Panická porucha 5

Ahoj, jenže problém je v tom, že nemám kde najít někoho, kdo by si dal tu práci a získal si moji důvěru! Na inzerát to vážně nemá cenu, asi bych celou schůzku mlčela a žádná druhá by už nebyla!
A po tom, co jsem napsala o svém otci, si stále nejsem jistá, jestli raději dobrovolně nezůstat sama! Ale to se ukáže až časem! Bojím se toho, že si za 10 let řeknu, jak jsem měla všechno udělat jinak!

Jitko Č, nemusíš to přece vyřešit a rozhodnout dnes!

Jitko B, každý člověk je nejdřív neznámý a cizí a až opakovaným setkáváním, komunikací a poznáváním se z něj známý nebo přímo blízký. I své spolužáky a kamarády vidělas kdysi poprvé... Připadá mi to trochu jako v té písničce:
"Pantáta mě pořád nutí: Honzo, žeň se!
a já nemám žádné chuti, mně se nechce.
Pantáta to měl lehký, bral si mámu
a já si mám vzít jinou, cizí pannu..."
:-)

Držíte mě, jste super!!!!!!Jitka.

Mí rodiče se rozešli skoro ze stejného případu, otec taky alkohol a automaty. Násilí žádný, ale přece máma nebude živit mě, sebe, jeho a ještě hospody a platit dluhy...co by to byl za život. Rozvedli se, když mi bylo šest. Teď již deset let má přítele, se kterým jsou prostě šťastní. Nikdy jsem ani já jejího rozvodu nelitovala, jen škoda, že se současným přítelem nepoznali dřív. Jitko, možná víc lidstvo lituje toho, co neudělali, než toho, co ano. Držím pěsti!

Děkuju všem za podporu, rozdíl je akorát v tom, že agresivní můj partner nikdy nebyl, ani nás nenapadal, občas padlo nějaké vulgární slovo na můj účet.Spíše si myslím, že by jí mohlo poznamenat to, že nebude chlapům nikdy věřit a bude si myslet, že na ně není spoleh.Snažím se v rámci možností jí vysvětlit pokud se na něco ptá, že jeho chování není správné a že je v podstatě nemocný.V žádném případě ho před ní neobhajuju.Bude to problém, protože i přes všechno jsou si velmi blízcí a mají se rádi.Ona absolutně vyžaduje jeho pozornost.Prostě se zatím držím a uvidíme.Čauky a ještě jednou díky. Jitka

Jitko Č., držím strašně moc palce, já sama jsem právě také v rozchodovém stavu. Sice z trochu odlišného důvodu, ale u Tebe není co řešit. Dle mého názoru je rozchod jediná správná cesta! Byť to bude třeba ze začátku hodně těžké, ale nakonec se ti strašně uleví!

JITKO B,Tobě jsem ještě chtěla napsat,že mám kamarádku, je jí 22let a má podobné potíže s komunikací před cizími lidmi jako Ty.Je to příjemná milá holka,ale jen pokud je mezi důvěrně známými lidmi,přesně jako Ty.V opačným případě se změní rázem v mlčenlivou rybku.Taky jí to trápí,myslím ,že je to částečně taková povaha,každý máme něco co nám obvykle na sobě vadí ,bud se s tím částečně smíříme ,nebo se to budeme časem snažit s tím něco udělat.V Tvým případě si myslím,že Ti pomůže až nastoupíš do zaměstnání,časem se jistě trochu mezi lidmi otrkáš:-) s věkem to třeba zas budeš vidět jinak,TAK SE DRŽ!!

