Panická porucha 2

Iveto, kdyz ti zabira relaxace, tak to je skvele. Napr. podle dr. Stolla z Floridy, ktery kombinuje alternativni a klasicke postupy, ale vic veri tem prirode blizsim, je dobre provedena relaxace na tyhle problemy naprosto klicova vec. Podle jeho zkusenosti s pacienty zabira tak zhruba po pul roce, kdyz clovek relaxuje dvakrat denne po pulhodine. Ale ta relaxace musi vypnout vsechna svalova napeti, postupne projit myslenkami od nohou az k hlave kazde misto vedome uvolnit.Leni, jeste jsem ti chtel napsat, ze jsem koukal na mercola.com na ty svetlopristroje, a zjistil jsem, ze uz pouziva levnejsi postovni sluzbu, tak jsem to objednal a mam to na ceste (spolu s dalsimi vecmi, co jsem tam nasel v jeho obchode). Takze pak dam vedet, jak to pusobi.

Dík všem za podněty a příspěvky,taky jsem začala hledat odpovědi na můj zdravotní stav někde jinde než u klasických lékařů a psychiatrů, chodím k lékařce , ketrá děla s MUDr.Jonášem, zkusila jsem akupunkturu, reflexní másáže, četla knihu L.hay Miluj svůj život, feng šuej.Jenže zatím zabírá jenom klid, nestresovat se, nezatěžovat se, relaxace.Jenže pro dodržení těhle podmínek zatím nejde jít do práce a dneska mi doktorka říkala, že už se jí ptala posudková lékařka, a že mám přinést nějaké zprávy o mém zdravotním stavu z psychiatrie kam chodím a z neurologie.Takže je tu i nejistota jak dlouho městím únavovým syndromem ještě nechaj doma, nehledě na to, ža mám míň peněz.Ráda jsem zajdu a pokecám s vámi, je super být mezi těmi, kteří vědí o co go.

Tak Vy odkrýváte inkognito? No jo to se nedá nic dělat, budu držet basu. Těším se na fotečky a obratem pošlu svoji. Když to nestihnu dnes, tak v pondělí určitě. Zatím ahoj a krásný víkend.Váš Petr...

Marti, stastou cestu Budapesten.Grimi, myslim ze mas pravdu s tim "realne nic neni" pokud jde o poskozeni organu nebo realnost nebezpeci smrti, kterou treba clovek s PP citi skoro na jazyku, ale ona tam neni. Ale na druhe strane "realne nic neni" uplne neni to prave vyjadreni - proste kde nic realne neni, nejsou ani symptomy. A ty tady jsou a silne, to znamena, ze neco biochemicky je vychylene a to neco neni jen psychika, i kdyz je to s ni propojene. Psychika se meni i u chripky, a presto nikdo netvrdi, ze na chripku pomuze psychoterapie. Nejaky clovek, ktery PP potize nema, tak by si je asi nebyl schopen myslenkami vyvolat. Tam musi byt vic faktoru - od geneticke dispozice, nejaka dulezita latka chybi, nejaka toxicka prebyva, nejaky patogen v mozku, nejaka ucpavka nekde zpomaluje biochemicke reakce plus ta psychika, ktera podle mne tvori dost, ale ne nadpolovicni vetsinu pricin problemu. Cehoz jsem taky dukazem ja, protoze jsem PP ataky mel, ted je uz dlouho nemam, a psychikou jsem tu zmenu nedosahl, ale tou biochemii. Taky by se dalo premyslet, co je to psychika - je to jen nase rozhodnuti o tom, jak budeme premyslet, nebo dusledek zmeny te chemie, nebo i rozhodnuti nekoho jineho v nas? Nektere patogeny umeji ve svem zajmu manipulovat neurohormony nejen u cloveka, to je prokazane. Dnesni psychiatrie to ale bohuzel jeste nevstrebala. A kdyby slo jen o psychiku, tak by mohla na to zabirat jen psychologicka intervence, zmena mysleni, a to evidentne neni pravda - i ty prasky jsou chemie a zabiraji u vetsiny lidi, tj. posouvaji tu chemii bliz tomu, kde byla predtim, a ne myslenky. Pak z toho videni pricin problemu vyplyvaji i zpusoby, kterymi se snazime to odstranit - pokud verime, ze psychika je jedina pricina, pak se snazime zmenit myslenky a ono to casto nejde. Pokud myslime, ze chemie, pak chemii. A pokud myslime, ze pricin je vzdy mnoho, pak muzeme nasadit tisic terapii a treba 10 z nich je ta spravna kombinace ktera zabere :-).Samozrejme se tim dostaneme k filosofii - je prvotni hmota nebo myslenka? Myslim, je ze to v jednote, ze takove deleni neni spravne, protoze hmota je zaroven myslenka a naopak, to deleni je proste umele, od dob Descartesa neco, co mame v hlavach jako predstavu a co realne neexistuje. Ale samozrejme to je to, jak to vidim ja, a nekdo to muze videt jinak a treba se mylim... Tak se drz, at je ti lip.Iveto, je z toho cesta ven, jen musis hledat a zkouset - nekdo to dosahne zmenou chemie pres prasky, nekdo pres stravu, nekdo pres stale hlubsi pravidelne relaxace, nekdo neco posune v mysleni, nekdo sportem ci laskou ci sexem, nekdo pusty, nekdo dychanim, nekdo proplachovanim se vodou, a nekdo nasadi vsechno. Vzdycky jde vyhrat a kazde telo se muze dostat zpatky do rovnovahy. Rovnovaha je napsana v genech, ale musi mit nejake podminky sve splnene, a kdyz se ji nebrani, tak k ni nakonec dojde.Leni, uz jsem ti (i Eve R) ta sva media napsal v mailu, takze to uz tu asi nebudu rozepisovat.

