Milenec a manžel

Nato: tvoje příspěvky vyznívají tak,že jsi zásadně pro nevěru a všechny lidi posuzuješ nejspíš podle sebe - každej zahne.

to Adela: Ahojky, no jak to tak čtu, tak bys možná měla být ráda, že se ti to doma dostává do kolejí, jak sis vždy přála, otázkou je jestli to není jen dočasný a jakmile zjistí, že tě má zase ve "své moci", tak bude vše při starém. Pamatuj si že chlapi se nemění, jen se dokážou úžasně přetvařovat, když jim o něco jde...jsem chlap tak to musim vědět :-). Ale pokud máš pocit, že je to doma trvalí, tak je to v pohodě, spíš jde o to, abys milence neposlala někam a nakonec nezjistila, že doma se vše vrátilo zpět a budeš zase "sama"... Záleží co se manžel dozvěděl, jestli má jen tušení, nebo to ví už jistě že někoho máš? Jestli to ví jistě a mění se, tak je to frajer, ale osobně tomu nevěřim, chlapi jsou ješitný a dřív nebo později ti to dá sežrat, takže pozor. Průser je, že teď by se ti za milencem asi těžko odcházelo, viď? Ale zase ztratit ho úplně, by byla škoda, ne? PS: Jinak jsem už konečně v rozvodovém řízení, až bude čas, někdy ti napíšu jak vše probíhalo, celkem to šlo v pohodě, až jsem se divil.

Tino,nejsem mala holka a vim,ze to proste jednou vysumi a skončí.vim, že i vetsina chlapu to tak nebere jako ženska, proste to neřeší.Ale je v tom určite i zpestreni,unik ze vsedniho kolotoče.

Víš Tino, ono není úplně tak pravda, že to mužský neberou tak jako my. Já bych řekla, že přítel je na tom hůř jak já. Denně čtu nebo poslouchám, kdy odejdu od manžela, kdy se k němu nastěhuju atd.

Sáro, já myslím, že to není láska v pravém slova smyslu, znám to sama od sebe, je to vše moc super, hezké chvilky s někým jiným, únik od všedních starostí, hezké a hříšné myšlenky a hrozná představa, že to skončí. Muži si s tím hlavu tolik nelámou, nepřemýšlí nad tím, na jak je to dlouhou a co bude potom. Přijde doba, kdy to skončí, třeba tak nějak to samo vyšumí , i když si teď myslíš, že ne.Pak si zpětně uvědomíš, že to čemu říkáme láska je jen touha po něčem novém, fyzická přitažlivost a krásné zážitky, které jakoby nás probouzely k životu. Hlavně vždy umět trošku uvažovat a říct si, že s tímto zázrakem by to za dva roky bylo taky normální a všední. Důležité je si domů tu všednost moc nepouštět, ale vše je tak náročné, práce, domácnost, děti, takže je z toho takový kolotoč. Takové krásné chvíle zapomění někde s někým jsou pro nás jako povzbuzovací injekce. Doma už to tak nefunguje, že si manželé udělají čas a stráví až takový super večer, ale je to vše v lidech, jak si to zařídí, a někdy si říkám, jaká je to škoda, že ti nejbližší lidé spolu neumí tak moc komunikovat a hledají něco někde jinde

Ani se ti Sáro nedivím, taková kláda..........!

Adélko,ten příspevek nademnou-to vis,nebyl ode mne ale od nejakého ubožáka...Sejde z očí sejde z mysli-myslim,že je to snad jeste horší,vid?I když musim přiznat, zase když jsme spolu,tak nerada od nej odchazim, treti den už je to v pohode, ale ten druhy...To vis, už se tesim, až přijede, nastesti v tom prosinci se to da vydržet, je spoustu prace kolem vanoc, ale už se na nej moc tesim.Jeste,že jsou v dnesnim svete ty mobilni telefony a emaily, co?Ze i na tu dalku človek muže komunikovat..I když dali jsme se dohromady i pres mail,setkali jsme se v u me v praci, on jako muj klient, za mesic prisel opet (to si volal,zda jsem v praci, byla jsem na dovolene, tak cekal)a pak to zaclo-psali jsme si maily s hezkymi slovy...pak kavička,posezeni...a už to jelo ..Je mi s nim opravdu moc hezky adelko.Nejhorší je,že proste miluju oba muže.

