Panická porucha 4

Čau kočky a Noro...koukám je tu dnes co číst, super..¨Ad. TRÉMA-bych mohla vyprávět, jéje! Dítko hudebně nadané , co muselo chca nechca hrát na besídkách, šla jsem prý vždy na podium rychle, stoupla si bokem k publiku , strnule a rychle se uklonila, na nikoho nepodívala, usedla ke klavíru a zpocenýma rukam začala cosi drnkat. No fůůůj, úplně to ted cítím...ty nervy hlavně když to muselo bejt zpaměti...a jednou jsem hrála s babičkou-učitelkou klavíru(ale roky jsem chodila k její kolegyni, co já si zažila, i to muselo mít do budoucna vliv na dnešní můj psychostav...)-dvojručně krásnou věcičku, Dvořákův jeden ze Slovanských tanců, to byl fičák, si nedovedete představit. Babka byla taková všelijaká, v rodině se nadělala trablů, nesvárů, a my s ní navíc skoro 20 let bydleli:-(((-i to mě poznamenalo a vztahy mezi rodiči taktéž ...až ku rozvodu.Tak hra s přísnou babi a čumilové a zpaměti a dlouhy to bylo jak dálnice:-(chtělo se mi všechno-čůrat, i to druhý, mokrý ruce, horko-zima, třes a pak nádherný pocit uvolnění , jen co jsem spustila pracky z kláves!Pak veškeré trémy na ZŠ, gymplu, VŠ...doma s přísnou mámou, její nynější muž se k nám nastěhoval, takže zvykání si na nové, já už dospělá...ale jen na papíře, to už dnes vím, nesměla jsem si dělat , co bych ráda, např. jsem s nynějším mužem začala chodit a bylo mi cca 24 ...máma řekla, že dokud nevyloupu švestky, nikam nepůjdu, tak jsme s milým loupali a on se nestačil divit. A to je o 6 let mladší a doma měl hotové peklo celej život, jen po jiné stránce.¨Další trémky přinesl nástup do 1. zaměstnání na SOU , kde jsem zaskakovala jednu češtinářku,, učila mlaďochy a večerní -starochy:-)))...nu a osud mi přihrál z těch malďochů jednoho okatýho , se kterým přežíváme společně už deset járů:-)))Další trémík při nástupu do mého "nynějšího" zaměstnání na ZŠ-zvláštní je jedna věc.PŘEDSTOUPIVŠÍ PŘED BANDU LOTRANDŮ A ZUBEJD U TABULE JSEM TRÉMU NEPOCITOVALA.Běda ale, jak dozadu sedl ředitel nebo inspektorka, to jsem myslela, že se vyprázdním za celej svůj život!!! Strašný a ještě jsem musela působit, že učím snad prvně.Děcka dělala ksichty, ticho jak v hrobě a nervy makaly na plný obrátky.Což teprv peristaltika, srdce a jiné...Další tréminka na častých poradách, kde tř. učitelé , jak na ně přijde řada, musí kvákat o třídě takové běžnosti, popř.negativa a řeší se to. Chytala mě s železnou pravidelností arytmie, pocity , že tam zařvu nebo něco se stane a všichni budou čučet a pomlouvat...že padnu ze židle a hlavně jsem se jakoby dusila.Už dny před poradou jsem na ni musela furt myslet a promítala si v hlavě, jak mi tohle vše zas bude a jak to zvládnu a vůbec...Další tréminka na vlastní svatbě,při večných čekání v gyndařské čekárně-poradna, porod kupodivu bez nervů a trémy, zato týdenní pobyt v nemocnici mi dal zabrat a dál už to znáte až dosud:BOMBA! Tuhle se nám "zadařilo", takže jsem zcela v rukou osudu a Andílka Strážnýho...Nic, plkám tu zas a práce stojí, jdu sázet chvojí, co na balkoně stojí a slzy mrazu na svých listech roní...resp. muškáty už asi nezachráním, i když pořád rudě kvetou.Chtěla jsem je dát dědovi do prádelky na přezimování, no uvidím.papa mějte se, tady je hnusně temno, doba ledová a Sněžnej muž nikde.

