Panická porucha 2

Grimi, máš naprostou pravdu, lidská utrpení jsou samozřejmě přednější, ani si neumím představit, kolik zvířat teď třeba trpí, nebo co si vytrpěla, ano, je to tak, lidé se aspoň částečně můžou bránit, ale zvířátka ne. Měli bychom na ně pamatovat, už i proto, že se k nim obracíme, když nemáme nebo nevidíme jiné východisko. Proto i já před Vánoci, jak někteří přispívají na různé dětské domovy, jsem

Milá Jindro,cítíme všichni s tebou.Jelikož panikařím i když o nic nejde, tak si dokážu představit jakej to je zápřah,když o něco fakt jde. Všichni to chápeme a sme s tebou,tak přijď za námi a bude ti aspoň o trochu líp, v těch dnech čekání a nejistoty.Ahoj Ája.

Ahoj, nejde mi pořádně net, ani se nemůžu dostat do pošty, tak nevím, jestli se mi povede příspěvek vůbec poslat.Nemám čas a hlavně náladu pročítat příspěvky, přečetla jsem akorát poslední 2 stránky, protože jsem od pátku TOTÁLNĚ V P......s nervama. Manželovi našli něco na plících a já mám z toho všeho děsný strach, pořád si vyčítám, že jsem se s ním v poslední době dost hádala a je mi NANIC. Nemám do ničeho chuť, nic se mi nechce dělat a hlavně se nemůžu vůbec soustředit. Dneska jsem byli celé dopoledne v Praze na Bulovce, tak ve čtvrtek jde na bronchoskopii a 25.1. na CT. Kamarádi moji milí, já mám takovej strach!!!! To se nedá ani popsat, chce se mi pořád brečet, ale před ním nemůžu. Já vím, že ještě nic není jisté, ale dnes mě doktor vyplašil, protože řekl, že je to tak 50:50, FUJ, je mi zle ještě teď!!!! Kdby to tak nic nebylo, ale ta nejistota, ty dny, než budeme vědět, asi nepřežiju, a potom se zaručeně složím, ať to dopadne dobře nebo špatně. Jdu se nacpat neurolem a spát, mějte se všichni, a nezlobte se, ale já jsem se trochu potřebovala z toho vypsat, AHOJ. Jindra.

Lenik- negativa pro me byla, ze jsem nemela zadne soukromi, zadny cas na sebe, protoze jsem ho mela porad "za zadkem", on se mi chtel proste porad venovat. ale jsou chvile, kdy potrebujes cas pro sebe, klid, samotu a on byl proste rusivy element. To pak ta jeho laska nedava kridla, ale dusi.Negativa pro nej- myslel si, ze uz mi na nem nezalezi, ze nechci byt s nim (pritom to tak neni, jen potrebuju prostor na seberealizaci). On je trochu vic citlivej a ja vetsi realistka, pro me jsou dulezity i jiny veci, nez jen laska (rodina, prace, pratele). On to naseho vztahu venuje vsechno, cas a pak uz mu nezbiva na ty ostatni (s rodinou se moc nevida, kamaradu moc nema, konicku taky ne), takze jeho veskera pozornost tak smeruje na me.A to mi nedela dobre.Probrali jsme to, dali si 14 dni pauzu, zklidnili se a zatim je to fajn.

Ahoj lidičky, děkuji za rady a pomoc. Ale ono to s tím přítelem není zas tak vážné, jak píše třeba Edita. My jsme problémy nikdy neměli, snad proto, že na dlouho odjel na Nový Zéland. Po návratu to byla nejrkásnější doba, kterou jsme spolu prožili - byli jsme si hrozně vzácní. A není to tak dávno - dá se říct, že jsem prožila nejkrásnější léto svého života. Teď prostě nastala nečekaná krize, navíc jednodenní, a já mám najednou strach. Jsem v tomhle hrozná. Potřebuji, aby bylo všechno dokonalé, krásné, ale jak jste psali (Tome a Edito), nic nemůže být jako dřív. Proto to zatím zkusíme bez toho stěhování, psala jsem, že do konce ledna minimálně. A já se jdu zabývat sama sebou :-)

Tome, ja bych chtela a mela pejska, i kdyby to nebyl "antistresik":-))Docela me mzri, ze se nevenuji zadne prostredky na zachranu zvirat po tsunami v Asii. ja vim, lide jsou prednejzi, ale zvirata jsou vice bezbrana, nedokazou si rici o pomoc a je na lidech, aby zajistili jejich potreby, urcitym zpusobem jsme za ne zodpovedna. Ze se v techto krizovych situacich jaksi na zvirata zapomina.

Tome, kde máš ty svoje fotky? Možná jsi to psal, ale já opravdu nestíhám číst všechno, když tu třeba dva dny nejsem.

