Je normální být ve 30 pannou ?

Chápu, je mi 28 a jsem...Tak přesně takhle jsem si to naplánovala, objevil se i někdo kdo to chápal,(o skoro dvacet let starší jak já) říkal že mu to nevadí, že sex není důležitý, nebude mě do ničeho nutit, a i kdyby nikdy nic tak mu to nevadí... Jenže poslední dobou o sexu jen píše, jak se mi to bude líbit, jak pak nikdy nebudu mít dost...
Předtím jsem to viděla tak že jsem si našla super chlapa, jenže teď se mi tím naléháním na sex zprotivil. Pravda, začal s tím zhruba po roce chození, že by jsme to taky mohli vyzkoušet, jenže já se na to pořád necítím, nějak po tom prostě netoužím. Doma mám peklo, stres denně, kolikrát nevím kudy kam a jediný na co myslím je, jak večer padnu do postele a usnu, na nějaký sex nemám opravdu náladu. Jenže on už to vidí tak že si pořídíme plno dětí. Jsem tak umordovaná z toho všeho že po nich ani netoužím, asi bych je ani nezvládala, jsem úplně vycuclá z energie a jen ta představa že se kvůli dítěti ani nevyspím, mě děsí, už takhle melu kolikrát z posledního.

Chápu, je mi 28 a jsem panna, jenže já jsem asexuálka, takže to není totéž jako u tebe. Nikdo mě netýral ani nezneužíval nebo něco podobného. Už jsem se tak narodila.
Ale ten tlak okolí a pocit, že jsem vadná, mi hrozně vadil, dokud jsem nenašla zahraniční komunitu asexuálů a neuvědomila si, že jsem asexuálka a že zdaleka nejsem jediná na světě.
Pro tebe by možná partner-asexuál mohl být dobrá varianta. Nebo kamarád gay. Prostě nějaký chlap, který není z tvého pohledu nebezpečný a nebude se ti za nic vysmívat a do ničeho tě nebude nutit. ;-)

Bohužel tohle už se mi stalo mockrát. Ani nevím jak jsem do toho spadla... prostě jsem se někde seznámila s klukem a brala ho jako kamaráda, bohužel on už to viděl na víc. Když jsem prozradila jak na tom jsem, tak se mi začal posmívat.

Mayo, podle mě děláš to nejlepší co ve tvé situaci můžeš.
Pravděpodobně by se ti každý chlap akorát tak vysmál, kdybys mu řekla, že jsi ve tvém věku panna. Od žen kolem 30 let už prostě každý čeká hromadu zkušeností. Bohužel v dnešní době se klade na sex mnohem větší důraz než na lásku. Kdyby ses snažila mít s někým vztah, mohlo by ti to nakonec přivodit akorát další trauma.
Hodně štěstí a drž se. Psi a zvířata obecně jsou stejně lepší než lidi. ;-)

Mayo, a co takle toho tvýho...To nejde, dům není náš. Mamka si tatíka nevzala, žije s ním jako družka. Jsme tu spíš jako služebný, tatík nesáhne vůbec na nic. Včera dostala mamka sprostě vynadáno za to že večer u televize usnula. Bojí se chodit už i spát, jak jde dřív jak tatík, tak ji zas pak v noci nadává, že je chudák u televize sám, a ona pořád jen chrápe. Přitom jeho denní režim je takový že ráno vstane, nasnídá se, přečte si noviny a jde spát, pak vstane, dá si oběd, zapne si televizi a až do večera u ní spí, večer si poručí večeři (to taky pořád nadává že mu tamto nechutná a tamto, mamka kupuje všechno špatně, vařit neumí... ), pak za hodinu ječí že má zase hlad, že by jsme ho tu nechaly hlady chcípnout... a když mamka udělá navečer víc jídla tak zas ječí že to nechce... Všechno holt děláme špatně. Chtěly bychom utéct, samy by jsme se někde uchytly, někde v podnájmu, ale máme většího hafánka a toho tu nechat nechceme, tatík by ho něčím umlátil, nesnáší ho. A hlavně to zvíře je jediný co tu máme, nikdy nás nezradil a my bychom nerady zradily jeho. Prostě už patří k nám. Podala jsem si inzerát, třeba se někdo ozve. Mám ještě bratra, ale ten bydlí v mrňavém bytě a všichni by jsme se tam ani neposkládali.

Otec nás doma, mě i mamku,...Mayo, a co takle toho tvýho roztomilýho tatínka vypráskat bejkovcem z baráku? Nebo na něj vzít pistoli na prasata?

