Panická porucha 5

Jendo, tos řekl kamarádovi náhodou dobře :-)) Mohlo by se zdát, že při vysazování jde o psychickou záležitost, ale já se jinak cítím poměrně dobře, občas motání hlavy, ale tomu už nepřikládám význam, tak si říkám, jestli to nemá nějakou souvislost s látkami v AD obsaženými

Jendo, tos vystihl hezky: Moje PP je taky workoholička, kam se na ni se svou činorodostí hrabu! :-)

Hanko, u PP je velký úspěch, když člověk napíše, že je to lepší. A nepřestávej věřit, že bude pořád líp, až nakonečc dobře. Jenže to jde strašně pomalounku... Vydrž!

A ještě něco: mám zkušenost, že když PP neoznačuju hanlivými výrazy, je snesitelnější. říkám jí důvěrně "kamarádka", nakonec od 13 let nemám nikoho, kdo by mi byl věrnější... :-) a pak, ať se mi to líbí nebo ne: ona není žádný vetřelec, ale je to kus mého slabého ustrašeného fobického atakujícího já... mé třesavky, úzkosti, neskutečna, je prostě často k zešílení...

P.S. Včera jsem jela z práce busem. Nebyla jsem v pohodě, ale to právě agorka vystrčila růžky a mně např.nevadí být uvnitř dopravních prostedků, mě děsí ty přesuny a přechody a ještě k tomu můj přechod :-)... a taky čekání na zastávce, ve frontě, i v čekárně, třebaže je to místnost určená k čekání, mně je nepříjemná, kdekoliv... akže, když přijel autobus a byla jsem uvnitř, úzkost markantně poklesla a ze zastávky domů už to šlo v klidu jako po másle. Vždycky, když se moje expozice překulí do druhé poloviny, návratové, řekla bych, výrazně se mi uleví. No, jen tak na okraj, jak je variabilní pro každého z nás... Nevadí mi chůze, ale potřebuju takové zachytné azylové bodíky, kam prchnout. Ano, mé racionální já přichází hned s otázkou: "a před kým?" a taky si hned odpovím: "já vím, že před sebou..." a přesto to nic nemění na tom, že mě to potká zase... tož tak
Slovácko den jasný jak ... facka asi :-)

Ahojky Eduš. To víš, že se ti zeptám, ale jinak není co závidět. Vidím ho párkrát za rok, bo furt nemá čas. Učí na fakultě, je nějaký šéflékař něčeho a furt lítá po světě na nějaký kongresy. Naposledy byl tuším v HongKongu, nebo kde. Jsem mu říkal: tady žije 10 miliónů lidí, všichni mají srdce a ty musíš letět do HongKongu aby ses o něm něco dozvěděl? Jj, byl jsem drsňák.:-))
A nemy slíš, že při vysazování AD je to spíš psychický? Každý je asi trochu napnutý, jak to bude dál bez léků, možná že tam je příčina. Ale pokusím se ho dohnat, slibuju.

Deino, Bára je z Břeclavska, možná jste sousedky :-)

Jendo, nemohl by ses zeptat svého kamaráda kardiologa, jestli mohou mít ES souvislost s užíváním AD? Pokud totiž začnu vysazovat, tak se mi ES zhorší, ale nevím, jestli to není jen náhoda.

Jendo, ty se máš, taky bych chtěla mít kamaráda kardiologa :-)
S těma ES mi taky zatím všichni doktoři řekli, že je to nevýznamné a když vidím, kolik nás tady je s ES, tak to asi tak opravdu bude.
Jinak vás zase nestíhám číst :-(

AHOJ VŠEM A PĚKNÉ CHLADNÉ DOPOLEDNE :))

Hanko,to jsi tu na správné adrese:))záludnost panických stavů tkví právě v tom ,že nás přepadnou naprosto neočekávaně i když se zrovna cítíme v pohodě a nemáme k panice sebemenší důvod.Právě tahle skutečnost mě na PP vadila a vadí ,protože člověk nikdy neodhadne kdy a kde se mu udělá zle:(
Můžu Tě ubezpečit,že nás je tu víc maminek s malýma dětma,co musíme čelit týhle pitomý nemocio to víc je to těžší,s panikou bojovat,ale dá se to.Někdy je to vyčerpávající ,když je Ti zle jsi jen sama s dětmi ,manžel v práci,co pak?Známe to vidťe Ditušo a Edušo?Já sama mám dvouletou dceru a snad to nejhorší za sebou ,doufám.Léčím se AD púl rokua jsem celkem v pohodě,ale samozřejmě jsem si zažila i moc ošklivý časy,jako všichni tady.Vím ,že s dvojčaty je to určitě dvojnásobně vysilující.Musíš věřit ,že bude líp a ono určitě bude ,uvidíš,ale musíš mít ještě s AD trpělivost ,měsíc léčby je ještě málo,mě to trvalo tak 3měs.než jsem se začala cítit výrazně líp.Přeju hodně síly a zas napiš :))