Ahoj lidickove,to jsem si zase za ty 3 dny pocetla prispevku :-)Dandy, s tou tremou to sedi. Když jsem byla mala, zpivala jsem ve sboru. Jednou me chteli prezkouset, jestli umim pisnicku, zrudla jsem a ani nepipla. Proste hruza, trapas :-)Pajko, nejezdis tento tyden nahodou na Aquatherm?Edusko, hlavne se netrap a opravdu vyhledej toho psychologa. Ještě poslu mailika.Z Prahy hlasim, ze tu zadny snih není. Ale o vikendu jsem byla několik km za Prahou a tam uz zasnezino bylo. Vzali jsme taky na vylet pejsky a ti si to poradne uzili. A taky chytali ty snehove koule !!! Je s nima pekna sranda.Leniku, odkuz ze jsi, z Prahy? Promin, nejsem si jista.Ajo, mam stejny problem ci starost ci radost. Snazim se zaridit novou kuchyn. Zatím mam jedom nakres. Musim obehat nejake firmy a pozjistit taky cenovou kalkulaci.Noro, gratuluj k mrnouskovi nebo spis k poradnymu chlapakovi :-)Dneska jdu zkusit zacit boj s moji fobii z tehotenstvi, tak na me třeba myslete :-)Zatím vsem pekny den.

Taky s tím mám problémy, někde mluvit veřejně by mě nikdo nedostal.Ale díky tobě jsem si vzpoměla, na ten můj snad první trapas.Venku tak šíleně padá, to teda začala zima pěkně brzy.

EviKu to znám taky. Taky jsem byla "češtinářka", a tak mě posílali na soutěže a do rozhlasu...což byl pro mě vždycky trapas. Číst v lavici bylo v pohodě, ale jakmile jsem měla předstoupit před větší skupinu nebo do rozhlasu...konec. Červená, polykala jsem slova, třásl se mi hlas, no hrůza děs. A to mi bohužel zůstalo dodnes...jednat s lidmi mi nevadí, ale kdyby mě někdo pověřil mluvit v čele nějaké skupiny, tak bych asi zkolabovala.

Pro všechny, co ještě namají sníh.Tady už vyrazily pluhy, právě na ně koukám.A je to tady a do dubna nic jiného neuvídíme.Ještě najedou Němci, Holanďani a v poslední době Rusové.A není jich málo.A samozřejmě obyvatelé našeho hlavního města, které tady nikdo nemůže ani cítit.Ale to se vás, moje milé kamarádky netýká.Vás klidně ubytuju i u nás doma.A to myslím vážně.

Vidíš Dandy, já jsem si vždycky myslela, že jsem byla jako dítě i jako puberťačka úplně v pohodě a to mě připomělo jeden trapas, když mě bylo patnáct.Tenkrát se ještě občanské průkazy předávaly hromadně, a většinou všechny školy ve městě to měly společně.Já jsem byla dobrá v češtině, básničky jsem uměla přednášet a tak jsem byla vybraná, že jako pionýr budu přednášet báseň, už ani nevím jak se jmenovala.Ve škole brnkačka a pak jsem přišla na ten obrovský sál a viděla tolik děcek, no ve mě by s krve nedořezal.Na podium jsem došlo, ani nevím jak, tam jsem červená jak rak něco zadrmolila, uklonila se a utekla.Jen si pamatuju ten udivený pohled mojí češtinářky, protože jsem byla ve třídě úplně v pohodě a spíš proti jiným průbojnější.Vidíš ,na to už jsem úplně zapoměla a teď se mi to vybavilo, jako kdyby to bylo včera.Tohle ze mě nevytáhl ani žádný psycholog.

Judito, a potom, že nějaký pragocentrismus, když uvažuješ směr Brno :-) Dálnice vede do Prahy, téměř jako všechny cesty :-) Prahy si neužiju, protože pouze přejíždíme mezi pensionem a Výstavištěm a i tam mívám problém opustit stánek. Takže Prahu ten týden vnímám jenom jako kulisu z oken taxíku a jediná kultura je, když nám večer při odchodu hraje a barevně si poeticky hraje se světýlky zpívající fontána...Jinak nespavosti mám obdobné jako ty, jenom bez chuti na cigaretu, protože tenhle zlozvyk se se mnou naštěstí nepotkal a už ani nehrozí. I v práci takový nápor, že padám rovnou do postele a všude binec, i v duši :( Jenom sněhové bílo za okny vnímám jinak, vánočně pohádkově, i když silně melancholicky...

