Panická porucha 2

oprava: sedmý velmoci

Leníku - jak si máš pomoci sama? není možný, že by toto řekl i psychiatr... Deprese potřebuje léčit, ale PP taky!Hlavně se nestydět to přiznat - znáte se už dost dlouho, tak mi připadá nesmyslné zapírat své problémy... patří k tobě a třeba pak uvidíš, že on také NĚCO má! Jinak tě zdravím, kolegyně - jsem taky ze edmý velmoci!Hezké odpo.Eva R.

Karle, díky za odpověď, určitě to vyzkouším. Je to opravdu jen neuroza, na vyš.žaludku jsem byla, žaludek v pořádku, jen podrážděné nervy. Mějte se Aničk"

Jindro,děkuji za podporu. Máš pravdu. Vlastně jsem nad tím už mockrát přemýšlela a kdykoli jsem potřebovala, pomohl mi. I když se někdy chová jako bručoun a nemá náladu mě utěšovat (vidím to na něm), tak mě podpoří. Ale ne vždy to vypadá, že je z toho zrovna nadšen... asi se trápí tím, že je mi zle. Jednou mi řekl věc, která mě ale zarazila. Když jsem byla měsíc v pořádku a najednou jsem do toho zas spadla, řekl mi, že se do toho dostávám úmyslně, nesnažím se tomu čelit. A možná má pravdu, raději bulím a jsem v koutě a čekám, kdo mě zachrání, než abych se šla vypovídat psychiatrovi. Nerada tam chodím. Moje mamka také trpí depresemi, mám to po ní. A od táty jsem se dozvěděla, že s ním můj přítel mluvil i o mně. Ptal se, jak mi má pomoci. Že vůbec neví. A s tátou se prý shodli, že si v prvé řadě musím pomoci sama... táta se na to prý ptal i psychiatra. To je pravda, jenže já to sama nezvládám.

Lidi, jestli já dneska ten oběd dodělám, to bude zázrak:-))).Těsto leze z mísy už ven, ale nemůžu se odtud nějak odtrhnout. Naštěstí ještě nebouchají příborama do stolu, že už mají hlad:-))).

Leníku, právě tím, že mu ukážeš i svoje stinné stránky, poznáš z jeho reakcí a chování, jak moc Tě má rád a jaký ten váš vztah má základ. Určitě nikoho nebaví poslouchat celý den "hypochondrické výlevy", to je jasné, ale pokud si postěžuješ, že Ti není dobře a vidíš hned zájem z druhé strany a snahu pomoci, tak je vše v pořádku, to se každému tady nedostává, tak si toho važ a nic si nevyčítej. S dopisem jsi udělala dobře, když to nejde říct, je lepší to napsat, než nic.

Bojím se o svých pocitech mluvit s lidmi, kteří v depresi nedošli tak daleko jako já. Větší radost mi dělá říkat mu o svých pocitech, když je mi krásně, když mám zrovna ty příjemnější dny. Poznal mě před rokem a půl jako sebevědomou, cílevědomou novinářku, která nic neřešila. Nechci mu ukázat své stinné stránky... ale vím, teď si protiřečím. Má mě rád takovou jaká jsem, jinak by za mnou tehdy nepřijel. Ale někdy je mi špatně opravdu každý den a celý den a nechci pořád jen kňučet. Sama si pak připadám jako hypochondr... ale kladnou stránkou a krůčkem vpřed je snad už to, že jsem mu napsala ten dopis (když už o tom nemůžu mluvit přímo). Nebo ne?

Báro - s bručounama je těžkej život, musíš si vytvořit svůj vlastní optimistický, jinak tě manžel potáhne do vody jak princ Rusalku... Ale on by zůstal fit. Leníku - jakýpak nezasloužil tvoje stížnosti - copak za ně můžeš? Jestli se kvůli tobě vrátil a takhle o tebe pečuje, buď ráda - ty bys to dělala taky... O většinu z nás nikdo nepečuje a o to je nám hůř - tak si toho važ!Atd - vrať se!!! I když se necejtíš, jsme tady, vždyť víš!!!Hezký poledne všem, Karlovi dalšího úžasnou SMS přeju seč mohu mačkám palečky!!! Vaše Eva R.

