Vztah matka - dcera

Souhlas.Toto jmeno mam vybrane uz dlouho a serial Bela a Sebastian neznam.Prave timto serialem se ohani moje mamina a basnickama pred synem tomu dava korunu.
Ukecava i jeho abychom to jmeno zmenili.
Prece kolikrat jsme uz slyseli na zviratech nase jmena?Napr vydra Pavel,pejsek Emma atd.....
Vadi mi jakym zpusobem si prosazuje svou a proc tolik naschvalu a pubertalnich narazek
A vim,ze tim,ze mi rekla,ze se kazdy boji mi to rict me chtela nastvat jeste vic.
Takze od vcera semnou nemluvi a podle toho jak ji znam.ona ceka na omluvu,kterou ji ja tentokrat poskytnout nemohu.Citi se dotcena,ze nesouhlasim s jejim nazorem.
A stale ji nerozumim.Stejne tak by mohla byt neprijemna i na meho bratra,ktery ma dve holcicky a nesouhlasit s jejich jmeny.

No Koblížku, dát dceři...Souhlas.

No Koblížku, dát dceři...Proč ne? Bela není špatná, lepší než nějaká Máňa nebo Pepina.

Mně se to jméno líbí,...No Koblížku, dát dceři jméno Belinka je úžasný nápad. Už teď ji lituju, jak si užije v dětském kolektivu. Jednou Ti poděkuje.Mohla bys nám sdělit, jak jsi na to "krásné a úžasné" jméno přišla? Asi Tě inspiroval televizní seriál "Bela a Sebastian". Co dodat

Dobry den,mam rozpor se svou...Mně se to jméno líbí, nepřipadá mi ošklivé, nebo dokonce hrozné. A takhle náhodou, nejsou tvoji příbuzní nějací křupani, když píšeš, že se ti bojí říci, že se nikomu jméno pro maličkou nelíbí? To, že tvá matka před synem navíc má blbé kecy v básničkách, to je od ní hnus. Není taky babka naprdnutá, že mimčo nepojmenuješ po ní?

Dobry den,mam rozpor se svou matkou.Cekam miminko holcicku.Kluka uz mam. A vybrala jsem.ji jmeno Belinka.Pro mou matku je to silene jmeno.Pry se ji kazdy bude smat
Sklada mi basnicky nepekne na jmeno Bela pred mym 10letym.synem
Rika,ze se ji vsichni budou smat.Je zvykla,ze spousta veci se ridi a je podle ni.Vadi mi to i urazi
Rella jsem ji,ze si celou dobu hraje na citlivou a najednou se chova tak chladne a osklive
Urazila se a odesla a nechala me stat ve meste.
Nevim co si o tom.myslet
Pry se vsichni boji mi rici,ze je to silene jmeno.
Proto se ptam na nazor vsude mozne?
Samozdrejme,ze me jeji reci vadi s mrzi.Muj bratr ma dve dcery a je z nich poprdena a merozumim jejimu slovnimu a citovemu projevu.Vzdy jsme si mohli o vsem povidat
Ted jakoby se ani netesila a se skodolibou radosti mi oznamila,ze ani jeji nevlastni sestre se to jmeno nelibi
Nechapu ji uz.

Moje máma je už dlouho po smrti a o mrtvých mluvit jen v dobrém, ale nikdy nezapomenu na to, jak mě hnusně ponižovala, sekýrovala a šmejdila mi ve věcech. I použitý vložky, zabalený v koši mi kontrolovala a neprávem mě podezírala z lhaní. Když jsem neprávem dostala ve škole neomluvenou hodinu na vysvědčení, máma místo aby věřila mě, věřila učitelce, která na mě byla zasedlá. To mě hodně ranilo.

Moje máma na stará kolena začala popíjet. Je ovšem dáma! pije doma a sama. Pak má náladu, že mi všechno vyčte a chová se hnusně. Jakobych já mohla za to, že mě kdysi porodila. Obě už jsme dávno starší. Dlouho jsem to snášela ze slušnosti, ale jednou jsem jí řekla DOST. Řekla jsem jí. že jestli to tak bude pokračovat, už mě nemůže vidět, protože mě zraňuje a to bolí. Musí si rozmyslet, jestli se mnou chce vycházet nebo ne. Ten rok jsem nepřijela ani na Vánoce a následně ani na její narozeniny. Šla do sebe, protože poznala, že nikoho nemá.Obrátila o je to teď mnohem lepší, téměř ideální stav. Komunikujeme, občas ji navštívím, ale nezapomenu.

