Vztah matka - dcera

Luno jsi ta Alta z te jine diskuse?

............

pro veroniku-s tou agresivitou jsi se trefila do černého..každý mi říká,že jsem se hrozně změnila,až z toho kolikrát nespím,protože cítím,že jsem zlý člověk,mám výčitky,že jsem se k někomu zachovala nesprávně,že ublížuju kvůli maličkostem atd..Ten pocit mívám hodně..Včera jsem volala mému mladšímu bráškovi a raději jsem se zeptala zda může mluvit a v tom slyším mého staršího bratra jak řve že ne,nemůže mluvit atd..Prostě byli spolu a zřejmě mou otázku slyšel..Vím,spousta lidí si řekne no a co..Ale mě tahle jeho slova tak vytočila,že jsem položila tlf a úplně se rozklepala..Zavolala jsem matce a doslova na ní spustila at vyřídí mému staršímu bratrovi at mě nechá na pokoji,at se neplete do rozhovoru který se netýká jeho atd..A že už ho mám plný zuby..Asi začínám fakt hysteričit...Doslova jsem kříčela na mamku že at mi dá bratr pokoj atd..V létě jsem mamce půjčila 20.000kč na dovolenou na kterou jsme nakonec jely spolu,ale celou jsme jí prohádali,takže jsme ji vlastně měli jako bobříka mlčení atd..Na konci matka volala staršímu bratrovi at ji pošle 10eur na cigarety,ale bratr jí řekl,že mu volá jen když potřebuje peníze a samozřejmě jí těch 10eur neposlal.Matka z toho byla špatná,že je to její syn a ani tohle pro ní neudělá..A to že já jí půjčila 20.000kč na dovolenou..???Po návratu samozřejmě s bratrem dále komunikuje,on je ten hrdina a já blbec,který ji půjčil jen na dovolenou jsem ta nejhorší..A to jsem jí včera do tlf řekla..Že potřebuju vrátit ty peníze a když je můj bratr takový superman tak at ji tech 20000kč půjčí nebo dá..Nejde o 20000kč,protože to je minimum co mě moje rodina za těch 12let stála,ale o princip,že na dovolené na bratra nadávala,že až se vrátí tak mu to řekne,že mu věčně něco podstrkuje,kupuje mu jídlo atd..a ona když potřebuje blbých 10eur,tak se na ní prostě bratr vykašla,protože ví,že jsem tam s ním já a já že jí dám..Dneska se z toho cítím zle,sama ze sebe,že neudržím své nervy a takhle prostě vybuchuju..Asi je to nashromážděné za ty poslední roky..Nejhorší je,že malá neteř tímhle naším vztahem s bratrem hrozně trpí..Samozřejmě jsem jí nedávno viděla s mým zlatým ztraceným řetízkem a přívěskem a po dotazu,kde to vzala mi odpověděla že jí to dal tatínek,můj starší bratr..To mám chut mu zavolat a říct mu co si myslím,ale nechci to už zhoršovat..Není to o penězích,ale o té důvěře a o těch rocích,kdy jsem se snažila dělat maximum a nedočkala jsem se alespon toho minimálního-respektu a trosku vděku v podání určité úcty ..Takže se dnes cítím hrozně..Ještě k tomu přítelkyně mého bratra nosí můj ztracený prstýnek a na dovolené jsem to řekla mé matce a ta jí to zřejmě dneska řekla,protože přítelkyně mého bratra mi napsala dost ošklivé sms kde mi řekla že napadám její rodiče,kteří ji ten prstýnek koupili že jsou zloději a že než někoho napadnu,mám mít jistotu..Jistotu mám na 95%,prstynek jsem si kupovala sama v praze,v italském zlatnictví a je dost neobvykly..Jiný jsem během těch let neviděla a je mi záhadou,že by ji rodiče koupili úplně náhodou ten samý...Byla jsem z těch sms tak smutná a nemluvila jsem..Neteř,která je u mě na víkend se mě zeptala co mi je a když jsem jí řekla důvod,tak mi řekla,že lžou všichni,že přítelkyně otce jí sama řekla že ten prstýnek jí koupil můj bratr..No prostě už nevím co je lež..Měla bych to téma nechat ležet,ale nesnesu pomyšlení,že ze mě dělaj tu nejhorší,ale já prostě nedokážu přenést přes srdce,že naše rodina neříká pravdu a nedá se ji věřit a že nejsou schopni přijít a s respektem prostě vyložit karty na stůl a vše si upřímně říct a urovnat..

