Milenec a manžel

Ani nevíš, jak moc bych si...Podle knihy " Sex " od Mudr. Weisse zahýbá polovina žen a kukaček je asi pětina .

Luci, v domě je to docela...Ani nevíš, jak moc bych si přála, aby se mě dotknul. Vím, že v domě je to risk. Popravdě, začínám si myslet, že to stejně nevyjde. Už jsem zaslechla různé "zaručené" drby, že s manželkou taky nespí, maximálně na Vánoce. Tehdy jsem si říkala, že možná chuť zakázaného ovoce ho nakopne. S manželkou jsou si navzájem první, takže o to víc by mohla růst touha poznat něco nového. Na druhou stranu jsem na tom upnutá díky situaci doma a asi bych si toho tolik nevšímala, kdyby bylo vše v pořádku. Cítím, že potřebuji nějaký impuls, abych žila a né přežívala.

Mě manžel taky podvedl a...Luci, v domě je to docela risk. I když tvůj muž by dle mého soudu takovou školu potřeboval. Aby věděl, jaké to je. Jednak by ho to zvedlo z gauče a vsadím se, že by ho to přimělo k jistým aktivitám ohledně tvé osoby...neměl by tě už jistou... příležitost se jistě najde, když jde o souseda, najde se brzy..

Mě manžel taky podvedl a ani se neobtěžoval nějak to zakrýt, takže se mi to relativně brzo doneslo. Byl přesně ten typ člověka, do kterého to neřeknete. Jak tu psaly dámy, všechna chvála na jeho hlavu z domova i z okolí. Mně tehdy akorát vadilo, že co začal jeho úlet, přestali jsme spolu intimně žít. Počítala jsem s jistým útlumem, jak zde několikrát zaznělo, jen jsem nepředpokládala, že to bude mít takový rychlý spád. I u mě platilo, že jsem odpustila, ale nezapomněla. Nad milencem jsem přemýšlela. Přes seznamku jsem se bála a v práci to bohužel nešlo, protože jsem vyloženě v ženském kolektivu. Pak jsem na to nějaký čas díky povinnostem zapomněla a najednou jsem si všimla, že se mnou flirtuje soused. Dříve bych si ho nevšimla, ale ta myšlenka se mi začala líbit. Jenže to má háček. Jak se nejdřív snažil, teď značně ubral, protože jsem se pokusila převzít iniciativu a to páni zřejmě neradi. Pro změnu jsem se stáhla já a on mě opět vyhledává. Cítím, že mu vyhovuje akorát flirt, jenže se doma stále užírám. Manžel se dostal do dimenze gaučinkového povaleče. Klidně kolem něho můžu chodit v kalhotkách a stejně to s ním nehne. Jak souseda svést? Dokážou silné osoby odolat, nebo je naděje?

Jak tu psal Tom, většina...Matyldo, jsem daleka toho tě k něčemu navádět, jsme dospělé ženské. Jsi osobnost a víš co chceš sama, bez rádců mého typu...několik let jsem vše také ponechávala osudu, co bude se mnou a nic manželovi nevyčítala. Dokonce jsem vinu za to, že jsem se mu okoukala dávala sobě-přitom se celé manželství udržuju a pečuju o sebe a chodím upravená i doma. Až za dlouho mi došlo, že i on pro mně ztratil atraktivitu, lěžíc na gauči u televize a sportu ve vytahaných trenclích, jen jsem si to neuměla připustit. Nicméně to dnes beru jako promarněné roky, které mi nikdo nevrátí. Ale je lepší prozřít pozdě než nikdy. uvidíš, jak dál a co ti život přinese, máš to nicméně především ve svých rukou. Jistě, manželovi nic nevyčítej. Jen žádej tutéž toleranci, co mu dáváš, jednou pro sebe, to si dovolím poradit.