Ahojte, natrefila jsem na jeden článek tak možná to bude zajímat ty, kteří trpí trémou jako já...:-((Jak překonat trémuSnad každý člověk se ocitl v situaci, kdy mu tréma svázala jak jazyk, tak pohyby. Znáte ten nepříjemný pocit před důležitou zkouškou ve škole, nebo před veřejným vystoupením? Máte chuť utéct, třesou se vám nohy a máte pocit, že jsou dřevěné, potí se vám ruce, červenáte se nebo blednete, sotva dýcháte, zrychlí se puls, svírá se vám žaludek. Myslíte si, že to na vás všichni vidí. Čekáte pěknou ostudu. Tréma je nevysvětlitelný strach z prvních minut kontaktu s něčím novým, neznámým. Pocit panické hrůzy ze selhání. A to zrovínka v okamžiku, kdy chceme působit co nejlepším dojmem. Zapůsobit na první milostné schůzce, nebo na výběrovou komisi při konkurzu, nebo v rámci vzdělávání na zkoušce, anebo svým hereckým či řečnickým uměním. Máme strach z toho, že namísto zapůsobení si "uřízneme" pěknou ostudu. Prostě se cítíme ohroženi a naše tělo jako v ohrožení reaguje. Připravuje se totiž na "boj nebo útěk" - přesně tak, jak se to naučilo v době, kdy se člověk teprve stával člověkem a kdy přežití člověka záviselo na tom, jak dokázal bojovat při lovu nebo v nebezpečí, případně jak rychle dokázal před nebezpečím uniknout: MOZEK si uvědomí nebezpečí a aktivuje autonomní nervstvo (to dává signály do různých částí těla) MYSL se na nebezpečí soustředí a pracuje na tom, jak je odvrátit NADLEDVINKY začnou produkovat adrenalin, který aktivuje celé tělo a uvolňuje ze zásob cukr pro energii PULS SRDCE se zvyšuje, stoupá krevní tlak, krev se hromadí v nohou a rukou SVALY jsou napjaté a připravené na akci DECH se zrychluje, aby bylo dost kyslíku pro akci KAPILÁRY NA KŮŽI A NA RUKOU se stahují, aby případné krvácení bylo co nejmenší (blednutí, chlad) TRÁVENÍ se zpomaluje, klesá produkce slin (vyschlo v ústech) JÁTRA uvolňují zásobní cukr SVĚRAČE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A KONEČNÍKU - zvyšuje se jejich sevřeníJe známo, že každý dobrý řečník potřebuje ke své přednášce určitou trému. Také dobrý herec má trému před vystoupením. I dobře a dostatečně připravený student má obvykle trému před zkouškou. Někdo větší a někdo menší. Každý z nás má jinou odolnost. Ostatně tréma není jen něco záporného - je to i náš spojenec. Zvyšuje energii, zrychluje reakce a také dává jiskru našemu oku. Jde jen o jednu maličkost - nenechat si trému "přerůst přes hlavu". Sir Winston Churchil míval také trému. Údajně se jí zbavoval tak, že si představoval svoje posluchače v děravých ponožkách. A podobná psychologická pomůcka může být docela účinnou zbraní pro kohokoliv z nás. Mnozí psychologové uvádějí i další možnosti obrany proti trémě - například vědomě se pozitivně naladit. Jak se to dělá? Úplně jednoduše. Zkusme se usmívat. Nic nevadí, že zpočátku úsměv "nejde od srdce". Naše bytost má takové spojení mezi psychikou a fyzickou schránkou, že úsměv brzy začne naši psychiku ovlivňovat - a náhle se budeme cítit nejen lépe, ale budeme se usmívat upřímně. A jakkoliv se to zdá divné, člověk působí na ostatní jako by se díval do zrcadla. Pokud se sám usmívá, ostatní mu úsměvy opětují. K oslabení trémy může pomoci i to, že si "ztrémovaný řečník" představí své budoucí posluchače, jak se radostně roztleskají až vyjde na scénu. Nebo se může povzbuzovat - Jsi dobře připraven, určitě to zvládneš! Teď se třikrát zhluboka nadechni a pomalu vydechni a bude ti fajn. Mimochodem, při trémě je tělo v pěkně velkém napětí. Důležité je najít nejvhodnější způsob, jak toto napětí uvolnit. A různé způsoby dechových cvičení jsou možná nejrychlejším způsobem, kterým si může člověk pomoci ještě v posledních vteřinách před zkouškou, přednáškou nebo jinou pro důležitou akcí. V každém případě ale ke klidu nejlépe pomůže důkladná příprava. Pokud se jedná o přípravu na projev, pak nestačí projev zvládnout literárně, ale je vhodné si ho také nacvičit před zrcadlem. A ještě jedna důležitá věc. I když máme dojem, že naše "svázané nohy" a "žaludek jako na houpačce" musí každý ihned poznat - není to pravda. Soudí se, že z našeho duševního rozpoložení je viditelných tak asi deset procent - nebo ani to ne. Pokud překonáme první vteřiny, obvykle tréma ustoupí - odezní a náš další výkon již trémou poznamenán není. Možná se nám něco tak úplně nepovede. Nevadí, příště to bude určitě ještě lepší. Z chybiček se přece můžeme poučit a své výkony tak neustále zlepšovat.