Ano, Veroniko, myslím, že na to máme stejný názor. Já taky řeším problém ve vlastní rodině, i když název tématu je dcre - matka. :-)
Já jsem takový dopis napsal a zveřejnil v jednom časopise. Když si to naši (náhodou) přečetli, tak bylo ještě hůř. Vůbec se nezajímali o obsah, ale jenom vyčítali.

Luno, uz napr. z toho co pises: matce nikdy neprirostla jeji VLASTNI vnucka k srdci. Co k tomu rict? Ze neco nebude s tvou rodinou v poradku, tohle preci neni normalni. Mozna ze (zkusim si zahrat na terapeutku ha ha) ani tva matka nebyla vychovavana uplne normalne, nemela ona trochu tezky zivot? Byla zanedbavana?
Jen se ti snazim pomoct, doufam ze jsem se te nedotkla, zda se mi ze se moc trapis, ale vlastne nedokazes videt, ze ty jsi ta normalni a oni nejsou. Snazis se pomoct, ale asi o tvou pomoc nikdo zas tak moc nestoji (mozna akorat tvoje mala neter)... Takhle se uplne znicis.
Take to jak tady nekdo uvedl, ze jsi asi hodne hodna naivni bytost, pravdepodobne jsi tak jen vychovavana - byt hodna a naivni. Ale ted zacina tvuj pravy charakter vylezat na povrch - a jen tak dal. Myslim tim, v dobrem. Bohuzel to jak pises, ze zacinas byt vic a vic uzavrena, muze byt znamka toho ze se v tobe vsechno obraci proti svetu jako takovemu, asi budes mit v sobe hodne zloby a to se muze projevit v budoucnu agresivitou, vecnou nespokojenosti, podrazdenosti.
Asi by bylo nejlepsi zajit k nejakemu profesionalovi. i kdyz ja jsem v podobne situaci (skoro stejne!!! ale to by bylo na popsane stranky co se deje u nas) a take jsem se moc u psychologu neohrala, ale na tohle mi poukazali jako na zdroj mych (hlavnich) problemu v zivote. Nakonec mi rekli ze pokud nechci chodit na terapii tak bych alespon mela napsat sve rodine jakysi dopis a nemusim ho ani posilat, staci kdyz se ze vseho vypisu a tak se mi postupne ulevi. Myslim ze to trochu pomohlo, samozrejme nejvic pomuze cas, potom NESTYKANI SE s rodinou (neboj se jde to). Take pomuze hodne relaxovani, anebo ja to resim tak, ze si jdu vzdycky neco maleho koupit - jen tak pro sebe. :-))

U mě to bylo podobné,ale to mi nikdy nevadilo ani tomu nepřikládám význam...Byla jsem nejstarší,nejlépe sem se učila,jediná holka,takže automaticky jsem doma hodně pomáhala,pak ještě s malým bráškou,do toho různé brigády abych si vydělala na nějaké mé výdaje,bráchové brigády neznaly atd..Ale to není podstatné.Podstatná je přítomnost a ta je černá.Mladší bráška je chudák mezi náma jak fackovací pytel a vím že ho to hodně mrzí,pořád mi říká,že si nechce rozhádat ani mě ani bratra a já mu to schvaluji.Problém je mezi mnou a starším.A mladší za to nemá být trestán.Dnes jsem volala mladšímu bráškovi a radši jsem se zeptala jestli může mluvit a zdálky slyším jak starší brácha kříčí že nemůže...a ještě nějaké řečí.Položila jsem tlf a doslova se rozbrečela.Přišlo mi líto,jak takhle zasahuje a dělá naschvály.Dnes mám u mě na víkend jeho dceru a ta tím také trpí,že její otec a její teta spolu nemluví a mají mezi sebou rozepře.Bratr je rozvedený,takže malá ke mě chodí když jí její matka pustí..Ale je to děs.Věčně samé zapírání přes tlf,jeden se bojí něco říct o druhém..Moje matka si k malé nenašla nikdy vztah a vlastně se k malé ani nehlásí.Místo aby bratr byl rád,že k malé mám krásný vztah,nedokáže nic ocenit..Z naší rodiny jsem jediná,kdo si malou bere nebo s ní má nějaký kontakt.Taky smutné.Když se jí zeptám jestli neviděla nebo nemluvila s babičkou,tak mi ve12letech odpoví že ne a ani o to nestojí.Takže ani vztah babička,dědeček-vnučka.Ten život utíká a člověk ho takhle promrhá a ztratí jediné co má v životě smysl,a to je prožítí života společně se svou rodinou...Ty chvíle jsou to jediné co by mělo mít opravdový smysl..Samozřejmě vedle svých známých koníčků cestování atd...Možná ta chyba je i ve mě,nedokážu být taková ta milá přívětivá jako dřív.Prostě už při sebemenší věci co se mi nelíbí,většinou bud ,vyletím, nebo prostě stisknu zuby ale je to na mě poznat..Přitom bych se bývala přetrhla pro ostatní,pro mé neteře,sestřenice atd..Má 17letá sestřenice např studuje a poněvadž je z 5dětí,nemají moc peněz tak začala prodávat kosmetiku...Přišla zamnou několikrát a já vždy objednám věci,které vlastně ani nepotřebuji a pak je rozdávám.Nechci ji naucit,že ji finančně pomůžu,i to jsem dělala když byly malé,kupovala jsem jim oblečení,brala na výlety,na dovolené atd...Ale snažim se jí takhle alespon trošku dopomoci aby si přivydělala nějakou korunu..Pamatuju si,když mě bylo těch krásných 17l a chodila o víkendy a prázdniny na brigády..Je škoda že se mi to takhle pokazilo...A upřímně závidím lidem jen jednu věc-krásné rodinné zázemí..Fakt závidím.ALE I PŘEJI...