Tome a Karle - děkuji vám za to, že jste mi to objasnili ze všech stran. Na obojím něco bude. A víte co? Stejně se musím řídit podle sebe, udělat to tak, jak to cítím... ale moc jste mi pomohli.Grimi - tak to jsi nejspíš ve stejné situaci, jako můj přítel. Aspoň to vidím i z druhé stránky :-) ale píšeš, že to má i negativa. Popsala jsi ale jen pozitiviní věci.

Ahoj, taky díky všem za fotky, aspoň jsem si udělala trochu představu, s kým si píšu.Evo, taky jsem Ti posílala, no zkusím to večer ještě jednou.ahoj Romana

Evo, Ájo, díky za podporu, přiznám se, že to, co jsem před chvílí

Vcera jsem videla na CT1 Takovou normalni rodinku, dobra klasika. A opravdu me to dost pobavilo, docela dobre to vystihlo povahu nekterych muzu:-))

Evi- zviratka jsou pro lidi opravdu antistresorem. Nekde jsem cetla, ze hlazeni psi srti a komunikace se zviraty uklidnuje a odbourava stresy.Mam taky pejska a taky si s nim povidam, a podle toho, jak se tvari, mi nekdy pripada, ze mi rozumi:-))Nekdy se i culi:-))Pravda je, ze pes me dokaze odpoutat od toho spatneho.Nekdo mluvi i s kytickama...treba moje mamka, rika jim "holciny moje":-))a taky je pak trochu klidnejsi:-))

Dnes jdu domů dřív, musím si vás doma pořádně pročíst znovu a odepsat ještě na další věci, všechno jsem to ani nestihla napsat, je toho dnes hodně. Zítra se zase ozvu.Mějte se, přeji pěkný zbytek dne. Eva

Tome, Evo R.

K problému Leníka s jejím přítelem... mám stejný názor jako Tom. Myslím si, že každý vztah má určitý vývoj a že ta zamilovanost a romantika z počátků se nedá vrátit,ale vztah se vyvíjí dál a člověk začne nacházet u toho druhého mnoho dalších krásných věcí, pro které si ho může vážit. Pokud to nenajde, vztah uhasne, to je realita, i když mnohdy smutná. "Editin syndrom" - super :-)) Je vás tady opravdu hodně a hodně příspěvků, člověk by tady mohl sedět pořád a pořád se něco nového dozví. Dnes mi není dobře, ale myslím na vás.

v patek jsem mela tak strasnej zazitek v jednom krame. Musela jsem jit koupit nejaky darek, kdyz sem ho vybirala, tak se mi najednou zacalo delat mdlo, hrozne se mi klepaly nohy, jakoby nejaka tresavka. Tak jsem darek nechala darkem a zbabele jsem utekla.Takze jsem se poddala svemu strachu a utikala jako postreleny zajic:-(A cely vikend jsem stravila zalezla doma:-(((Uz se hrozne tesim na stredu, jdu k psych., doufam, ze to nejak vyresime. myslim, ze pilulkama. Uz jsem se s berlickou docela smirila.Hlavne, ze nebudou ty kolapsovy a panicky stavy.Uz tu zase becim nad svym oudem:-(((

Tááák a už je to tu.Dnes poprvé mi to nešlo odeslat,tak to už sme asi překročili hranici příspěvků, kdy to zase začne přežvejkávat a zlobit.Pajko, už jsi on-line, už jsi se vylázňovala nebo ještě relaxuješ.

Ahoj Tome, no v mém srdci máš za to dnes PP Oscara.Krásně jsi to napsal.Ája.P.S. Ivet taky bych šla ven,a děsně mě štve,že když je v lednu jak na jaře,tak si to ani nemůžu užít, protože ty dutiny moje zanícený musí být v teplíčku.A mám furt jakejsi pocit,že pak bude mrznout do dubna.

Docasne odlouceni ve vztahu muze vztahu prospet i uskodit.S pritelem jsme meli asi pred mesicem 14 denni pauzu, protoze uz jsem byla z neho takova "presycena".Pritel je strasne milej, pozornej, romantickej, zaroven vyzaduje 100% pozornost a to same oplaceni. Takze mi to prislo az vlezly, bylo toho na me moc. Nemela jsem cas na sebe, chvili klidu, takze jsme se dohodli na 14 denni pauze. Myslim, ze nam to prospelo, on se trochu uklidnil, a ja taky.Myslim, ze kdyby pauza nebyla, tak bych se v tom vztahu zadusila.Kazdy jsme jiny, nekomu pauza prospeje, nekomu naopak.

Leni, Karel řekl vše podstatné, já jen doplním. Psychologové radí žít