Laďko i Laňko, s vámi oběma se ztotožňuju.
Moje matka na jakoukoliv výtku odpovídá - já můžu, jsem stará. Může mě urážet, sekýrovat, může cokoliv.
A taky mám dceru, se kterou vycházím, a kterou podle matky rozmazluju, mého syna ale obrátila moje matka proti mě a on se mnou už dlouho odmítá komunikovat.
Moc mě to bolí, nikdo mi víc neublížil než ona.

Holky, mám už starou matku, já jsem už taky v letech a ještě pořád ví moje máma, kam má píchnout, aby to zabolelo a zabolí to fest. Myslím, že je dobré jí to otevřeně říct: "TeĎ jsi mě urazila, teď jsi mě ponížila, toto už nikdy neříkej, to jsem si nezasloužila, apod". Natvrdo a několikrát. Ony ty mámy jsou nejen naše maminky ale taky někdy hloupé husy.

Laďko, nejsi sama, moje...Mirko, děti tě určitě tak nevnímají, jsem přesvědčená, že se chováš jinak, než tvoje matka, já jsem si vždycky říkala, že se nikdy k dceři nebudu chovat jako ona ke mně. A myslím, že se mi to podařilo, se svojí dcerou mám výborný vztah, nechávám jí její názory a snažím se být opakem mé matky. Matka ovšem tvrdí, že jí špatně vychovávám. Popravdě nechová se pěkně ani k mé dceři, ale miluje mého syna, chová se k němu úplně jinak než k holce.
Přeji ti pěkné Vánoce, asi to budeme muset nějak zvládnout.

Mám velmi komplikovaný...Laďko, nejsi sama, moje matka je úplně stejná a já se hrozně bojím, že moje děti mě vnímají podobně jako já svou matku.
Nikdo mi v životě neublížil tak jako ona.
Uvažovala jsem o kinezioložce, ale mám pořád tolik povinností, že mi na to nezbývá čas.

Mám velmi komplikovaný vztah s matkou, nikdy jsem pro ni nebyla dost dobrá a já se stále snažím, dokáže mě úplně odrouvnat a vždycky to udělá. Jinak jsem v životě celkem úspěná , mám dobré vzdělání, dobrou práci, ale jí to nestačí, po její návštěvě bývám naprosto rozložená,bez sebevědomí a s pocitem viny, že k ní nejsem dost dobrá, no vlastně že jsem úplně k ničemu.
Teď je před Vánocemi a je u mě na návštěvě, budu dnes hodně dlouho v práci, nechci jí vidět.

Rodiče a zejména matky jsou někdy sobci. Jakmile se z děcek stanou dospělí, nedovolí jim odpoutat se,nevychovávají je v duchu- odejdeš z domu a budeš žít sám ve svém. Pořád se obětují a je to ke škodě. Od 18 let už každý kope za sebe. Opičí láska má mnoho podob a někdy je skrytá za láskyplnou péčí.

Mylím si Aleno, že je u Tebe problém v tom, že Tvé sebevědomí je pochroumaný a menší. Chtělo by to, aby jsis uvědomila své hodnoty a měla by jsi se začít mít ráda. Nejlepší by bylo navštívit psychologa, nebo kineziologa, který Ti poradí jak najít zpět sama sebe a navede Tě na správnou cestu.

