Panická porucha 5

Jitko B, fóbií je strašně moc. Co jsem pročítal internet tak např. na pavouky, holuby, hmyz, prach a špínu... Možná máš třeba fóbii na prášky?

Jitko B, řekneš to normálně a nebudeš se bát, je to Tvé zdraví!!! Určitě je na takové reakce zvyklá! Všichni se bráníme brát léky, protože všem nám záleží na našem zdraví a někdo nám vtloukl do hlavy, že léky škodí, otravují tělo, způsobují závislost, že je to projev slabosti atd. A tak to přeháníme do druhému extrému, že se jim a priori bráníme i v situacích, kdy si odmítnutím jejich pomoci a úlevy ubližujeme víc, než kdybychom je vzali.

Dito,taky jsem měla gynekologa s podobným přístupem a musím říct,že mě řádně štval,mluvila vždy více méně jen sestra...no už jsem ho díky bohu vyměnila.Tak Ti potvrdily další ženskou do rodiny,to je skvělý:))budete na taťku v přesilovce jako u nás:-)Já jsem taky od 3tího měsíce věděla ,že budu mít holčinuna 100pro,protože jsem kvůli věku podstoupila amniocentézu.Mimochodem jde o dost nepříjemný vyšetření.Jo teď mě napadlo že už tady dlouho nebyla Misska,jestli ona už taky neslehla?

Dito, víš... já jsem ta AD kdysi aspoň zkusila a zjistila, že s nimi nejsem bystrá maminka malých dětí, ale Tvoje léky skončily rovnou v koši. Tys to ani neriskla a nejspíš by opravdu stačilo jen v případě potřeby, to je na nich pozitivní, že si je člověk může regulovat a vlastně na sebe psychoterapeuticky působit, aby jich bral co nejméně, protože každý panikář se přemíře jakýchkoliv léků usilovně brání. Snad bys měla prokonzultovat vzhledem ke svým ostatním zdravotním potížím i tuhle alternativu, mně skutečně připadá méně riziková a svazující pro těhotenství než AD. A taky současná AD jsou relativně "mladá", tedy je s nimi krátká empirická zkušenost... Snad Tvůj endokrinolog i psychiatr by se měli vyjádřit, ale v pohodě se mi delší dobu nejevíš. Rozhašené hormony jsou mršky, mnohdy horší než nervy :( A dobrá porodnice je nad zlato!

Já vím, že vás tím už musím štvát, ale ještě bych chtěla zmínit, že nechci užívat (a nikdy jsem nechtěla) žádné léky!
Třeba trpím bolestí hlavy, ale až když už mám pocit, že to nevydržím, si vezmu Ibalgin(pouze 200)! Nebo mám teplotu, ale Paralen si vezmu až tak při 39 stupních! Nebo mě bolí v krku, dostanu Penicilin ( jediné antibiotikum, které jsem ochotná užívat) a stejně ještě tak den dva čekám, jestli se to nezlepší. Atd. To asi není normální, co?
Přemýšlím o tom, že se zítra pojedu ztrapnit k doktorce a řeknu si o nějaké AD. Ale nějak nevím, co říct!

Pajko, ironicky se u toho usmál...no, kdyby si tak všímali,tak by si asi všimli,ale minule tady se nikdo neptal,jen do nás po císaři cpali prášky proti bolestem a nějaké injekce,co ani neřekli,co jsou zač...prý by se nám lépe spalo...no bezva,ale já nespala skoro ani jednu noc.na psychický stav se nás tam nikdo neptal.Moje slzy tam minimálně jedna sestra musela zaregistrovat,když mě nutila kojit,včetně bolestivého použití odsávačky,kam tryskala krev...,přestože to prostě nešlo.Důvod dodnes neznám.Možná i stres sehrál roli či tehdy ještě nevědomost o PP a agorce...,to nemohu posoudit.Jen buzerovaly...kojíte,vážíte??Pořád dokola.A to na psychiku ,zvlášt když jsem byla celý týden prvně v životě v nemocnici,nebylo moc příjemný.A že MUDr.kontroloval jizvy z dálky a já pak hnisala,to mi taky nepřišlo Ok.Proto chci tam,kde si to ženské chválí.
O anxyolit.dnes taky něco říkal,Diazepam je jasný,to se dávalo,prý i dává někdy ted.
Taky bych nejradši byla bez léků...ted v těho dokonce ani Ibalgin nevemu,jen když je třeba bolest hlavy neústupná.
k játrům...já problémy měla,sice ještě před AD,důvod neobjasněn,pak se zklidnily všechny tělesné problémy,jak začala AD zabírat.Celé 2 roky jsem měla všechny testy OK.Včetně š. žlázy,příšt. tělísek, hořčíku,jater...

