Panická porucha 4

Ahoj Martine, tady tě všichni pochopí, protože prožívají podobné stavy jako ty. Tvůj příběh je hodně smutný, že tě panika zavedla takhle do úzkých. Já chodím sice ještě do školy, ale pocity mám podobný. Ataky mám hlavně ve škole a jak píšeš, tak se snažím vyhýbat místům, kde vím, že na mě panika přijde. Bohužel do školy chodit musím a musím se s tím nějak poprat. Doufám a věřím, že ty se s tím taky jednou dokážeš vyrovnat! Bereš teď nějaké léky? Noro, ataka je ta panika, ten stav.

Noro, promiň, ale tebe jsem nepřivítala.Tož vítej mezi námi.Ale jsem tak šíleně utahaná, tak snad někdy příště.Ahoj.Holky, tímto vás všechny zdravím a zároveň se loučím.Já než ten náš barák předělám k obrazu svýmu, tak ho snad dřív podpálím.Ale já zvítězím.Ještě opálím a obrousím pár dveří a můžu se rekvalifikovat na jiné řemeslo a nebo už pak jen někam na uzavřené oddělení.

Martine, ty stavy co popisuješ, jsme tady prožili snad všichni.U mě třeba nebylo důvodem stres ze zaměstnání, ale spíš špatné vztahy v rodině.Dnes beru Neurol již 8 let.Jsou dny dobré i zlé,.Dnešek třeba patřil k těm dost špatným.Odpoledne tep zase kolem 15O a tlak hrozně nízký.Ale teď už jsem lepší a zítra už bude určitě dobře.S touhle nemocí se musí bojovat, jsou tady mladí lidi, jsou tady padesátníci, ženský, chlapi.Tahle nemoc si nevybírá a nesmíš se jí poddat.Neříká se mi to lehce, ale vím o čem mluvím, protože bojuju pořád.Nemůžu do kina, tak tam prostě nechodím.Jsem vděčná za to, že jsem schopná chodit aspoň do práce a většinou už si i sama nakoupit.Byly doby, kdy jsem byla jen doma.Ale tím to bylo ještě horší.Moc jsem ti neporadila, asi ani nepomohla.Třeba se ti ozve Pajka nebo Rokytka, ty jsou na to ty správné.Já jsem dneska tak šíleně utahaná, že by ze mně stejně nic moudrýho nevypadlo.Ale zůstaň mezi náma.Je tu fakt moc dobře a jsou tu všichni hrozně fajn.

Ahoj Martin !Úplne ťa chápem ale tým, že na to stále myslíš si určite nepomôžeš. Musíš si nájsť robotu a s touto chorobou musíš bojovať aj v robote.Ja to mám tiež a aj v robote ale predsa každé ráno vstanem a do roboty idem. A už len ten poci , že som vstal aj ďalší deň ma utvrdzuje v tom , že sa nič nestalo a , že sú to iba myšlienky čo nás trápia.Muíš sa tomu vzoprieť ! Keď Ti je najhoršie tak začni rýchlo niečo ribiť alebo si pomysli na niečo pekné čo sa ti v živote stalo.Ty si pánom svôjho myslenia a aj podvedomia len ho momentálne neovládaš , pretože ho ovláda tvoj strach. Musíš sa mu postaviť zoči voči !Bojuj a určite príde chví?a keď strach prekonáš.Veď ko?ko krát si už mal ten pocit a predsa si tu.To znamená, že tak ako to príde tak to zasa odíde. Drž sa !