Atd, a bereš nějaká antidepresiva? Vánoce jsou na deprese asi nejhorší období v roce, pořádně "zamávají" i se zdravými, je to období plné skrytého stresu, který si ani třeba nepřipouštíme. Já jsem preventivně taky zvýšila Lexaurin, pro jistotu. K nám zase chodí moje máma a kombinace muž-moje matka mi taky dává už pár let pořádně zabrat:-(((. Včera manžel celou návštěvu u mojí matky "promručel", byl jízlivý atd...Ani si to asi neuvědomuje, jak mi tím ubližuje a že potom z něj mám arytmii. Báro, jediné řešení je orpavdu "přeladit mysl", pustit si nějakou pěknou hudbu, udělat si koupel, přikrášlit se a na všechny "ožralé myslivce" se vykašlat a brát je s nadhledem:-))).Lucko, jsem ráda, že už jsi doma, doufám, že už teď bude jenom líp!!!J.

Ahoj Baruško,netrap se, hlavně se netrap. Sama jsem se přesvědčila, a ty už určitě taky, že zkrátka platí "Jednou jsi dole, jednou nahoře". A tak mě často drží nad vodou (nebo mi brání znovu přemýšlet o sebevraždě) fakt, že bude líp a těším se na ten okamžik. Těším se, až bude jaro, já se ráno probudím a ptáci budou zpívat a sluníčko začne vystrkovat "růžky" :-) Teď je všechno takové smutné, lidé jsou smutní (a bručouni, jak říkáš o svém manželovi). A že máte dům, jezdíte na dovolenou? To jsou materiální hodnoty a pro nás jsou nejdůležitější ty psychické, citové :-) Tak se těšme, až bude všem okolo nás lépe, i tvému muži a rodičům a upřímně od srdce se na nás usmějí :-) Nevím, jestli jsem ti tímhle nějak pomohla nebo tě podpořila, ale chci ti jen ukázat, jak se ze splínů dostávám já. A vím, že to jde velmi těžko.

Ahoj,tady Bára. U nás se říká "na Štěpána néni pána", to tedy opravdu není, každý rok od rána do noci má ten můj svůj štěpánský den. Už mi to nevadí, aspoň mám klid, jsem sama, ani nemusím vařit, byla by to pohodička, kdyby mě odpoledne nečekala povinnost postarat se o poslední manželovu padesátinovou oslavu a přirozeně tam budu muset taky trochu pobýt. Je to poslední a ta nejhorší - s myslivcema. Je to přesně ta společnost, která mi vadí - 50 chlapů, všichni nasávají jako o závod, fuj. Svátky, které jsem kdysi tak milovávala jsem prožila na Lexaurinu - už jsem se zmiňovala, že jsem jedináček, na Štědrý večer tady mívám rodiče, aby nebyli sami. Můj muž je moc nemusí a tak tad vládlo napětí, které jsem se snažila s vypětím vůle eliminovat. Dřív, když byli kluci malí, většinou se veškerá pozornost točila kolem nich, ale teď je to děs. Chtěla bych, aby se naši u nás cítili dobře, ale je to fakt nadlidská dřina. Vždycky si umiňuju, že to choti oplatím, protože na první svátek vánoční chodíme zase k jejich - že prostě taky nebudu mluvit a budu se tvářit "nasraně", ale nikdy nemám to srdce to udělat, vždyť jsou to staří lidé a proč se mstít jim. Dneska to všecko tak v duchu probírám, už mi ukápla i nějaká ta slza - já vím, že se říká, že člověk nemůže mít všecko, ale proboha proč? Máme chytré, zdravé a celkem hodné děti, pohodlný domek, jezdíme na dovolenou, netrpíme bídou, o nějaké pohodě ale u nás nemůže být řeči. Asi je to i moje chyba, protože se na mně strašně přenáší nálada mého okolí a můj muž je bručoun, věčně má špatnou náladu,proč, to neřekne, vlastně se mnou o těchto věcech nediskutuje vůbec - no a já, i když jsem v pohodě, za hodinu v jeho splečnosti jsem zralá jít si vyhlídnout nějakou větev.Tak tady sedím, přemýšlím, ale zase když si pročítám ty příspěvky těch osamnělých, tak mě moje zaječí úmysly opustí. Nevidím východisko - jedině přeladit myšlenky, radovat se, že jsme všichni zdraví, hodit si Lexaurin, zkrášlit se a jít chystat tu oslavu. Karle, držím palce! Lucko - přemýšlelas, co asi může způsobovat, že se cítíš doma hůř? Mělo by to být naopak. Držím ti taky palce.Evo R. - ty určitě víš, o čem mluvím v souvislosti s partnerskýma vztahama, že? ATD, za tebou bych se nejraději do té OVY rozjela, nějak mně to k tobě táhne, ale respektuju tvoji touhu po soukromí. Přeji ti, aby se tvůj život obrátil o 360 stupňů. Vítám nováčky a těším se, že si vyměníme pár zkušeností. Hezký zbyek Vánoc všem.Vaše Bára