Ahojky,všechny moc zdravím,JITKO Č,Pajka má pravdu,že s alkoholikem a žárlivcem se nedá žít,ničí to Tebe i dceru,na tu bys měla myslet především!!Dítě tohle poznamená na celý život,vím o čem mluvím,zažila jsem něco podobného v dětství jako Jitka B.Můj otec taky dost pil pak v opilosti maminku napadal,bylo mi tehdy 8let,tedy podobný věk,jako má nyní tvá dcera.Mám ty scény hluboko v paměti celý život,prosila jsem tehdy sama maminku ,aby jsme odešly,strašně jsem se ho bála!Nevím jaký postoj k tomu má tvoje dcera.Moje maminka se s otcem tenkrát opravdu rozvedla a odešly jsme bydlet k babičce.Ani v dospělosti jsem neměla zájem se s otcem stýkat,nikdy jsem mu neodpustila,to co jsme kvůli němu já a mamka musely zažít!Proto já bych v Tvém případě vztah razantně ukončila,vztah s poilcem nemá žádnou budouctnost,mysli na svou dceru.No radit Ti je těžký a ROZHODNOUT SE STEJNĚ MUSÍŠ JEN TY SAMA,přeju Ti hodně síly,nebude to jistě lehké.

Jitko Č, není snadné radit, ale věřím názoru Plzáka, že každý muž je vhodný pro partnerský vztah až na 2 vyjímky: alkoholik a chorobný žárlivec. jsem rozvedená z druhého důvodu. O rozvod bych asi nikdy nepožádala, udělal to nakonec sám a já dodnes pochybuju, jestli jsem se neměla io náš vztah víc rvát. Člověk má tendenci rychle zapomenout zlé momenty a oprašuje hezké vzpomínky. Myslím, že mé děti sice nevyrostly s otcem, ale zato v klidu. Názor Jitky B mluví za vše. Mám dokonce zkušenosst, že mě dívka z rodiny přišla poprosit, abych maminku přesvědčila, ať se s otcem rozvede. Člověk se trápí, že to dětem nemůže přece udělat, ale nefungujícím konfliktním vztahem jim může ubližit mnohem víc, než výchovou v neúplné rodině. Je to velice těžké, ale velice individuální, vztahy by neměly být udržovány za každou cenu a kde je hranice, co je akceptovatelné a co už zase ne.

Ivane, neděs se zase tak moc. Já tutéž látku(Neurol) beru 12 let a před tím 20 let Diazepam. Jenže podle potřeby, nebylo to denně. Ale posledních 5 let denně. Propukla mi silně PP a asi půl roku jsem brala 5-6 mg Neurolu a pak bez terapie jsem postupně klesla hodně rychle na 1,5 mg a loni jsem už byla na 0,25 mg. Závislost se projeví tím, že Ti dávka nepomáhá a máš potřebuju ji zvýšit a ona po krátké době zase nestačí a roztočí se podobný kolotoč jako u drog. Taky se pozná tím, že když látku tělo nedostane, reaguje spoustou nepříjemných abstinenčních příznaků. Jestli zvládls lehce redukci ze 4 mg na 0,5 mg, tak závislý nejsi a nevadí, když si vezmeš podle potřeby víc. Tohle léto jsem zase na 1-1,5 mg, tropická vedra a srpnové kolísání počasí se mnou docela cvičí a pro mě je přijatelnější se uklidnit lékem, který důvěrně znám, než trpět a nechat stav dohnat až k vyčerpávající pro tělo nezdravé a škodlivé atace. Individuální terapie by Ti mohla pomoci, počkej na efekt, jsem přesvědčena, že se dostaví! Jestli Ti svědčí víkend, pak to není tak zlé. Spousta panikářů má probémy s volným časem a taky v klidu, kdy by měli být v pohodě, nejvíc obtíží. Myslela jsem si, že jsi mladý chlapec a Ty mluvíš o vnučce!!! :-) Ten internet je často docela srandovní...

Vím, že nepotkám, ale je to věčná škoda a kdyby přeci jen pošlu ti ho jako první.Čauky Jitka

Tak až toho skřítka potkáš, tak ho pošli i za mnou!! To by byl snadný život, kdyby mi někdo dokázal říct

Díky za příspěvek,vážím si každého názoru.Myslím, že ruku by na mě nevstáhl, ale dceři to určitě neprospívá a doufám, že se to na ni neodrazí.Nejhorší je, že neustále poukazuje na to, že já jsem ho vyhodila a vůbec ho nezajímá proč a já se cítím, jako bych tu rodinu rozbila já.Je mi upřímně líto, co sis musela jako malá prožít ty, budu se snažit udělat pro malou co bude v mých silách, jen bych potřebovala nějakého skřítka, který by mi potvrdil, co je s určitostí dobré a co zlé.Jitka