Mne sa páči ked majú ženy chlpky pod pazuchami.Pripadá mi to prirodzené a normálne,veď všetci ich tam máme,nie je to nijaká chybička krásy.Ženy ktoré sa holia,sa mi zdajú príliš umelé a tým aj nezaujímavé,nevzrušujúce.Vyzerajú ako umelé bábiky,prípadne ako dievčatá v predpubertálnom veku,ktoré ešte nezačali pohlavne dospievať. Chlpky sú predsa podobne ako prsia znakom,symbolom dospelosti,oboje začína rásť v rovnakom veku 10-12 rokov.

Luno, myslim si, ze bys mela vyhledat nejakeho psyterapeuta, aby ti zvysoval sebevedomi. Protoze kdyz se nezmenis, tak budes dopadat stejne s jinymi lidmi. Proste mit k sobe uctu, nenechat sebou manipulovat, dokazat rici ne, ale s usmevem. Pomahat radou, dobrym slovem, ale ne penezi. Ty si ma kazdy vydelat sam.
Treba bys mohla vyjet znovu nekam do ciziny, nekam jinam a prijit na jine myslenky. Ale zakladem je opravdu pracovat na sobe, jinak te i tam muzou lide podvadet, vyuzivat.

Milá luno, přečetl jsem si Tvé příspěvky a je to moc smutné psaní. Ta se ptáš, kde je chyba. Víš, můj názor, možná hodně tvrdý je, že Tvá rodina vykazuje značné sociopatologické rysy. (Bratr nehledal pořádnou práci, ztratily se Tvé osobní šperky atd.). Jenomže Ty jsi to neviděla dříve proto, že jsi jim dělala v podstatě otroka, takovou zlatou slepičku. Dokud taková slepička sníší zlatá vejce, tak je to v pořádku, běda, když by sama něco potřebovala nebo již neměla možnost zlatá vejce snášet. Potom je zle. Víš, mně je hrozně líto různých nemocných a něšťastných lidí, ale na druhou na stranu jsem zjistil, že naprostá většina lidí, kteří jsou na tom sociálně špatně (a nejsou nemocní nebo něco podobného) jsou zvyklí jenom natahovat ruku pro tzv. pasivní pomoc. Dokáží si vymyslet milión důvodů, proč se jim vede špatně a kdo za to může. Jinou možnost než tu psala Jitka nemáš, musíš si žít svůj život a určitá chyba je i v Tobě (to soudím podle toho, že Tě dávný přítel bil), jsi moc hodná a asi důvěřivá.
Neznám moc rodin, kde by bala opravdová spravedlnost na všechny sourozence. Ač považuji rodiče mé ženy za velmi dobré lidi, tak v dětství také preferovali syna před dcerou - když přinesl švagr domů ze školy dvojku, tak se "bouchalo" šampaňským, v případě mé ženy následovalo kázání, že takhle tedy ne. Švagr od mládí dělal hokej, takže doma nemusel hnout ani prstem (únava, výkony ... bla, bla), proto domácí práce a popmoc rodičům musela dělat manželka. Jejich babička věnovala vnukovi k 18. narozeninám nové auto. Bez nějakých podmínek. Žena (je mladší) to měla slíbeno, ale pod podmínkou, že vystuduje vysokou školu. A mohl bych pokračovat. A švagrovi to zůstalo dodnes, umí si jenom stěžovat a tchýně mu to žere.
Mohu ti jenom popřát, ať se dáš hlavně sama psychicky do pořádku a najdeš nový smysl života. Bohužel období Vánoc je pro Vás osamocené to nejhorší období života. Jenže i to se dá zvládnout - já třeba již několik let vůbec neprožívám Silvestra ve smyslu, že se musím povinně radovat, být veselý ap. Četl jsem dobrý článek psychologa, který právě radil, že člověk nesmí podlehnout těmto klišé, která se na nás valí ze všech stran.

