Panická porucha 5

Mě uklidňuje třeba začít si podle abecedy říkat názvy aut, herců, čehokoli, ale taky ne 100% . Dostala jsem remood a oxazepam, tak uvidím. Jdu přemýšlet proč nechci umřít, to mě fakt dostalo.

Ahoj, já se taky bohužel neumím uklidnit slovy, že chcípnu nebo že sebou švihnu! Protože se toho bojím a určitě s tím nejsem smířená! Jednou jsme na terapii rozebírali strach ze smrti a musím říci, že tak vyřízená jsem po terapii nikdy nebyla. Je to fakt hnusný, když se vás někdo zaptá

Ahojte, pročítám Vás pročítám...jsem pořád s váma, ale radit neumím:-( Nevím si rady ani sama se sebou:-) Tak jen abyste věděli, že na Vás myslím. Ditule, taky moc nepíšeš...Eviku, jak to jde?
Marie, měla jsem přesně takové stavy jak popisuješ + to, že mi třeba problikávaly písmenka, nemohla jsem se podívat na žádný text, pak se mi třeba stalo, že jsem vůbec neviděla vlevo...periferně tam byla prostě tma...taky jsem byla přesvědčená, že to musí být nádor...ale byla to "jen" migréna. Tady této se říká opthalmo migréna nebo migréna s auro. Hodně info jsem o tom našla na www.bolestihlavy.cz
Mili...to počítání velých čísel...to je přesně moje praktika:-)
Jinak jsem taky zkoušela něco ve smyslu...no tak sebou švihnu, no a co...ale nějak mě to neuklidňuje:-( Ale naštěstí od té doby co mám AD...jsou tyto stavy minimální, proti tomu co bylo dřív.
Jinak vám všem přeji hezký pohodový víkend.

Jeste k Mili... to co provadim neni odevzdany postoj u paniky. My panikari tihneme na preziti a na zivote vic nez na cemkoli jinem (v te chvili) a dostat se do stavu ze to nejene reknu "ze chcipnu" ale take tak myslim da hodne casu... proste naproste smireni.

Zivot je bohuzel jedna velka nejstota, radsi na to myslim jen pri panice a jinak se snazim zit.

Ahojte, kdyz se tady tak ted rozebiraji techniky na odvraceni ataky, tak ted jsem si vzpomel na vec kterou praktikuju ob noc (pac za mnou PP prichazi uz temer jen ve spanku).

Poznam to podle toho ze nejak divne slysim srdce a hned pres mne zacne lozit vlna zimy a vedra a pak staci jedine dve myslenky 1. TO UZ ZNAM, 2. JDI DO **** a :) spim dal.

:)

Minulý týden jsem se tady mihla po mém prvním objevení této diskuze. Poctivě jsem si přečetla příspěvky alespoň několik týdnů zpět a opravdu hodně věcí jsem pochopila a přehodnotila. Děkuji všem za rady. PP mám 15 let, od r.2000 se léčím přerušovaně Seropramem, teď jsem druhý rok bez AD. Vysadila jsem je po 1,5 roku užívání, protože jsem se cítila zdravá, seropram na mě působil úžasně. Pak přišla manželská krize, kterou jsem paradoxně prožívala bez PP. V té chvíli mě nezajímal můj zdravotní stav, jestli mám závrať nebo se třesu. Byla jsem odhodlaná změnit svůj život a na PP jsem si ani nevzpomněla. Když všechno skončilo, prožitý stres si začal vybírat svoji daň. Od letošního května se mi opět začala vracet PP, zažila jsem pár opravdových "chuťovek",ale jsou i dny , kdy jsem v pohodě, ale dám na vaše rady a začnu znovu, kde jsem skončila.
Musím ještě napsat, že (neurazte se) jsem se u vašich příspěvků někdy i pobavila. Martinův odevzdaný postoj při panice - buď to přežiju nebo chcípnu - budu od teď praktikovat. A jedna pisatelka mě úplně dostala popisováním jízdy v autobuse, kdy se v návalu nějvětšího zoufalství začala osvěžovat vodou z rozprašovače. Je neuvěřitelné, co jsme schopni vymyslet.
Já mám při záchvatu osvědčené bonbony Airwawes nebo Halls, čím silnějí, tím lepší. Zaprvé se zabavíte rozbalováním (a s třesoucíma se rukama je to fuška) a zadruhé vám opravdu pomůžou pořádně se rozdýchat. V autobuse mi psycholožka poradila zaměřovat se na tváře spolucestujících a v duchu si je třeba porovnávat nebo se je snažit co nejpodrobněji popsat. Ale hlavně nenápadně, aby si to spolucetující špatně nevyložili! A nebo je dobré počítat. Začnete třeba číslem 837 a budete postupně odečítat číslo 24 až k nule. Kdo jede delší trasu, může zkusit i tisíce.
To bylo jenom trošku pro odlehčení.
Mějte se všichni hezky, dáváte mi naději.

