Panická porucha 5

Ahoj starším i novým,mno, koukám, je tu husto a dusna v ovzduší nikomu na psychice nepřidávají.
Kron- mám to samé, je nás tu , co nám přeskakuje:-)..srdce...víc.Jedná se o ES-extraystoly,čili arytmie...pokud není prokázaná organická příčina na ECHU,Holteru...stanoví nám původ v psychice a pokud se z ES a jiných dalších hnusných tělesných stavů chcem vyhrabat, zavanou nás naše toulky po medicínských ústavech stejně nakonec až k psychiatrům.A pkókud kápnem na fajn psychiatra-ičku, pokecáme při první návštěvě, bude nám nabídnuto nějaké AD na stanovenou diagnózu,přidá se třeba i anxyolitikum-Lexaurin,Neurol...a pravidelné kontroly.Když se odvážíme užit první pilulku,čekáme s hrůzou ,co to s námi udělá.Většinou je první dny moc ouvej, pak se to začne lepšit,až je po třech týdnech většině z nás skoro dobře,či aspon tak,že je na víc procent líp,než před začátkem léčby.Když po čase kápnem na fajn psychologa-terapeuta,pomůže nám najít příčinu našich potíží, objasní vše tak, že někteří z nás pochopí,o co se jedná,co se s tělem i duší dějě..resp. děje se to naopak,no a někomu toto zjištění pomůže a začne s pomocí už jen dlouhodobějšího užívání AD žít po krůčkách tak, jak je to ..normální, běžné,jak bychom prostě rádi žili.Důležité,aspon dle mých zkušeností je toto vše výše popsané a hlavně výdrž ,I KDYŽ SE NÁM ZDÁ, ŽE JSME NAPROSTO OK, v užívání!!!Minimálně půl roku po té, co není ani jedna ataka,či náznak psych. nepohody! Spousta lidí i zde na chatu to vzdala poměrně dost brzo,dokonce znám i případy,co si prostě ze dne na den snižovali sami a k psychiatrovi se už nedostavili.No to je holá neuváženost,fakt.Stavy se začnou vracet a třeba i v horší podobě.
Já brala dva roky Apo-parox,čili rok a půl po zlešení stavů, psycholožku navštívila asi 5krát, 2krát kinezioložku,a protože jsme měla i nějaké jiné zdrav.potíže-vysoké jat.testy,něco dosud nejasnéího,ale přešlo to,pak potíže s příštit. tělísky a š.žlázou,vzala jsme zavděk i zdejší vyhlášenou léčitelkou-homeopatkou, no nakonec i Dr. zabývajícím se altern.medicínou-biorezonancí...a po docela krátkém čase souhra těchto všech podstoupivší metod spolu s pravidelnýcm ,podstivým braním AD mě vyléčila i z podložených fyzic.potíží.
V současnosti: jelikož jsme plánovala podruhé otěhotnět,koncem října jsem začla pod pravid.dohledem doktorky AD,po půlkách.až nakonec zcela.Pár dní mi bylo, jako by se TO chtělo vracet,ale vůle to vydržet a hlavně informovanost!!!o tom, co se ve mně děje,o co jde a proč mi je tak či onak,mě dovedla až k tomu,že za pár dní přešlo vše a bylo mi normálně.Prostě OK a bez prášků. Ted jsem u konce 6.měs. těhotenství , vedra nemusím,nepřidávají,starám se o 3 letou divošku Julii,manžela:-))),domácnost...a mám období spíše depresivních stavů,sem tam se jakoby motám,mám i ES...brečívám...ale vše může být i momentální hormonální změnou v těhotenství,tj. i hormonů štěstí, klidu a míru:-),co nám s nahnutou psychikou věčně chybí...serotonin apod. Jo. Tak to je.A novíc vím,že mám prostě větší část danou geneticky.Takže bojuju,někdy hůř,někdy líp..však zdejší přispěvovtelkou jsem již skoro 4 roky:-)))- někdy lupnu Gelsemium, homeopatikum,ale málokdy.Nevím, zda na mě účinkuje doopravdy,či je to jen dáno psychikou,že jsem si v danou kritickou situaci něco "lupla".Popíjím hořčík,polykám vápník...to že mívám svalové slabosti,tuhnutí ES. Ale i ty vznikají zpětně z psych.nepohody,bývají častým projevem depresí apod. Porstě fakt vše souvisí se vším.DRŽTE SE VŠICHNÍ NOVÍ,co se s tím vším "nepořádkem"v sobě teprv seznamujete..a vy staří dobří školení PPáci se držte s vědomím, že když bylo,zase bude dobře.I to prdlý léto jednou chytne paniku, nemyslete..a bude zas kosa jak hrom.

