Panická porucha 5

Ahol
sárko souhlasim s tebou Jéá musela od malička jezdit na 3 týdny do školy v přírodě a to bylo pro mě hrozné tam jsem brečela ,stýskalo se mi. A pak jsem postupně dostala OBSEDANTN2 KOMPULZIVNí PORUCHU pak byl klid a po narození dítěte propukla PP kterou mám už 6 let a stále bojuju mám jí hodně silnou jak říkaly PSYCH. a PSYCHOLOG.Tak ted mi bylo po ránu zas špatně tak jsem po odvezení holky do školy jsem jela se psem na procházku do parku před polikliniku kdyby náhodou protože mi bylo hrozne a na omdlení i když jsem nikdy neomdlela stejně mám strach tak ted po NEUROLECH mi je dobře. No zase klasika. Tak se zatím mějte pa

Ditus na konci 3tieho? už??? ved ja by som teraz bola na zaciatku stvrteho..to už take velke je?:)

Noro, i mě se zřídka stane, že dostanu ataku i předsto, že beru AD. Je to ale fakt zřídka, tak jednou za čtvrt roku a je velmi krátká, jen pár sekund - nejdřív cítím, jak mi přeskočí srdce, pak se rychle rozeběhne, od hlavy se mi najednou rozleje horkost, pak začnu mít nápinky na zvracení a jakoby průjem a nakonec se klepu zimou a mám úplně ledové ruce. Je to sice hnusné, ale už vím, že to přejde, i když těch nejhorších pár okamžiků o tom začnu pochybovat, ale pak cítím, že to odchází. Hlavně přitom "nezpanikařit" a ono to přejde.

Říkali, že se to někdy stává, asi to nebude přímo od PP, ale jak do mě píchli spoustu těch alergenů, a já sem na včechny kromě peří, plísní a křečka na všechny silně alergickej. Psychika asi taky sehrála svoje, nejdřív sem si říkal to přejde, ale jak se ty lidi furt tak divně koukaly místo toho aby nějak pomohly...ještě že sem dovrávoral k tý ordinaci.

Dito, jasný, už jsem přistála a rovnou zas do všech starostí.Ale jestli všechno vyjde jak mám naplánováno, letím letos ještě dvakrát.
Noro, je to tak.Já jsem taky na neurolu a AD a stejně občas to se mnou pěkně zamává.Dnes asi doznívaj ty zážitky z cest, únava i překonávání sama sebe a je mi taky pěkně mizerně.Tak si domlouvám sama sobě, že nejsem žádná srágora a že to musí přejít.Ale zatím se mě ta samomluva moc nedaří.Ozvaly se i záda, no byl to záhul.
Teda tady je počasí, vítr, poletuje sníh, prší.K tomu zima.
Jirko, ty myslíš, že jsi omdlel od PP?Já jsem si vždycky myslela, že už to se mnou sekne, ale nikdy jsem neomdlela.Co ti řekl doktor?
Ditušo, ty už jsi na konci třetího?No to to nějak letí, ne?

Včera jsem opět neodolala a viděla apson větší část oblíbeného filmu-Madisonské mosty-prostě úžasný...a na vybrečení taktéž.Pokaždé.Číslo neuvádím s jistotou,ale 4krát už jsem ho viděla určitě.

Ahojky všichni, už jsem doma. Byl jsem dneska u alergologa a když mi udělali ty testy a řekli ať si jdu sednout do čekárny, tak po chvíli sem začal cítit, že mi není dobře a mám orosený čelo a vysokou teplotu a nějak se motám, tak sem to z posledních sil šel říct do ordinace(lidi v čekárně akorát blbě čuměly...)a pak sem se celej zamotal a přestal sem pozvolna vidět a slyšet a nakonec i vnímat...no fuj hrůza, pak sem se v leže probouzel a sestřička mi osušovala čelo a furt: už vám je líp? No prostě horor :-( Za chvíli jdu na klavír zkusit nějakou jazzovou čtyřručku, ale moc se mi nechce-dost prší. Zatím se mějte, večer se snad ozvu.

Noro, bohužel,možné to je....-(

Eduš, no a máš tu opodstatněnou, částečně, svoji únavu...při streptokoku,či co to máš, je docela běžná.A nemusíš mít angín.příznaky! já si angín užila,pché!Jako děcko a mladinká holka každoročně pravidelně duben-květen...chtěli mi rvát mandle,pak se to nějak zklidnilo.Poslední angoška od té doby byla loni,ta ale stála za to!Brrrr...
...jedni doktoři tvrdí, že koků je třeba se zbavit aspon na čas tou razantní cestou,tj.ATB...jiní zas že ne.Aspon já se s tím setkala poměrně nedávno.Prostě je v těle máme a někomu dělaj neplechu v krku, jinému-jiným spí- tam dóle...což pokud v těhotenství se stane,je nutné vyléčit ještě před porodem, by mimi se nenakazilo při východu:-)na svět.papa--arytmie záhadně polevily...

