Panická porucha 4

Koukám, že jízdenka by mě ani nestála tolik, tak to snad zvládnu a přijedu, i když možná jen na jednu noc. Kdy to bude nejlepší? Z pátka na sobotu nebo ze soboty na neděli? Jdu číst, ale musím dávat pozor :-(

Ahojík kamarádi,začínaj se mi bohužel s... plány na sraz, páč jsem zjistila, že jsem bez lováků. Snad někde něco seženu, protože za vámi chci jet!!! :-) Jsem si včera doma skvěle zavirovala počítač, tak mi to snad brouk dneska nějak odblokuje :-) Chtěla jsem se jít na vás podívat a ono to bohužel nešlo, tak snad zvládnu teď při výpočetce pročíst stránky :-)

Bobinko,nechci ti v zadnem pripade brat iluze,ale tehotenstvi i pro "zdraveho" jedince je hooodne zatezujici a ne tak pro nas s PP. Jsem podobne jako Eduska v 10tem tydnu a vim o cem mluvim.Rikam ti to protoze ted se bojis o partnera a sebe.No a co z toho logicky vyplyva? Ze se zacnes bat o miminko a pridaji se vsechny druhy obav v tehotenstvi,bude zdrave? zvladnu porod? Co poporodni blues? Ale tohle vsechno se zvladnout snad da.Alespon ja se tim uklidnuju,dam vedet nekdy v cervnu jestli naaahodou nepropukla laktacni psychoza coz je momentalne muj nej nej strasak. V zadnem pripade te ale nechci od mimca odradit,jde jen o to uvedomit si, ze to prinasi ruzna uskali. Mej se hezky

Ahoj Miss, děkuji ti, že jsi mi napsala. Bez léků to nezvládám a chtěla bych strasně otěhotnět. Teď mi můj psychiatr řekl, že mám prášek zmírnit na půlku a já asi pět dnů brala půlku a hned jsem měla ataku. Mám skvělý život, nic víc si nemůžu přát, skvělého partnera, který mě drží nad vodou, ale nechci se pořád něčeho bát např.(že mě opustí, nebo že umřu, nebo že se něco stane). Hrozně mě to v životě trápí a myslela jsem, že by mi miminko prospělo a já bych svoje myšlenky věnovala děťátku. A tobě Zuzanko taky moc děkuji ,tvůj názor mě taky moc zajímá. Máme tady Jednoho psychiatra na celý okres. Je to hrůza než se na vás dostane řada, čekáte měsíc. Nemám žádné terapie. Ale právě jsem slyšela taky o doktoru Praškovi a O Bohnicích. Na jednu stranu se toho strašně bojím, co bych tam dělala 6 týdnů, když mám tdy zaběhnutý svůj život, ale na druhou stranu mě to láká, protože dokáže zbavit AD, a dokáže hodně pomoci co jsem četla. Takže nevím, chtěla bych to zkusit. Jsem ráda, že vás mám. Děkuju

Ahooooojky vsetkym.Eduska-som velmi rada,ze sa na mna nehnevas a poviem ti odlahlo mi.Tak velmi ti prajem aby si bola v poriadku a aj tvoj drobcek.A samozrejme aj vsetkym ostatnim.

