Panická porucha 5

Johane, ani jsem tvůj příspěvek nečetla do konce, protože už první věta mě vytočila, ironii nemusím a navíc jsi mě asi špatně pochopil, co se týče toho vzhledu, ale to by bylo na dlouhý povídání a na to nemám čas.

Jiřino, myslím na tebe.Chápu, jak ti jako mámě musí být.To mi věř.

Víš Helenko, já si pořád říká, že moje dítko je dost mladý a má šanci bojovat. A to právě u ní postrádám. Je pravda, že musela nechat toho, co ji bavilo, co měla ráda, protože problémy s točením hlavy jí neumožňovaly dál hrát na hoboj a na klavír a psychický záchvaty ji oslabovaly fyzicky, to znáte tady asi všichni, takže musela přerušit i břišní tance.
Já Ti rozumím, taky na ní vidím, že nepřijímá novinky, nechce nic měnit, nalákám ji pouze na jídlo, které má ráda, dřív to bývalo naše sluníčko, dokázala nás rozesmát, pobavit. Možná je to i to období puberty, přece je jí jen 15, neví si rady sama se sebou.
Já jí budu pomáhat i nadále, to jsem se jen potřebovala teď vykecat, snažím se s ní mluvit, ale ne na silu, aby neměla pocit, že něco musí. Ale mám pocit, že se v ní projevuje určitá forma sobectví, protože vidí jen sebe a ne nás ostatní. To mě na tom asi mrzí nejvíc.

Edus, pokud nejsi slepa resp. dokazes porozumet tistenemu textu, tak kolegynka namitla, ze "nema na sex lidi" a ze je ze "zapadakova". Takze cela zbyvajici diskuse se vedla v duchu toho, ze v dobe internetu i tyhle veci se daji po siti zaridit nebo dokonce i provozovat. Sam tu potrebu zrovna po internetu bohuzel/bohudiky nemam (i kdyz po pravde obcas naopak nejakou sms napisu, rd si prectu - to nezapiram a par mms je spis naprostou domenou odesilatelek). Existuju proste mezi hodne otevrenymi lidmi a to mi pomohlo se i od PP pomalu odloucit nebo si ji tak nevsimat.

Ale take diky memu oboru vim, co se ve virtualnim prostoru deje a mam k disposici i exaktni marketingove podklady. A i trendy jsou z toho naprosto jasne. Dneska si klepeme na celo asi stejne, jako si klepali nasi prarodice, kdyz nekdo randil po telefonu nebo nabalil slecnu, ktera mu nahodou padla do oka a on si na ni sehnal jeji telefonni cislo.
Ze Ty se zamilovavas a vybiras si partnery podle vzhledu, je jen Tvuj osobni pristup a problem. Me by patnerka jen prevazne podle vzhledu rozhodne nikdy imponovat nemohla. A kvuli vzhledu bych s ni vztah neudrzoval. Na to uz toho mam za sebou dost. A amerikanismy? Nevim, ale naprosta vetsina me prace a korespondence je v anglictine, takze i tahle ceska fora mi ulevuji v potrebe se i vyjadrovat cesky. Takze mozna profesionalni deformace, dam si na to pozor. Tohle forum je plne bolesti, nepochopeni sama sebe, problemu. To vcerejsi tema tu bylo potreba jako vyvetrani v hodne dlouho nevyvetrane a neosvetlene a nevymalovane mistnosti. Pokud zajdes na novy web, tak zjistis, co to dokaze s milym clovekem, co se den dva predtim utapel v depresich a pochybach, udelat. Sex proste k zivotu patri a hodne psychickych poruch muze byt apriori zpusobeno jeho nespravnym nebo nedostatecnym vyuzivanim.
A penize? Kdo je nema, tak je v dnesnim svete flustorovany dvojnasob. At uz sam, nebo pres potreby sve rodiny nebo deti. Dnesni svet proste takhle funguje. Pokud preletis louzi, kam jsme dneska povinni se na nejakou dobu klanet, tak zjistis, ze podle penez mas i dostupnost zdravi, zdravotni pece a delky zivota. Takze uz ne nejdriv zdravi a pak penize, ale dneska je to v prime umere. Ale je fakt, ze s dobrym zdravim si k penezum nakonec vzdycky muzes pomoci. Opacne uz to jde take, ale neni to tak jednoduche. Je mi lito, ze dokazes najit misto pomoci druhym a prehozeni je na jinou veselejsi kolej, jen rozprasovat odmerene odsudky.