Jak tu psal Tom, většina normálních zdravých mužů zahne - věřím tomu. Prostě příležitost dělá zloděje a tak to bylo i v manželově případě. To víte, po těch letech jsme se nazvájem okoukali a ani nevěřím na nějaké inovace v sexuální oblasti. Jednu, dvě soulože můžou ozvláštnět, ale vzrušení nevrátí. Tak to vidím já. A když je potom příležitost něčeho nového, těžko se odolává. Manželovi ve výsledku nic nevyčítám. Nemůžu být pro něho celý život atraktivní stejně jako on pro mě. A s tím jak klesá frekvence styků, tím roste chuť po někom jiném. K tomu připočítám denní povinnosti kolem dětí a domácnosti a máme tu jasný výsledek. Možná existují nějaké výjimky, ale každý určitě minimálně myšlenkami na někoho jiného zradí. Co bude se mnou, nechám osudu.

ja to mam ,bohuzel´´ takto....tak to holka opravdu bohužel-jak píšeš...láska vypadá jinak...a chodit bez muže po diskotékách a akcích si prvních patnáct let manželství nedovedu ani představit...jsem s ním dvacet pět let a dodnes bez něj na takové akce nechodím a nikdy jsem nechodila...asi jsi velmi mladá...

ja to mam ,bohuzel´´ takto. Jsem vdana, manzela miluji, ale soulozim na akcich a diskotekach. Nemuzu si pomoct, je to silnejsi, jsem asi zavisla. Jdu vzdy jako s kamaradkou, tam si ke me nejaky prisedne nebo kdyz na me nekdo kouka tak si prisednu ja a pak jdem ven nebo do nejakeho kouta, a tam se necham osahat, lizat, vystrikat. Ty chlapy pak uz nepotkam, utrou si zalud a jdou pryc. Manzel neco tusi, doma mi cicha k prirozeni, rika ze potrebuju a hned soulozime znova. Nevim co s tim, kdyz mi chlap pod stolem polozi ruku na holej nalitej penis, tak musim jit.

Inez, ono se na židli se...a v životě jsem už řešila příliš mnoho a investovala příliš na to, abych hledala těžiště, já hledám lásku a radost a pochopení a těšení se na někoho. Minimálně to druhé a třetí a čtvrté...

Inez, ono se na židli se...Matyldo, já před tebou smekám, jsi v mých očích silná žena. Bez špetky skromnosti, ale taky beze studu prohlásím klidně, že se za ni považuji taky, i když jsem v otázce věrnosti selhala, byť jako druhá v manželství. Plně s tebou souhlasím, není nic horšího pro ženu-matku-a tou jsem já stejně jako ty-než ztráta dítěte nebo jeho nemoc a tady je v očích každé z nás pohled na skutečný malér a neštěstí v životě, stejný. Můžeme být mrchy, ale nesmíme být sviněni. Můžeme selhat jako manželky, ale nesmíme selhat jako matky. Tady je mé svědomí čisté. A pokud ty sis zahrávala s myšlenkou na nevěru, neměj nejmenší výčitku. Pamatuj na frázi blbou a omletou, že žiješ jednou a tady a nyní a čas se krátí. Nikdo však nechápe pravdivost toho rčení v dané době lépe než já. A to netrpím syndromem ujíždějícího vlaku, jen jsem pochopila, že žít životem druhých a jejich potřebami mi prostě nestačí a zařídila se podle toho. Mravokárce mám u zadku už nějaký čas, to mi věř. Oni můj život neobohatí ani mi nedají potřebné.

Inez, ono se na židli se...Matyldo, můj muž sice není pan božský, ale myslím, že by nikdo z našeho okolí netypoval, že má myšlenky a chutě mimo domov..a myslím, že by to nikdo neřekl ani do mně. A můj si taky myslí, že některé věci jsem já přehnala ve smyslu výčitek k jeho osobě. No máme každý nastavenu tu věrnost-nevěrnost trochu jinak. Pro jednoho je to už myšlenka na bokovku, pro druhého to je možná až pravidelný sex mimo domov. Ale ono to nakonec vyjde skoro nastejno.

