Panická porucha 5

ty oto kdo tu vlastně má panickou poruchu?Je to pro 15-ti leté nebo i zralé 30-cátníky?At mi někdo nenapíše, že se mám jít vycpat. Bo mám známou v baráku, které je 36 let, je panna!!!!!!!!!!nikdy neměla sex s mužem a mužu se bojí. Tak jak to je s váma?????Fakt to myslím vážně, připadá mi to divné, ona se stýká jen s babami(rozvedenými)není to lesba???Já fakt nevím, a strašně hulí....denně několik krabiček cigaret. Jo a taky je příšerně hubená, a blondýnka...no děs!a hrůza

Báro,to, že mi zůstaly ostatní potvůrky- tím jsem měla na mysli , že pálení na hrudi již nemívám, ani sevřené hrdlo /ani nevíš, jak strašně to zaklepávám, aby se mi to nevrátilo/, ale přetrvávají ty ostatní nepříjemné stavy, které jsem popisovala .Dříve jem ještě užívala i homeopatika, už nevím přesně názvy, jenom jsem si zapamatovala, že jako první pomoc při ataku jsem užívala Nux vomicu, ale nevím ani jaké ředění to bylo. Asi to zase začnu brát.

Michale - ja mam zkusenosti pouze s nizkymi davkami AD a KBTerapii.

KBT je terapie ktera uci pracovat se strachem, resi konkretni problemy a situace klienta a zameruje se na zkvalitneni jeho zivota v maximalnim moznem obsahu. Behem terapie ti bude vysvetlen prubeh atak, vysvetli ti co se v tobe vlastne deje, proc je ti neustale blbe atd. Pro odstraneni uzkosti z konkretnich situaci se nasadi ruzne metody (relaxace, expozice, aj).

Hlubinna terapi - "pry" hlavne pro generalizovane uzkosti. Hrabe se v minulosti a ve vsem, vubec je nezajima co se deje ted, jak se citis, vetsinou vsechno svedou na to ze diky separaci od matky je ti tak jak ti je ...

Holotropni, hypnozy - jen pro otrle, do tranzu a v tranzu se snazi "naprogramovat" chovani. Holotropni se prirovnava k poziti LSD. Takze asi ten co ma uzkosti nic moc...

Moje - KBT + neustale expozice + zmena zivotniho stylu + mirna 'bezohlednost' k sobe sama...

Ahoj,
Chtěl bych se zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s nějakým druhem terapie? Zajímalo by mě, jak Vám pomohla či nepomohla, jak probíhá atd. Bohužel jsem měl špatného psychiatra, který mi vůbec nepomohl a tak jsem ho změnil. Úžívám AD ve větších dávkách, ale ani ty mi nepomohly.

Tož,pěkné páteční odpoledne,Pajko chtěla jsem se Tě zeptat jestli ses někde dočetla proč vlastně ataky při PP i z jejich nepříjemnými
fyzickými příznaky vlastně vznikají a proč?
Akorát snad o tom někde bylo,že je to určitou nerovnováhou v mozku,ale nic konkrétnějšího,asi je tahle nemoc i pro psychiatry ještě velmi naprobádaná.

Dášendo, opravdu výstižné. Doplnila bych jen o to, že nejen že člověk s PP lpí na životě, ale není vyrovnaný s myšlenkou smrti.

Dášendo, nádherně jsi to vystihla, taky to cítím tak, jak píšeš!!!!!!!!