Ahoj vsem, muj prispevek bude kapku delsi. Potrebuji si vylit srdce. Byval jsem programatorem, dobrym programatorem. Nebyval pro me zadny problem mit mesicne i 300 pracovnich hodin. Pracoval jsem s chuti a nadsenim. Vse bylo OK, az do jiste doby. Moje problemy zacaly celkem nenapadne. Psal se rok 1997, srpen. V zamestnani se kupily problemy, ne zamestnancu, ale zamestnavatele. Zamestnavatel neplatil dodavatelum a diky tomu zacaly obavy o budoucnost pronikat i mezi zamestance. Navic nefungovala takova samozrejmost, jakou jsou obedy. Pil jsem hodne kavy, jedl "drateny" cinsky polevky. Zacalo mi byt hodne spatne od zaludku, neprijemne tlaky na hrudniku az jsem skoncil na interne. Provedli mi EKG, rentgen, krevni rozbor, hadici do zaludku, ultrazvuk ... Vse naprosto OK, pouze vyssi tlak a zrychlena srdecni cinnost. Tenkrat jsem netusil, o co muze jit. Vratil jsem se do prace, ale uz to nebylo ono. Neustale se mi vkradaly do hlavy myslenky, ze jsem urcite tezce nemocen. Tehdy, nekdy v polovine roku 1998 jsem se poprve octnul na psychiatrii. Nasadili mi Seropram a Neurol. Zhruba po pul roce se stav celkem stabilizoval a prasky jsem mohl vysadit. Zlom k horsimu prisel v listopadu 2000, kdy zkrachovaly zamestnavatel vsechny zamestnance donutil podepsat rozvazani pracovniho pomeru dohodou. S pohruzkou, ze kdo by chtel delat problemy a nepodepsal, dostane "nemile" reference pro budouciho zamestnavatele. Odstupne tim padem nebylo, se slovy "Zkuste se soudit, stejne nemate sanci". Podepsali jsme vsichni. Za 14 dni po tomto vyhazovu se mi podarilo sehnat pomerne lukrativni misto programatora v jine firme. Reklo by se, ze vse bude OK. Ale nebylo. Nekolikamesicni stres a obava o ztratu zamestnani u predchoziho zamestnavatele zpusobily opravdu masivni zachvat paniky zhruba v polovine brezna 2001. Vsecny symptomy - pocit na omdleni, motolice, tep 120, sevreni hrudniku, "kamen" v zaludku ... Skoncil jsem nejprve u obvodniho lekare, pak na psychiatrii. Opet nasazeny leky - Citalec, Neurol ... neschopenka zhruba 3 mesice. Stav se mirne zlepsil ale udelal jsem chybu, nechal si neschopnost ukoncit (strach o praci) a vysadil antidepresiva. Bral jsem pouze Neurol. I 2-3 mg /den od cervna 2001 do kvetna 2005. Vse se vyhrotilo tak, ze jsem se diky neprijemnym pocitum nemohl soustredit na praci. Dnes uz vim, ze to byly abstinencni priznaky z nedostatku Neurolu a taky neustale se opakujici panicke zachvaty. V listopadu 2004 mne vyhodili ze zamestnani. Pro porusovani pracovni discipliny. Opet jsem skoncil na psychiatrii. Tentokrat uz antidepresiva temer nezabirala. Zkusebni kralik na leky Anafranil, Citalec, Welbutrin, Trittico, Neurol ... V kvetnu jsem absolvoval psychoterapii v Havl. Brode. Kupodivu to vypadalo, ze jsem v pohode, ale po navratu domu se vse opet zhorsilo. Jedno pozitivum - zbavil jsem se zavislosti na Neurolu. V srpnu tohoto roku mi doktorka ukoncola neschopenku (aby se potvrdil pozitivni vliv psychoterapie) i kdyz jsem ji neustale tvrdil, ze nejsem v poradku. Jsem od te doby zaregistrovany na pracovnim urade a ac vim, ze podpora skonci, nemam nyni v sobe silu ani se na praci jit kamkoli zeptat. Jen na to pomyslim, okamzite se zacnou projevovat priznaky paniky. Uz si netroufam jit ani k lekari, jsem naprosto zoufaly ... Vim ze musim pracovat a na druhou stranu v tomto stavu to proste nejde. Znam uz moc dobre nasledky panickych zachvatu a vim ze pokud to prijde, nejsem schopen delat nic, jen se klepu a to doslova, ruce, nohy mi vibruji i drkotaji zuby. Pokud by toto nastalo v zamestnani ...Neni mi v podstate "volne a prijemne" uz vubec nikdy - cele dny neprijemne pocity a v noci hodne spatny spanek s desivymi sny. I konicky jsem uz temer prestal provozovat, bojim se i vyjit mezi lidi.Nevim co mam delat. Jsem zoufaly. V okoli si vsichni mysli ze pracovat nechci z lenosti. Takovyto zivot nema smysl.