Noro, Xanax=Neurol= chemicky alprazolam. Literatura uvádí, že v akutní formě panické poruchy se podává až 8 mg. V době atakování atakami jsem brala cca půl roku 5-6 mg a ani nevím, jak jsem se pak dostala na 1,5 mg a dnes už jenom 0,5 mg. Jinak ho užívám už 11 let a benzodiazepimy více než 30 let, ale první léta byla opravdu jenom podle potřeby (byla relativně často). Od svého psychiatra vím, že je návykový, ale brzy se pozná, jestli jsi k návykovosti vnímavý a to tak, že člověku dávka již nestačí, má potřebu ji zvyšovat a pokud drogu nemá, projeví se u něj abstinenční příznaky. Spousta lidí bere proti úzkostem pouze anxiolytika a žádná antidepresiva, není to žádná neibvyklá terapie. Dnes více než dříve předepisují lékaři na smutky a úzkosti antidepresiva, protože souočasná jsou proti těm předešlým mají výrazně méně vedlejších účinků. Osobně jsem nebrala žádná antidepresiva, k Neurolu beru ještě Buspiron, taky na trhu pod názvem Anxiron. Je to lék proti úzkostem s antidepresivním účinkem, nezabírá ihned jako např.Xanax a je třeba ho brát minimálně měsíc, než se dostaví efekt. Ale zase je to individuální. Při jeho snižování jsem neměla žádné problémy, stejně jako při zvýšení dávky. Jenže nejsem měřítko a každý člověk reaguje jinak, zvláště u psychických problémů je obrovská škála projevů.Mně vedlejší účinky léků znervózňují natolik, že nemám dost trpělivosti ani vůle je přečkat, jsem na ně příliš přecitlivělá. V mnohém jsou pro mě nepříjemné téměř jako ataka, takže AD neberu a psychiatr mi je ani nikdy nenabídl. Kdysi mi taky řekl, že je dobré prostřídavat různé benzodiazepimy tak, aby si tělo nemělo tendenci zvyknout na specifickou chem.látku. Tedy Xanax např.s Lexaurinem, s Neurolem už ne, protože je to toéž. V Čechách je Neurol 1 mg plně hrazen pojišťovnou, ale Xanax už ne a na Neurol 0,5 mg se taky doplácí. Šílená úzkost, jak píšeš, je v podstatě ataka anebo stav na jejím pokraji. Všimla jsem si, že vykazuješ i projevy deprese, možná se mýlím, ale tvá reakce na narozenní syna je překrytá smutkem a úzkostí, radostná emoce je nedokáže přetrumfnout, zvítězit. Proto bys měl něco podniknout, aby sis své rodičovství mohl pořádně vychutnat a tvá rodina s tebou! Držím Ti pěsti, aby bylo brzy výrazně líp!!!