To se ti teda nedivím, to je tedy kláda!To tě plně chápu, že ho nechceš ztratit!

Já se ti musím Adélo k něčemu přiznat! Já jsem prostě nejvíc zamilovaná do jeho obřího penisu 32/8cm, ten bych nechtěla stratit!Takový můj manžel nemá i kdyby ho do něho štíply vosy!

Já se v tom Sáro plácám už přes rok. Dokud přítel nezměnil zaměstnání, tak jsme byli pořád spolu. Když je teď skoro celý týden v Německu, tak se vidíme minimálně. Jen pár zpráv. Takže tě plně chápu, jak ti je,když ho máš až v Americe. Myslela jsem si tenkrát, když měnil práci, že sejde z očí sejde z mysli. Ale bohužel se tak nestalo. Vše je při starém, jen ty účty za telefon se rapidně zvedly.

Adélko,naprosto te chapu.Přesne jak píses, taky mam strach aby to nepřerostlo pres hlavu, citim, jak mi nyni chybi, je ted na mesic pryc s celou rodinou pracovne v Americe a stýska se mi.Piseme si sms vždy mě jeho smska potesi...začinam v tom asi litat,co?Ale nejde to ukončit, mela a mam výčitky vudči svemu manželovi, nebudu řikat že ne, ale skončit neco krasneho proste nejde.Jak pise Rob, možna mam rada i sama sebe, jsem sobecka,když se takhle chovam, ale nejde to.Vim, že to stejne jednou prijde,skončit to musi a budu se trapit.To jsme my žensky,vždy do toho zatahnem tak trosku city.

Myslím, že tě Sáro chápu. Já mám svého manžela taky moc ráda, ale milence taky. Každého svým způsobem jinak, ale je to tak. V tuhle chvíli si nedokážu představit, že bych o některého z nich přišla.Je pravda, že když jsem si našla milence, tak to u nás nebylo zas až tak v pohodě. V té době jsem potřebovala právě někoho kdo mě bude milovat, kdo mi každé ráno pošle zprávu a popřeje mi hezký den, kdo mi bude říkat jak mu je se mnou dobře atd. Asi víš o čem mluvím. Manžel něco vytušil a tak jak jsem si vždycky myslela, že by mi něco takového neodpustil, tak se zachoval přesně naopak a od základu se změnil. Takže teď jsem v manželství naprosto spokojená a můžu říct, že i šťastná. Ale... Vím, že bych teď měla milenecký vztah ukončit, ale ono to nějak nejde. Prostě za ten rok jsem se do něho taky zamilovala. Je pravda, že jsem to značně omezila, ale stejně to nevěra stále je. Jen jsem tě chtěla Sáro upozornit na jednu věc. My jsme náš milenecký vztah začali nejdříve na skvělém půlročním kamarádství, kde jsme měli také jasno, že rodiny jsou na prvním místě a nechceme nikomu ublížit. Jenže pak vztah přešel do vztahu mileneckého a chtěli jsme být víc a víc spolu. Nejdříve se to provalilo u něj doma, pak ten náznak byl i u mne. Takže to ublížení nakonec přišlo a přišlo také to, že by jsme chtěli být spolu. To tě jen chci upozornit, že někdy člověk svá předsevzetí nezvládne tak jak si představoval. Možná, že jsi silnější jak já, ale já to na plné čáře nezvládla.

Sáro, alespoň nelži, že máš ráda svého manžela, ty "šťastně vdaná". Ty máš ráda hlavně sebe.

Tome ses nak moc soustredenej ne to svoje strikani hodne si o sobe mysis vid.