Jitko to prostě nejde jen tak jít dál..jsem psychicky dost na dně..jeden máš vše,druhý den ztratíš celou rodinu.nedokážeš pochopit že se díví že jsem se změnila..když mám s někým z nich náhodou kontakt,stejně se začneme hádat..zničili mi roky kdy jsem jak blbec dřela,a snažila se jim ten život udělat hezčí..nechci po nich aby mi s prominutím lezly nevím kam,ale trochu úcty a vděku.Nic.S bráchou se vyloženě nenávidíme,já myslela,že se to urovná ale začal mě napadat on a mít na mě vyloženě špatný řeči a já po nějaké době už mu odpovídám naprosto stejně.všichni jsou velká rodina,jen já už tam nepatřim.někdy prostě mám chut už nebýt na tomhle světě,protože prostě už dál nemůžu.lehko se to řekne,dělej si svůj život ale já vždy byla fixovaná na rodinu,byla pro mě to nejdůležitější a ted vidím,že už to nikdy nebude jako dřív.mám chut se odstěhovat někam daleko ale nějak nemám sílu začínat někde od nuly a hlavně nechci aby to vypadalo že utíkám.fakt bych nevěřila jak se člověk cítí v podobné nebo obdobné situaci,nikdy jsem nedokázala pochopit že rodina dokáže být taková.někdy mám pocit že je to jen sen a já se probudím a bude fajn.bohužel to sen neí..takže jen přemýšlím kam zdrhnu na tyhle vánoce,protože mě zřejmě matka nezavola a já bych stejně nešla.jen když si na to pomyslím,rozbrečím se

Ahoj maminky :o) Máte problémy se svými dětmi? Prosím pomozte mi s odhalením jedné z příčin - kdy a jak tyto problémy vznikají. Podívejte se na net: www.janyb.wz.cz a zodpovězte anonymní dotazník. Výsledky, které zjistím bych chtěla stručně shrnout zde na Doktorce. Třeba se dozvíme něco nového. Děkuji Vám a zdravím :o) Janča

Luno, prestan se tim trapit. Proste zij pro sebe. Muzu ti dat dalsi priklad. Ind, ktery delal na Zapade taxikare, rikal, ze spi denne max. 5 hodin a jeste nikdy ne v kuse. Ze nema zivot a nikdy to nebude lepsi, jen je rad, dokud je zdravy a muze to delat dal.
Podporoval take to bohate pribuzenstvo v rodne zemi. Rikal, ze si myslel, ze z penez, co jim posila, si zalozi zivnost, aby se lip uzivili. Kdepak, jeho penize prohyrili, udelali oslavy, apod. A porad nemeli dost. Rikal, ze by z nej stahli kuzi a ze zadny pocit vdecnosti u nich nevidel. Proste to byla samozrejmost. A beda, kdyz jim jednou penize neposlal. Tak byl ten nejhorsi z nejhorsich a vycitali mu vsechno mozne, co pro nej rodice udelali (no, samozrejme nic vic nez pro ostatni sourozence). Ale tak to proste je. Bohuzel