Noro, s těmi léky to je u každého jinak, já třeba klasických ataků jsem měla jen několik, ale ta úzkost, bušení a tlak na hrudi s tím prostě žiju.Někdy je hůř, někdy líp.A antidepresiva, pořád mám problém najít ty správné a tak beru Neurol.Beru ho osm let, pořád stejné dávky.Ráno a večer a když mám třeba odpoledne jít někam , kde vím, že mě to nedělá dobře, vezmu si večerní příděl odpoledne a večer už nic.Nebo si ten jeden prášek rozdělím na čtvrtky a beru podle potřeby, ale opravdu se snažím ne víc než jednu tabletu. A jak už jsem psala, jsem ráda, že ho mám, protože jinak bych si už asi psala se Svatým Petrem.Jestli teda tam nahoře maj intenet.to byl vtip.Ale Neurol mě sedí a tak ho beru.Připojuju se k řadám těch nachcípaných, hlava mě třeští, teče ze všeho a do toho PMS.Úžasný pocit.Včera jsem byla venku, drbala se sousedkou, za chvíli jsem byla jak sněhulák, pomalu to na mě roztávalo a večer už trochu teplotu.Tak se doma potím, pozítří mám jet taky do Prahy, tak se musím alespoň z nejhoršího dostat.Takže jsem pořád na příjmu.Kdybyste viděli, co tady napadlo sněhu, to je děsný.Už to je na pluh.Zdravím všechny, ahoj.Draho, už to bouchlo.

AHOJTE !Všetci ste super, že ma podporujete.Asi mi chýba Váš optimizmus do života. Lieky berem ale myslím si, že moc nezaberajú. Ráno beriem CYPRALEX a večer XANAX. Bral som aj cez deň XANAX 3x /0,25 mg/ale ten som už vysadil a dávam si ho iba v najhoršom prípade.Dnes ide za svojim psychiatrom aby sme vyskúšali nečo iné, pretože si myslím, že XANAX je návykový a cypralex nepomáha. Ja v skutočnosti ataky ako také ani nemám iba cítim šialené stavy úzkosti, točenie hlavy a tlak na hrudi.Na menželku sa moc teším, pretože ona a malý sú to jediné čo ma tu na tomto svete teší.Nemáte niekto skúsenosti zo XANAXOM ? Aká dávka je ešte v norme na jeden deň ? Ko?ko krát si ho môžem zobrať ? Ďakujem. NORO

Ahojky, tak mám dnes asi opožděný úplněk, ne a ne usnout, včera také jsem do šesti nespala, ale hrála jsem si v posteli na nemocnici, tzn, nesmět vstát, rosvítit a jít kouřit. Dnes jsem už nevydržela a zašla jsem za vámi. Moc mi času na vás nezbývá, je ovšem pravdou, že poslední dobou upřednostňuji postýlku když skončím práci už jsem tam, a tak mám doma všude binec. Gabiko, ahoj, taky tě zdravím. Díky za potěchu, že máš také ty stavy co jsme si popisovaly, já už si někdy myslím, že jsem třeba psychicky nemocná, tedy vlastně jsem (to bych sem nechodila, že:))) myslím si pak že jsem hůř psychicky nemocná (třeba psychóza) Lituji tě, že bydlíš ve starém domě, znám to moc dobře, je to samá marnost nad marnost, výsledek se nerovná vynaložené námaze, vždyť víš. My už 15 let jsme samá malta, písek a mám už toho dost a ještě to nekončí.Noro, gratuluji k obříkovi Jakubovi, vnoř se do pozitivního těšení na ně až přijdou z porodnice, uvidíš, že ti bude líp. Zkus koupit ženě nejaký dárek, když nic nevymyslíš, tak alespoň kytku, určitě jí to potěší.Ájo, ať se ti dobře vybírá, užívej sito. Ještě jsou lidi, kteří si budou na tohle muset počkat a to těšení je už přešlo. Počasí souhlasím, kam se hrabe prý depresivní podzim. Ten sníh to je teprve ta pravá depka.Anie, těším se až budeš v Praze, že se někdy sejdem, nemusí být hned, mám teď Jindru v pořadí :)))) slibuji jí to snad už dva měsíce.Jindro, já vím, snad už brzy napíšu.Pajko, užij si mojí Prahu, je nádherná!! Vidíš já myslela, že ta hnusná dálnice vede do Brna a ne k nám:)))))Alberte, s tím klíčem na dálnici, to je úžasný nápad. Asi si ho pořídím, třeba pak zruším mé prohlášení, že do Brna už nikdy nejedu.Dandy, Edušo,Dito,Miss, EvoK a S. pozdravuji vás taky, zárověň zdravím též poprvé Millu, Henri a Denisu.Dito, vysvětlení k ledničce někdy... jdu zkusit hajat.EvoR. stýská se mi po tobě!!!!