Jiřko. Myslím, že jsem na tom stejně jako tvoje dcera. Jsem už třičtvrtě roku bez práce, taky jsem si zvykla být jen doma a nic nedělat, mám příšerné náladičky, které totálně odbourávají všechny v mém okolí...problém je v tom, že mě tento stav ale nevyhovuje, chtěla bych zas chodit do práce, být užitečná, chodit na drb ke kamarádkám...ale já už to nedokážu, prostě mám sebevědomí na nule (protože jsem půl roku vytrvale odepisovala na inzeráty na práci ale každý mě akorát poslal do pr...), připadám si, že na tomhle světě jen vydýchávám kyslík zdravým a užitečným jedincům a že nemám právo žít, moje matka už je ze mě taky nešťastná, jenom se tu válím na gauči u televize, přežírám se a jsem protivná, straním se lidí, nevyjdu vůbec ven...
Asi bych ti doporučila zkoušet s dcerou mluvit dál. V mém případě to už všichni zabalili a jen mě to uvrhlo do ještě větších depresí a uzavřenosti a myšlenkám na smrt. Prostě už nikoho nezajímám. To je hrozný pocit.

Ahoj všem! Tak jsem zpet z Himalájí, bylo to jedno z nejlepších období mýho života. Všechno nám klaplo až podezřele dobře. Počasí skvělé, žádné vážné zdravotní problémy. Fyzicky jsme si sáhli hluboko, ale mozeček dal pokoj. Jsem jen zvědavá, jak dlouho mi ta pohoda vydrží v tomhle depresivním počasí a zavalená prací. Přeji všem co nejpohodovější den a slunce aspoň v duši, když už není venku.

Ahoj všichni po ránu, Helenko, nejsi v tom sama. Ne že bych já sama měla PP, ale dostává mě do toho stadia pomalu ale jistě moje dcera. Snažím se jí pomáhat, hledat cesty, vytvářet podmínky, aby měla možnost pomalu zapadat do kolektivu, do školy. Ona si snad zvykla být doma a nic nedělat, už vím, že jí opravdu až tak dalece není zle /teda aspoň doma vidím, že je to lepší/. Ale když jí donesu sešity na dopsání do školy, tak se na mě podívá takovým pohledem, jako že ji obtěžuju, přitom si píše dopisy, neustále je na počítači a vytváří si nový a nový blogy a já ji nemůžu přitlačit k učení. Neumím křičet, tak se s ní bavím v klidu, bez emocí, ona mi všechno odkývá, hodinu se tváří úplně perfektně, má chuť něco dělat a za hoďku je z ní zase jiný člověk. Zavřená ve své ulitě, těžko proniknutelná, nevím, jest-li na ni mám mluvit, nebo jest-li ji mám nechat být.
Už to těžko snáší i moje druhá dcera, chce jí pomoct, ale ta mladší to svýma náladama odmítá. A pak ta starší má pocit, že ta mladší v něčem nadržuju, nebo že jí uhýbám. Teď když jsem ji vezla do školy, tak mám pocit, že to bere jako samozřejmost, v autě nepromluví, pomalu ani ahoj na rozloučenou. Přitom ví, jak je to pro nás těžký, neustále se uvolňovat ze zaměstnání, vozit ji, jet zpátky do práce, pak zase pro ni jet do školy a tak pořád dokola. Stojí mě to hodně sil, na cestě blázinec, myšlenky mám někde jinde, mezitím se něco musí řešit v práci, já to tak tak stíhám za hoďku objet.
Promiňte, je to děs, chce se mi z toho brečet a nevím, co dělat dál.
Na Fórum jsem se už dostala, ale nevím, kde napsat příspěvek, tak píšu tady. Respektive nemůžu teĎ přemýšlet, mám v hlavě úplný prázdno, tak snad na to časem přijdu.
Dík za vykecání, ne, že by mi bylo líp, ale ani to nechci manželovi říkat, jak se ke mně mladá chová. Ahojky

Musím se připojit do diskuse sex po internetu. Johane, ty se na to fakt díváš s toho chlapskýho pohledu. Jeden čas jsem taky chodila na net a flirtovala tam s chlapama, dokonce jsem se i s mnohými setkala osobně, mooooc dobrá životní zkušenost. Provozovat sex po internetu mi ale dneska připadá prostě dost přízemní a ubohý koníček. Taky jsem to dělala, ale "zmoudřela jsem"... Když jsem pak viděla toho dotyčnýho na fotce nebo dokonce naživo, řekla jsem si, že jsem fakt blázen,proč jsem takovýmu exotovi, který mě ani nepřitahuje, psala o sexu. To mě vyléčilo, protože jsem zjistila, že na internet hezcí a normální kluci asi nechodí, takoví to zřejmě nemají zapotřebí. Johan to sice tady vysvětluje, jak je to super, ale ty jeho názory.... no, každej si udělá obrázek dle svého, že.... Johane, mohla bych vědět, proč používáš pořád ty amerikanismy? Jo a ještě bych ti chtěla říct, že život není o penězích, i když někdo si prostě na to potrpí a lidi posuzuje podle toho, jak moc jsou bohatí a slavní.