Ahojda Marie,
Klikata cara pres zorne pole,to je peknej humac,take s tim bojuju,jednou za cas me to chytne a dostanu z toho takovyho klepaka,no skoda mluvit a nez jsem byla na MR,tak jse zila v presvedceni,ze mam tutove nador na mozku,nebo tak neco.
A stav,ze se mi neco urcite stane mam taky,ale to my vsichni tady.
Vsem krasny vikend bez atak.

Michale, psali sem i lidi, kteří si Seropram nemohli vynachválit a vrátil je do života. Možná Ti nesedl..., možná by Ti stačila jen anxiolytika...Jak na Tebe působí Xanax, když ho bereš? Je to opravdu velice individuální...

Ditko, však já to vím, ale ti nově přichozí asi ne... Jinak bych o tom vůbec přece nepsala. Je mi fakt líto, že se cítíš špatně, cukrovka jsou taky rozhozené hormony, tedy psychika :( Chápu, že se bojíš reprízy, ale jsi chytrá ženská a bojovnice, neměla by ses předem bát, když se to asi nenastane, protože dvakrát nevstoupíš do téže řeky a oproti první zkušenosti už teď víš, jak na ni. Rozhodně při opakovaných útocích člověk nebývá už tak extrémně vyděšený a to hraje pozitivní roli. Taky mi z šedivého nebe hapruje psychika a nejvíc, když se k němu přidá letní dusno, to je vražedné a agorafobie i PP jásají a skotačí :(
Tož se optruj a drž, děvčico! Pusu Julince a pohlazení ukopkanému drobečkovi v bříšku :-)

Michale ja beru jen AD uplne minimalni davky, v praci mam na starosti tym lidi a na statnice se tesim :)

Diky AD jsem mohl potencial sveho mozku smerovat tam kam chci, bez nich jsem myslel jen na smrt.

Já už ,Pajko, dřív psala, že mi není mizerně od PP, aspon teda v tom smyslu,že nemám klasické záchvaty,prostě už to znám, tak se umím posoudit:-))),ale mám dost plnou hlavu všelijakých starostí, do toho mi hrozí těho cukrovka, beru léky na š.,žlázu,hořčík...a líp se necítím...takže když k tomu přičtu naše známé"je mi nejhůř do oběda,navečer jak rybička-téměř" ,obávám se ,že zakrátko přímo k PP namířím. nu a se zkušenostmi z minulého poporodního období se samozřejmě docela bojím reprízy:-((( Avšak přesto sem vždy napíšu pro ostatní, že se to i přes všechna MOŽNÁ negativa musí zkusit, třeba jim zrovna bude v těhot. dobře,jak píšeš.
Dnes od rána byl stres a k tomu venku přesně to světlo-tma:-)))pod mrakem,že jsem měla málem ty naše známé agoraf.motáky a říkala si..proboha, co vlastně venku dělám. Jediným motorkem bylo to, že jsem měla domluveno s kaomškou ,že jdeme s dětmi na hřiště. Pak mě čekala rehabka s mým každodenně bolavým křížem, vaření oběda , žehlení úklid...no znáte to.
Hezký podvečer všem.

Pajka: Ten seropram (AD) mám předepsaný lékařem v dost velkém množství, tak to možná bude i tím.

Michale, mám podobnou zkušenost. Nejsem schopna přijmout léky, které mě tlumí do té míry, že si to uvědomuju a nemohu ten stav změnit. Dnes jsem docela zpitomělá, píchla mě vosa, jsem alergická, tak jsem si včera večer vzala Dithiadem. Sice jsem se krásně prospala, ale dnes jsem jako zpomalený film na duši i těle. Potřebuju asi přirozený stres, o kterém mluvíš, k životu. Taky je pravda, že tyhle reakce a pocity jsou velice individuální, spousta lidí tu psalo, že je Xanax alias Neurol uspává, mě pouze uklidňuje, neotupuje. Po narození třetího dítěte jsem měla psychické problémy způsobené prožitými traumaty, lékař mi předepsal Amitriptylin (tehdy nic moc jiného asi ani nebylo), odpadla jsem po něm a nebyla jsem schopná být maminka na plný úvazek, ani čilá ani bystrá, jakobych měla kocovinu, tak jsem se s problémy porvala nakonec i bez AD. Ale psali sem i lidi (a řekla bych, že jich byla jasná většina), které AD vrátila z pekla psychických potíží zpátky do plnohodnotného života.
A to varování ohledně státnic nemusí taky platit paušálně. Pokud je člověk zvyklý s léky studovat a nijak ho neomezují, zvládne i státnice. Za nebezpečné pokládám vzít cokoliv, co nemám ověřené, experimentovat...