Ahojte ! Všetkým Vám ve?mi pekne ďakujem za povzbudenie.Evo - celkom si ma vy?akala s tým, že xanax je návykový. Mne lekár povedal, že nie je !Beriem ho iba večer 0,5mg. Má pred?žený účinok na 24 hodín.Bral som aj 0,25mg 3x denne ale tie som už úplne vysadil.Čo je to atak ?škoda že aj na slovensku nie je takáto stránka.Ale to nevadí, pretože mám čechov ve?mi rád - študoval som v Liberci 5 rokov na Textilnej fakulte.Boli to jedny z mojich najkrajších rokov v živote. Majte sa krásne a bojujte. Ahoj

Kuk, už jsem tu zas :-)Ty jo, já dneska přijela ze školy a začla jsem se příšerně klepat, nevím z čeho. Jsem se pomalu nemohla ani naobědvat, jak mi lítala ruka :-) snažila jsem se to skrýt, tak jsem zalezla s obědem do pokoje :-) Dneska jsem zas jela k našim. Brouk mě zas štve. Zítra jdu za segru do pekárny, moc se mi nechce, ale korunky potřebuju.Noro, vítej mezi námi. Určitě to bude v pohodě až budete mít miminko. Navíc seš chlap, tak to máš tím jednodušší. Holky tady taky čekaj miminka a k tomu mají PP. Uvidíš, bude to v pohodě. Taky máš podporu od manželky a to je hlavní!!!Držím pěstičky, aby ti bylo líp. Původně jsem taky brala Cipralex, ale musela jsem ho vysadit. Ty ho bereš? Jak psala Ditka, Cipralex je antidepresivum a to by mělo pomoct. Mně začal pomáhat, ale musela jsem ho změnit.Rokytko, to je dost, že se taky ozveš, holka :-) Je fakt, že sem teď nechodí moc lidí :-(

Edušo - to víš, že pořád, pořád, pořád na tebe (VÁS!!! 2) myslím. Pokusím se nakoukávaj častejc:-))))

Eduš, žádný strachy, bolest jako u ms vážně patří k věci, měla jsem je u každého těhotenství, zejména v době, kdy bych za normálních okolností menstruovala a fakt je, že i růst dělohy může pobolívat...Noro, nevím, co o panické poruše víš, ale informovanost člověku hodně pomůže pochopit, o co jde a strach se umenší. Podívej se na stránky www.lundbeck.cz pro veřejnost a najdi si text od MUDr.Praška, je stručný a výmluvný! Jsi mladý, pokoříš ji, tedy svou úzkost a miminko je radost i krásné starosti, těš se, neboj se, zvládnete to všichni!!! Hlavně te potvůrce pp nedělej ústupky, nedovol jí, aby Tě zatlačila do kouta, natrénuj si praktiky, kterými ji zvládneš dostat pod kontrolu.

ahoj Evčo, moc ráda tě tady zase vidím, choď častěji, chybíš nám tady.

Noro, až teď jsem se dostala k pročítání starších příspěvků, páč mám vela roboty :-))) S Xanaxem mám dlouholeté zkušenosti. Jak si ho dlouho bral po té kolabovací příhodě??? Léčebná kúra je v těchto případech tři měsíce a pak pomalu (!!!!!) vysazovat. Taky doporučuju zkusit ze začátku nebrat velký dávky, spíš zkusit, jestli zabíraj menší, abys pak neměl další kolabovací a absťákové období při odvykání, neboť Xanax je návykovej jak prase! :-((( Já ho ve chvílích - kdy jsem skončila na psychiatrii - a myslela, že je moje poslední hodinka, brala 3 denně a dnes vím, že to byla opravdu silná káva - ale zabral!!!! Ty hnusný stavy fakt zmizely!!! Odvykala sem ale rok a měla jsem absťáky, který bych nikomu nepřála, bylo to vyčepávající a na Bohnice! :-((( Xanax beru dodnes, ale jen tehdy, kdy už se sypu... ale raděj zalejzám do svý nory (Noro!:-))))... abych už ho nebrala další den a neopakovaly se mi ti odvykací šílenosti. Tolik moje zkušenosti... Budeš-li chtít ještě na tohle téma cokoliv vědět, piš ! :-)))Jinak všechny moc zdravím a jsem v myšlenkách pořád s vámi, moji nejnejnejmilejší!!!! :-))))