Zdravíčko všem...jsme vás rychle prolítla...a co nevidím..Krakonoška slétla! Tak to ti gratuluju,já věděla,že jsi šikula!

Miss-jsme tak na konci 3.měs.-kontrola ukáže přesněji,ale to až za 1O dní.Zatím chodívám klasicky jednou za měsíc,plus mínus pár dní víc,jak měsíc.Takže ted přesně nevím,jak staré mimi je.

Dnes mám mizernou náladu, jednak nějaké rodinné neshody,nic snad dvážného,ale já to nemám ráda..no kdo by měl.Jen někdo na to nemusí porád myslet,ale já jo,jednak se mi dělá nenápadně zas už 2.den šoufl.A to už byl docela klid.
papa držte se...

Ahoj ?udia ! dlho som už nepísal, pretože som si myslel že ma PP začína postupne opúšťať. Ale mýlil som sa. Už asi jeden rok beriem AD + xanax a keď som si už myslel , že je všetko O.K zrazu to na mňa prišlo. Chcem sa preto spýtať či je to normálne aby aj popri AD a Xanaxe sa mi začala motať hlava a horelo celé telo.Dnes sa mi tak zatočilo, žé som si myslel, že odpadnem . Našťastie som to nejako rozdýchal.
Všetký Vám prejem krásný zbytok dňa.

Noro

A ještě,když se nad tím tak zamyslím ,tak se mi vybavuje,že jsem odmalička nesnášela školní výlety.Nesnášela není asi to správné slovo,ale vždy,když jsme byli se školou v cizím městě,tak mně provázela úzkost,obědy v restauraci plné lidí-muka.Špatně se mi dýchalo atd.Nejhorší byl pro mně výlet do Prahy...no a já se pak do Prahy nastěhovala..to jsou paradoxy:-)))Když jsem byla před více než rokem u léčitele a posala jsem mu tu svou úzkost/to už jsem měla podezření na PP a agorku/,řekl mi že tam vidí pozůstatky separační úzkostné poruchy z dětství-Tak jsem si o tom něco našla...: "Separační úzkostná porucha v dětství
U batolat a předškolních dětí je normální, že se objevuje určitá úzkost, když jsou odloučeny nebo jim hrozí odloučení od osob, ke kterým mají citovou náklonnost. Od normální separační úzkosti se liší stupněm závažnosti a je spojena s výrazně narušenou sociální funkcí. Klíčovým diagnostickým rysem je nadměrná úzkost, soustředěná na odloučení od těch osob, kterým je dítě emočně nakloněno (obvykle rodiče nebo jiní členové rodiny). Dítě může mít nereálnou obavu, že se něco stane emočně nejbližším osobám nebo že odejdou a už se nevrátí, že nějaká nepříjemná událost odloučí dítě od emočně nejbližší osoby, např. že se dítě ztratí, bude uneseno, přijato do nemocnice nebo zabito. Patří sem trvalé váhání nebo odmítání chodit do školy vzhledem ke strachu z odloučení (spíše než z jiných důvodů, jako je např. strach z dění ve škole), trvalé váhání nebo odmítání jít spát, pokud by dítě nebylo blízko emočně nakloněné osoby, trvalý bezdůvodný strach být ve dne doma bez přítomnosti emočně blízké osoby, opakující se noční můry se vztahem k odloučení, opakovaný výskyt tělesných příznaků (nauzea, bolesti žaludku, bolesti hlavy, zvraceni atd.) v situacích, kdy dochází k odloučení dítěte od emočně blízké osoby, např. při odchodu z domova do školy, nadměrný, opakující se strach, projevující se úzkostí, pláčem, výbuchy vzteku, utrpením, apatií nebo sociálním odtažením, při předpokládaném odloučení od emočně blízké osoby nebo bezprostředně po něm.....no comment:-)))