Ahok Jitko, nejsem odborník na vztahy, ale můžu ti napsat moji zkušenost s otcem alkoholikem. Začalo to, když mi bylo asi 12 let. Chodil domů opilý a řval na mamku a občas padla i nějaká facka! Měl také milenku a terorizoval celou rodinu! Strašně jsem si přála, aby se rodiče rozvedli,ale jsou spolu stále. Mamka mi to zdůvodnila tak, že by neměla kam jít s náma dětma a že by nám dával málo peněz!
Žiju pořád s rodiči, ale s tátou prakticky nepromluvím ani slovo a dávám mu za vinu, to jaká teď jsem. Že jsem sama, mám strach navázat vztah s mužem, protože si myslím, že jsou všichni stejní a dokáží jen ubližovat!
To je tedy moje zkušenost a prosím tě, kvůli tvé dceři to nenech zajít tak daleko!

Ahoj všichni.Je mi bídně, rozcházím se s mým 10-ti letým partnerem.Důvodů je víc, myslím že je kvartální alkoholik, pokud nepije je celkem v pohodě, jakmile ale čuchne k flašce, je schopný pít i několik dní.Bylo to tak v podstatě v mírnější formě vždy, ale poslední roky je to horší.Jak víte,mám s ním 9-ti letou dceru,která ho sice miluje a i on ji, ale poslední roky ani neplní sliby, které jí dal nebo po případě až vystřízliví teď nedávno nás dokonce nechal u rodičů a nějak pro nás zapoměl přijet, i když věděl že další den máme povinnosti.Odpustila jsem mu jednu nevěru i s levobočkem, nedávno jsem zjistila, že má novou milenku, podotýkám , vždy si je najde v lihu.Mám pocit, že se se mnou nudí, já jsem ráda, když i vzhledem k PP mám svůj řád, ale jsem vstřícná k jakýmkoli aktivitám, ne však každý pátek vysedávat v hospodě.On by prostě každý volný pátek trávil v hospodě.Nemám celkem nic proti dvoum, třem pivům, ale u něj to nejde, on ,když se napije, nejde prostě domů.Teď jsem ho postavila před hotovou věc.Vyměnila fabky a řekla, že podmínkou soužití s námi je alespoň antabus.Přijde se občas převlíct, ale léčit se zatím odmítá.Myslím, že opět někoho má a neustále ho přistihuju u drobných lží.Jako správný panikář mám čím dál větší pochybnosti o správnosti mého jednání, myslím tím ty citové.Rozumem si myslím, že dělám správně, ale nějak nemůžu samu sebe přesvědčit, že by se na nás takhle rychle vykašlal a ani nezkusil ten chlast pro nás obětovat.Mám v sobě strašné napětí a hrozně mě to uráží.Myslím, že nejsem blbá ani škaredá,že bych si někoho jiného namohla najít, ale nějak mám v sobě zakódované ochraňování svojí rodiny až do vyčerpání.JJen nevím jestli už nebylo toho samaritánství dost.Poraďte?????Jitka

Pajko, ty už tady máš skoro osobní poradnu :-)) ty jsi jako Sally :-)

Pajko,asi budu muset změnit psychiatra.Já tyto léky se stejnou látkou, akorát pod jiným názvem beru asi 9let.Nedávno jsem byl u neuroložky a ta se taky divila,že to beru tak dlouho.Doslova cituji, že pro dlohobé užívání to je pěkné svinstvo co se týče závislosti.V září jsem objednaný k psycholožce na terapie,tak uvidím.Dokonce jsem se rozhodl v ůnoru nástup do PL,ale ůčinek skoro žádný.Skupinová terapie o 15 lidech každý s jinými problémy,tak že se na můj problém dostalo za 6týdnů asi 2x po 20 minutách.Je fakt, že jsem si alespoň odpočinul.A podařilo se snížit denní dávku léků neurolu 4mg na 0,5mg ,ale když mám větší strach,ůzkost ,tak si vezmu více.Na lndbecku jsem teď byl,vysadit léky nebude asi,tak jednoduché,ale nic jiného asi nezbývá. Pochopil jsem ,že to je všechno na mně samém, jak se z toho dostat.Vždycky se těším na víkend ,to tu máme vnučku to si ani žádné problémy neuvědomuju, to je lepší než terapie.

