilové, která na té knize taky dělala a v té době působila i v PCP knihu Úzkost a Obavy. Ale já moc učebnicovej příklad nejsem, bohužel.

Šáry: to jsi měla štěstí, že jsi v úzkostech mohla plakat. Já právě nemohla, ani při nich, ani po nich. Jen jsem věděla,jak moc to potřebuju a že není ten ventil. Po ad mi pláč jde hodně špatně.Ale částečně jsem měla problém už krátce před AD, když jsem si pláč zakázala, že se nemám špatně, že plakat můžou támhle lidé v africe, ale ne já.Předcházela tomu hodně náročná práce, kdy jsem pak ani sílu plakat neměla a nebo v nejméně vhodný okamžik a pak to najednou nešlo. Pak byly úzkosti tak silné, že to taky nešlo.Mám s tím problém už 6 let s tím vyplakat se do úlevy.

Jsem se dneska rozjela. Raději budu končit. Hezký večer

Dobrý večer všem,

Mončí: antipsychotika mi už teď nenabízí, snažím se to nějak zvládat, na těch 5 mg, je to pro mě lepší, ale asi stejně zkusím přejít na Citalopram, seděl mi přeci jen lépe, pokud zabere, jak jsem psala Cipralex mě tak nějak vnitřně stimuluje do neklidu. Jinak se snažím, ale ono to není rozhodně a mé dny na sebe dávají čekat, tak jsem do toho ještě nervózní.

Mončo a Suzan: proč nepřejdete na Cipralex? Kor Ty Suzan, když Ti vyhovoval více. Ona Ti doktorka řekne, že to má stejné šložení, ale nemá. Má to jen stejnou účinnou látku, ale jiné přídavné. Cipralex jich má 8 včetně potahu tablety, Elicea 11. Já jim tohle taky dřív žrala, když mě v léčebně kam jsem si dovezla Citalopram, začali dávat Citalec, že je to jedno a to samé. Nebylo, než mi to došlo, tak to trvalo 6 týdnů, já nakynula asi o 3 kila, na jídlo myslela hned snad po snídani a v hlavě nebyla schopná udržet myšlenku než na mě ve skupině přišla řada. Když jsem ke konci o tom lékaře informovala, tak mi bylo sděleno, že mi to myslí dobře a rychle a já přitom marně hledala svou jinak bohatou slovní zásobu. Potvrzením mi bylo, když jsem se po návratu domu chtěla vrátit na Citalopram a šup ho, paniky jak vyšité. Tak jsem musela nasadit znova rivotril, který se tam podařilo vysadit a moje psychiatrička mi tehdy vnutila seropram. Dnes vím, že krom toho, že je rozdíl v přídavných látkách, tak seropram s citalecem mají i víc citalopramu, než samotný citalopram ratiopharm. Vždycky když řeknou, že je to jedno a to samé, tak bych je nejraději nakopla, aby si uvědomili, že není a kecaj a mají se podívat do příbalového letáku - aspoň.Málokterý psychiatr řekne, že je rozdíl. Moje to uznává, že je a že dost tlačí pojišťovny.

Suzan: ptala jsi se na to, jestli jsme přišli na příčinu. Já ji tak nějak vím, kde se ve mně začal hromadit hodně až extrémně strach, ale bohužel ani to, že na to člověk přijde, tak jen tím se to neodstraní, protože já ty věci tak nějak vytěsnila, popřela, třeba ani neoplakala

Ahoj holky,
psychoterapii doporučuju. Bala jsem se co tam se mnou budou delat a že pak sama sobe budu pripadat jako blazen, ale opak je pravdou. Nasla jsem si super terapeutku, se kterou jsem prisla na to, ze je to opravdu hodne je v mem sebevedomi, ne tak vzhledovem ale chovani ke me. V praci za 12hodin denne vam maximalne reknou budte rada, ze nejakou praci mate a ne to ze jsou radi, ze jsi tady zustala 4hodiny pres cas a pod. Kdyz tohle si clovek tak nejak da dohromady a zvladne sam sebe chvalit a brat ze je NEKDO a ne nikdo, tak ty hnusne myslenky a podobne stavy docela lehce vytesni ;) Takze doporucuju!

Šári tak já zkusím teda od zítřka navýšit. Děkuju za radu a hlavně podporu! Kéž by mi někdy bylo úplně ok. :-)
Susan to máš slaboučkou dávečku, ale třeba ti zrovna pomůže. Když to budeš mít moc pomalé, tak ti dr.určitě navýší a půjde to rychleji. Držte se holky!

Ne ne, nemyslím si, že by to s Tebou zámávalo, navyš, naopak Ti může být o Vánocích třeba i OK úplně, ale stejně je to fajn vidět fakt ten Tvůj pokrok, bezva.
Petro nic není lepšího než když člověk může probrat svoje problémy s lidmi, kteří vědí o co jde, znám to. Musíš být teď trpělivá a věř, že to co prožíváš patří ke klasické depresi (kam se dají zahrnou úzkosti apod), a že s pomocí léků se toho zbavíš.