Kamčo,u mně derealizace probíhá tak,že mi všechno připadá neskutčné,jako kdybych sledovala nějaký film.Tu úzkost,co jsi popisovala,že jsi měla strach vylézt z auta a zároveň i zůstat v něm,taky moc dobře znám.ale zároveň znám takovou derealizaci,jak tady popisovala Miss,přepadne mně tíseň,bušení srdce,a najednou začnu slyšet hlasy jakoby z dálky a
vidět začnu všechno tak nějak divně..tento záchvat nebo jak to mám popsat,trvá tak minutu,půl minuty.Ale to se mi stane tak jednou do roka.Pamatuji si,že se mi to poprvé stalo asi v 10ti letech a myslela jsem si ,že umírám.A stalo se mi to ve chvíli,kdy táta odjížděl do práce a já měla strch být sama doma.
Teď,když cítím,že to na mně přichází,dokážu to zahnat.Začnu dýchat zhluboka a pomalu a v duchu si řeknu vypadni:-)))a ono to přejde.Ale tohle mám fakt tak jednou do roka a po nějakém velkém stresovém vypětí.

Ahoj. Dneska jsem sama v kanceláři a tak si trošku odpočívám po obědě. Venku je nádherně, svítí sluníčko a je teplo, ale prý se to má pokazit, už vidím na obzoru opar. Je tu několik nováčků, čtu si o vašich problémech a fobiích, já naštěstí žádné nemám, no, už jsem tu psala, že je mi čím dál nepříjemnější kontakt venku s lidmi, snad nějaký druh sociální fobie, či co. Je to čím dál horší, anonymita mi ani nevadí, ale když někde vidím někoho známého a hrozí, že s ním budu muset prohodit pár slov, nejraději bych to vzala oklikou jinudy. Taky mi vadí návštěvy, ale nejhorší je, když manžel nebo děcka mají nějakou návštěvu a odběhnou a já musím chvilku návštěvě dělat společnost

tak jsem zase v práci a můžu vám říct, že ty krásně dobité baterky z cest jsou pryč.
Jiřino, přesně to popisuješ, dlažební kostka v žaludku, úzkost.Kdybyste viděli, kde jsem všude byla,letadlo, výšková budova,obří obchody samej neon, dokonce malá Matějská pouť přímo v centru obchoďáku a já všechno zvládla a v pohodě a jsem doma a je to zase všechno v háji.Pomalu se všechno vytrácí.No jo no, budu se těšit na září,letím znovu.

Ahojík kamarádi,

Miss, mně v tom autě připadalo celý okolí takový nereálný a byla jsem zas jako v pasti, protože mi připadlo, že když vylezu z auta, něco se stane a když v něm zůstanu, tak taky... no hrůza. Chtěla jsem ven a zároveň jsem se bála vylést z auta.

Evi Krk., vítej zpátky mezi námi!!! Taky tě obdivuju.

Eduško, neboj, oni musí vědět, co ti můžou a co nemůžou dát. Určitě bude Matýsek v pohodě.

Míšo, ty jsi fakt úžasná a tvá kámoška vůbec neví, jakej jsi poklad. Zatím jsem se ještě nesetkala s někým, kdo by tak moc chtěl pomoct kamarádce, která o pomoc nestojí. Přeju, aby to nakonec dobře dopadlo!

Jiřko, mě taky dneska chytla agorka, když jsem dorazila na autobusák a zjistila jsem, že mi odjíždí autobus sem do vesnice, ani jsem nemohla jít, protože jsem to prostě cítila, že to nezvládnu a ještě, že jsem nakonec nešla. Čekala jsem tam radši půl hodiny na další bus. Četla jsem si noviny a po chvíli takový hnusný úzkosti a pocity na omdlení. K tomu se mi zas rozbláznila ta dáseň, jak mě teď furt bolí. Samozřejmě jsem si vzpomněla na to, jak jsme se bavily o víkendu se segrou a ještě jednou kámoškou, protože segřinu tchýni taky bolí dáseň, má to nateklý a segra povídala, že z toho může mít i otravu krve.. no já hypochondr si prostě všechno spojuju dohromady.. fakt blbá souhra náhod, co? Zítra ale raděj navštívím zubaře, i když už teď se děsím, co mi s tím udělá, asi to bude muset rozříznout :-( No a pak jsem nemohla ani dojít od autobusu domů, jak jsem se třásla. Přemýšlela jsem, co si vzít dřív, jestli Neurol nebo Aulin na zub... zatím jsem si nevzala ani jedno, zub trochu přešel...
No nic, musím jít dopsat sešit, tak se tu mějte a já se tu ještě určitě ukážu...