já dělala 2práce,spala 5hodin denně,bydlela v bytech kde nás většinou žilo 6-8lidí,většinou 3-pokoják..Prostě aby se ušetřilo..takhle to bylo hodně let ale bylo tam moře teplo tak člověk nabil energii z tohohle,jinak by to asi nešlo..ale snažila jsem se,odříkala si všechno..až ted-ted si můžu něco sem tam dovolit a každý si myslí kdovíco..ale brátr nikdy nevzal kufr a neodjel někam dřít cely tyden od rána do noci.to mě na tom štve.a nakonec zůstanu já ta černá ovce rodiny.Nejhorší je,že si člověk uvědomí ty jakoby ztracený roky,které k ničemu nebyly a vídí,jak měl vše zařídit a udělat jinak.No ale pozdě bicha honit.Jen že se cítím ta nejhorší,ta co se změnila...je fakt,že já vždycky byla taková malá organizátorka,asi jediná z rodiny,protože ostatní jsou dost laxní,ale nevyčítám to,prostě nejsme každý stejný..Vždy jsem se snažila v dobrém něco navrhnout,udělat a nakonec mi nevl.otec dělal scény že jim diriguju život.Ale když potřeboval peníze na operaci a jiné věci,to jsem organizátorka nebyla.No už to nechám být.Snažím se jen zjistit,jestli ta chyba není přece jen ve mě..Už jsem z toho přemyšlení a bolesti tak zblblá,že už ani nevím co je fér a co není.

No, ja te chapu jak ti je. Boli to moc, ale neda se nic delat, musis zit svuj zivot a proste je ignorovat, at je to jakkoliv tezke. Kdyz je ti dobre s otcem, stykej se s nim, kdyz s neteri, tak taky. Ale pokud by ona mela pocit, ze k tobe chodi jen proto, ze od tebe neco dostava, tak zapomen i na ni. Jeji rodice maji na ni vetsi vliv a dokazi ji proti tobe zmanipulovat. Bohuzel tak to je. Jako jeden priklad za vsechny jim podobne. Moje kamaradka zije leta v cizine. Mela a chtela mit co nejlepsi vztah se svym bratrem, jeho detmi a svymi rodici. Nejen, ze nebyli ochotni se s ni vubec bavit o jejich problemech, ze oni si na rozdil od ni uzivali zivota a ona dela tri zamestnani, aby si prumernou zivotni uroven zajistila, ale rikala, ze kdyz neprinese plne tasky, tak se s ni nikdo ani nebavi.
Nic na tom nezmenis. Proste jen za nejake roky tva rodina vystrizlivi a budou te brat jinak. Aby si uvedomili, ze se k tobe nechovali dobre, tak ty je musis ignorovat. Jinak toho nedosahnes. Delej jen na sobe a pro sebe. Hodne stesti!

.........................

Jenomže já nikdy na mamku nedala dopustit.Měly jsme spolu hezký vztah,je fakt,že jsem byla nejstarši,tudíž na mě bylo už od dětství pomáhat hodně doma,starat se o sourozence a ještě k tomu jsem jako jediná ze sourozenců studovala dál.Na střední jsem chodila o víkendech na brigády,o prázdnínách také.Mí sourozenci ani jeden.A ted mi budou něco vyčítat?Vždy jsem se snažila o něco víc,zato můj bratr mě měl asi rád jen dokud jsem mu podstrkovala peníze.Vlastně pokaždé když jsem přijela,všichni věděli,že každému dám nějaké ty peníze na přilepšenou.O to by nešlo,dělala jsem to ráda a chtěla jsem jim pomoct,ale mrzí mě po těch letech ta nesoudnost ke mě,oni mě podrazili a já se za to mám cítit špatně?Dočkat se od bratra že jsem svině atd..Jeho vlastní dcera ke mě chodí skoro radši než k němu,protože on kromě oficiální partnerky má ještě milenku a tudíž na dceru moc času nemá.Když bylo jeho malé 9let,chtěla hrozně moc štěnátko k vánocům,domluvila jsem se s bratrem,že jí ho koupíme dohromady,tudíž já dala asi 4000kč a bratr měl přidat 1500kč.No moje překvapení bylo že o vánocích jsem se dozvěděla,že ho koupil své dceři a jeho oficialní přítelkyni napůl!!!!!!!!!!!!!!!!No prostě šok.Když jsem se ho ptala,jak je možný že to štěnátko nemá malá doma ale jeho přítelkyně,odpověděl mi že prostě je to tak.Když jsem se na to zeptala jeho přítelkyně,řekla mi že ho dostala od mého bratra k vánocům.Takže já vlastně vyhodila 4000kč jen tak.A takových případů je.Vždyt já svého bráchu měla hrozně ráda,vždy jsme si rozuměly a ted zjistím,že věci jsou úplně jinak.Trochu se mě zastává můj vlastní otec,ale říkám mu,at to nechá být.At se kvůli mě nerozhádává se synem.Vyrůstaly jsme s nevlastním otcem..Moje matka například pořád rýpe do mého otce,prý se o nás nestaral a já mu ted lezu do pr...Když jíříkám,že jsem dospělá a že sama vím,,kdo nás vychoval,ale že nechci aby jednou můj otec zemřel a já si pak vyčítala,že tady byl a já s ním neměla žádný vztah,prostě má jen blbý s prominutím kecy,které přecházím...Jak je možný že člověk žije 30let v přesvědčení,že je stastný za rodinu jakou má a pak ze dne na den zjistí,že vše bylo jen jako a vše je úplně jinak.Pro mě rodina byla a je na prvním míste,ale bohužel jí nemám.Zůstala jsem úplně sama.Po rokách odříkání,šetření,kdy jsem si nic nekoupila,jen dřela dřela a šetřila šetřila a pomáhala nakonec dopadnu takhle.Změnila jsem se,už nejsem ten andílek,který každého pusinkoval a miloval.Dneska jsem odtažitější,nevěřící a myslící víc na sebe.Bohužel.Možná takhle vzniká určité sobectví a egoismus..