Teda lidi, vy tu máte všichni tak dobrou náladu, že skoro nemám odvahu sem vstupovat. Já jsem úplně v pr... Ani jsem ráno nezvládla dojít nakoupit. Došla jsem jen ke dveřím a musela jsem se vrátit, dostala jsem takové bušení srdce, že jsem myslela, že budu mít infarkt. Kromě toho na mě zas přišly tak hrozné depresivní stavy, osamělost, zbytečnost...
PS:Koukáte na Superstar? Včera tam byla dobrá hláška "chtěla bych mít doma plyšového Zbyňka Drdu, abych s ním mohla spinkat". To mě fakt dostalo. To já bych chtěla mít doma plyšového Edu Klezlu...:)

Ahoj všem z hor.
Lucko nespadne, vždyť kolem něj chodím a hlídám jak roste.
Evinko Rokytěnko, dneska jsem vstávala blbě, v práci mě od rána všechni sejřej,došlo mě kafe,je mě zima.
Ale otevřela jsem doktorku a narazila na tebe a holka je po všech splínech.Jak já tě ráda vidím, si ani neumíš představit.Přeju ti holka, ať tě ty mrchy nechaj na pokoji a užívej si radostnějších chvilek.
Lucko, neví, kde jsem na to přišla, ale já myslela, že jsi nějaký mlaďoch a my jsme obě dvě stejně staré? Nebo v tom zas mám binec?
Dnes po ránu jsem potřebovala hezké slovo, díky za vás, že jste.
Jdu makat.
Krkonoše sněhodéšť, tma, zima.A k tomu ještě pondělí.Auuuuuuuuuuuuuuuuuuu.

Dominko,
já jsem byla už dávno vdaná a matka mně vyčítala psa, že prý z ořechem chodím na procházky, že je to ostuda...

Jednoho dne jsem jí řekla, že s ním budu chodit, i kdyby se stavila na hlavu a byl klid. Ty jsi neměla práskat dveřmi, ale říct na rovinu, co si myslíš - např. Nerýpej do mě, co srovnáváš psa s chlapem. Mluv narovinu a vzduch nebude tak hustý. CHCE TO ALE ODVAHU, MNĚ TO TRVALO LÉTA. Své matce jsem ukázala vnitřní sílu a už si na mě nedovoluje tak tři roky ... a to je mně už 35 let.

Jeeeeeeeeeee. Krakonosko, diky za strom! Moji nejenejnejmilejsi: moc vas zanedbavam, ale vezte, ze sem porad s vami, i kdyz nepisu... S fobkou bojuju sec mi sily staci - obchodaky sem uz vyloucila az do Vanoc, pak to zas v klidu zacnu zkouset... Moc, moc na vas mysli - vlastne kazdej den, pac kazdej den se mi fobky nejak pripominaj :-(( Mejte se zatim co nejlip! mam radost, ze kdykoliv sem - bohuzel, ted uz jen z casovych duvodu sporadicky - zavitam, tak tu najdu nekoho ze stare PP party - a je mi dobre! :-)))) Vitam nove tvare do nasi velke PP rodiny :-))))))))

Evokrk,to je fajn,že nám posíláte strom,děkujeme,snad na nás zas nespadne,jako ten z Karlovic!Moc se na jeho výzdobu těším!

Jitko, Dominiko, vaše příspěvky jsou si tak podobné, že nebýt tam napsáno, která z vás to psala, tak nemám šanci to poznat :-)
Ve dvou se to lépe táhne, třeba vás to obě poposune k akci...
Je tu dnes cvrkot, jakoby ani další chat nebyl...

Johanz, nemáš za co.A přijd častějc, prosím.
Zapoměls na hlášení z Ostravy, fešáku.Ale jinak dobrý.
Tak já za tebe, jo?
Krkonoše déšť se sněhem, teplotu nevím, nechce se mi zvedat z gauče.
Jo a hlášení do Prahy.Posíláme vám jako každý rok vánoční strom.
Pěkný večer všem.