Suzan já mám taky Eliceu a...Mončo a holky, to je fakt šílený, to co popisujete, já to měla taky, jak píšeš Mončo s tim přemýšlením jestli jsi měla svoje mimčo ráda, tak to já mám zase k manželovi a tak se mi to různě střídá a "převlíká". Jeden je to tohle a druhej den zase něco jinýho. Prostě síla. Mám vždycky pocit jakoby se mi v hlavě přehoupla výhybka a už se to řítí tím "špatným" směrem :) A pak už si to se mnou "dělá" co chce a rozumem už se to nedá ovládat. Jsem strašně ráda, že jsem našla tuhle aktuální diskuzi. Já mám Eliceu 10mg, 1/2 denně. Dr mi řekla, že je to úplně stejný složení jako Cipralex, takže by to mělo být stejný, nicméně mám taky pocit, že je to "pomalejší". Jinak prý Cipralex je vůbec to nejlepší AD, prý se dá brát i v těhotenství. Já myslim, že po navýšení ti bude ještě líp. Moje známá brala Cipralex 10mg, 1 denně a bylo jí super.

Děkuju moc Moni :) Ani nevíš, jak mi pomáhá, co píšete! Drž se!!

Suzan já mám taky Eliceu a mám pocit, že zabírá strašně pomalu, beru ji už půl roku a pořád mi ještě není dobře. Ale je mi mnohem líp, než mi bylo, to musím uznat.
Peti ty myšlenky znám moc dobře, jak píšou holky, neboj, nehrábne ti a nikomu nic neuděláš!!!! Já měla to samý, bála jsem se se synem být sama doma, aby mi nehráblo a něco mu neudělala, naprosto šíííílený! Taky jsem pořád přemýšlela, jestli ho mám ráda a přitom ho miluju nejvíc na světě a dala bych za něj i život. Nechápu kde se to v člověku bere, ale opravdu to pochází z té úzkosti. Tak nebooooj, prášečky zaberou!!!!!!!!!!!!!!!
Šári, tak mám navýšeno na těch 20mg, dnes jsem byla u psych.,říkala, že pokrok vidí moc dobře a že po těch 20ti mg.určitě dosáhneme toho, že mi bude už úplně ok., ale mám z toho trochu strach, myslíš, že to se mnou nějak zamává? Nemám počkat až po vánocích???

Díky moc Susan, Šárko a Pete, jsem ráda, že jste "tu"! :)

Susan jo jo, já si taky psala deník a hrozně u něj bulela a je fakt, že jsem to ze sebe tímto dostávala-tu úzkost.

Ještě doporučuju knihu od Mudr.Ján Praško, je to psychiatr, kniha se jmenuje: Jak se zbavit napětí,strachu a úzkosti. Když jsem jí přečetla, tak jsem zjistila, že jsem úplný učebnicový příklad :) A potom mám ještě knihu: Relaxace v každodenním životě. Ta je taky dobrá.
Mě taky moc pomáhá, když se tady můžu "vypsat". Jo a ještě mi psycholožka poradila, že když na mě přijdou ty hnusný myšlenky, že mám zkusti je psát na papír, tím se mozek začne soustředit na psaní a "ubere" sílu těm hnusům :)

Péťo neboj, taky mám...xanax, lexaurin,rivotril,neurol,oxazepam,diazepam=benzodiazepiny..účinek velmi podobný, rozdílná je síla a doba po kterou lék působí, (než se vyloučí z těla)

Petro, Xanax je vlastně Neurol, bereš hooodně malou dávku, zavolej dr a zeptej se jestli můžeš ten Xanax brát třeba 3denně a neboj až Ti bude líp, v pohodě vysadíš. Jinak k uzdravování potřebuješ opravdu čas, není to ze dne na den, chce to trpělivost i když je to HROZNĚ těžký, to znám.

Susan, děkuju moc! Ani nevíš, jak moc mi pomohlo, to, co jsi napsala! Taky chodím teď krátce na terapii, tak snad to pomůže a časem na něco přijdem. Taky Ti a všem moc držím palce, ať to nějak zvládnem! Jsem ráda, že si o tom můžu napsat s někým, kdo mi opravdu rozumí, díky! :)

Ahoj Susan, díky moc za...Péťo neboj, taky mám takové myšlenky, je to hnus, já vim, ale věř, že to plodí ty úzkosti. Nehrábne ti, to by muselo hrábnout nám všem :) A neboj se, ani se nesložíš nebo něco podobného. To jsem si taky myslela a nic. To jsou jenom strachy. Zkus se podívat zpátky jak dlouho se už bojíš, píšeš něco od května, no a vidíš, pořád se bojíš a nic. Moc dobře to znám a za tu dobu už to mám zmapované, i když mě to vždycky taky zaskočí a hrozně vyplaší. Taky dobrá je na to relaxace a dýchání. Zkus zpomalit dýchání a ono se všechno v těle taky zklidní. Mě hodně pomáhal Lexaurin. Xanax neznám. Jo a taky jsem jednou musela na pohotovost a tam mi dali na uklidnění Diazepam a ten zabral a celou noc jsem spala.
Jinak teď chodím na tu terapii a docela to je náročný. Psycholožka přišla na to, že to u mě plyne zřejmě už z dětsví, že mě rodiče málo chválili a když jsem třeba přišla za matkou a potřebovala poradit, tak mě odpálkovala místo, aby si mě třeba posadila na klín a probrala to se mnou, takže mám málo sebedůvěry a tak. Tak teď na tom děláme. Držim palce všem, přesně tak, kdo to nezažil neví.

Ahoj Šárko, díky moc za podporu!! ...Je to ale děs :(