Ájo, tady Fík---nezlob ani ty:-))) a smrkej vydatně.Tady tak cukruje letmo semtam,,,pak zas vše roztaje a pořád dokola.Evo S- sraz zatím platí. až to bude na spadnutí, upřesníme si místo setkání,popř.vyzvednutí někoho na nádraží apod. Zatím nikdo neprojevil zájem o nocleh v hotelu apod., takže počítá Draha s max.5 osůbkama.Víc se k ní nevejde. Jinak se hlaste další, kdo by měl zájem přijet první víkend v prosinci.Na náměstí už je postaven strom , jen nevím ještě, kdy se bude veřejně rozsvěcovat.To zas budou dřevěný stánky všude na náměstí, vůně svařáků, grogíčků, párků, bramboráků...a kolem krámky s různým zbožím, který v obchodech neseženete...těším se a nejvíc tehdy, je-li nasněžíno.papa

Pajko, já vím , do Šternb.se dřív jezdilo dost rodit, ale prý už to není tak aktuální, co jse slyšela. Hlavně proto, že pokud se něco semele s miminy, vezou je stejně nakonec do OL., kde je veškeré moderní techn. vybavení.Můj gyndař ve Št. rodívá:-), pokud bych to po něm chtěla, musela bych tam.Kamarádka tam před lety taky rodila, já ji byla navštívit, je to menší a domáčtější porodnice než tady.Dandy, jsem na tom stále stejně , nelepší se nic, ale naštěstí mi je dnes dobře aspon duševně a neměla jsme motáky.Dobrou všem a at sněží na lepší časy,papa.

Ahoj Milášššškové,jsem mimo jen jsem to prolítla za poslední týden. jen reaguju na DITUŠKU a připojuji se,taky mě to zas chytlo štípání v krku,to nesnáším ze všeho nejvíc,tlačí dutiny,spouští se rýma,odírá nosík...no po kolikáté letos už, radši to do p**dele ani už nepočítám.Mám ted hoňku, vybírám spotřebiče , navrhuji kuchynskou linku atd...kdyby člověk neměl PP a nebylo to v takové hektické předvánoční době,řekl by si že by zařizování bytečku a vybírání hezkých věcí měla být příjemná záležitost.A to počasí, no to už je úplná katastrofa...škoda mluvit.Takže nic moc positivního, ale nejhorší to taky není, znám horší období.Jo a ten ouplněk sem plně pocítila,ve středu sem vůbec nespala,nevim proč.Tak se držte... a nezlobte :-))Ája

Nebyla jsem tu pár dní, nestíhám a příspěvků je tu moře.Noro, gratuluju k robátku. Připojuju se k radě, abys netrpěl, potřebuješ být zdravý a silný. Atakami se vyčerpáváš a velmi škodíš svému zdraví. Zkus nějakou dobu brát pravidelně léky, posílíš psychiku, získáš sebedůvěru a natrénuješ pár relaxačních technik a protichvatů na ataky a pak je vysadíš. Naučíš se pracovat se svou úzkostí, zkrotit ji a potlačit. Teď jsi hodně vyčerpaný a ponořený do svých nepříjemných stavů až tak silně, že ani radost z narození syna nestačí k fajn životnímu pocitu, k doteku štěstí. Je třeba s tím hodně rachle něco udělat, čím déle budeš trpět, tím hlouběji si ti v podvědomí zlá životní zkušenost uloží a tím déle a s větším usílím ji budeš dostávat pryč. Přeju ti dost odvahy, abys ten krok ke zdraví konečně udělal!!!Zítra jedu na týden na veletrh do Prahy, vůbec se mi nechce, nonstop expozice a a navíc se tam jede po dálnici Brno-Praha, což je úsek, který mě děsí vždycky, když tudy musím, džungle na silnici...Přemýšlím, kde to vlastně žiju, když všichni máte bílou idylku a tady bylo až dnes ráno trošku pocukrováno a už dopoledne se bílo rozplynulo do šedi, která mi nesedí...Dito, do Olmika teoreticky přijet můžu, mám i kde být, vždyť víš... Jednak neplánuju a taky budu mít za sebou týden výpadku v práci díky Praze, takže nevím a uvidím, ráda bych... Jo a znám ženu, která žila v Olomouci, ale porodit jela do Šternberku, prý je tam moc dobrá porodnice. Určitě ti někdo podá reference.Anonyme, 72 hodin je málo na to, aby se Tvá psychika očistila. Vynechej drogy docela a jsou-li tvé stavy natolik nepříjemné, vyhledej rychle odbornou pomoc. Mohlo se ti potkat více faktorů-spouštěčů. Chce to odborníka, ale neodkládej to! Přecházet to nemá smysl, mohl bysis založit na ještě větší problém. Přeju ti, aby bylo co nejdřív zase dobřeš!Tož se tu mějte, snad budu mít příležitost sem nakouknout...

