Panická porucha 5

Dnes jsem četl, že včera museli odstavit letadlo z Británie do USA kvůli jedné cestující, která se začala chovat podivně a začala panikařit. To zase budeme poutat zvýšenou pozornost, zvláště v Británii:) ...

Renča: Přestal jsem sportovat hlavně kvůli tomu, že na vysoké jsem na to neměl vůbec čas a nebyly na to podmínky. Také to souvisí s tou mojí sociální fóbií, která mi ještě více "oslazuje" panickou poruchu a člověk pak nemůže dělat nic. Rád bych se do sportu zase zapojil, ale mám dost velké obavy se někam zapojit. Mimo jiné tenis jsem hrál dost dobře.

Danuško, jaké AD bereš?

Někdo se tady ptal na vedlejší účinky AD,VĚTŠINOU TO BÝVAJÍ BOLESTI HLAVY,NEVOLNOST,NECHUTENSTVÍ NEBO NAOPAK ZVÝŠENÁ CHUT K JÍDLU,TŘES,POTÍŽE S ,MOČENÍM,ODDÁLENÍ NEBO ABSENCE ORGASMU,to bych řekla,že je tak asi nejčastější,jo a ještě může být taky nespavost,nesoustředěnost je toho docela dost jako na každým příbalovým letáku u jakýchkoliv jiných léků.ALE JE NUTNÝ PODOTKNOUT,ŽE SE JEDNÁ VĚTŠINOU O PRVNÍ DNY UŽÍVÁNÍ,ZHRUBA PO 14DNECH,VEDLEJŠÍ ÚČINKY VĚTŠINOU VYMIZEJ,ANEBO JSOU VELICE MINIMÁLNÍ.Já konkrétně jsem měla na začátku užívání nevolnost a nechutenství a ještě oddálení orgasmu,nic zas tak dramatickýho to nebylo a potíže mi ustoupily tak do 3neděl,ta snížená chut k jídlu mi docela zůstala,ale to mi nevadí,alespon se nepřežírám.

Souhlas s MARTINEM,nechcem nikomu vnucovat AD ANI JE VYCHVALOVAT NÁM PROSTĚ POMOHLY,to je všechno.Je na každym jakou cestu si zvolí,nikdo nikomu nic vnucovat nemůže,protože jsme každej jinej,to napsala i Pajka.Jinak hezkej podvečer všem.

O sociální fobii se rozhodně nejedná, mám hodného muže, jsme dobře finančně zajištěni, děti na tuto dobu jedničkové -obě studují VŠ.Ale před pár lety mi těžce onemocněl tatínek, v toto období jsme se stěhovali do nového domu a manžel byl vyslán dlouhodobě na služebku.Od té doby to mám.Nemůžu se s tím stavem vyrovnat,a nejde mi to nepřipouštět si to.A právě to mě nejvíc ubíjí, že nemám důvod mít takovéto stavy.Dělá mi to třeba i když něco vyřizuji na úřadech.Hm,je to opravdu nepříjemné.

Dano, najeď si na stránky www.lundbeck.cz tam v sekci pro veřejnost najdeš výtah z brožurky o panické poruše. Tvé potíže jsou agorafobické a nejlepší a nejefektnější boj je pomalounku ale vytrvale do toho nepříjemného prostředí vcházet, říká se tomu expozice, strach postupně ustoupí a Ty nakonec budeš na sebe ještě hrdá, získáš ztracené sebevědomí i sebedůvěru. Je potřeba se za úspěchy odměňovat!!! agorafobii je k přehrátí dobrý dokument na www.diagnozy.cz. Přeju Ti, abys zabojovala, nic se Ti nestane, neboj, přežiješ každý nákup!!!

Není to spíš sociální fobie?

Prosím o radu,mám pocity úzkosti, tak jak Jindřiška, i já mám obavy jít nakoupit, vždy mě začne polévat horko, nastoupí závratě,těžko se mi dýchá .Už dopředu vím, že to nastane.A k tomu se přidá i takové mrskání u srdce, nevím, jestli to je aritmie.Beru slabé AD, jinak se cítím v poho, ale tohle mě ničí.Zrovna se mi to stalo před hodinou, to divné mrskání mám dosud.Vyšetření bez nálezu.Prosím, měl někdo takové potíže a jak se jich zbavil? Díky a přeji bezva den .