Ahoj Aleno, souhlasím s Járou, je to pravda. Pro svou dceru jsi udělala maximum i pro své děti. Naopak Tě dost obdivuji, že dáváš svym dětem prostor na názor, to moc rodičů nedělá, alespon já to tak nikdy neměla. Vždy mi máma řekla, abych držela hubu a krok. Taky jak povídáš, že jste se ptali dětí, zda se mužeme s manželem vzít. Na jednu starnu je to od Tebe hezké, že bereš ohledy na děti, ale na druhou stranu jsi moc polevila, protože je to jen Tvá věc a manželova věc, zda se milujete a budete spolu v manželství či ne. Je to Vaše štěstí, dětem jsi poskytla všechno co bylo v tvých silách a měly by dopřát Tobě štěstí. Je vidět, že ostatní děti Tebou vychované si toho velice váží a mají k Tobě úctu, a dobrý charakter. Ale poslední nejmladší dcera zneužívá Tvé dobroty, vidí, že děláš vše podle ní, plníš její rozkazy a ona si je vědoma, že s Tebou muže manipulovat a ty jako loutka podle ní běháš. Možná byla takový Benjamínek, poslednmí ze sourozenců, který měl vždy na co si vzpomněl, takže tak trochu rozmazlená. Měla by jsi jí dát na jevo své hranice a meze, odsuď podsud.
Je to Tvuj život, Tvoje štěstí, Tvoje láska a neměla by ses nechat utlačovat, dcera si totiž dovolí, tolik, kolik jí dovolíš Ty. Nauč se říkat v životě NE, zkus si to vyslovit.. A lidé si Tě budou vážit víc, když budeš si vážit sebe a dokážeš i odmítat věci, které jsou nad Tvé síly. Samosdřejmě, je hezké někomu pomoci, ale nemužeš se nechávat strhávat, ponižovat a ničit, lidmi kteří využívajé Tvou laskavou a dobrou povahu. Člověk muže být laskavý hodný i s tím, že dokáže si orazit a říct NE. Pak terpve si Tě bude vážit. Znám to z vlastní zkušenosti, měla jsem podobný problém a hrozně moc mi pomohla KINEZIOLOGIE, kde jsem si uvědomila hodnoty sebe a naučila si sebe více vážit. Byla jsem totiž taky taková hodná, každému pomáhala, nechávala se využívat lidmi, kteří mi to vše oplatili chováním podobnym Tvý dceři. Pokud budeeš chtít, mohu Ti dát kontakt na KINEZIOLOGA, který patří k nejlepším v naší republice, moc mi ta žena pomohla.

Aleno,pokud je vše pravda,co...Járo, vše co jsem zde napsala je podle pravdy. Nemám důvod lhát. Zvláště, když hledám pomoc, abych našla, kde se stala chyba a dokázala jsem opět navodit klid a mír domova. Za tvůj názor a radu srdečně děkuji, též za slova dobra a útěchy, velmi jsi mi tím pomohl.

Aleno,pokud je vše pravda,co píšeš - nepochybuji - tak myslím,že zamyslet by se měla především dcera a ne Ty.Dala jsi jim vše,co bylo v Tvých silách a možnostech.Připadáš mi jako velmi rozumný a laskavý člověk.Bude asi čas se pomalu odpoutat k vlastnímu životu a nechat ji být ve svých náladách.Jen by Tě táhla k zemi.Nemá důvod být k Tobě jakkoliv zlá a pokud se neumí ovládat,možná by měla zkusit odejít a žít sama.Nic si nevyčítej,nezasahuj jí do života a nech ji v jejích náladách.Netrap se tím.Svou povinnost k ní jsi již dávno splnila.