Pro ..ted nevím jméno...ženušku,co se ptá na těhule s PP: No dvě zde nedávno porodily, 9 měsíců přečkaly OK,v nejhorším se po prvních 3 měsících těhotenství bez prášků vrátily PO PRADĚ S Dr. k nízkým dávkám a mají bezva zdravé děti.Někomu se v těhot. hormonální psycho hladiny třeba i prý ustálí,rad je jedna jedniná pravdivá: RISKNOUT A JÍT DO TOHO,NEBO SE NEDOČKÁŠ! TO MI VĚŘ.
Jsou proti těm našim totiž vážnější ,opravdové choroby a co by za to ženský v takových případech daly, kdyb TO mohly risknout a počít,štastně porodit.Ono vše má své plusy i mínusy v životě , tak je třeba zkoušet,riskovat, někdy se na něco nepodstatnýho vybodnout..a hlavně poznat sám sebe,pochopit se a tak dál.Tohle vše jde v našem psychickém ,trvalém nepohodlí však jen za předpokladu,že se chceme začít léčit a vytrvat v tom ..i za cenu případných střídání typů AD,pokud by někomu hned nezabrala ta první.
P.S. Pro nováčky...to je stručný :-) příběh můj ovšem až od půlky...předtím byla léta útrap, klepingů,arytmických dní a nicí v kuse, nevolností, chození do práce,kde práce s lidmi dospělými i nedospělými nebyla tím nejlepším podhoubím pro psychiku...nulové kulturní akce-koncerty,divadla...nákupy , nic o samotě...no nakonec ani sama doma jsem nezvládala být.Pak první těhot.m do 7. měs. chodila stále do práce,porod a nastal totální výbuch PP s agorafobií až po návratu z porodnice.To už ale bylo k nevydržení,zpětně se dnes obdivuju,že jsem přežila...asi pod sebezáchovy a strach umřít.Hlavně ale povinnost starat se o čerstvou dceru.A to bylo,je zavazující. Nu...čeká mě to mižná vše znova...i dobří starý známi se někdy vracejí:-(().tentokrát ale už budu vědět,oproti tehdejšku, kam utíkat za pomocí.
PŘEJU VŠEM UPŘÍMNĚ KLID,CO NEJMÍN ES, ATAK, MOTANIC...A HLAVNĚ DÉŠT,CO PŘINESE VLÁHU NEJEN PŘÍRODĚ:-)papa

Krone... me zase u srdce porad svedi, a kdyz si toho zacnu moc vsimat tak me tam hned probodne. No ted aplikuju tuto metodu: Kdykoli se mi zachce se zamerit na srdce, nebo me tam skubne, nebo cokoli - tak si reknu SRDCE JE ORGAN, ON NEJLIP VI CO DELAT, TAK HO NECH, JE ZDRAVE. A kaslu na to :) - a relativne mi to pomaha.

Hanula: to je přesně ono, člověku je jakoby líp, je už ve zdánlivé pohodě, jenže pak zapřeskakuje srdce a mám zase po náladě... :-((((((

Kron, to "přeskakování" srdce mívám taky, respektive se mi stává, že mi zabuší srdce dvakrát rychle po sobě a pak je delší pauza a pak znovu a znovu, než se to zase uklidní, je to velice nepříjemné, taky se přitom divně nedostává dech, toto ovšem mívám mimo ty hnusné záchvaty. Byla jsem na různých vyšetřeních, ale srdce mám v pořádku, asi to taky bude souviset s psychikou.

Ahoj vsichni, ma nekdo zkusenosti s tim jake je to vysadit AD po dlouhe dobe? Ja jsem mela panicke stavy a hodne silne ataky asi dva roky nez jsem se odhodlala jit k psychiatrovi a uz 3 roky beru citaleg. Musim rict, ze vsechny ataky vymizely behem nekolika tydnu a za cele tri roky jsem nemela ani jeden zachvat. Taky jsem se uplne zmenila teda spis vratila jsem se ke svemu drivejsimu zivotu pred ataky......pratele, vecirky, cestovani a vsechny tyhle veci, co jsem si s atakou nikdy nemohla dovolit. Muzu rict, ze muj super zivotni krok byl, ze jsem zacala zit v cizine a zvladam to bez stavu uzkosti. Zacala jsem asi pred 3 mesici snizovat davku citalegu a ted beru 1 za dva az tri dni. Jediny, co me trapi je, ze mam velky strach prasky vysadit uplne, protoze vzdycky kdyz si vzpomenu na nejakej svuj drivejsi zachvat, tak mi naskoci husi kuze :) Zajimalo by me, zda ma nekdo z vas zkusenost s vysazenim po takhle dlouhe dobe, musim jeste rict, ze ani snizeni davky mi nedela zadne problemy, ale nechtela bych se prave moc placat v tom kolotoci, ktery tady obcas nekdo popisuje vysadit-znova zachvaty-zacit brat-vysadit a takhle dokola. Jen mam takovou blbou zkusenost, ze kdysi davno jsem brala Prothiaden a po pul roce, co jsem se citila skvele, jsem ho po snizeni na minumum vysadila a po par dnech nastalo uplne peklo, tyden jsem nebyla schopna ujit ani 5 kroku a usinala jsem kazdou noc s tim, ze rano se uz pravdepodobne nevzbudim, dneska se na to sice uz divam s usmevem, ale tenkrat jsem opravdu myslela, ze to je definitivni konec. Tak dik za kazdou reakci a radu a vsem, ktery vas to trapi preju hodne sily a hlavne humoru :-)