Henri dekuji, o Dr.Paskove jsem taky slysela od svy terapeutky ze Slovenska, nejdriv mi dala kontakt na ni, no z Bohnic odesla nekam do zahranici.Moji terapeuti ze Slovenska uzce spolupracuji s Dr. Praskou a kdyz tam byl asi pred mesicem, dal mi cislo na jeho zenu. Ta pracuje jinde - na Horni Palate, ja doufam, ze to vsechno dopadne dobre. Chci se cejtim dobre, chci mit radost z veci ktere delam...¨Rox to co jsi popisoval ty neni asi celkem to co cejtim ja, nevim. U mne to zacalo tym, ze jsem mela paniku tady v Praze, snazila jsem se to vsechno zvladat sama, bez terapeuta, podle prirucek a rad od terapeutu ze Slovenska, no samotny mi to nejak neslo, snazila jsem se to delat na 150% a to bylo spatne, vsechno kazdy svuj pocit a myslenku jsem se snazila mit pod kontrolou, z toho vzniklo to sebepozorovani (aspon si myslim), ted ale vim, ze kdyz se spletu nebo neco udelam spatne, nic se nedeje, nebojim se toho co si o mne kdo mysli, spis je to takove to ze me to porad napada a otravuje, to ze se pozoruju jak se cesu, jak mluvim, jak jim, jak pracuji, nedokazu se spontanne zapojit do jakykoliv cinnosti, je to tezky, no kazdopadne kdyz za 2 tydnu pujdu k doktorce Praskove zeptam se ji, co mi vlastne je. Ja ale pevne verim, ze se toho clovek zbavi, jenom chci radu odbornika, aby jsem zase nedelala neco sama a aby to nebylo jeste horsi...Pro Bobinku, jak ty pises ze muzu k Dr. Praskovi, tak to samy ja pocituju kdyz si uvedomim ze jediny clovek ktery mi dokazal pomoct byla moje terapeutka ze Slovenska a tam zase nemuzu ja, mam tady svuj zivot, praci, pritele atd. Jsem na ni moc fixovana a mam strach ze nikdo jiny mi v tom nepomuze tak jako ona. I kdyz ted doufam, ze Dr. Praskova ano, kdyz je takovy odbornik, ale taky musis mit k svymu doktorovi nejaky vztah, musis mu verit. A ty nemůzeš zmenit terapeuta, tam kde bydliš ty je jenom jeden?? A co se tyče tvych pocitů paniky a to platí pro všechny, dá se z toho dostat, ja si prošla vším, agarofobií, nedokázala jsem vyjít z domů ani na krok, vím co všichni prožíváte a jenom díky svý terapeutce jsem se pomaly adaptovala do normálního života. Dělala jsem různy expozice, zjistila že neumřu a i když je mi špatně zase to přejde a taky jsem se naučila pracovat s myšlenkami a naučila jsem se riadené dýchanie, ktoré paniku zastavuje. Vážne s panikou to jde, jenomže já mám teď trošk jinej problém, ale věřím, že i ten se dá vyřešit, asi jinak, ale to potřebuji vědět od odborníka...ale vím že to určitě jde, máme poruchu, ne chorobu jako schizofrenii a porucha léčitelná je!!!!!

Bobinka, to ci sa zbavis panickej poruchy alebo nie, to ti nikdo ani lekar na 100% nepovie, ?udských odchýlok od "normálu" je tak neskutocne ve?a, že niekoho panika prejde po opl roku liecby AD a niekto ani po 5 rokoch nie je ok, ostáva nám len dúfať, že nám sa v tom boji podarí raz vyhrať. Ja osobne mam paniku 2 roky a aj napriek liecbe to stale nie je stopercentne a zvykne mi byť zle, niekto sa tu pýtal nedávno ci je možne mat paniku pri uživaní AD áno je, ja ju mám aj s AD a pomaly si na ňu zvykám, je to lepsie ako pred liecbou určite,ale mám pocit, že od dokonalého bežného stavu som ešte na míle vzdialená, žia?. Co sa týka AD a otehotnenia, Editka tu už písala, že pri liecbe niektorými druhmi AD sa môže v tele zvyšovať hormon prolaktin, ktorý posobí antikoncepcne, to znamená, že sťažuje prirodzené otehotnenie, skus sa najprv pomaly zbavit liekov a otehotnies lahsie, ak vsak tvoj psychický stav dovoluje ti fungovat bez nich.