Dandy priate?ova mama nevie o mojich problémoch, vie to len priate? jeho brat a jeho žena aj to len z toho dôvodu, že priate?ovho brata manželka sa lieci na pp tak isto ako ja, vlastne jej vdacim za to, že mi je lepsie, lebo ma doslova "dokopala"k psychiatricke a priznala sa mi, že mala rovnake stavy ako ja, ona už ma polrocnu liecbu za sebou a aj ked stale berie lieky citi sa už perfektne a nema už žiadne panicke zachvaty, super nie?Ani ona to nepovedala priatelovej mame a pritom ju volá mami, vychádzaju spolu perfektne, ale proste nemáme ten pocit, to povedať rodine, skusim sa nejako cez to prebojovat sama. Cosa týka talianska Dandy nevratila by som sa už na to iste miesto, mam vybrate ine pokojnejsie a strach nemam, zvlastne že. Je fajn že si si pokecala s priatelmi, nie je nic lepsie ako tlachať s ludmi s ktorými je príjemne, po takých akciach pp nehrozí.

Jejda Noro, to je pěkný cvalík.Moje děti měly obě kolem 3,50 a už se mi zdály velký. Kdy Ti je pustí domů? Nemysli na Pepku, těš se, připravuj přivítání pro manželku, pro drobečka...něčím hezkým je překvap (stačí uklizený byt...že jo Dituš a Evi:-))Prostě ponoř se do něčeho ať nemáš čas myslet na jinou (Pepinu:-))Evi S. zdravím Tě, taky už jsi tu dlouho nebyla...ale jak vidím, taky toho máš opravdu hodně. Tak snad bude všechno brzy dobrý.Anie, hodně štěstí na novým, doufám, že tam budeš spokojená. Eduško, jestli je to opravdu až takhle nezvladatelný, tak běž k tomu psychologovi. Taky se třeba nech ujistit od gyn. o tom, že je všechno naprosto v pořádku...můžeš mu naznačit (pokud o tom neví, a jestli je opravdu dobrý-á své problémy a říct mu, že potřebuješ opravdu ujištění)Ditule, co zdravíčko?Rokytko, kde se touláš?Alberte, co sraz? Kdysi jsi psal, že na Moravě by to šlo...Misska, ví priatelova mamka o tvých problémech? Jestli jo, mohla by tam být pro tebe oporou, měla bys tam něco jako záchytný bod, když to na tebe přijde.Na jednu stranu docela chápu, že se míň bojíš práce "venku". Tam tě nikdo nezná a je ti tak nějak jedno co si kdo myslí. Máš pocit, že se nemusíš tak hlídat, necítíš tak strašnou zodpovědnost...asi.Ale po tvé poslední cestě, obdivuji, že se tam chceš vrátit...Vyvolené sleduju, ale nemám favorita...pokaždé je někdo extra protivný, pak zas ne...Ale Davídek je užasný,myslím že ten se Emilovi poved.S tím stěhováním to je síla. Vůbec se mi to nelíbí. Slovenské vyvolené neznám, a nechce se mi teď zvykat na nové lidi.Dnes jsem tady měla tu nečekanou besedu, jak jsem včera psala a bylo to super. Byla tu mje sestřenka, která i když bydlí "kousek" tak se moc nevídáme, a pak přijela moje teta + další sestřenka i s manželem a dětma z Českých Budějovic. A ty jsem naposledy viděla před 10 lety...a její děti a manžela vůbec.Tak jsem zavolala i mamce ať přijde, protože je to její ségra...a bylo to strašně fajn, hrozně jsme se nasmáli a zjistili, že na těch genech přeci jenom něco je, protože v různých situacích jednáme stejně ačkoliv jsme tak daleko od sebe. Ale bylo to fajn.