JSEM MLADÝ, KRÁSNÝ A ZDRAVÝ ....STOKRAT ZA DEN A NIKDY JINAK

EVAKRK DÍKY ZA ODPOVĚĎ

Baro,
mas v te citovosti pravdu, ale ono to plati i pro muze, ne jen pro zeny. Ze sex s partnerem, ke kteremu neco citim, je daleko hlubsi. Na druhou stranu jsou prazske podniky (specialne v patek vecer) narvane divkami a zenami (mnohdy i exkluzivnimi), ktere cit zase tolik nehledaji, protoze si alespon uspokojuji touhu po chybejicim sexu. A je jednu, jestli jsou zadane, vdane, single... Staci vyrazit na panskou jizdu a jsou nekdy az otravne, jak tlaci na pilu a o zabavu (kterou mozna deklaruji pred manzely, co jsou doma) jim jde malokdy. Mam i dost kolegyn a kamaradek, co pracuji jako exponovane manazerky nebo specialistky a ty se (ani pred nami muzi) netaji tim, ze pokud jim sex chybi doma nebo s partnerem, tak si ho realizuji jinde. Jinak by jejich vykon a i sebevedomi slo s kopce a ony by prisly o sve posice. A ony to obvykle deli do dvou skupin: bud sex bez citu, zato o to zivocisnejsi a klidne i s patrnerem, ktereho by si do vztahu nikdy nepustili. Nebo si udrzuji paralelni pomery, kde je soucasti i cit.
Ale dnesni moderni clovek, co chce drzet krok a nechce se citit jako outsider, tak sex proste ze sveho zivota muze tezko vypudit. Vzpomen si na nektere filmy pro pametniky, kde jakmile dospela slecna zacala obcas dostavat hystericke stavy nebo padat do mdlob, tak ji ihned zacali nahanet zenicha. Takze on to bude i signal od organismu, ze priroda u nas neco postrada z toho, co pro nas v zivotnim cyklu naprogramovala. A za to, kdyz naopak sex paseme, tak nas odmenuje pocitem zadostiucineni, spokojenosti, blaha ap.
Jinak jsem i nasim dvema kolegynkam navrhoval, at zacnou na netu, ze se alespon otrkaji a nebudou pak pred chlapy vystresovane. A navic si muzou najit i paralelne komunitu se zajmy, ktere je zajimaji a v komunite se clovek prece jenom lepe seznami treba i zprostredkovane se znamych nekoho dalsiho. Nejhorsi je sedet doma a rypat se sam v sobe a zacit se nakonec treba i nenavidet a nenavidet okoli, ze na mne vidi neco divneho.Zkus si tu predchozi diskusi precist tak cca od obeda. Je to z toho jasne. A nemyslim si, ze je stastne, kdyz se sejdou na vyplneni volneho casu dva podobne postizeni. Muze z toho byt taky depka ve dvou a dvakrat umocnenejsi. Normalnejsi je se schazet s nepostizenymi lidmi a jen na sdileni strasti nebo zkusenosti, se obracet k stejne postizene komunite. Jinak cloveku pak muze pripadat, ze mu ostatni nerozumi a uzavre si za sebou kruh. Vim ale, ze jsi to myslela dobre a ja taky obvykle ?evyhledavam drazdive podnety. Od sveta se ale neodrezavam a par hodin tydne ve spolecnosti jde vydrzet. A bez smysluplne a zajimave prace bych asi i zesilel.

Johan, ano, je to možné, každý jsme jiný. O Miloši Kopeckém vím, četla jsem o něm knížku a vím, že měl společnost rád, když zrovna neměl záchvaty deprese, které trvaly někdy pěkně dlouho, to pak nevstával z postele. Jenže já jsem typ a myslím, že i Jitka B. a Dominika, kdy je společenské akce nelákají, netáhne je to tam, tak proč se nutit. Tím nechci říct, že by měly žít v izolaci, ale zkusit fakt třeba seznámení na tom netu, kde se najde třeba člověk stejného založení a budou si užívat příjemné chvíle ve dvou, třeba výlety do přírody, výstavy, nebo jen tak být spolu doma a číst si nebo poslouchat muziku. Já třeba pobyt mezi mladými vůbec nepotřebuju, ba naopak rozčiluje mě ten neklid, který je v nich, mnohem raději mám prostředí, kde vládne klid a pohoda, žádný frmol, hluk, jsem z nich nervózní a pohled na mladého krásného kluka ve mně vzbuzuje pocity spíše mateřské. Tak jsem právě myslela tu rozdílnost mezi mužským a ženským uvažovaním - pro nás ženské není jen tak jednoduché sehnat si sex, i když na něj zrovna máme chuť - většinou to máme spojené s citem a pokud není po ruce někdo, ke komu něco cítíme, nemáme chuť ani na sex s ním. Musí nás prostě přitahovat i jinak, než jen sexuálně a to už je pak horší výběr než když krásná holka zavrtí před chlapem pěknou prdelkou (promiň, ale interpretované mužské zkušenosti některých mých známých mě přesvědčuji o tom, že je to tak).