Ahoj Zuzko, myslím, že jsme na tom stejně. Nechci se taky pořád utěšovat, ale chci se toho zbavit na pořád. Ty ale pocházíš z Prahy, tak ty k dr.Praškovi můžeš docházet každý den, ale já bydlím 100 km od Prahy a autem se bojím jezdit dálky. Já se vlastně bojím všeho a pak mi je špatně a celá se třesu a klepou se mi nohy a nemůžu skoro dýchat jako kdyby mě někdo škrtil. Ale to asi stejně všichni znáte. Tak papa

Ahoj všichni, jsem ráda, že mi někdo odepsal. Myslíte, že se dá panické poruchy zbavit na pořád? chtěla bych nastoupit k dr.Praškovi, ale bojím se těch 6 týdnů být mimo domov a bojím se že to tam nezvládnu. Chtěla bych otěhotnět, ale dva roky už mito nejde. Myslíte, že je to spojeno s AD? Děkuji všem za podporu a je mi s váma dobře. Nikdo mě v tomhle nechápe.

Nazdárek při večeru...jsem odpadlá téměř docela, dnes jsem se expozičně vystavovala až moc, taktak jsem dolezla ke kaderníčke:-), houpy houpy chodník, ztuhlý svaly nohou tak, že jsem je měla jak loutka na provázku, dělaly si , co chtěly, myslela jsem, že si toho určitě někdo všimne, jak se houpu-zvlášt ty naše historický křivý kostky na chodníkách:-() , to pak jdu čím dálo rychleji, nebo aspon mám ten pocit, že už snad rychleji jít nejde, z toho se zadýchám, motám , k tomu ten mrazivý vzduch, roztřepany svaly nohou a jako bonbonek přechod ze zimy do tepla.Přesto mám radost, že jsem to i s busem a následně tvrdnutím u dr. orl- vydržela. Ted jdu umyt a uspat malou a padnu.MISS-JSI :-)))ale to my všichni...Evi Krk- já ti ten les a sníh a chvojí na výzdobu zdarma tak zááávidím, upřímně:-))))))))

ahoj Zuzano. To co pises o sebepozorovani, nejen u zradla, znam dost dobre. U me to je (bylo) spojene s nejistotou ohledne kazdeho pohybu, 'musim' se tvarit hezky, abych ostatni nedeptal, u zrcadla ohledne toho jak vypadam, taky jakoby se bojim na sebe podivat atd. Neni to obsedantne-kompulzivni porucha, ta se pozna podle nejake obs. myslenky a nasledovne kompenzace nejakym cinem. Tohle je disfunkcni nastaveni a ty poterbujes jedine - v tu chvili se zastavit, uklidnit (treba dechem) a zacit s vytvarenim nastaveni funkcniho. Napr. nakonec vypadam z 99% stejne jako ostatni, nejsem stredem pozornosti protoze k tomu neni duvod, je uplne jedno kam co jak polozim atd, cokoliv. Jediny kdo vytvari bez privlastku negativni hodnoceni sebe sama a sve cinosti je clovek sam. Je dobre si psat ty opravene myslenky na papirek a mit ho po ruce, ja je mivam taky. Neni to hotovo hned, ale po delsim case se pozitivni mysleni zafixuje. Doufam, ze jsem tu tvoji potiz pochopil dobre?, ahoj r.

Editko, to je vzhledem k Tvojí situaci úplně normální, že se pořád pozoruješ, když už jsi několik let na AD, čekání na těhotenství....Když jsem byla já těhu, taky jsem se pořád pozorovala, ale uvidíš, že jak bude těhotenství postupovat, bude to čím dál lepší. A nejde to říct, nemysli na to, já to znám, jsem přece obsedantka, ale říkej si, že jsi prostě úzkostná, že to všechno co se Ti nezdá je zaviněno tvojí úzkostí a ve skutečnosti je všechno v pořádku, uvidiš, dobře to dopadne, v kolikátém týdnu jsi?Jinak, já jsem včera byla ve školce na rodičovské schůzce, našim klukům se ve školce líbí a chodí tam rádi, jsem i díky tomu teď taková klidná a spokojená..