ddt = atdnic v tom nehledejte, prosím, byl to omyl

Evi a Karle,můj přítel je mi velkou oporou, i když jen občas. Má depresi a tak se ho opravdu nesnažím moc zatěžovat svými problémy. Protože nemohl najít práci, odjel na konci srpna do Anglie za výdělkem. Na začátku září jsem se složila a skončila na psychiatrii. Jakmile se to dozvěděl, volal mi i čtyřikrát denně z Anglie a přestože měl dobrý výdělek a jistou práci, za čtyři dny byl u mě doma - opět nezaměstnaný. Bylo to od něj krásné gesto, jenže já jsem si najednou začala sama v sobě vyčítat, že kvůli mě je nezaměstnaný. Já jsem marodila, on byl doma, tak nastala ponorka. Znáte to. Teď už má práci, tak to snad bude lepší. Nedávno, protože jsem ho nechtěla zatěžovat svými výlevy, jsem mu napsala krásný dlouhý dopis plný mých pocitů a připsala jsem tam, že si o to nedokážu říct, tak aspoň tímhle dopisem tiše volám o jeho pomoc. Opravdu, když o tom chci mluvit, mám najednou knedlík v krku a říkám si: ten člověk si moje problémy nezaslouží...

Romanko, jsi dobrá dušička, říkám Ti totéž co Radce. Nesmí Ti být líto, hladím očička i tlamičku a raduj se s bližními doma i zde!Pajko, šťastnou cestu do lázní... Ty chodíš i na depresi a zvládáš vše... Já ne... PááááááTak

Jindro milá, jsem zkrátka depresivní, víš. A mám "blbé období"...radůstku jsem si vykoupila stavy, na které už nemám sílu. - Vím, že za pár dnů nebudu chybět. Hladím Tě po ouškách a přeji dobrý příští rok.

Hezký poslední sváteční den všem!!!Nestačila jsem všechno pořádně přečíst, navíc mi v troubě leží krůta, manžel na gauči:-)), takže nemám moc času, tak jen stručně:EVI R., já vůbec ještě nevím, kde budu na Silvestra, obě "děti" taky vyrážejí na oslavy, pokud muž usne, určitě se připojím a budeme čekat spolu, to víš že jo!!!!!!!!Karle, jsem ráda, že máš dobrou náladu a plno endorfinků, vidíš, co dokáže jedna SMS:-)), přeju Ti to!!Vítám všechny nové "tváře"-s tím nepochopením se asi musíme smířit, já už jsem nabyla takového pocitu, že muž se vlastně bojí, když mi něco je a bojí se zareagovat, projevit účast, prostě neví, co by měl v té chvíli dělat a proto se tváří, že je vše v pořádku.Atd, proč se s námi loučíš? Při čtení Tvých příspěvků se musím přiznat, že je mi HODNĚ smutno, ale taky dost věcem nerozumím, píšeš tajemně.. Četla jsem Tvá přání nám všem, dala sis práci s každým zvlášť, my jsme to tady převážně "odflákli" všeobecně, popřáli jsme tak nějak všem najednou. Takže Ti všichni dodatečně děkujeme a zůstaň tady, a piš!!Musím jít do kuchyně, hladová rodinka bude v poledne čekat, tak abych vše stihla. Mějte se moc krásně, pohodový zbytek svátků a ahoj!!!!!Jindra.

A též s Karlíkem...A pěkně se mějte prirozeně všichni... Atd

Evináčku Roky, i s Tebou se loučímjsi šikulka a noční guruPěkně se měj (zvláště s Karlíkam na popravišti) Děkuji za pozdravy a tak... atd

Karleprotože se loučím / :( /, ale bývala jsem slušně vychovaná, tak se chci rozloučit: Překrásné díky za všechna Tvoje milá slova - cítila jsem se velmi škaredě - zachránil jsi to... Přeji jen krásná setkání... Díky, atd.

EVA RokytováVzkaz pro "Evi E" by určen pro tebe... prsty mi udělaly čáru přes rozpočetTakže jsi ho přehlédla... Po pravdě jsem byla v den štědrovky tryznou za 0 doručených přání - až ses ozvala ty s dotazem... Máš pravdu, není čas číst vše...A je třeba jít pomalu zase do boje.Měj se f a j n !!!!!!!