Tome, máš pravdu a že...Inez, ono se na židli se třemi nohami sedět dá, akorát musí mít správné těžiště. Když ten trojúhelník je ze strany člověka, který se moc snaží, aby se o tom jeho protějšek nedozvěděl a vše se snaží maskovat, tak se to dá. Z mé zkušenosti jsou ty snaživější ženy. Ale to jen tak na okraj. Já jsem taky ve skupině podváděných a milence jsem si nenašla, i když se musím přiznat, že jsem o tom přemýšlela a stále přemýšlím. Manžel je pro okolí téměř pan božský - je hodný, ochotný, skromný, komunikativní, nekonfliktní a tak se v podstatě chová i v soukromí, ale co čert nechtěl, i on upadl do spárů poblouznění a musel si to po 16 letech společného soužití vyzkoušet. Byla to pro mě obrovská rána. S odstupem času se na to dívám jinak a vše jsem přehodnotila. Obrovská rána je úplně něco jiného. Pro mě osobně pokud bych přežila vlastní dítě. Manžel se chová, jakoby se nic nestalo a že je všechno zapomenuto. Jenže nestojí na straně zraněného, takže neví, že takové věci se dají odpustit, ale rozhodně ne zapomenout.

Já si právě myslím, že...Tome, obecně jsou muži nevěře náchylnější jsou asi promiskuitnější, i když já si myslím, že v současné frivolní době se ten rozdíl mezi muži a žernami v této souvislosti začíná rapidně stírat...stačí si přece přečíst tuhle diskuzi a pochopíš mnohé. I to, že ženy vyhledávají často mimomanželský vztah bokem velmi aktivně. Vezmi si jejich zde popisovanou ochotu souložit mimo domov, mrkni na seznamku, kolik vdaných žen aktivně hledá a pochopíš, že ženy neaktivní v otázce nevěry dávno nejsou. Když se provalí nevěra manžela, jdou časem ohledy, jak jsem psala, velmi často stranou docela. Já jsem si po jeho nevěře taky dopřála sex s dvěma výkonnými kluky kolem pětatřiceti, tedy o deset let mladšími než já. Jeden byl jarní románek a druhý letní a nelituju, hezké vzpomínky nám nikdo nevezme. Bylo to příjemné a výčitky svědomí nemusím mít za daných okolností. Nicméně nechci trvale chvilkové prchavé styky, proto mám už dnes stálého přítele. takový je život, věrná láska po dobu desítek let je výjimkou. Ono se za čtyřicet, padesát let manželství může stát mnohé a nemusí to znamenat rozvrat toho manželství. Upřímně řečeno, sex padesát let s jedním, zaměstnání, výchova dětí, domácnost, jídlo, prádlo, úklid a znovu dokola, rutina a jednotvárnost s tím spojená taky mnoha lidem nemusí stačit-bez výjimek ženám jako mužům.

Leoši, nemyslím, že bych měla doplatit na cokoli. Muž mi nemůže vyčítat, že dělám něco, co dělala on sám. Natolik soudný je. I kdyby se to dozvěděl, měl by mlčet, protože já díky anonymovi a milence, která nedržela ústa o jeho bokovce vím. To, že milenka se chovala jinak než měla byl asi důvod, proč s ní manžel už není. Který muž by chtěl, aby se milenka chlubila veřejně tím, co mělo být utajeno? Můj muž o mém vztahu bokem neví a protože nejsem trubka, co si nedá pozor, nedozví se. Můj milenec je diskrétní, to muži v těchto situacích jsou, na rozdíl od žen.

hele ja mivam casto milence...Slovo "sebeovládání" vám nic neříká? Jednou (možná) na svoje avantury doplatíte.

Tome, máš pravdu a že...máš pravdu Inez, že jsou muži někdy trochu neomalení v tom, že když své city vrhnou jiným směrem mimo manželství, tak nějak zapomenou být ostražití a pak je jen otázkou času, kdy si to žena všimne.¨
Co pak asi následuje, je logické: cítí se ponížena, zrazena apod. A pak už je jen otázkou dalšího času, kdy i ona podlehne nějakému jinému muži.
Blbý může být to, že manžel mezitím svůj citový úlet ukonční, ale ona v něm pokračuje (proč si neužít pozornosti jiného, když je to tak příjemné).