Zuzko,já tam byla s úzkostmi-6 týdenní pobyt, na víkend domů. Bylo nás tam ubytováno 8,a dalších asi 6 lidí tam chodilo jen na denní zaměstnání a spali doma. Poslala mne tam moje psychiatrička a po pobytu jsem pokračovala zase u ní. Byli tam celkem 3 lékaři-dr.Kosová,dr.Pašková (nikoliv Prašková) a dr.Praško.Já tam měla jako ošetřující lékařku dr.Paškovou, někdo zas ty další...jak se k nim ti pacienti dělili,nevím - ale na vizitách i při dopoledním programu(ten byl společný pro všechny pacienty) byl dr.Praško i dr.Pašková, takže to jako šéf měl vše pod kontrolou.Ti lidé s obsesemi či fobiemi dostávali kromě léků i různé úkoly, aby trénovali pro ně nepříjemné situace.No ale to bylo před 4 roky, třeba se to nějak změnilo. Pokud je tu někdo s novější zkušeností, tak mne snad doplní.Jo a s tou nadějí: před stacionářem jsem 5 let baštila kila léků a bylo mi stále hůř, po pobytu jen Citalec a během 2 let jsem ho postupně vysazovala až k současné nule.Takže mně to pomohlo.Ono tam jde hodně o nácvik změny životních postojů a u mne to hodně zabralo.

Děkuji za podporu Henri, ty jsi měla něco podobného?? A co se týče toho stacionáře, jak to tam probýhalo? Já jsem byla na stacionáři u nás na Slovensku, zajímalo by mě jak to funguje u Dr. Praška, to vede on? A co individuálni terapie? Chodila nebo chodíš teď k němu? A jak jsi psala že si už vyléčená, já jsem slyšela spoustu názorů že lidi kterí absolvovali stacionář u Dr. praška jsou v pohodě. Já chci být hrozně moc v pohodě, nechci se utěšovat, chci se toho zbavit..to je otázek, já vím, ale chápeš, nejlepším lékem je naděje, že cesta ven vede...děkuji!!

Ahoj,ja už s panikou nemam problem, dlouho se neobjevila a myslim ze ji umim zvladat, jenom ta neustala sebekontrola...a nejhorsi je ze mam porad pocit ze se musim pretvarovat, vim ze nemusim, ale stejne mam porad pocit ze bych mela neco rict nebo udelat...proste na zblazneni..dnes jsem mela docela dobrou naladu, asi pred pul hodkou mi ji zkazili holky z prace, ktere rikali ze mam nekdy sileny nalady, ze jsem vybusna a pod. Ja to o sobe vim a je to pro me velmi citlive misto, porad z kazdy strany slysim, usmej se, musim jit dal, musim to prekonat a usmat se a pod. a ja uz jsem na reakce tohoto typu alergicka a pokazde vybuchnu ze o tom nic nevi a pod. A ted uz mam zase pocit ze se mam pretvarovat i kdyz vim ze to nemusim, proste jsou to myslenky ktere me k tomu nutej a ja je neumim zvladnout...ted pujdu domu a bude tam pritel, u nej mam taky pocit ze bych neco mela, nemela rict a pak nekdy nejsem schopna rict uplne nic, propadnu depresi a jsem v p....Uz ted se toho desim...Kdyz jsem v praci, tak to mam aspon co delat a trosku se odpoutam, ale doma i kdyz se divam na televizy musim na to porad myslet, je to k zblazneni. I kdyz to tym dotycnym reknu, ze mam pocit ze se musim porad pretvarovat, chvily se mi ulevi jak o tom mluvim, no pak je to tam zase...ach jo, debilni myslenky, jak z toho ven?? Uz se z toho asi zblaznim...

Ahojky Zuzko,občas sem (coby snad už napořád vyléčená)nakukuji.Pár větiček pro Tebe: to co popisuješ,opravdu vypadá na obs.-kompulz.poruchu. Manželé Praškovi jsou elita v léčbě úzkostí, paniky i obsesí-dokonce na to mají ve stacionáři speciální tzv.kognitivně-behaviorální terapii.K dr. Praškové se na další konzultaci určitě vydej, třeba si na ni postupně zvykneš.S manželem napsala spoustu knih o různých poruchách - možná by stálo za to sehnat si jejich "Obsedantně kompulzivní porucha a jak se jí bránit". Jo a Praškův stacionář mám za sebou a moc mi pomohl. Tak pa a bojuj. Henri.