Eduško, neboj, ty bolesti jako u ms jsou opravdu normální...taky si na to matně pamatuji.Myslím, že kdyby měl doktor jakékoliv pochybnosti, tak tě nenechává doma.Jinak na kolegu jsem se dívala...teď už nemá ten účes co mu udělali, ale má na té hlavě nějaké odbarvené fleky:-)))Jinak není manažer, jak tam uváděl, ale vedoucí nákupu. Všichni tady z toho teď mají ohromnou srandu..:-))) Zdálo se takové trošičku trapné ne?Jitule, to s tím tlakem mívám taky. Normálně mám nízký a u doktorky mi už taky párkrát vyletěl pěkně nahoru.

Ještě něco - mám zkušenosti ne svoje, ale s mužem, kterej měl rok vysoký tlak, pořád odmítal jít k doktorovi a po roce "vyfasoval" prášky na vysoký tlak, zatím mu moc nezabírají. Tak moc dlouho neotálej:-)).

Jitko, může to být stresem, ale divím se, že Ti nedali už nějaký prášky, tlak nad 135/85 by se měl léčit, pokud je tedy takový pořád a ne jen třeba z toho strachu. Já mám normálně tlak někde úplně dole a u doktora mám taky vždycky vyšší, přestože se nějak zvlášť nestresuju. Poradím Ti - kup si tlakoměr a měř se doma, zapisuj si ty hodnoty třeba týden a potom uvidíš.

Ahoj vsichni,vitam Nora J Neboj se, myslim, ze tohle bude v poradku. Proste jen blbe obdobi a chytla te panika. Urcite to prejde az se to uklidni v praci, protože to te do toho stavu dostalo. Pak postupne ustoupi i ty vtirave myslenky, neboj. Ale opravdu asi není na skodu brat zatím nejaka AD po dohode s psychiatrem.Edusko, nestresuj se. Urcite jsou tve stavy normalni a vse bude v poradku. Tim, ze na to porad myslis, tak to prave boli a upozornuje se to samo. Zkus nekam o vikendu vyrazit kde ti bude dobře a uvolnis se. Uvidis, ze i ty bolesti se zmirni.Jinac, jsem tady ted na vasi poradu ja. Celkem jsem si poslední dobou moc nestezovala, ale ted musim. Dnes jsem byla na prohlidce. Ja doktory jako takove nesnasim a vždy se hodne stresuju, když mam nekam jit. Když jsem byla asi před rokem na jiné prohlidce, tak mi namerili tlak 140/100 a pak za tyden 150/90, pak takhle ještě jednou a pak zase 2x 130/80. To vse problehlo během mesice.Poslali me i na EKG a to bylo v poradku. Dneska jsem ale byla asi mimo vic a tak mi namerili 170/90. Myslite, ze to muze byt tim stresem? Mate někdo takove zkusenosti s vysokym tlakem? Predem diky za vase odpovedi. Opravdu bych potrebovala poradit.

Kukuč kamarádi...přišla jsem vás jen pozdravit, páč se za minutku zvonííííííííí a jdu domůůůůůůůů hurááááááááá!!!! :-) přijdu se podívat odpoledne...-

Jo, o cole jsem slyšela a taky prý existují nějaká lízátka, prodávají je v lékárně.

vcera a dneska to celkem ujde. Vyzrala jsem na to.Kupuju si Coca colu a je mi fajn :)))

Ibri, mně to břicho bolí jako na ms, tak mám jen strach, abych nezačala krvácet. Jak ti je? Pořád stejný?

Eduš, to si rozhodne nemyslim,snad te uklidni, ze hrozici potrat se projevuje v prvnich tydnech krvacenim, nikoliv bolestma. Bolesti pri potratu jsou snad az od 21 tydne.