Dito, mě ta poznámka Tvého doktora připadá na místě. Oni si opravdu všímají, jestli maminky nejsou depresivní, plačtivé, přecitlivělé anebo tak trochu "mimo" a pak to řeší léky, případně zastavením laktace. Je to vlastně prevence, nechápu, proč se Tě to dotklo, ale neslyšela jsem, jakým způsobem Ti to podal...

Nežadoucí účinky na cokoliv má v podstatě každý lék jako látka uměle připravená a tělu nevlastní a mělo by stačit hlídat si pravidelně krevní obraz. Jsou lidi, kteří mají jaterní testy rozhašené, aniž by si je toxikovali a vlastně si nepamatuju, že by sem někdo psal, že má z léků rozhašená játra a tudíž je nemůže a ani ve svém okolí nikoho takového neznám. Játra jsou orgán, který má vysokou regenerační schopnost. Vztyčený prst s ohledem k anxiolytikům je ne pro jejich jedovatost, ale případný návyk. Stejně jako s AD je možno přestat i s jakýmkoliv jiným typem léku, jsou i nenávyková anxiolytika-např.Anxiron, nejsou všechny na benzodiazepimové bázi, která každé nesedne. Je opravdu těžké se k tomu vyjadřovat.
Mně připadá míň zatěžové brát v těhotenství lehká anxilolytika dle potřeby, než pravidelně AD. Z toho vyplývá jen zase to mnohokrát opakované, že co člověk, to jiný názor. Vzpomínám si dokonce, že na porodním sále jsme už při vstupu vždycky dostaly Diazepam "desítku", což byla docela síla. Mám tuhle otázku prostudovánu, je tam hrozba, že by miminko mohlo mít abstinenční příznaky, což při nepravidelných a slabých dávkách v podstatě nehrozí.

Nu a mě dnes lehce nadzved ze židle výrok gyndaře...jen jsem naznačila,že mám zase svalové potíže,denně že tuhnu,mám křeče lýtek,bolesti všeho druhu a nevím,zda je to jen od MG,které popíjím ,či zas se hlásí potíže spojené s psychikou,proto že se ho ptám,zda by v případě nutnosti bylo možné brát kousíček nějakého AD.Na to se netvářil,že ted před porodem je to blbost...prý zda jsem měla diagnostikovanou minule poporodní depresi,či laktač.psych....já na to ,že ne ,ale myslím dodnes,že něco z toho na mě tehdá sedlo...ale že AD jsem brala přeci z jiných důvodů-arytmie,svaly,třesy apod.Na to řek,že se jim to v porodnici bude muset nahlásit ,at mě hlídají,bych něco neprovedla! No to se mě ale dotklo,pravila jsem ,že to nehrozí,že nemám zas tak vážný problém.On je prostě takový týpek,že skoro nad vším mávne rukou,nemá moc času probrat věci s pacientkou,dosti rád věci banalizuje,ironizuje...tak ani řeč dál nevedu.Ale to mi prostě připadalo od něj blbý...chlap,no.Stejně si nakonec musím poradit zas sama.Příší týd. jdu k psych.,je to aspon ženská...nějak se snad dohodnem a poradí mi.Jinak mám potvrzenou holčičku,prý jen tak nedává ruku za stanovení pohlaví do ohně,ale tady je to jasný:-)))),no já nejsem tak cvičená ,jak gyndaři,rozpoznat v těch šedobílých pohybujících se flecích=částech baby tělíčka nohu mi činí potíž,natož mezinožní prostůrky:-).
papa------

Ahojík všem a všetkým.