Miloši, já teď alkohol vůbec nepiju, protože jsem po něm jednou opravdu dostala takový záchvat (a to byla jen sklenička vína), že jsem musela na pohotovost, kde mi píchli jakousi uklidňující injekci, po které jsem následující den prospala, nekouřím, ani nepiju kávu či černý čaj, jím zdravě, a záchvaty stejně přicházejí dál i bez těchto podnětů. Ovšem na druhé straně stresu mám, že bych ho mohla rozdávat, za to může moje pitomá povaha, že nedokážu házet věci za hlavu a moc se jimi zabývám, mozek pořád "šrotí" a nechce zastavit.

Miloš: nevím, možné to je, jenže když mi jen tak bez zdánlivé příčiny škubne srdce tak, že myslím že se mi zastaví, tak mi moc dobře není. Samozřejmě, když mám EKG nebo Holtera, tak se nikdy nic takového neobjevilo, než mi to nasadili, tak jsem omdléval a sotva jsem to měl na sobě, najednou mi bylo líp...divné...ale moc děkuju

To Kron:Mě psychiatr ujistil,že jěště na to nikdy nikde a nikde neumřel,tak to mě jediný snad povzbuzuje.

Renčo to nevim,ale mě psychiatr řekl že tyto stavy vyvolává alkohol,káva a stres...tak se to snažim nějak vymezit.Mě je 22 a taky z toho nejsem nadšenej,

Ahoj, už několik let mám stavy podobné Vašim, často při nich zvracím nebo nemůžu jíst, asi dva roky se k tomu přidalo divné bušení srdce a takové přeskakování, mám za sebou spoustu vyšetření a nenašli nic, nepřeju si žádnou nemoc, jenže už to nezvládám, zajímá mě, kolik let se s tím dá žít, než to s člověkem šlehne a jestli někdo neznáte prosím nějakého psychiatra nebo tak, kdo se tímto zabívá v Brně a bere lidi.Nechci, aby mě měl za simulanta, jako všichni okolo. Už to nezvládám, nežiju, jen přežívám a s tím horkem je to horší a horší...DĚKUJU

ach jo,tak ja jsem na tuto stranku narazila dneska uplne poprve a je to fajn vedet ze v te hnusne panicke bramboracce naplavu jenom ja, i kdyz to naprosto nikomu z vas nepreju a fandim kazdemu kdo se s tim popral do nejakeho zdarneho konce.musim rict, ze se snad ztotoznuju uplne s kazdou odezvou, vubec nevim co se deje, ja jsem svou diagnozu zjistila zhruba pred 4 mesici a posledni dobou jsem se citila docela fajn a tento tyden najednou takove natery, ze vubec nechapu co se deje. uz jsem mela neprosto snad vsechny mozne priznaky, nevim co je horsi, jestli mit pocit ze mam infarkt nebo se nemoct normalne nadechnout.jsem uplne zoufala, je mi 26 a moc bych chtela miminko,ale znate to, hruza me jima, kdyz si predstavim,co budu delat kdyz to na me prijde a ja misto abych si prozila krasne tehotenstvi, jak jsem si kdysi vysnila,tak budu uplne hotova...chce se mi brecet fakt..AD taky beru,ale proc se to porad vraci????

a to si myslim,že jsem na to ještě mladej

Mě už je druhen den většinou taky dobře,ale jsem zeslablej,furt zívám,chce se mi spát,nic mě nebaví,potim se ,nechci jíst,je mi všechno jedno..však to znáte.trošku mi na to pomáhá adrenalin..ale to asi znáte

Na zacatku to byl tyden az 10 dni. Ted je to podobne jako Hanula pres noc, ale druhy den to na me hned od rana utoci. Ja jsem si ve zdrave vyzive nakoupil caj ocista ktery je moc dobry, nevim jak je to s uklidnovani, ale piju ho spis na chut.