Mayo a co děti, ty nechceš?...Otec nás doma, mě i mamku, psychicky týrá, ví že nemáme kam utéct a tak je to čím dál horší, obě se tu bojíme už i nadechnout. Vůbec nevíme jak dál... Jednou už jsme takhle utekly, ale za pár dní byl za námi a sliboval hory doly, nakonec mu mamka uvěřila a vrátily jsme se domů, a brzy začalo peklo. Utéct už nemáme kam, předtím jsme byly u babičky, jenže ta umřela a domek se prodal, peníze se dělily mezi plno lidí takže jsme nedostaly prakticky nic a i to co se dostalo tak to jsme vrazily do domácnosti, tatík dřív všechno prochlastal a tak doma nebylo skoro nic. Nevím jak to bude, to jeho psychické týrání začíná být neúnosné, bojím se o našeho pejska, nenechala bych ho tu s ním, myslete si co chcete, ale zvíře opravdu nezradím, ani mě nikdy nezradilo. Vůbec nevím jak dál, při dnešní drahotě nic neseženu a doma prožíváme peklo. Nevíte někdo o nějakém mrňavém domku, chatě? Prostě něco se zahrádkou (kvůli pejskovi), na splátky? Opravdu se budu snažit splátky splácet, budu ráda za každou pomoc...

Tak nad tím jsem nikdy...Bodejt'! Ser na sex!

Ahoj Mayo, docela Tě chápu,...Tak nad tím jsem nikdy neuvažovala, mám tak rozběhaný s stresující život že po sexu ani netoužím. Nechápu všechen ten humbuk okolo něj. Vlastně ani nevím co od něj můžu očekávat, neznám ho, nechybí, připadá mi jako zbytečnost.

Mayo a co děti, ty nechceš?...Děti nechci, nikdy, možná dřív jsem je moc chtěla, ale teď, čím jsem starší, tak po nich vůbec netoužím. Ba naopak jsem ráda že je nemám, nebavilo by mě se o ně starat, celý život byli moji nejbližší kamarádi psi a co jsem tak poznala lidi tak vím že jen psům se dá věřit, lidem ne. Na sex kašlu, nebudu nikomu dělat matraci, když nevěřím tomu druhému tak by z toho sotva mohlo být něco hezkého.

Tak dneska jsem se definitivně rozešla s "přítelem", a na chlapy kašlu už do konce života. Budu makat jak divá a snad se mi povede uhnat na splátky nějaký mrňavý domeček se zahrádkou, pořídím si dva hafánky a myslím že mě čeká život jak v nebi, žádné trápení s někým, jen super život. V radosti, ne v starosti. Kámoška takhle žije už léta a nemůže si to vynachválit, sama, bez chlapa, pořídila si domeček, tři psy... Tomu říkám bájo život.

Sakra, to už chce...Takoví neexistují.

Mayo jak tam dychas kdyz ta...Místo dveří je závěs.

Mayo jak tam dychas kdyz ta cimra nema zadne okno?

Sakra, to už chce pořádného, hodného a chápajícího chlapa, který Tě bude milovat celým svým srdcem a dá Ti i modré z nebe!!!

Když já beru spíš toho druhého jako kamaráda, netoužím po sexu s ním, netoužím se vedle něj každé ráno probouzet. A při sebemenším problému prostě utíkám a vztah končím.
Tatík nás taky vždycky vyhodil z domu jak se mu něco nelíbilo a pak přilezl skoro po kolenou a když jsme se vrátili tak jsme byli ti nejhorší. Dům nebyl náš, ale jeho a my nemohli nic. Možná se bojím toho že tak skončím i já, nemám vlastně nic a na své bydlení nikdy mít nebudu. Doma jsem za služebnou, posekám zahradu, doma poklidím, uvařím,vyperu... a pak jsem celou dobu v pokojíku, je to mrňavá cimra bez oken, ale jsem tam trošku "doma".

Tak to určitě ne, po...Zvláštní to je, ale pravděpodobně se u Tebe jedná o chybné vzory z dětství - tatík. Samozřejmě je otázka, jak moc se k vám tatík choval špatně.

To si nemyslím, když vidím...Ono frčí o děti na starý kolena, říká se, že tam to většina žen těžce nese, že je nemá.

Mayo tak tomu nerozumim.Pises ze nechces pritele ale psa a ted ze pritele do ted jsi mela.

No Mayo muzes to s Pavlem...Tak to určitě ne, po svatbě opravdu netoužím. Ještě včera jsem přítele měla, ale asi jsem něco pokazila, v určitých věcech si nerozumíme. Je to zvláštní... Pořád vykřikuju že chci být sama a pak se najednou někdo objeví... rozumíme si... ale ve mě jako kdyby se něco zlomilo a snažím se ze vztahu utéct. Jsme spolu víc jak rok a na sex nedošlo, bráním se tomu, takže jsme vlastně jako bratr a sestra, nebo jen jako dobří kamarádi.