Jitko B....aspon jsi se k dr. vypravila,už to je úspěch. Můj názor na AD a anxyolitika tu už znáte...přikláním se K Dáše,Martinovi.A myslím,že pokud odborník ti ho napíše,tak ví, co dělá.Pokud ovšem nemáš o něm jednoznačné pochybnosti,třeba mu nedůvěřuješ už od pohledu.I to je možný,i dr. se může splést.Ale být tebou ,zkusím se přemoct a beru.Řekla bych,že hůř může být vždy,ale když je hůř nepodloženě bez léků,je to ještě blbější,než když víš,že to či ono tě právě postihuje jako možný nežád.účinek=vedlejšák a že to do dvou týdnů nejspíš přejde.A kdyby ne, jdeš zas k dr.a najde se pomocné řešení.Já např.prostě musím vědět na čem jsem,zda je mi zle jen od psychiky či psychika se sype díky jiným faktorům,které lékařsky podložené mám.Ale to je ted můj současný problém,ty máš zas jiný.Ale rozhodně se sebou něco dělej,mamka o tvých potížích vnitřně nejspíš slyšet nechce,to je můj názor.Naši si přečetli tehdy brožuru o PP,říkali nakonec,no, to je hrozný,hm hm,kroutili hlavou,ale dodnes cítím,že jak se zmíním o psychice či AD ,moc na to nereagují.Jiná generace a taky bych řekla,že nechtějí si přiznat,že něco jako "dcera pod AD" by se jim mohlo stát.Nevím.Jen se domnívám:-).Ale je mi to fuk, neb každý druhý v dnešní době má psyc.potíže,at už krátkodobé či vážnější a dlouhodobé.Jen je třeba včas je odhalit,porozumět ,začít léčit.Já osobně si nedovedu předsavit brát skoro celý život něco ,co mě jen utlumí a má taky na játra a organismus vůbec nežádoucí účinky,místo jedněch ,co zaberou nadlouho.Vždy je možnost po pár letech přestat s AD,vyzkouěet si,jak budu fungovat bez nich, pak v nejhorším je brát zas.
Chápu,že Jitku odradí četba negativ na její nový lék,nicméně i na Ibalginu a jiných běžných lécích je napsáno taky leccos.Je to pojistka,kdyby něco.A co antibiotika...haha,,,ale když by člověk měl horečky,záněty,tak by neváhal a ATB bral.

Děkuji všem moc za reakce. Mě nejvíc štve to, že kromě vás o mě nikdo nemá zájem.
Vám stojím za to abyste se k tomu vyjádřili, ale v mém okolí nikdo takový není. Třeba když jsem řekla mamce, že ty léky asi jíst nebudu, tak mi na to odpověděla, že si stejně myslí, že žádné léky nepotřebuju.
A že až budu chodit do práce a udělám poslední státnici, tak budu zase v pohodě! Já si tím ale tak jistá nejsem!

Jitko, zvaz to... pokud budes hledat tak na uplne kazdy lek najdes reakce jako je umrti a jine hrozne veci...