U mě to bývá naštěstí kratší, bývám taková divně zesláblá a jakoby s cizím tělem a hlavně s cizí hlavou po zbytek dne, přes noc se z toho většinou vyspím a druhý den už je zase dobře, až do příště. :-( Dneska v tom hnusném počasí piju průběžně aspoň meduňkový čaj, taky by měl mít uklidňující účinky, naštěstí mi roste obrovský trs meduňky rovnou na zahrádce. :-)

To asi jo,ale kdo to nezazil tak neví.Já se z káždého záchvatu dostávám tak týden až 10dní...taky to trvá u vás tak douho?

Ahoj všem.Tak se taky připojuju k těm , co jim je blbě.On rána se motám, tlak hodně pod stovkou a srdíčko zas nad stovkou.Ach jo.
Báro, to mě mrzí, že na tebe ta sviňa zas skočila.Vždyť tys tady dodávala optimismus a teď zas tohle.Asi to je všechno z toho tepla.Tady teď začalo trošku pršet, je ale pořád jak ve skleníku a bouří.
My jsme konečně doma dozedničili, teď malujem , tak musím vydržet.Jen mám strach, až skončíme a už nebudu ppořád ve střehu co musím a kdy a jak, že se sesypu.Měsíc jsem napnutá jak struna, únavou už ani nespím, ale zítra snad bude už vymalováno a o víkendu úklid.
Ani jsem nepřivítala nováčky, tož ať vám je s náma dobře.Jitko, viď, že jsme parta bláznů?
Za chvíli jsem měla být na rehabilitaci, ale vzdávám to.Motám se tak, že si za volant netroufám, tak se musím ještě omluvit a přeobjednat.Zatím ahoj, ještě nekouknu než přijde malíř.

To každopádně, číst toto nějaký nezávislý pozorovatel, tak nám sem asi naíše něco vostrého :-). Mě teď zas přišel povzbuzující mejlík - nějaké obrázky z husté autonehody - to taky zvedne náladu. Aspoň jsem si ale řekla, zaplať pánbůh, že jsem "jen" psycho.

Ahojt vsichni,
na vasi stranku jsem narazila nahodou, ale kdyz jsem si ji precetla tak jsem byla uplne v soku. Uz asi pet let trpim temito poruchami a jak jsem ted zjistila vubec nejsem sama. Udivilo me to, protoze vetsinou kdyz jsem se snazila to nekomu priblizit oc se jedna nikdo me moc nechapal. Jak by mohl? Vzdyt ani ja nechapu proc jsem to vlastne poprve dostala a proc se to porad opakuje. Trochu me uklidnilo ze nejsem sama komu se to deje, z toho duvodu ze me pochopi. Zacatky byly hrozne. Litala jsem po vsech moznych doktorech ujistit se ze nejsem nemocna az jsem se dozvedela ze je to psychicke. Brala jsem zoloft a rivotril a pravidelne chodila na navstevu k psychiatricce. Asi tak 7 mesicu neberu zadne prasky, rozhodla jsem se tak v dobe kdy jsem se citila skvele. Mesic zpatky se mi priznaky vratily a od te doby jsem nervozni, myslim na to a dokonce jsem dostala velky zachvat:(ten den jsem se rozhodla vzit lek. Mam je porad v supliku jako zachranu ze to nebudu zvladat. Neni to nic jednoducheho byt bez prasku, ale popravde ikdyz jsem brala zoloft necitila jsem se nic moc stejne jak ted. Je pravda ze moje telo je po tom vseckem co se me stalo oslabene takze beru vitaminy a snazim se pit trezalkove, medunkove a salvejove caje ktere zmirnuji strach. Vsichni ale vime jak je to tezke. Snazim se na to nemyslet, ale ikdyz na to nemyslim porad to tam nekde mam. Nejvic se bojim ze ten zachvat dostanu zase. Kazdy den mam boj sama se sebou. Pokazde si preji, aby se to uz NIKDY nevratilo.

Persen jsem brala, ale žádný účinek jsem na sobě nepozorovala. A je to určeno spíš na spaní. Ale ani se spaním jsem žádné změny nepozorovala.
Pročítám si příspěvky a i když je nám všem dost blbě, prostě mě to rozesmálo. Napadlo mě, co si asi myslí člověk, který si diskusi čte jen tak náhodou! Musí si myslet, že jsme všichni totální blázni!