Pekný večer všetkým,pozerali ste vyvolených?je to už celkom sila, Vladko to už totálne psychicky nezvláda, mali by sme mu tam importovať Lexaurin, chúďa a ja mu pritom tak držím palce a myslím si, že on to vyhrá. Romantická svadba Emila, bolo to fakt pekné ako si klakol na kolena a prosil Radku o dopustenie a ten syncek celý Emil, že?:)bolo to pekné, on je dobrý chalan.No na záver ma totálne odrovnali, ked povedali, že sa nieco prihodilo o com nam povedia bližšie v nočnej šou a ČESKÍ A SLOVENSKÍ VYVOLENÍ SA SPÁJAJÚ A BUDÚ ŽIŤ V JEDNEJ VILE! uff, no tom som zvedavá lebo tí naši su totálny gadžovania, tí vaši majú pod?a mňa lepšiu úroveň,aspon sa tak lepsie prezentuju a su mi srdcu bližší ako slovenskí.Dnes sa cítim tak zvláštne, akurat mi volala kamoska z talianska že v utorok ma tam cakaju ale poprehodnotení vsetkeho som si povedala, že sa zatial aspon do vianoc "vykaslem" na velke prachy a zostanem tu s miláčikom a až v januari pojdem zarabat do Talianska.Miláčkova teta mi možno dohodí brigadku asistentky právnika a hoci to nebudu vysnene peniaze,ale vezmem to, lebo je to lepsie ako s drotom do oka nie?a budem s miláškem,ale aj tak ma trapi to ako zvladnem pp v novej robote, robi tam miláčikova mama a aj jeho teta a mam strach, že ked nieco poseriem sa budu na mna pozerat inak a ja budem hanbit, tiež sa bojim že ma tam chytne pp, je to velka spolocnost Slovenske elektrarne a milion ludi tam pracuje, na druhej strane mi vravia, že je to príležitost mať dobré meno do buducnosti a prispeje to v dobrom do môjho profesného života, som zmätená necítim sa 100% fit, ale život ide ďalej tak s amusím prekonať, je však zvláštne, že do Talianska nemám taký strach ist ako zostat tu a pracovat tu,nechapem preco sa citim tak daleko od domova istejsie...Gabika, no ako víkendujes?Chcela som ti napísať, že je dobre, že si sa toho somára bývalého manžela zbavila, ke´d vidí, že dieťa ma horúčky a on ti ešte zatrepe aby si decko utíšila, lebo on nepočuje telku, asi by som mu dia?kové na telku rozbila o hlavu, kretén, dufam, že tento priatel je ok a stará sa o vás. Ja som mala dalsiu oslavu za posledné dni už tretia, samozrejme zas som sa prepchala a zas mi je na prd, akurat mi miláčik dnes vravel, že to už asi tretí deň mi je zle a že nepoznam mieru:))mno jo, aj teraz som si dala šú?ance s cukrom, kakaom a maslom no čo už so mnou, ked som v poslednej dobe tak pažravááá. Na ten zraz by som velmi rada šla ale fakt ja som z Košíc z východu najvýchodnejsieho a pre mna by to bolo velmi daleko:((((keby som aspon bývala na západnom Slovensku niekde pri Žiline to by som si mohla v pohode odbenút,ale takto je to fakt ťažko:(Dufam, že mate vsetci v pohode vecer a Eduška číta bábätku nejakú peknú rozprávku:)Evička Rka kde sa nám zase túlaš?

Noro- super, gratuluji ke Kubíkovi! Rodila ho žena normálně nebo císařem, když je tak velikej?EDUŠ- NEUMÍM, PRÁVĚ PROTO SE TO UČÍM A DOCELA JSEM SE NAUČILA. CHCE TO DŘINU, DĚLAT NA SOBĚ, NUTIT SE , DOMLOUVAT SI...UŽ NECÍTÍM NAŠTĚSTÍ STRACH, JEN NESNÁŠÍM TĚLESNÉ PROJEVY NAŠICH POTÍŽÍ PSYCH. Jindra radí dobře taky, psycholožka ti pomůže !Vše jí vypověz.Jinak se sama budeš trápit dokola.Přijed na sraz s mužem, nechceš?Třeba aspon na den.Možná by ti to pomohlo, jen pokud teda můžeš vstát z postele .Asi ne, co: to mi nedošlo, ale je to až za tři tydny, třeba už budeš lepší...pa