Nevím, chodím se už fakt dlouho, ale málokdy se tu stalo, že by někdo něco vychvaloval anebo hanobil, nevnímám to tak. Z mého pohledu se jedná o výměnu názorů, pohledů a především osobních zkušeností, které když si člověk poskládá, dostane informaci o tom, že neexistuje universální řešení a taky že se typově, příznaky, způsobem terapie blíží tomu nebo onomu účastníkovi diskuse. Osobně o konkrétních lécích píšu nerada právě proto, aby to někdo nevzal jako model, stejně mě nezajímá, co kdo konkrétně a jak dlouho, případně s jakým efektem užívá.
Nikdy jsem nenapsala jaké léky by kdo měl nebo neměl brát, tohle by mi připadalo jako velmi nebezpečná hra. Mám jen vždy radost, když kdokoliv, kdo sem píše, najde ten svůj klíč a je jedno, jestli je jím lék bez ohledu na jeho složení anebo terapie, podstatné je, že je tomu člověku lépe.

:)
Jeste k tomu vychvalovani AD - ja si myslim ze je vychavaluji ti kterim pomohli, stejne tak jako AX vychavluji ti kteri jim pomohli. Naprosto souhlsim ze je jedno co komu hlavne ze POMUZE...

Vedlejsi ucinky muzou byt naprosto hnusne u cehokoli - vcetne ANTIbiotik :)))

Tak si uzjiste slunicka :D

Nejsem v tomto tématu informovaná.Jaké může , nebo většinou má AD vedlejší účinky?

Renčo,v něčem s těmi doktory máš možná pravdu,je to taky o tom mít kvalitního a chápavýho psychiatra na kterýho pochopitelně každej asi nenarazí,ale neměla bys už automaticky k doktorům přistupovat z myšlenkou,že z Tebe hned udělaji hypochondra,mě osobně se to zatím nestalo asi jsem měla v tomhle ohledu na doktory štěstí.Ale nenechte se tímhle odradit nelze všechny doktory házet do jednoho pytle.Dobrej psychoterapeut je pro nás popravdová spása naučí jak dýchat uvolnit se relexovat ahlavně nebát se vlastního strachu,mě to pomohlo snad víc než AD.AD jsou dobrý,ale nejsou všemocný,přestat bát se vlastních negativních emocí ,nám pomůže právě psychoterapie nejvíc,jen se TO MUSÍ ZKUSIT.

Ještě něco - moc se mi nelíbí, že se tady pořád Ad vychvalují až do nebe..přece každému nemusí vyhovovat, nejsou žádným "všelékem" a taky si myslím, že doktoří je předepisují dost lehkomyslně..mám špatné zkušenosti s mojí kamarádkou, ale nechci tady nikoho strašit, proto to nebudu rozebírat.

Zdravím všechny! Už se zase probírají AD versus anxiolytika...myslím, že je to opravdu každého věc, každý ať si vybere, co právě jemu vyhovuje. Mně např. vyhovují anx., proto občas sáhnu po lexaurinu a nemyslím si, že je to horší než pravidelně brát ad. Záleží na každém, pro co se rozhodně, co si vybere. Nehledě na to, že spousta lidí tady na chatu, co berou Ad, mají stejné potíže jako ti, kteří ad neberou, to je pro mě důležitý poznatek. Pajka a Judita např. chodí obě normálně do práce, normálně fungují, to znamená, že nijak neživoří. Já např. mám úzkosti vlastně celý život, od dětství a funguju taky normálně, až na období cca před 7 lety, kdy jsem se bála chodit sama do obchodů, protože jsem měla denně záchvaty tach. Od těchto problémů mi pomohly prášky na srdce a anx., nikoliv AD, momentálně se cítím téměř zdravá.
Takže ať si každý zvolí pro sebe tu "svoji cestu", kterou se rozhodne v léčbě jít, jsme dospělí lidi. U mně to byly anx. a psychoterapie.
Přeju všem krásný a pohodový letní den!

JO, to je další problém, doktoři pak udělaj z člověka hypochondra, ne-li simulanta, že jen nechce do práce. A to pak člověka totálně srazí na kolena, takovýhle přístup, popř. neznalost.

Dášendo, je to přesně tak. Když mi propukla, vlastně neexistovala, takže ji tak dlouho ani nemůžu mít! Že ji neznají starší doktoři mě nepřekvapuje, ale když jsem ten termín zmínila před mladičkým urologem a on měl v očích jeden velký otazník a musela jsem mu vysvětlit, o co jde, dost mě to překvapilo. Čekala bych ji alespoň v moderní psychiatrii, která je součást studia medicíny. Asi chyběl, když ji probírali.
Často přemýšlím, jaký vliv by na můj život mělo, kdyby popis poruchy i její terapie existoval už tehdy...