No Evi Krk ja len, že mám pocit, že koli svojim sprostým myslienkam som zlyhala, z?akla som sa, ale aspon uvidim ako sa tam bude mať kamoska a potom už s takým strachom nepojdem. Je to zaujimave že kým clovek musi ine veci riesit je to ok a potom ked si vydychne totalne zošalie, vsetko mi pripada tak ťažke.

Ještě mezi námi vítám Zuzu, ahoj.Missko, já myslím, že děláš dobře.Když jseš tam, tak musíš být podle mě pořád hrozně napnutá a pak doma, když se cítíš jakoby v klidu, tak prostě nervy začnou blbnout.Takhle to alespoň funguje u mě.Když musím, udělám všechno, ale potom, když nastane období klidu, jsem na hromadě.Zrovna včera jsem si ten den tak užívala a být to dneska, tak bych ani do žádného obchodu snad nešla.No jo, zas bude líp.

Ahoj, já blboň od rána nadávám na kluka, co zas provedl s počítačem, že nejde.On se v něm pořád vrtá, no je jeho, tak co můžu.Jenže milé dámy, on se mi rozpojil jak jsem vysávala prodlužovák, pak se vybila baterie v počítači a než jsem na to přišla, tak je odpoledne.Alespoň jsem něco udělala.Edušo, a řekl ti ten doktor jak dlouho musíš ležet a proč.Ono pro nás je opravdu nejhorší být doma a pozorovat se.Zkus se na to ještě zeptat, abys mohla aspoň chodit ven a přišla na jiné myšlenky.Za chvíli už budou hrát koledy a prodávat svařáček.Nebo už hrají, já nevím.Já u nás na vsi zas takovej přehled nemám, a včera jsem teda ještě nic neslyšela.Jinak jak jsem včera koukala po té vánoční výzdobě, co prodávají, připadá mě, že to je snad čím dál dražší.Ještě, že si dost věcí vyrobím sama z darů lesa.Ten mám naštěstí za barákem a zadarmo.Včera jsem pokoupila nějaké drobné dárky, trochu jídla a u pokladny ze mě vypadlo tři a půl tisíce, jen jsem se nadechla a vydechla.A to jsem tu nejdražší položku, kosmetiku pro všechny děti a nevěsty už kupovala průběžně od podzimu.Ještě, že jsou jen jednou do roka.Edušo, dneska jdeš ven?Tady je krásně, jen pořádně mrzne.

Ahojte,som nenormálna už to viem na isto, zvíťazil strach a ja som vrátila lístky do Talianska, zaplatila storno poplatok 2000 korun, no povedzte som normalna?chudák kamoska ide sama, ja neviem, ale kedysi som bola odvážnejšia,odkedy beriem lieky som strachopud.Ked som si predstavila 5 hodinovú cestu do Banskej Bystrice, potom 5 hodinovu cestu fdo Brna a 22 hodinovu cestu do Ancony, dostala som psychicky skrat, utekala som do cestovky a vsetko zrušila, cítim sa ako toálny slaboch aj ja si asi pojdem poležať na psychinu,toto už nie je normálne.Dievčatá píšete, že sa v kuse pozorujete, Zuzka vitaj meszi, Eduška, Dandy, ja robím to isé,vždy a vsade sa pozorujem + vsetko analyzujem do detaliov a potom nastupuje až neopodtstanený strach, tiež neviem jednat spontanne a uspokojit sa s jedným riesenim kým dospejem k zaveru veci ešte 5x zmením, ona mala som nenormálne nerozhodna a na to mi ani AD nezaberaju:(( Zuzi zmen lieky je možne že po 6 rokoch už si telo na nich zvyklo, ved aj lekari pisu že po roku dvoch treba obmienat, ak ti to už nepomaha je potrebne to zmenit.Gabika, napísala som ti mail, mas tam zodpovedane vsetky otazky aj telefonne cislo:)U nas pekne sneží a hraju romantiku v rádiu, ale nemam do coho pichnut neviem co mam robit, mam zmätok v dusi, ako si len pomoct, prečo mame tolko psychických problemov co nas brzdia v nasom živote, prečo?:(((