Pokud mohu říct, tak jsem chlap, kterého vzrušuje to do ženské stříkat a taky ho vzrušuje oplodňovat.Pokud mohu říct, tak mé partnerky silně cítí, kdy stříkat budu, a cítí, když stříkám, a líbí se jim to hodně moc, pár orgasmů mají třeba už předtím, ale pak mě ze sebe skoro shodí. Jde jen o to najít dost času a vypracovat tuhle souhru těl. Pokud to doma ani jinde nemáte, nedivím se, že vám manželé, milenci, semeno a sex připadají nezajímavé až odporné.

Ahoj.tak tady ctu nazory na neveru a musim taky ´přidat přispevek.Jsem stastne vdana,spokojenou rodinu a nasla jsem si milence.Respektive to byla zřejme souhra osudu,jednoduše jsme se potkali.Přeskočila jiskra,přijemne jsme si povidali,pak psali emaily a dnes se schazime.Vim,že me spoustu lidi odsoudi,že jsem neverna,ale je to hodne těžké.Nikdy jsem nemela krome mého muže jiného.Možná je to i zvedavost, ale se svým milencem je mi proste hezky.Sveho manžela mam moc rada,važim si ho, nechci ho v žadném případe ranit, ubližit mu,ale na druhou stranu mi dela dobře, že milenec ve me citi podporu a je moc hezke, když vam napise, že je rad, že vas ma a že mu dodavate energii a posilujete po psychické strance.To samé cítim ja.Když jsme spolu,je nam hezky, popovidame si ,probereme sve problemy, je nam hezky.Prožívam s nim nepoznané věci.Ve vztahu mame jasno, oba vime,že rodina je na prvnim miste.Určite me zde odsoudite,ale vim,že svého manžela mam hodne rada, rozumime si, nemam problem a přesto jsem neverna, ale svého milence mam také rada a je mi s nim hezky a posiluje me to.

To me docela zajima, pises, ze jsi zil dost promiskuitne. Bavilo te to hodne,nebo proste zadna prava zatim neprichazela? Pak jsi potkal zenu a skoncil s tim.Bylo to proto, ze predcila vsechny ostatni?Libi se micos napsal, nevim totiz, kdyz je chlap hodne na zensky, jestli s tim umi skoncit nadobro..

Ivo,já tě neodsuzuji protože vím proč to ženy dělají,žil jsem celé roky promiskuitně,nebudu to rozvádět,nechce se mě psát romám,ale přesto co jsem zažil tvůj příběh je mě nějak odporný.Hygiena,nemoci u tebe těhotenství,kdyby si porodila dítě jiného jak by ses mohla mu kouknout do očí.Já jsem 16 let ženatý a nedovedu si představit že bych balil cizí ženskou a zahýbal i když mám velice dlouhý seznam.Jakmile jsem poznal moji ženskou a rozhodl se že si ji vezmu skončil jsem z ostatními.

Někde jsem četl takovouhle verzi manželského slibu:"Slibuji, že tě vždycky budu milovat a nikdy nebudu omezovat tvou svobodu v hledání a vyjadřování sebe sama. Chci s tebou žít a vedle tebe růst."Nejméně stravitelná pro dnešní společnost je asi ta druhá část první věty. Nicméně by mě docela zajímalo - jak byste takový "slib" v kontextu předešlých příspěvků vnímali/y ?

NATO:To je mi jasné, že to dlouhodobě nejde zvládnout. Ale na konečné rohodnutí v tuhle chvíli ještě nejsem rozhodnutá.Sešli jsme se v sobotu na dvě hodinky, ale po tak dlouhé době jsme se opravdu chtěli věnovat něčemu jinému než si jít sednout na kafe a rozebírat problémy. A to jsme si jasně řekli, že jdeme na kafe si promluvit a ne do auta. Ale musím říct, že mi po dlouhé době bylo zase hrozně moc fajn a veškeré problémy šli v tu chvíli stranou.