Romčo, ale nemáš tu adresu, kam mám psát?!!!

Jo, ještě jsem sem dala e-mail, abyste foto měli kam poslat, zatím mám jen od Leníka.

Ivetko, v životě bohužel není nikdy nic jisté a ani to, že nebude hůř, to chápu, že ta únava je otřesná, ale jestli už ti je líp, než bylo, tak je to fajn, ne? Já mám před sebou asi 155 těhu-dní, takže už jsem v tom až po uši.

Ahoj všem, Evo R., Evo a všichni kdo tu nabízíte foto, pošlete mi taky, prosím. Já Vám to oplatím na konci příštího týdne, až přijede brácha, já to sem prostě neumím dát.Leníku,moc Ti to sluší, taky bych brala, kdyby mi bylo zase 21.Grimi, Evo, tak tyhle vtíravé myšlenky mám také a tytéž pocity ohledně nich. Dneska jsem byla u psychiatričky, beru prášky teprve měsíc, říkala, že by to chtělo rok, ach jo.Tome, Pajka je v lázních. Jindro, to je skvělý, že se přidáš, dohodnem nějaký termín, ale já můžu nejdřív až v únoru.Ahoj Romana

Ivet, asi neucinejsim resenim jsou leky, terapie a usporadani vlastniho zivota. Nedelat si z niceho tezkou hlavu, nestresovat se, vse resit aktualne, nic neodkladat na neucito.Myslim, ze asi nejhorsi je, kdyz se zacnou vlastni problemy prehlizet, potlacovat. Prehlizime tak sami sebe, jsme unaveni, vystresovani, naladovy..musime hledat reseni