Ahoj
Pročítal jsem trochu starší příspěvky a narazil jsem na to, že tu někdo děláte zanedlouho státnice (Lenka B. a Martin?). Sám jsem tím před rokem úspěšně prošel. Jestli budete chtít mohu podat cenné zkušenosti.
Miss: Fóbie zaháním seropramem a xanaxem už čtvrtý měsíc. Trochu to pomáhá, ale dost to omezuje ve výkonu.
Rada pro budoucí vysokoškoláky: Před státnicema za žádnou cenu neberte léky!
Odůvodnění: Po vysoké jsem pokračoval v doktorském studiu a pomalu jsem začínal užívat léky. Musím říct, že se mi dost ulevilo. To byl pozitivní účinek. Negativní na tom bylo to, že prášky Vám vemou nejenom škodlivý (panický) stres, ale i přirozený ("zdravý") stres. Dost se Vám asi sníží koncentrace. Tak se mi teď stalo, že musím přerušovat studium ze zdravotních důvodů. Prostě jsem nebyl schopen přinutit se k vytvoření semestrální práce.
Berte to jako moji zkušenost, která u Vás vůbec nemusí nastat.
Omlouvám se všem, kterým jsem neodpověděl.

Marie, kdybych žila v Praze a chtěla se vyléčit, šla bych na tuhle adresu (je tam i denní stacionář):

Psychiatrické centrum Praha

Ahojky Všem.Asi v osmnácti jsem prožila svůj první panický záchvat.Tenkrát jsem vůbec netušila o co jde, jen jsem měla pocit, že snad umírám.Po nějaké době jsem zašla za odborníkem, dostala léky a zase bylo fajn.Jenže léčbu jsem vždy přerušila hned, jak se mi ulevilo, protože já s těch léků prostě nemám dobrý pocit.Po šesti letech klidu přišly divné stavy.Občas se stelo, že se mi začalo strácet periferní vidění, přes zorné pole mi ze shora dolů putovala klikatá čára, přes kterou jsem neviděla a po stanách mi vše blikalo.Když ten stav odezněl, následovala pořádná migréna.Tak jsem prošla vyšetřením, ale nic nenašli, prý je to psychické.Pro mě ale začal celkem krušný život, protože ty stavy ve mě vyvolaly strach a tím další ataky PP.Stačí když mi blikne v oku a hned se rozklepu, protože já se toho stavu hrozně bojím. Dneska je to už rok, co se mi to stalo naposledy, ale ve střehu jsem pořád.Strach bez příčiny je u mě na denním pořádku, bušení srdce, stach, že se mi musí něco stát a pocit nereálnosti okolí, to mě potkává dnes a denně.Chci s tím ale bojovat, nechci aby mě to ovládlo úplně, jenže nevím na koho se v Praze obrátit, zda na psychologa nebo rovnou psychiatra.Můžete mi prosím někdo poradit?Jinak jsem moc ráda, že můžu číst Vaše příspěvky, protože člověku fakt pomáhá, když ví, že v tom neni sám.Děkuji a pěkný den.

No, ono zalezi jak komu sedne, nekdo ma 14 dnu boleni bricha a prestane jist. Ja jsem k tomu jeste strasne zival, uplne desne. Ale radis si necti pribalovy letak...

Pajko, beru je dva týdny a vedleší účinky jsou bohužel pořád stejný. Snažím se je nevnímat...ale občas se mi prostě připomenou. Jinak lidičky!! Nebojet es evedlejších příznaků...je to nic proti tomu, že by jste museli tpět pod PP..Opravdu to pomůže a pak vzhůru proti PP V plné síle!!! Jsme optimista!

Ha, Martine, říkáš Cipralex jo, a jen se ti chtělo spát jo...tak to si snad nechám napsat taky (za 14 dnů jdu prvně k psychiatričce). To jsou asi ty nejmíň strašný vedlejší účinky. Mám z toho docela strach, z těch vedlejších účinků, že mi bude víc blbě a častěji, než teď.

K AD, ja mam cipralex a 20 dnu jsem pul hodiny po spolknuti usnial, pak uz nic.