Míšo,oslava se vydařila babí byla dojatá.Blo nás 20 ve 2+1 u maminky,takže to byl hukot :))
Jinak moje divočanda by se s tím Tvým kvítkem báječně doplňovali:))
v sobotu ráno při snídani na sebe Anča napatlala celou kostku másla ,blejskala se jak psí k....:))umatlala židle ,mě no hrůza .Je to prostě malý čuňas :))
Tvůj přítel Míšo je moc hodný,když Ti udělal radost tak pěkným dárkem:))
TAK PŘEJU VŠEM POHODOVÝ DEN A JÁ VYRÁŽÍM NA NÁKUP:))

Krásné ráno všem.
Teda DEINO, děkuju pěkně. Jsem polichocen, až se z toho červenám:-)). Nic si z toho nedělej, já jsem čech, ale pár let jsem byl v Košicích na vysoký, teda než mě vylili:-)) Takže vím jaký to je žít v "cizí" zemi:-)). Jo panečku, to byly nejlepší léta mýho života. Byl jsem mladej a blbej, PP mě ještě netrápila a život byl super. No jo, prostě jednou jsi dole, jednou nahoře. Nebo stokrát dole a jednou nahoře???:-)))
HANKO, to tvoje "je mi furt blbě" je asi nejlepší definice PP, kterou jsem slyšel. Jak ses možná dočetla, tahle Potvora je zákeřná v tom, že udeří kdykoliv. Uprostřed noci když sladce spíš, ráno, večer tý je to fuk. Maká 24 hodin denně. U mě to funguje tak, že když mám nějaký náročný období, třeba zkoušky, služební cesty apod. Tak to zvládnu jakž takž dobře. A když je po všem a přijde to uvolnění a já bych se mohl radovat z plodů své usilovné práce, tak chodím s vytřeštěnýma očima a přemýšlím, jestli dožiju večera. Nevím jaká AD bereš, ale nezapomínej, že obecně účinek nastupuje tak po 3 týdnech a plný účinek můžou dosáhnout až po 3 měsících. Takže tě vlastně čekají ještě 2 měsíce, kdy se může zlepšovat a zlepšovat.

Terezko, no víš, je to náhoda. Psávala sem kdysi jedna Slovenka, která je už 4 roky taky v Londýně a žije shodou okolností v rodině psychterapeuta. Napiš mi na jap.ka"seznam.cz a já Tě s ní zkusím zkontaktovat. Možná, že by Ti mohla pomoci dostat se k odborníkovi.

Ahoj lidičky, jsem tady poprvé, na doporučení zkušenějších. Sice jsem se snažila listovat ve vašich příspěvcích, ale přesto se s váma podělím o svůj problém, s dovolením, dík. Mám dvouleté dvojčátka a takže dvojnásobná radost, ale taky dvojnásobná startost. Chci tím jen říct, že až tolik volného času na přemýšlení o sobě samé nemám. Nicméně je mi furt BLBĚ. A vlastně nevím z čeho. Mám "všechno", měla bych být šťatná, ale nějaká "svině" v mém těle mi v tom brání. Mám klasické příznaky panické úzkosti, to asi tady rozebírat nemusím. Ale nenašla jsem konkrétní situace, kdy to přichází. Prostě kdykoliv, kdekoliv, za jakýchkoliv podmínek. Není to z něčeho, aspoň jsem nic nenašla. Asi přes měsíc se léčím. Beru AD, no je to lepší, ale i tak je mi zle denně, ikdyž ne stále. Díky za vykecání, ale budu ráda za vaše poznatky a zkušenosti. Hezký den, pa

Dobre rano....JENDO,to mel byt kompliment,mas moc hezkou cestinu a uzasny pohodovy styl psani,ja jen,ze mi to prislo neobvykle,to vis ja jsem z Jizni Moravy a tady se mluvi vselijak:-)))).Ja jsem jeste k tomu Slovenka,ale gympl jsem delala cely v cestine,takze dobre...byla jsem hrozny "srotak",ani nevim proc,proste me skola bavila:-)
BARO,kocka a chuvicka:-))),ale super,rozumim ti,u nas doma vladne pes,vsechny nas ma omotane kolem prstu:-)
LUCIE,dekuji za tve prispevky....
PAJKO,tak uz dosla kruta zima aj na nas,brrrrrrr:-(

Ahoj,
Míšo děkuji za optání. Daří se mi pořád stejně.