Jitko B, ani já si nemyslím, že jsi posera! Každý je jiný. Kdosi Ti tu radil, aby ses brala míň vážně. Jsem taky smíšek a srandistka, podobně jak o tom píše Hanula, ale když jsem byla v krizi, tak moje tvář i nitro byly bezútěšně smutné a vážné a vyloudit třeba jen úsměv byl problém. Když se svobodně rozhodneš, že ten lék brát nebudeš, tak je to jenom Tvoje soukromá věc a rozhodnutí, jehož důsledky ať už pozitivní nebo negativní poneseš jen Ty sama. Ze všeho, co Ti tu lidi napsali, je zřejmé, že jim záleží na tom, aby Ti bylo líp, tedy s láskou k bližnímu... Je škoda, že lék a jeho účinky neprobralas přímo v ordinaci. máš právo polemizovat, vyslovovat svá přání i pochybnosti, Ty ho budeš jíst, Ty si platíš zdravotní péči... Tak asi tak. Rozhodně, ale nezůstávej bez léčby. Co se týká indikace léku na bipolární poruchu (v podstatě nový název pro maniodepresivní syndrom), je jasné, že záběr všech léků přesahuje do různých diagnóz a nelze se ve všech poznat. Možná spoustě lidí vylepšil kvalitu života a nemohou si ho vynachválit, možná bys byla další z té řady. Je nepravděpodobné, že by Ti pár tabletek na zkoušku zničilo zdraví a proto bych to asi zkusila, třeba s polovičním množstvím, než máš předepsáno a uvidíš. Neměla bys ale trpět dalšími výčitkami, ať už se rozhodneš jakkoliv!!! Tím jenom dál škodíš své psychice a narušuješ harmonii. Tož tak, drže se, děvčico!!! A neboj se...

JitkoB posera a nemožná nejsi! Rozumím tomu, jak je to těžké se k užívání léků donutit.

Já musím říct,že ač je to divný ,mě právě nejhorší stavy PP ,před léčbou braly právě doma.AD,jsem začala brát ráz ,naráz a vůbec jsem nad tím neměla čas dumat jestli mi náhodou bude to nebo ono.Měla jsem rok a půl starou dceru a nemohla jsem si dovolit svůj stav radikálně neřešit,dítě je Vám přednější než vy sami a potřebuje vás fit.Byla jsem tehdy na konci sil a zoufalá z každýho novýho dne .ADÉČKA mě znovu nakoply,abych mohla zas trochu normálně fungovat.Proto jsem napsala Jitce,že je posera,protože jsem ji taky chtěla koněčně nastartovat k činu.litování nemá cenu,nic to neřeší.Jitko v žádným případě jsem se Tě ale nechtěla nijak dotknout.JE TO JEN NA TOBĚ JAK DÁL NALOŽÍŠ SE SVÝM TRÁPENÍM.

Jitko, já jsem AD nikdy nebrala, takže zkušenosti nemám, trpím PP už přes 17 let, a vždycky jsem to tak nějak zvládala i bez nich, poslední dobou mám pocit, jako by náběhů na ataky tak nějak přibývalo, ale pokaždé mi stačí jen mírné anxyolitikum proti úzkosti. Depresemi netrpím, jsem spíš smíšek, i když povahy hodně citlivé, který si všechno moc bere. Poslední dobou se o AD dost zajímám z informačního hlediska, a bohužel (bohudík?) se pořád nějak soustředím spíš na jejich negativní účinky než na pozitivní. Taky mi vrtá hlavou, že atakami PP tady trpí i ti, kteří AD berou, takže ono to zas tak samospásný prostředek není. Myslím, že se zatím budu držet a teprve kdyby se měl můj stav zhoršovat, navštívila bych doktora, ale zajímala bych se spíš o psychoterapii než o léky jako silnější kalibr. Mám tu výhodu, že pracuju doma, kdybych chodila do zaměstnání, asi by to bylo horší a musela bych to řešit radikálněji.

Hanulo, mimochodem, proč nechceš léky ty? Nějak si nevybavuju, jestli jsi o tom už v minulosti psala. Myslíš, že to zvládneš bez nich nebo máš nějaké negativní zkušenosti?

Skus rozmyslat aka si perfektna co vsetko si dokazala a nie aka si nemozna

Jitko, já si o Tobě vůbec nemyslím, že jsi posera, taky jsem si o tom lamotriginu něco přečetla a taky bych váhala, nejsi nemožná, prostě se nechceš hrnout do něčeho, co se Ti nelíbí. Držím palečky, ať už se rozhodneš jakkoli a myslím na Tebe. :-)

Jo, to jsem! Budu přemýšlet o tom, jak jsem nemožná! Třeba si to rozmyslím, ale spíš ne!