Dášenko, moje slova, taky mě neuvěřitelným způsobem baví žít a moc si života vážím.Včera jsem byla na té imunologii, mám špatnou buněčnou imunitu, mám nasazeny nějaké imunitní léky.Máte s tím někdo zkušenost?Přeji krásný, ničím nerušený víkend a v pondělí ahoj Jitka

AHOJ, A PĚKNÝ DEN VŠEM,jak tady psaly Bára a Majao atakách,tak je pravda,že ty potvorky nás dokážou potrápit a znepříjemnit pěkně život,proto jim nesmíme dát moc šancí,aby nás tak omezovaly.Ten,kdo podstoupil psychoterapku:),asi ví ,že ho tam učili,jak ukočírovat svůj strach při atace,jak při tom ještě víc nezpanikařit,taky jsem se to tam celkem naučila a dokázala to i automaticky při atace použít,prostě ji rozdejchat a zahnat ji na ústup,chci,ale napsat,že když nás schvátí opravdu zlá a dlouhá ataka tak jsou pak veškeré metody v čudu a člověk si to prostě musí odtrpět,mozek se zblázní myšlenky hrůzy jedou na plný obrátky a my prostě nad sebou ztrácíme chtě nechtě kontrolu.Četla jsem někde,že člověk trpící PP,LPÍ NA ŽIVOTĚ,úplně strašným způsobem,to mohu za sebe potvrdit.Miluju život a dokážu se radovat z každýho hezky prožitýho dne,na světě je tolik hezky a lidi někdy pro samý spěch a spoustu povinností zapomínaj se z něčeho radovat.Uvědomíme si to většinou ,když zažijeme ošklivou nemoc nebo nějaký utrpení,a pak na to ,že třeba jen svítí sluníčko a nám je dobře,pohlížíme úplně jinýma očima.To možná člověk,kterej je úplně zdravej asi nepochopí a řekne si co to jsou za kecy:)

Jituš, taky si myslím, že internet a chat je hodně velký plus téhle doby. Já sama jsem poznala hodně fajn lidí po netu. Mimo jiné i ty, se kterými se ted vydávám do Himalájí. A protože jsem po rozchodu a v mém okolí, i když je hodně chlapů, není žádný, s kterým by nám to mohlo vyjít, taky zkusím chat. Je to dnes úplně normální způsob seznamování a opravdu znám mnoho lidí, kterým to vyšlo!

majo, předchozí článek je ode mne, zapomněla jsem se podepsat. A co ty myslíš pod pojmem "ostatní potvůrky", které ti zůstaly?

Majo, předchozí příspěvek je ode mne, taky jsem zapomněla napsat jméno. Jo, a co ty myslím pod pojmem "ostatní potvůrky"?

Majo, pod pojmem ataka si představuju právě stavy, které popisuješ - tachykardie (až 150 tepů/min./, pálení na hrudi, střídání horka a zimnice, třes, nucení na zvracení a průjem. Ale je fakt, že asi každý máme jiný průběh. No a tak výše popsané ataky mi začaly před dvěma lety, nečekaně a nevěděla jsem co to je, přicházely denně, myslela jsem, že umírám, taky jsem prošla všemi vyšetřeními, až mi nakonec nasadili AD a Lexaurin (něco jako Neurol). Asi po měsíci jsem se dostala do normálu a za celé dva roky jsem měla snad jen 4 slabší ataky, někdy před psychicky náročnou akcí jsem si vzala Lexaurin, preventivně. Letos v létě na chatě u známých jsem večer dostala ataku, to byla síla, trvalo to do 3 hodin do rána, už jsem nevěřila, že je to psychika, chtěla jsem volat rychlou, ale nakonec jsem přece jen usnula a ráno to bylo celkem dobré, až na pocit, že jsem jako kus hadru, ale to známe všichni, že. Po několika dnech totéž v práci, ale už to trvalo jen asi hodinu. Po poradě s psychiatričkou jsem zvýšila dávku AD, takže ataky už teď zatím nemám, ale občas na mě přijde slabost, začnou se mi třást ruce a jakoby vnitřně cítím chvění v celém těle, neklid, svírání kdesi v oblasti soláru (srdce, žaludek?) a samozřejmě úzkost. Tak si vezmu půlku Lexaurinu a přejde to, mám několik dní pokoj a pak zase. Přichází to nečekaně, žádné předchozí rozčilení, nic. Je to nepříjemné, ale vzhledem k tomu, že vím, co mi pomůže, už mě to tak neděsí. Otázku, jestli jsem musela zvýšit dávky léků neřeším, doufám, že je to přechodné a trápit se nehodlám. Víc než vedlejších účinků psychofarmak se bojím, aby se mi nevrátily ataky, protože to je opravdu hrůza hrůz a když je to často, člověk pak už ani nežije, jen ve strachu očekává, kdy to zas začne - kdyby to byly jen ty nepříjmené pocity, ale nejstrašnější je ta úzkost, neovladatelný strach o život, stokrát si můžeš říkat, že je to jen ataka, která pomine, mozek se v té chvíli nechce nechat přesvědčit a mele si svoje.