Ahojte všichni po ránu, podle toho, co čtu, vidím, že řada z Vás jste "noční ptáci". Strašně se mi líbí, když někdo do těch našich bolístek napíše něco humorného ....
LUCKO, PAJKO, mladá půjde do školy asi až ve středu, protože její spolusedící teď není ve škole a právě přijde až v tu středu.
Takže znáte to, to ji okamžitě rozhodilo, a vidím, že je celá nesvá. Takže Vám poreferuju až ve středu.
EDUŠO, začínám tak trochu chápat Tvoji mamku, to co se u ní začalo ozývat, když jsi měla problémy. Myslela jsem, že v tu neděli, kdy jsem se složila, to bylo jen chvilkový, ale asi není ..... Nicméně před rodinou se tvářím statečně. Jak jsi psala, mamka je vždycky ta silná, která to musí zvládnout, vyposlechnout problémy, poradit, zasmát se, prostě musíme to vydržet a podržet všechny ostatní. Do toho problémy druhých v práci, protože mám pod sebou dost lidí /samozřejmě pracovně/, takže jsem ráda, když do pátku vydržím, to máme zkoušku se sborem, kam chodím zpívat, a tam se vždycky perfektně odreaguju, protože je tam perfektní sestava lidí. Zatím ahojky a přeji Vám postupně hezký den.

Pajka:

Ja vim, ja vim, siroky pojem. Moje priznaky jsou bolest u srdce, a hlavne pocit, ze potrebuju na zachod (teda curat, ehm...), pokud vim, ze v blizkosti neni zachod nebo nevim, kde je. Hlavne v dopravnich prostredcich. Je to docela sranda. Nez jsem zjistila co a jak a nasadila citalec, bylo to opravdu spatny...

Ale hlavne, asi jsem to spatne napsala. Strasne rada bych terapii, psychologa, psychitra, COKOLIV. Ale tady v UK se k tomu neni snadny dostat. A ja se rozhodne nechci "vzdat" zivota tady, jen protoze jsem "nemocna". Mam se tu dobre, mam praci, mam pritele... mela bych bejt vlastne stastna... Ale nejsem...

A protoze nemam zadnou terapii, obcas se na to citim bejt sama a to moc nepridava. Jsem moc rada, ze jsem vas nasla. Jde jen o to, slyset pozitivni slova a vedet, ze v tom clovek neni sam.

Uz jsem zalozila i tema, jestli nekdo nezna psychologa v Londyne. Boze, co ja bych za to dala. Ne ze bych se cejtila zase tak spatne, ale strasne rada bych si s nekym popovidala...

Terez, xxx

Jenda:

Diky moc za pozitivni sluvka :o) ver nebo ne, trosku to pomohlo. Vlastne mi to trosku pripomnelo muj vlastni zpusob, jak s tim bojovat.

A trapeni, to je taky muj problem, bylo mi sdeleno, ze jsem uzkostna osoba, takze pocitam, ze pulku toho, jak se cejtim, si vlastne pusobim sama. Ale citalek nebo cokoliv pomaha, ze se s tim da bojovat. Ale kdyz se to zhorsi, uzkostne myslenky se vraci, obcas, snazim se tomu nepodavat...

A hned jsem radsi, kdyz vim, ze me na tom chodniku nenechaji :o)))))

Diky, xxx

Lucie, dobrý příspěvek. Občas všichni potřebujeme kvalitně argumentačně seřvat :-)

Jiři, mě taky zajímá, co Tvá dcera...

Báro, to by mě asi nenapadlo, ale díky, zasmála jsem se. Když si představím Tvého muže veterináře, jak spolupracuje a ťuká si na čelo ... :-)))

Jitko B, to, že maminka vždycky zůstala klidná je plus a důkaz, že ví, o co jde. Horší by byla maminka, která by byla hned, třebaže láskyplně, vyděšená. A mám pravdu, že je to psychika nebo ne?