Všechny Vás moc zdravím při pondělku,jsem ráda,že si můžu o svých problémech popovídat s někým kdo mě chápe,protože z mého blízkého okolí mě začala až poslední dobou chápat moje mami,protože ji trápí podobné pocity jako mě a to dřív byla bezstarostná a podotýkám,že žijeme ne u mé maminky ale u tchyně takže,ode mě tento tzv bacil úzkostlivosti nechytla.Já se sobě musím dneska jenom smát jinak to nejde,dnes mě ta agorafobie,úzkost a všechny možné problémy uvěznily a to přímo na záchodě,já měla ráno takovou běhavku,že jsem si myslela,že mám snad salmonelu a je poledne a běhavka doběhala akorát jsem vysátá jak vymačkaný citron.A to jsem v sobotu pochodovala na Krkavec/21km/s pejsánkem aby se to nepletlo zas s dlažební kostkou v žaludku.A velmi dobře znám dávání si schůzek a potom různé omlouvání se nebo problémy s dýcháním,dýchám jako náš kokřík jazyk na vestě a očekávám infarkt každou chvíli,zatím nepřišel.Já mám strach i z těch procházek,ale dokazuji si tím kam až dojdu a že jsem se zatím vždy vrátila.Jsem moc rádaže tento chat existuje a ráda se s Vámi sejdu pokud mi moje psychično i fyzično dovolí.Všechny zdravím a přeji úspěšný den.Jiři z Plzně

Před týdnem jsem byla na krčním a dneska jsem tam volala, jak dopadl výtěr a prý mám v krku anginový bacil, takže si tam mám přijít pro ATB. Z toho tedy nejsem nadšená, protože se bojím, aby to nemělo nějaký špatný vliv na Matýska. Ach jo a přitom žádný anginové příznaky nemám :-(

EviKr., obdivuju a gratuluju!!

ahoj všem.Jsem zpátky, živá a v pořádku.Za sebou dva dvouhodinové lety, zvládla jsem i mega obchody, pohled na město z nejvyšší budovy.Nebylo vždycky nejlíp, ale nějakým způsobem jsem to zvládla a nakonec se mi to líbilo.Ale jsem ráda, že jsem doma.Ahoj zítra.

Ahojte, co je nove? Ditus v ktorom týždni to už si? Ja som celkom zaneprázdnená a unavena, 2 týždne už držím dietu delenu stravu, celý den jem len tunika so zeleninou a vynechala som uplne akekolvek pečivo, muku, zhodila som zatial 3 kila, este chcem 6kg aby som mala 54 kg a budem spokojna, prave som docvicila, ale je mi na houby, motak hlavy, zle na zaludok,teraz lutujem, že som sa tak rozožrala, nebyt fotiek zo svadby ani si neuvedomim aka som tlusta bola ble.

Miša - tvoja kamaratka ma važny problem asi nejde o pp ale o stavy uzkosti a tažku depresiu, jednoznacne sa to musi liecit aspon na pol roka AD + psychoterapia, podla toho ako dlho ten stav trva..ale ak už zvracia asi lieky budu potrebne, sama dospeje do takeho stadia, ked bude prosit o pomoc doktorov, ja som tie hrozne stavy, ale panicke trpela 2 roky, bola som proti liekom až ked som už skoro vobec "nežila" dotrepala som sa na psychinu kde ma ako tak dali do kopy a zacala som normalne jest až žrat:))povedz jej o tomto chate, nech sa pride pozriet a sama uvidi, že sa može mat lepsie...chce to len troska dovery v lepsi život a lekarov.

Kamča - pisala si myslim o derealizacii v buse, to mam casto, pocitujes to ako tocenie hlavy, zrazuneskutocno, vzdialene hlasy, strach že sa zblaznis, celkovo blbý stav organizmu fuj. My sme s manželom dneska boli v Hornbachu, mate nieco take aj v Cechach?no poviem vam je to este vacsi horor ako Kaufland, Carefour, ci Tesco, milion veci poukladaných v policiach straaašne vysoko, tak zle sa mi to vnimalo, bol motak, ale prežila som to..ja neviem, nemame mi nejaku dysfunkciu vnimania velkých priestorov s predmetmi, že nam je tak zle v takýchto priestoroch?Prežila som to, len mam trosku obavy z leta, neviem..ale vždy ked mi zacne byt teplo je mi blbje na omdletie a tak, tak ako pise Editka sama neviem ci je to psychikou ci fyzikou:)no hrozne. Držte sa s panikou sa da bojovat aj ked vitazstvo niekedy nie je 100% ale aj už pri 50% uspesneho boja je človeku lepsie a chce sa mu žit, tak robme vsetko preto, aby nam bolo lepsie, tesme sa, usmievajme, kým sme ako tak zdravý:)