Luno, podivej se kolem sebe, jestli existuje nekdo, kdo zil nebo zije v cizine, jeho sourozenec/ci jsou mene schopni a nema tyhle problemy. Ja osobne takoveho cloveka neznam. Vsichni se potykaji s tim co ty.
Matka ma prirozeny pud prerozdelovat vse tak, aby vsechny jeji potomci byli syti. A to, ze tomu bohatemu bere a chudemu dava je normalni. Znam kamaradky, ktere se zmohly vlastni pili nebo svych manzelu a jsou na tom podstatne lepe nez jejich sourozenci. A vzdy se jejich rodice snazi ty schopne donutit k tomu, aby tem chudsim, mene schopnejsim bratrum a sestram pomahali. Ta mira a forma zalezi na konkretni povaze a schopnosti rodicu postarat se sami o sebe. Jestlize ty pises, ze matka si sama svuj zivot nedokaze zorganizovat a vice mene se chova podobne jako tvuj bratr, nemuzes od ni v budoucnu nic dobreho cekat. To by ses musela octnout v nouzi jeste vetsi nez ma on.
Reseni je jen jedno, rici matce svuj nazor, ale vic s ni nediskutovat a nestykat se s ni. Jina cesta bohuzel neni.

Luno, ziji v cizine a mam velmi podobne zazitky. Na podzim jsem navstivila svoji rodinu a zarekla jsem se ze je to naposledy. Jak se ke mne chova vlastni matka!!! A muj bratr - je neuveritelne a ani se mi nechce poustet do vypraveni meho pribehu, jen rekneme je to to same v bledemodrem.
Proste to tak nekdy vyvstane, najednou, probudime se a zjistime jak jsme vyrustaly, jak jsme byly vychovavane (a pro jsme napr. v cizine a ne doma s ostatnimi), a jak jsme byly nepravem odstrkovane. Nam to pripadalo normalni, protoze jsme neznaly nic lepsiho, nevedely jsme ze neni normalni kdyz se podstrojuje sourozenci, ze by se melo podstrojovat take nam. Proste ses konecne podivala pravde do oci, a ted se s tim budes muset vyrovnat. Moc, moc to boli, a trva to roky. Ja sama se z toho vzpamatovavam roky, snad bude jednou lip. Domu se ale zrejme ani uz nepodivam, dalsi horor by me asi porazil.

Luno, nejses ta Alta, jak psala na jine diskusi o rozchodu? U ni bych to pochopila, ze mohli mit rodice pocit, ze kdyz nacpala penize cizimu chlapovi, ktery ji o ne obral, tak proc by nemela dat vic vlastni rodine.
Pokud nejsi ta Alta, tak jejich chovani je spatne, ale neda se s tim nic delat. Proste se jen osamostatnit a nestykat se s nima. Za nejake roky to vyprsi z jejich strany. Ty na to sice nezapomenes nikdy, ale uz te to nebude tolik bolet.
Delej vse jen pro sebe, pro svuj rozvoj, pro to, abys nasla nejakeho pritele, s kym ti bude dobre a pak zase budes na svete rada :o).