Pajko,tak to už musíš mít hodně zkušeností opravdu za ta léta,dřív to asi bylo horší v tom, že termín PP prakticky ještě neexistoval a vlastně do dnešních dnů je tahle choroba zahalená něčím tajemným,i když přece jen pokrok ve zdravotnictví udělal za ty léta významnej skok,tak někteří lékaři pořádně ani nevědí co termín PPvlastně znamená s tím jsem se už párkrát setkala.Taky už nejsem žádná mladice je mi 38let,nemám asi s tím tolik zkušeností jak za ty léta ty,já tím trpím přes 2roky,ale ta nemoc mě zajímá taky už jsem nastudovala K PP hodně materiálů,až mi můj muž nadává at to pořád nepitvám.A ještě pro ostatní kteří tady píšou jak je tahle nemoc omezuje natolik,že se bojí všeho a všech.LIDI NENECHÁVEJTE TO TAK ,BĚŽTE K ODBORNÍKOVI A DOVOLTE MU ABY SE VÁM POKUSIL POMOCT,TOHLE UŽ SAMI NEZVLÁDNETE NEBOJTE SE AJDĚTE DO TOHO A BUDETE NORMÁLNĚ ŽÍT.DRŽÍM VŠEM PALCE

Mimo jiné - počet sebevražd je vyšší u chlapů :-)! To je právě asi důsledek toho, že chlapi se stydí se s tím léčit. Michale, přestal jsi sportovat kvůli PP? Mě právě sport drží hodně nad vodou. Endorfíny, člověk odpočine mozku. A naopak čím víc si unavím tělo, tím líp. Nejlíp se cejtím, když přijdu hotová z posilky nebo z tenisovýho kurtu. Vím, že kdybych to neudělala mozek by akorát šrotoval a i tělo by se cejtilo blbě. Zkrátka bych bez pohybu nemohla fungovat. Je to ale itím, že jsem docela hyperenergická a v práci docela záhul na mozek. Takže jsem naštěstí fyzičku ani svaly neztratila (spíš naopak), ale spíš jsem víc unavená duševně. Častěji jsem mimo, blbě se soustředím, hodně mě unavuje koukání do PC. Někdo tu psal, že AD ho neztlumili, naopak se mu opět vrátila soustředěnost. Tak přesně tohle potřebuju!

Jitko Č, ale já nijak nezpopchybňuju, cos napsala. Měla jsem podobně silnou vazbu na maminku i své blízké a u ní jsem se vždycky zklidnila. Chtěla jsem tím zdůraznit, že tahle pomoc nemá co dělat s chemií = lékovou terapií, ale s nastavením psychiky, kterou správná psychoterapie dokáže přenastavit tak, aby si člověk dokázal navodit uklidnění i bez druhých a to je asi to nejtěžší na celém uzdravování... A taky jsem si nad Tvým příspěvkem uvědomila, že jsem se naštěstí nikdy během potíží nedostala až do fáze pohotovost, léčebna, neschopenka. A tak mě napadá, že mám možná nějakou lehčí formu a snesitelnější projevy, než mnozí, kteří sem píší. Pořádně a na delší dobu jsem se sesypala až před 5 lety, když mi děti vylétly z hnízda, ale ani to jsem se nezastavila a nepřestala pracovat a rvát se. Myslím, že u mě funguje jako motor pud sebezáchovy a chuť být se svými nejbližšími. Byla jsem sama na 3 děti a to se i matka nepanikářka zamýšlí nad nmožností, že by osiřely a má tendeci věci zařídit tak, aby přežily, kdyby se to stalo. Byl to dobrý trénink, ale současně mě to svým způsobem vyčerpalo. Když dospěly, najednou jsem nevěděla jak dál, pak jsem taky našla tento chat a ten mi velice pomohl ke zorientování, pochopení mnohých souvislostí i poznání moc fajn lidí.
Nepíšeš nic o psychoterapii, chodíš k někomu? Mě docela zarazilo, že máš i přes ty léky relativně často ataky, musí Tě to velice vyčerpávat. Taky mi nejvíc vadí a dominují pocity neskutečna. Mně těhotenství prospěla, první mě vyloženě vrátilo po drsné zkušenosti a sesypanosti zpátky do života, ale člověk to nějak cítí sám, jestli má anebo nemá do toho jít. Fakt je, že v šestinedělí jsem na psychice vždy vnímala negativní vliv hormonálního přelaďování, ale skutečnost, že je potřeba se o děti postarat mě vždycky nakopla, abych se udržela v kondici. Mateřství byl pro mě tak úžasný stav, že jsem si ho opravdu vždy užila a jestli jsem tehdy měla problémy, tak jsou zapomenuty a překryty hezkými vzpomínkami i nostalgií, že už si to nezopakuju. Jestli jsem to pochopila správně, už jedno dítko máš? Pak tušíš, jak mateřství zvládáš. Zastavení laktace bych se bála nejmíň. Vaše i moje generace byla kojena relativně krátce a nemám dojem, že jsme hůře zdravotně vybaveni.