Kamarádi ahooj, píšu taky po dlouhé době.-) Nestíhám číst, v pondělí jedu na dovču, na 14 dní hurá, občas ten první tejden nakouknu, co se děje atd.A pak do Švýcarska.
Jituš B. speciálně pro tebe - seznamku zkus!!!Já jsem teď nově stastně zamilovaná(nebudu rozebírat po několikáté ty samé důvody rozchodu - ty co sem chodili drív si možná i pamatujou) a poznali jsme se přes net. Psali jsme si hodně dlouho jako kamarádi, no a už to trvá asi 2měsíce. Vždyrt nemusíš hledat hned partnera, zkus kamarádku, kamarády.....a nikdy nevíš jak se to vyvine.
No jdu spát mějte se krásně, ráno vstávám do práce.

ahojky,

viete co ma serie v poslednej dobe?že su dlhe rady v Hypermarketoch,nenavidim to, dneska so mnou seklo po takých 20 min preplnených ludmi v rade, muž ma musel odniest sadnut si,hmla pred ocami normalne som stracala vedomie, bola som mokra ako mys, oblievala ma horucava,mohlo to byt aj so zlaknutia, že jo..pred tým som spadla na zem a bala som sa aby bolo bábo ok..no poviem vam teraz pred skolskými dnami asi už nevyleziem z baraku do obchodaku.

Jitka B.-ja by som tu zoznamku skusila, ja som is naopak stretnutia s mužmi užívala vždy to bolo take prijemno-neprijemne vzrusenie co sa stane aký bude,neviem ale akosi som sa nebala :)ti poviem že z cca 11 chlapov co som sa s nimi stretla mi ostal jeden fajn kamoš, jeden bejvalák a jeden SUPER mnažel:)))))) takže zoznamku vrelo odporucam, no priprav sa aj na to, že niekotrí chlapi budu ekne nastvani ak ich odmietnes.

Ahoj. Tak jsme dnes poprve byla u psychologa. Nejspis mam PP...Poprve se mi to prihodilo asi pred 4 lety. V posledni dobe to nabyva na intenzite. Chci se zeptat, jake mate zkusenosti s Seroxatem - od zitra ho zacinam uzivat....
Diky.

Báro, AD beru taky přibližně 5 let, k tomu jsem brala ještě Xanax nebo Neurol, už jej ale neužívám .I když v kabelce je nosím stále - pro klid, že mám ještě po čem sáhnout.Jo, ataky mám po celou dobu užívání, je ale fakt, že na samém počátku byly strašné, doprovázené ještě vyloženě pálením na hrudi a jakoby zúžením hrdla, špatně se mně dýchalo, byl to pocit, že se snad udusím.EKG - v pořádku .Toto pominulo po 2 letech asi, ale ty ostatní potvůrky zůstaly.Píšeš, že se ti udělá někdy blbě,můžeš to , prosím, zkonkretizovat? Díky.

Pajko - děkuji za odpověď.