Jitko B to jsi na tom dobře! Můj psychický stav je bohužel takový, že se nedostanu ani k podání inzerátu. Z toho červenání si nic nedělej, někomu se to může třeba líbit. Trapasy ber s úsměvem a budeš v pohodě!

Michale, já prý zaujmout umím, ale mám hrůzu z nových lidí. A trvá mi strašně dlouho, než se před někým projevím, taková jaká skutečně jsem! Prostě dělám špatný první dojem a to je při schůzkách na inzerát dost podstatné! Tak se mi do toho nechce. Kamarádky z vysoké mi potvrdily, že jsem milá a vtipná, ale jen ve společnosti lidí, které znám dlouho. Ale když přijde někdo cizí, tak oněmím!! Je to strašné! Pak vypadám jako úplný blbeček, který neřekne ani jednu souvislou větu! A taky se červenám! Prostě trapas!

Ivane, pro většinu z nás jsou rána nejhorší. Jednak to tak lidem s psychickými problémy dělá a pak míra strachu před tím, jak zvládneme den sehraje taky svoji roli. Vždycky máme největší strach před jakoukoliv akcí, ale jak se dostaneme za půlku, už jsem veselejší a klidnější, protože cíl se přiblížil a vítězství je na dosah. Útěky do práce taky znám, je to lepší řešení, než se uzavřít rozklepaně doma, ale na druhou stranu nebezpečné řešení, které nedá šanci tělu vychutnat si odpočinek, nejlépe koníčkově aktivní. Měl bys s tím začít něco dělat a hledat drobné činnosti, které Tě potěší a taky fyzicky unaví-sport, ale i milování je moc zdravé!
S léky jsi mě trošku pobavil, protože pokud bereš jenom léky, o kterých se zmiňuješ, tak užíváš celé roky vlastně tutéž chemickou látku = alprazolam pod jiným obchodním názvem. Což o to, ona je doporučovaná na likvidaci panických atak, ale z dlouhodobého hlediska potlačuje příznaky, ale bez terapie nelečí. ak vidět sama o sobě Ti nestačí k tomu, abys byl v pohodě. Lékaři nahrazují benzodiazepimy antidepresivy, která upravují hladinu serotninu v mozku. Léčíš se? Kdo Ti léky předepisuje? Nemusíš odpovídat... Nezdá se, že by ses cítil dobře, otázka je, jak moc špatně jsi na tom, jak trpíš, trápíš se a máš pocit, že přežíváš. Člověk může dokázat být denně v práci a cítit radost, jenže Tobě je smutno po tom, cos dříve mohl a teď nemůžeš. No, Ty to všechno můžeš dál, ale musíš do toho po krůčcích znovu jít, nebát se, nic se nestane, jenom překonáš postupně svůj strach, natrénuješ situace, kterých se nesmyslně bojíš a začneš mít zase pocit, že žiješ. POtřebuješ, aby Tě v začátcích někdo nutil, dával úkoly, chválil a odměňoval za každý zdar a povzbuzoval, když něco nezvládneš. M8š někoho takového?
A najeď si na stránky www.lundbeck.cz a tam si v sekci Pro veřejnost stáhni stručně to nejpodstatnější o panické poruše. Rovněž na www.diagnozy.cz Ti doporučuju podívat se na dokumnet o PP a taky o agorafobii.
A vezmi to logicky: Když je cesta "zpátky" relativně v pohodě, proč by nemohla být i ta ranní "tam"?! Kdybys ji měl celou procouvat :-), tak jsou obě stejné!!! Jenom Tvá mysl to nechce vzít na vědomí!!! Přeju Ti moc, aby Ti to šlo i tam tak dobře jako zpět! :-)