Ivetko,co říct,myslím,že podobný zážitek s operací tady má Lucka.Je blbý,že nemocnice nedokážou vzít odpovědnost za své činy,je hezké,že se sice omluvili,ale dál se s tebou asi moc nebavili a rvali ti Diazepamy,což jsou docela driáky,ale asi silný.Kdyby ti poskytli psychoterapeuta už v počátku,mohlo se to třeba nějak odstřihnout a ne tak rozvinout.Myslím,že podobný kolotoč vyšetření,plus fobické strachy z MHD atd.si tu prožili skoro všichni.Mě taky nic moc strašnýho na zdravý nezjistili,a zaujalo mě,že píšeš o té únavě.To se tu nikdy moc neprobíralo tak sem si říkala,jestli nejsem divná.Mám taky chronickou únavu už přes rok a je to pěkný záběr,je to fakt k pláči,nebere se to jako nemoc,ale šíleně to znemožnuje běžný život i pokud je člověk zrovna docela psychicky v pohodě a chtěl by něco dělat,protože se aktivitou ta únava spíš zhorší a z toho je taky i psychická únava.Když ale píšeš,že ti nic kromě psychiky nenašli,nevím jaká je ta psychoterapie,ale zkus na sobě pracovat,změnit třeba životní hodnoty,možná nějaké východní filosofie,mě to trochu pomáhá, protože se tam bere smrt jinak než tady,a nestresuj se tím zaměstnáním,to vím z vlastní zkušenosti,že je nejhorší,taky si uvědomuju,že mě nikdo zadarmo živit nebude,a stresuju se tím ještě víc,ale budu muset slevit a najít si jejdnodušší práci, protože s tou PP a únavou to fakt nejde.Asi sem ti moc nepomohla,ale zkus sem přijít častěji a povídat si s námi,je tu dobrá parta a zatím nám to všem v denním životě pomáhá.Ahoj Ája.

Evi, preji bezproblemovy a pohodovy vikend.

Marti,pravdou je , že přijmout to, že už pořád budu děsně unavená,a že nebudu zvládat práci se mi nechce!!!Ty moje prokolapsové stavy jsem už snad "zvládla" prostě když přijdou tak si jich snažím nevšímat, řeknu jim ty hajzle, zmizni, tady o tebe nikdo nestojí, poslední dobou zkouším psát, co jsem 24 hod. před tím dělala. je pravda , že pokud je člověk nadšenej z nějakého cíle a nabuzenej nějakým dobrým směrem, pak to hodně pomáhá.A ty už čekáš mimíka nebo zatím uvažuješ, že si ho pořídíš ?

Ivetko, to je síla teda. Ono pro nás všechny je velký problém asi přijmout to, co se nám děje a jelikož jsme nevypátrali žádnou spojitost v těch příznacích, tak řešení vidím v tom pomož si sám. Každý asi musí hledat svou cestu. Moc jsem ti neporadila - jen snad tím, že na všechno je řešení. Já nevím jak to moje bude trvat dlouho, ale rozhodla jsem se pro nový životní cíl - mimi a to mě vzchopilo i když to není 100pro.Za chvíli jedu vlakem do Bp a už jsem nervní a nejraději bych zalezla pod postel.EviR - díky za foto - vypadáš pěkně, trochu vážně, ale já jsem úplně nefotogenická, myslím si, že ve skutečnosti vypadám skvěleji - mám ráda mýty. Ty jsi číslo, ten mišan je bomba, Renušku jsem musela hledat, jak je černá.

jo Grimi,je to tak,nikdy se nám nic hroznýho nestalo,ale přesto se toho bojíme. Je to prostě v naší hlavě a nedá si to říct. Třeba se z toho ale někdy dostaneme,byla bych ráda,kdybych mohla vysadit úplně prášky.Přeji všem pěkný víkend, jdu domů. Ahoj Eva

Evi, to prave myslim, ze realne nam nic neni, nic se nam nemuze stat, ale pri atace si to dobre nedokazeme "vsugerovat", naopak si predstavujeme to nejhorsi...treba ja v metru, napadaji me myslenky, ze omdlim, ze budu zvracet, ze se stane neco zlyho. Pritom nikdy jsem se v metru nepozvracela, ani neomdlela. Pri panice si to uvedomuju, ale nedokazu se o tom presvedcit tak, ze ataka ihned odezni:-(((