Ženský musím se zase zapojit do Vaší diskuze - je mi 35 let, jsem svobodná, bezdětná, protože jsem nechtěla nikdy nikoho tahat do svých psychických problému. Ty se teda mimochodem vyrojili v době, kdy jsem žila se svým bývalým přítelem a od té doby jsem se jich nezbavila. Ale mám mamku, která je bezva a drží mě nad vodou. Jo občas jsou tu narážky, že ty vnoučata by ještě zvládla (jsem totiž jedináček a mamka mě vychovávala sama), ale kdykoliv na to přijde řeč, vím, že mě chápe. Teď jsem se konečně jí i svému okolí přiznala jak a čím trpím a musím říct, že to hodně pomohlo. A i když jsem sama jsem založením optimista, život mě baví, užívám každou chvilečku - cvičení, jezdím na koni - to je relaxace jako hrom, máým tam taky lidi, který mě chápou a teď mi pomáhájí, kolo, bazén, posezení s holkama. Zatím mě absence partnera a dětí nevadí, to spíš mé okolí má potíže mě v tomhle chápat. A taky jsem koukala na reakce okolí na můj problém s PP - honě lidí přiznalo problémy s nervíkama. Nevím, buď jsem přehnaně optimistická, nebo mám štěstí na lidi. Já nemám stádium, kdy se bojím lidí, ve společnosti jsem ráda, i když je fakt, že když někde jsem tak celou dobu přemýšlím, jak zvládnu dojít domů, jestli mě chytne PP nebo ne. Ale od té doby co jsem se přiznala a normálně o tom mluvím, je mi o něco líp, taky tady jsem našla plno užitečných rad a končně jsem se objednala k psychologoci. Jen ty AD pořád neberu, chci to zkusit bez nich, v sobotu jsem zvládla jet do školy do Brna, užít si výuku a nakoupi a užít si nákupy na Vaňkovce a zase dojet zpět. Když to tu tak čtu i při AD je to chvílemi lepší, chvílemi horší. To já mám i bez AD - PP mě trápí už asi 10 let a bez léčení mám taky horší období a lepší období. Loni jsem sama zvládla dovolenou v Itálii a moc jsem si to užila. Letos v létě jsem nalítala kolem 1000 km na kole a taky v pohodě, týden sama na chatě než dorazila banda, taky pohoda, až po návratu z dovolené to se mnou zase seklo. Nikdy jsem nedospěla do stádia, že bych mi volali rychlou nebo se potácela do nemocnice že mám infarkt. Asi mám štěstí, že mám lehčí formu. Kdyby mě psychlog naučil nějakou tu metodu jak rozehnat to motání hlavy, závratě a bolení žaludku, nějaké to homeopatikum či bylinky a uvidíme. Pokud to nepomůže, najedu na ty AD, ale ty počáteční styva jak o nich píšete mě děsí víc než celé PP. Taky mi hodně pomohlo, že o PP už toho vím dost a vím, co se vlastně se mnou v daném okamžiku děje. No páni, já se zase rozkecala.
Jinak holky, zkuste internerové seznamky, v mém okolí jsou čtyři ženský, které seznámily s partnerem přes net a všechny už mají děti a několikalété manželství. A to jedna měla už 37 let, když poprvé vlezla na net a dneska má dvě krásný děti. V době, kdy se učila na netu byla smířené s tím, že děti mít nikdy nebude. Holky, jste opravdu mladičké, takže času máte dost na to, abyste se ještě rozhlídly. A nemusí to být zrovna na společnské akci, když Vám nedělají dobře. No ja se zase rozkecala, takže se tu mějte fajn, jdu za svým novým bafíkem, jak jsem tu už o něm psala. Tyka už přemýšlím, jak zítra zvládnu cestu do práce, ale vím, že zvládnu protože musím a hlavně chci. Lidičky, mějte se fajn, a dávejte PP na p...l. Ahojky
PS : Eduš, díky za název toho léku

Baro, ja se naprosto nezlobim a chapu ty mladounke damy i Tebe. Ale tyhle nemoci lidsky kontakt potrebuji,jinak ty nasledne deprese mohou byt pro dusi znicujici a pro telo devastujici. Pamatujes herce Kopeckeho? Ten jeste v 70 chodil na diskoteky. Ne trsat, ale koukat na mlade hezke holky. Mel MDP, a ty pohled na vlnici se mladi plne zivota mu,podle neho i jeho leka