Jitko B. tak vidíš, jsi schopna navázat přátelský vztah v kolektivu, to je důležité, já myslela, že jsi úplný samotář bez přátel. Takže to určitě nebudeš mít problém ani v práci a s partou ženských se občas dostaneš do společnosti, už budeš mít víc času a nebudeš po večerech trávit čas učením, určitě nějakého mužského potkáš, páni ve 24 jsi ještě pískle, to vůbec nemáš nic zmeškáno. Nové práce se neboj, kdyby se ti tam nelíbilo, vždycky můžeš skončit, s vysokoškolským vzděláním máš dost šancí se uplatnit. Jsi teprve na začátku, život máš před sebou, uvidíš kolik tě čeká ještě překvapení.
Májo, jak dlouho bereš AD. A tyhle časté ataky máš po celou dobu užívání, nebo ti nějaký čas bylo líp a pak se to vrátilo? Ptám se proto, že já jsem se taky v posledních měsících po dvou letech uživání
AD zhoršila, musela jsem zvýšit dávku, ale úplně dobré to není, ataky sice nemám, ale takové ty náběhy, takže si musím vypomoct Lexaurinem častěji než dřív - není to pravidlo, ale udělá se mi blbě tak cca jednou za tři dny. Ale možná jsou to i hormony, nějaké předklimakterické hormonální bouře, musím se objednat na gyndu. Možná se ti stav zhoršil právě tím očekáváním odloučení od dětí, dovedu si předtavit jak ti je, taky jsem to prožívala před pár lety když šel kluk na kolej, ale zvykla jsem si, opravdu mám už ráda svůj klídek, sice se synka vždycky hrozně těším, je mi po něm smutno, denně si voláme, ale když je doma, narušuje mi to můj zaběhnutý řád, protože synáček začíná ožívat tak v 10 večer, kdy já už se chystám na kutě a jsem z něho nervní. Určitě si taky zvykneš, však budou jezdit domů na víkendy.

Majo, PP je dost i o prevenci a o přistoupení na filosofii, že člověk bude problém řešit, až nastane. Jinak si odehraje tolik stresů, kolik ho v životě ani potkat nemůže, zato ve fantazii nekonečně mnoho!
Víš, že budeš přecitlivělá, proto je třeba už teď trénovat a dělat si radostné plány, jak strávíš čas mezi jeho odjezdy a přijezdy. Zkus si přečíst knihu od Vereny Kast: Otcové-dcery, matky-synové. Mohla by Tě přeladit na vlnu, jak je pro děti prospěšné, aby vyletěly svobodně z hnízda a ajk jim rodiče mohou ublížit svým, byť dobře myšleným ovlivňováním a neschopností odpoutat se. Nedovol si, abys příliš negativně prožívala jejich odchod. Máš to ve své moci, nikdo jiný tohle neovlivní.
A když někdo blízký přijde na návštěvu a Tobě by se objevily Tvé stavy? No, tak blízkému člověku se můžeš omluvit a třeba i říci pravdu. Jestli je opravdu blízký, rozhodně ho tím neztratíš ani neutrpíš v jeho očích. Přiznání slabosti člověka polidští. Nikdo z nás není přece dokonalý robot a dovolit si nevolnost by neměl být přepych. Zkus si představit, že bys přišla k někomu a jemu by nebylo dobře. Jak bys reagovala? Co bys cítila? A budeš mít hned jasněji. :-)
Trápíš se dopředu zbytečně něčím, co s největší pravděpodobností nenastane a tím se jen vysiluješ...

Pajko,nikam jsem na psychoterapii nedocházela,vidíš, ani mě to vlastně nikdy nenapadlo. Snažím se hledat podporu v knihách, které se zabývají řešením podobných problémů /oblíbila jsem si autora Tomáše Nováka/.Moc se mi to ale, jak vidíš, nedaří. A právě píšeš, že sis ani nemyslela, jak budeš přecitlivělá v tom období, kdy jsi prožívala odchod dětí,právě toho období se navíc bojím, aby se mé nepříjemné stavy nerozvinuly ještě více. Tyto pocity mě začnou doprovázet i v momentě, když se mi třeba ozve někdo docela blízký, že přijde na návštěvu.A to se vnitřně těším, ale zároveň bojím a říkám si,co když mně třeba v tu dobu se objeví ty moje stavy.