Ahoj,zkusím tady napsat jaký mám problém, třeba mě někdo nakopne svojí odpovědí a budu vědět jak dál.Až do r.2002 jsem byla v poho, neměla jsem žádné zdravotní problémy, kromě páteře, musela jsem na operaci v r.02, a už na sále mě píchli lék, který působí jako nervoslavový blokátor, je na to, aby při operaci mohl anezteziolog dýchat přístrojem za vás, jenže moje tělo na ten lék zareagovalo nějak rychleji něž čekali, já ještě nebyla pod narkózou a začala se dusit, chvilku trvalo než si toho všimli protože se bavili u dveří sálu,pak mě rychle uspali maskou, operace proběhla jinak dobře, druhý den se mi aneztezioložka přišla omluvit, ale co se pak dělo dál . 2 den jsem začala kolabovat, měla jsem pocity , že se mi špatně dýchá, klepala jsem se, to se opakovalo několikrát denně, udělali mi EKG, odebrali krev a vše v poho, po propuštění domů, se mi asi 2-3 den udělalo zase děsně zle, opět dýchací obtíže, třes, posit na omdlení, průjem.Brácha mi nakonec zavolal sanitku, ty mě hodili zpátky do nemocnice , kde mě operovali, tam mi řekli, že se mi asi to co jsem prožila před operací uložilo do podvědomí a dali mi diazepamy, ty jsem jedla asi půl roku, obtíže trvaly, ale už jsem si na ně zvykla, pak mi začalo být ještě hůř, namohla jsem jezdit městskou, bála jsem se sama doma, no děs, takže jsem skončila na psychiatrické klinice, dostala EFECTIN 75 a rivotril, byla jsem 14 dní na neschopence, léky jsem brala asi 1,5roku a docházela na psychiatrii, občas se mi k tomu něco přidalo, jako třeba převlíkání peřin každý den,pocit špíny atd.cca na zač. r. 2004 jsem začala pociťovat k tomu všemu ještě velkou únavu,a kožní problémy, už jsem měla těch léků plný zuby a chtěla pro svoje uzdravení hlavně dělat něco sama a ne jen do sebe hrnout pilule, tak jsem začala léky postupně vysazovat a od léta jsem začala chodit na psychoterapii, jenže to únava jiř dostoupila takových rozměrů, ža jsem byla 2 měsíce v pracoví neschopnosti pro únavový syndrom.Pak jsem byla zase 2 měsíce v práci a situace se opakovala, postupný nárůst únavy, tím pádem častější prokolapsové stavy ( je mi na omdlení, občas se třesu, nebo mám průjem , občas rozmazané vidění, pocit dechové nedostatečnosti,někde jsem jako by ztuhlá)až jsem nakonec zase od listopadu doma, mám všemožný vyšetření - neurologie, štítná žláza, sono ledviny, krev, moč.Pokud jsem v klidu doma a šetřím se( mám psa a 12-ti letou dceru) takže je i tak práce dost, tak to jde, ale jakmile přijde jakákoliv větší zátěž tak je to rázem horší.Chodím taky stále 1xtýdně na skupinovou terapii a 1x týdně na individuální terapii, psychicky se cítím dobře, léky neberu ani při prakolapsovém stavu, ale už nevím jak dál, na neschopence nemůžu být na věky a psychiatrům se jevím taky celkem v poho.

Fuj, mám to samý překlep, já teda dneska píšu, už bych měla jít domů!!!Omlouvám se za ty překlepy... :-))))

Grimi,já někdy,když je mi blbě,nejsem moc přesvědčená o tom,že se mi nemůže nic stát,spíš mám pocit,že se mi něco stát musí a třeba hned to nejdhorší. Ale když pak o tom uvažuju v klidu,tak taky vím,že mám strach zbytečně, nedokážu si ho nijak vysvětlit.Musím tady veřejně pochválit Leníka,poslala mi fotky a je to kočka - blondýnka štíhlounká :-))Prosím,kdo bude chtít,pošlete taky fotky,já pak na oplátku pošku taky,ale až po neděli.

Dobre poledne.zas se cejtim, jak na houpacce.je lepsi na PP Guajacuran nebo Gelsemium?Jeste k tomu piti 2-3 litru denne. Taky vypiji denne asi 3 litry tekutin a nemuzu rict, ze mi to nejak ulevuje od PP. Spis mi to pomaha pri unave, nebo mirne bolesti hlavy.Asi nejhorsi na PP a vtiravych myslenkach je to, ze vy vnitrne vite, ze se nemuze nic stat, ale nedokazete se o tom 100% vnitrne presvedcit...

Díky za fotku, Rokytko. Ty jsi ale kočka, nějaká uhrančivá, nééé? :-))) A máš hezkého syna, škoda, že není starší.... :-))