Dobrý den, mám problém s dcerou, mám dvě dospělé děti z prvého manželství – dcera 19 a syn 25 let. S dětmi jsem byla 10 let sama. Když bylo synovi kolem 18, tak mne začal pošťuchovat a radit, abych si někoho našla, protože na stáří bych neměla zůstat sama. Také moje maminka se přidávala, dcerka byla malá,tehdy jí bylo 13 let. Vždy jsme brala děti jako osobnosti a tak i ona měla právo se vyslovit. Byla pro. Své děti jsem vedla k samostatnosti, protože jsem byla přesvědčená, že zůstanu již sama a kdyby se něco se mnou stalo, aby nebyly bezradné. Naučila jsem je vařit, uklízet, prát i žehlit. Samozřejmě postupně. Tehdy jsme bydleli v okolí Prahy a dojížděli do Prahy do škol a za prací. Dlouho jsem nechtěla o někom vůbec slyšet, ale náhoda tomu pomohla, potkala jsem muže, měl dva syny z prvého manželství a my jsme si psali krásné dopisy. Po půl roce jsme si vyšli na procházku a padli jsme si do srdíček. Děti byli nadšené – všechny. Dcerka se synem,chtěli,a bych vyprávěla a docela rádi poslouchali. Dcera i syn v té době byli vstřícní a drželi nám palce. Také synové z jeho strany byli očividně rádi, že si jejich otec někoho našel. Slíbili jsme si, že do vážných vztahů bez souhlasů všech dětí nepůjdeme. Děti nás přijali. Jen jedna potíž tady byla, on pracuje a bydlí 150km ode mne a tak jsme zpočátku jednou za 14 dní se viděli o víkendu. Tehdy jsem vždy doma udělala, co bylo třeba a odjela. Potom se syn odstěhoval do Prahy a zůstaly jsme s dcerkou sami. Dcerka nechtěla, abych jí vařila na víkendy, že si bude hospodařit sama. V té době nějak vyplynulo , že jsem jezdila každý víkend. Dcerka byla ráda, že je doma sama. Alespoň to všem i mne tvrdila. Měla radost, že si může hospodařit. Jenže to bylo zpočátku. Po 6 letech jsme se rozhodli, že se vezmeme a opět jsme chtěli souhlas od všech dětí. Všechny děti souhlasily. Uspořádali jsme tedy malou oslavu a vše vydalo výborně. Jenže nyní (po roce a půl) se moc se změnila, je hádavá, její reakce jsou někdy přehnaně tvrdé (např. zemřela sousedka a dcera na to bez lítosti – to je život). Stále mi vyčítá, že jsem se k ní zachovala zle, když jsem začala jezdit před 6 lety na víkendy pryč. Je prý stále sama, avšak pokud chci zůstat na víkend doma nebo i v týdnu, tak na mne křičí, že se kvůli mne nemůže učit. V poslední době mne slovně napadá, hlídá, jak a co vařím – vždy je to špatně. Přitom manžel i děti manžela a naši známí, mi říkají, že vařím velmi chutně (ptala jsem se). Prý jsme si cizí a nemůže se mnou vydržet. Prý si nerozumíme. Nejprve jsem řešila situaci, tím, že jsme si promluvily, jenže vždy to skončilo hádkou. Potom jsem se stáhla a snažila se jí nikterak nerozčilovat, nenahrávat na konflikty, které vyvolávala, vyjít ji maximálně vstříc. Ani to nepomohlo. Nakonec jsem navrhla, že si vše vyříkáme. Vše marné – bere mne jako cizího člověka, zásobovače a banku (její slova). Pokud momentálně nemohu zajistit její požadavky na make up, bruslení, značkové oblečení – tedy přesněji poukázat peníze, je doma peklo. Spolu nakupovat nemůžeme, protože tomu vůbec nerozumím. A pokud něco vyberu, tak to rychle poškodí, aby to nemusela nosit. Tak raději to neriskuji, protože ji nezastaví ani nákladné věci. Vše musí být dle ní a značkové. Někdy řekne, že ji mrzí, že nejsme spolu, ale hned následující větou vše popře. Když má více úkolů a nebo před zkouškami, tak doslova poroučí, abych okamžitě odjela za svým manžílkem. Bydlím malém městečku, dcerka tam chodí do gymnázia a já dojíždím za prací do Prahy. Vstávám kolem 4hod. a přijíždím později někdy kolem 19hod., snažím se každý den přijít s dobrou náladou a nějakou laskominkou. Ale co naplat, situace se nikterak nelepší. Dcerka souhlasí se mnou, že se ke mne chová jinak, prý stejně, jako já, když jsem začala jezdit za manželem. Moc mne to trápí a vyčítám si, že mám o víkendu klid, pohodu a teplou náruč. Jenže s dcerkou je to utrpení, když si spolu povídáme, jsem nervózní a po chvilce rozhovoru s ní, mi chybí mi slova. Ona totiž začne hned křičet. A já začnu zadrhávat až koktat. Již jsem dcerku na to upozornila,aby se mírnila, že se mi to stává jen v její přítomnosti, ale jen se směje a ve vztahu ke mne se nemnění. Všechny děti jsou již dospělé, některé i ženaté a máme i vnoučka, ale pro mne jsou to děti a máme je s manželem všechny rádi stejně. Jen dcerka si myslí, že je to jinak. Nemohu jí to vyvrátit. Nemám sil. Jsem opravdu tak špatná matka?

Holka je plnoletá, tak jestli se jí líbí točit porno a libí se jí balík peněz, který za to má, tak je jasný, že s tím hned tak nepřestane a nemá cenu jí to zakazovat, protože na truc bude točit porno ještě víc.