Pro Toma: proč si myslíš, že muži jsou více aktivní v nevěře? Já myslím, že to jen ženy jsou více "ohleduplné" a snaží se, aby se to neprovalilo.
A mohu otázku? Jsi ženatý? A máš za sebou nějakou zkušenost s nevěrou svojí nebo ženy?

Tome, máš pravdu a že...Já si právě myslím, že ten rozdíl právě existuje a existoval vždy. Že mužská nevěra bývá prvotní, častější a aktivnější. A že teprve v poslední době to manželky řeší tak, že následně zahnou také.

Naprostá většina...Tome, máš pravdu a že těch příležitostí mužům dnes ženy svobodné, rozvedené i vdané dávají dost a dost -víme, dokladem jsou snad i příspěvky nad námi, netřeba cokoli dodat. Ženy dnes často vyjedou po chlapovi první a oni pouze neodolají. Mnozí muži pak nejsou dost opatrní v majlové a smskové komunikaci a doklady letmých i delších flirtů se ve své lenosti nenamáhají smazat. Mnohé nevěry vycházejí najevo. Právě díky mužské lenosti, neprozíravosti, neopatrnosti, anonymům, škodolibosti okolí, škodolibosti samotných milenek zapomínajících kalhotky v mužově autě nebo na chatě.... A každá normální zdravá manželka, když první zklamání přebolí a svět se točí dál a život jde dál a ona si věci v hlavě srovná a zbilancuje svůj život, pak zakotví rovněž v bokovce, na kratší či delší čas. Uvědomí se, že doma nedostává, co potřebuje, záletný manžel tohle neposkytuje-oporu, věrnost, jistotu, solidnost, možnost mu důvěřovat. Všechno tohle muži v manželství pro flirt nebo vztah bokem bez budoucnosti rozmetají v okamžiku. Proto je taky tolik nevěrných vdaných žen. Patřím do téhle sorty, zas z jiných pohnutek než vdaná děvčata píšící shora, která zahýbají pouze pro zářez na pažbě a protože je to baví. Mně moje nevěra pomohla vydržet v manželství, tedy ho paradoxně zachraňuje, stále prozatím. Nemyslím, že by to bylo nečestné, nefér, takto to nastavil nevěrný manžel a proto je tomu tak.
Po nás ženách se vyžaduje, abychom uměly zatnout zuby, přimhouřit oko, odpouštět, chápat a tolerovat-ve spojitosti s mužskou nevěrou. Příspěvky zde jasně dokazují, že rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou neexistuje. Je to stále jen a pouze nevěra a pohnutky žen k ní nejsou takové, že by se musely ty ženy citově angažovat jinde, souloží jinde, protože k tomu mají příležitost. Za sebe právem žádám dnes ve fázi, kdy toleruju, odpouštím a přimhouřím oko, aby totéž bylo činěno ve vztahu ke mně, tedy aby muži pochopili, že i my si chceme užít, pokud k tomu máme příležitost a jsme normální zdravé ženy a ten druhý muž se nám líbí.
Tohle by měli muži pochopit a může se nám dobře žít všem. Ve vztazích tak nějak ve čtyřech. Není nic horšího pro manželství než trojúhelník, kde si jeden užívá a druhý se trápí. Na židli se třema nohama se taky sedět nedá...

Naprostá většina norálních, zdravých chlapů, pokud k tomu mají příležitost tak zahne. Je to sice nefér a nečestné, ale je tak.

Děvčata, berete to tak, že žijete jen jednou. Nicméně je to docela drsné. Souložit z pohnutek, jak je tu popisujete. Sex na jednu noc patří k mládí a citové nevyrovnanosti, řekla bych. Ale jste asi hodně mladé. A leccos je silnější než vy. A já nemám v nejmenším právo vás soudit. I když mám jiné pohnutky. Nikdy bych nezahnula v manželství s věrným mužem ve vztahu, kde dostávám, co potřebuji. Jsem vdaná velice velice dlouho a obě podmínky byly porušeny, takže nemám výčitky svědomí z toho, že jsem po mužově nevěře měla a mám milence. Je to do jisté míry berlička. Al budu ji mít, dokud to bude možné. Bez ní je to horší.