Terezko, neuróza je široký pojem. Když nechceš terapeuta (nepíšeš, kde v zahraničí žiješ), snad by sis mohla nastudovat pár technik, které vedou k uvolnění, relaxaci. Na internetu je spousta rad. Podzim snáší spousta lidí hodně špatně, určitě je to přechodné, ale stejně bych se poradila s odborníkem, třeba i na dálku...

Ibri, ahoj !!! :-) Ty sis našla teda téma, přímo škrkavčí...
U nás v práci je to, řekla bych, v pořádku. Při tolika lidech je asi normální, že se občas něco přihodí, že všichni nejsou stoprocentně zdraví. Ten chlapec loni údajně nebyla sebevražda, ale nebezpečná sexuální praktika.
Měli jsme pejska Agátku, byl to briard, obr..., tak dobromyslné, něžné a láskyplné zvíře a ani po 9 měsících od jejího odchodu mě nepřešel bolestný stesk... Bylo to mé čtvrté dítě, nejbezbrannější...

Já vás musím trochu na dobrou noc uklidnit,dušičky rozklepané,ach jo, jak dobře to znám. Přemýšlím o těch arytmiích,co je u nás panikáříků dřív,arytmie a z ní vyvolaná ataka,nebo probíhající panika,tudíž přecitlivělý organismus a vnímání jakékoliv nepravidelnosti organismu,kterou zdravý člověk vůbec neregistruje? Nevím,lepší je se tím nezabývat,kdysi jsem tenhle svůj problém vlastního umírání několikrát za den,kdy mi nechtělo srdce pracovat tak jak jsem chtěla já,řešila s jedním kamarádem doktorem,podotýkám,že chirurgem tzv.ranařem a dostala jsem takový kapky,že ten křik slyším ještě dnes. Ale miláčkové,ono to vážně zabralo a já se tím od té doby nezabývám! A co řval? Srdce, děvenko vydrží takové věci,o kterých se nám ani nezdá a pokud mu nedopřeješ několik let zbytečnýho stresu a ono si prostě z různých důvodů přeleje tu krev pomaleji nebo rychleji,nic to neznamená! A nebo jsi moje zlatá,hodně najedená,na arytmie není nic horšího než zvětšený žaludek a což teprve až budeš těhotná,to břicho bude srdíčku vadit a arytmií bude habaděj/a měl pravdu/ a řval asi 10 minut, nakonec mi oznámil,že až budu mít jednou opravdu problémy se srdcem,to srdce bude tiché a nebude se k tomu hlásit,jako by se stydělo,že tě zradilo,budeš se potit a mít bolesti všude jinde,jen ne tam co tak neúnavně bije!! A tak já tomu všemu od té doby věřím,byla to léčba šokem a zabrala! Tak dobrou noc a úsměv!
Jiřinko,jak zvládla malá školu?

No Terezko, to máš dost těžký. V zásadě vzato si tady nikdo moc neví rady co a jak. Všichni s tím válčíme jak umíme. Co můžu říct za sebe, taky jsem bral Citalek před pár lety a můžu říct, že jsem s ním byl jakž takž v pohodě, ale všechny potíže nezmizely jako kouzlem. Ale bylo to lepší a teď přemýšlím, že se k němu zase asi vrátím. Já nevím, ale možná by ses neměla těmi problémy tolik trápit. Že se to zhoršilo, to může mít spoustu příčin. Možná je to počasím, podzim většinu z nás trošku drtí. Možná na tebe jen leze nějakej bacílek. Nebo možná toho vína bylo trošku víc než trošku:-)). Nevím jak je to u tebe, ale u mě to přichází v takových obdobích. Pár týdnů líp, pár týdnů hůř. Ono se to zase uklidní a ustálí. U mě to tak je vždycky.
Já se procházím pryč od lidí, když mi je úzko. Strčím si do uší sluchátka a nechám si vyrazit oči z hlavy a chodím. To mě uklidňuje. Zaměstnávám hlavu, abych nemyslel na to co mi zrovna všechno je. Někdy si myslím, že už to dál nepůjde, ale ono to vždycky jde. A čím horšíma věcma musím projít tím líp. Potom si říkám vydržel jsi tohle, vydržel jsi támhle to, tak vydržíš i všechno ostatní. Funguje to docela dobře. Necejtím se dobře, ale vydržím to a přijdou potom i lepší chvilky.
Tak nevím, je tohle pozitivní? Asi moc ne, ale snad to pochopíš. Přeju ti hodně vůle, protože o vůli je to hlavně. Měj se v cizině pěkně a ničeho se neboj, i kdyby se stalo něco strašnýho, na chodníku tě ležet nenechají:-))).