Duchovní cesta

Absolutno je a není........Ví to o sobě?Jak se absolutno projevuje?Nebo se neprojevuje?xxcd, tady je odpověď na tvou otázku, co je realita.

pro lokomotivu, poznej svého nepřítele a poznáš sám sebe.Tvůj strach je v této chvíli tvůj nepřítel.Cítím to tak, si uprostřed koule a díváš se na horu, vidíš krále, je veliký a děsí tě, už nevidíš toho orla nad králem, protože strach ti brání v rozhledu.Nevidíš orla, protože ti chybí světlo za králem, vidíš ale stín, který orel vrhá, kéž bys dokázal být tím orlem, přeji hodně síly k vzletu.Strach je pouze mlha, stačí zamávat křídly.

....Ne vzdy se potkaji intelekt, cas a misto tak dokonale, aby se internet mohl stat pruchozi stanici Sily......ale může se stát, a to je možná to o co jde

Milý příteli Qellogathi. Tvé postoje jsou mi opravdu velmi blízké a s Tvými názory souhlasím. Oba máme zkušenost, že jedinou

jeste nespis?

xx,cd
A nejake mimo "realne" prozitky nemas?
Neodpoveel jsi, co si pod pojmem realita PREDSTAVUJES ty.

Ahoj Leo,

Budu strucnejsi, protoze dnes se toho uz popsalo.Tedy vcera.
Ano, kazdy je odkazan byt nucen souhlasit, nebo ne jen podle vlastnich zkusenosti. Kdyz jednou astralem projdes stezkou kterou ucil Don Juan Carlose, pak poznas, co za nudu z pohledu poznani astral je. Podle meho je astralni zkusenost rovnez nezajimava jako vsedni den. Kdyz mas pristup k totalnimu pohledu, nebudes se tim vic zabyvat. Nutno vedet, ze Carlos byl hlupak (prominte za vyraz) a byl ucen Donem Jaunem bizarnimi zpusoby prave proto, aby se nejprve stal inteligentnim a mohl pochopit o cem cesta je. Kdyz clovek jednou pochopi, astralni cesty mu prestanou slouzit jako ucelne a stanou se zbytecne. Podle toho jak je clovek karmicky uclenen (kolik ma sily). Kdo silu nema, musi ji budovat a sbirat jak jen dovede a kde jen dovede. I to by vsak melo byt korigovano zdravym rozmyslem.
Taky nevim co myslis tim putovanim Maharisiho po svete. Pokud je mi znamo, nikdy az do sve smrti se nevzdalil od hory, kde bydlel na vic nez dve ste metru. Ty budes zrejme myslet onoho

Ahoj Lokomotivo,

dnes jsem to nejak nestihla s odpovedmi, takze promin, ze reaguji pozdeji.
Jsem potesen, ze pribeh "vezeni" se ti libil, nebo ze vystihl problematiku zivota i z tveho pohledu vnimani. Nevedel jsem, koho to zaujme, no zdalo se mi ze by se to mohlo libit sirsimu spektru lidi nez napriklad vyklad vychodni a nedualisticky.
To, co popisujes ve svych dnesnich prispevcich mne dost zaujalo.
Ptal jsi se mne na negativni emoce z pomysleni na samotu. Moc rad to s tebou proberu z kterekoli stranky. Ale sam jsem se nikdy v zivote necitil. Myslim tim samotu, ktera by byla nejak desiva, nebo plna strachu. Vim, strach muze byt hodne neprijemny, ale je nutno patrat, proc je strach nas pruvedce zitim. Co je to misto v nasi bytosti, na ktere se strach jako cizopasnik prisava...
Dle meho dnesniho postoje je strach kompletni zkusenosti jen dokud je ztotozneni s materialem, ke kteremu se strach vztahuje. Kdyz to clovek zrusi, strach bude umet resit.
Neda se to tudiz celit mu bez poznani, z ceho vznika. Aureliano by se mohl rozepsat se svym nahledem na problem strachu jakozto jednoho z nepratel bojovniku na ceste nagualismu. Nagualove resili strach dost magickym zpusobem proti cemuz se neda namitat nic.
V systemu, ktery pouzivam ja, je strach likvidovan jako "snih ze strechy" kdyz zborime dum. Ale reseni at je jakekoli, musi prijit, nebot lidska existence je jej plna a naleha k reseni.

Osamoceni jsem neprozil. Ovsem pokud je nechapeme jako fyzicke osamoceni, to je samozrejme zkusenosti kazdeho z nas. Povaz - kdyz se clovek neciti byt individualizovan, nemuze mit ani potrebu nejake spolecnosti jinych individualit. Mozna je tento typ prozivani vetsine neznamy, to tezko rict. Asi proto jsem stale na musce kdekomu...
Sdilim s tebou podobny pocit, i ja jsem byl ve svem zivote docela mockrat povazovan za jakysi nikam nezapadajici element. Kdyz jsem patral po pricine proc k tomu prichazelo, nikdy jsem nic neobjevil az dokud jsem neobjevil zakladni kamen urazu. Nikdy jsem s lidmi nesdilel "vetsinou standardne uznan za jedine spravne" jejich umisteni bodu spojeni (jak to uz i Don Aureliano mnohokrat vzpominal).

Proste, zapomenout na lekarskou vedou prijimany koncept o vedomi jako extraktu mozkovych bunek. Tahle lidska bytost je jenom jedna z mnoha forem jakymi se "svetelne bytosti" mohou jevit. Podle toho jak se divame, odkud, nebo kdo vnima nas a z jakeho bodu spojeni... Tohle popisovat nejak moc neminim, od toho je tady Aureliano, to je jeho parketa. Ale tyhle veci myslim ovladas a ani to asi neni potreba.

Za svou otevrenost se nemusis nikomu omlouvat. Je to naprosto v poradku, tim z tebe neubudne a jinym taky ne. Jsi otevren protoze je tato situace ve ktere jsme ted jistym zpusobem vyzvou. Vsichni si tady nejakou zvlastni cestou osvetlujeme ruzne veci. Mozna brzy zjistis, ze ses nekam posunul o cem si predtim nemohl ani tusit a retrospektivne si uvedomis, ze to otevreni se nebylo nijak velkou dani.
V tomhle samasrickem systemu jsou na nas ruzne usity ty spravne situace, aby mohlo dojit k spravnemu vyreseni energie, kterou jsme. Vsechno se resi energeticky. Vse je jen energie. Cira energie je nejvyssim principem. Zhutnela energie je telem. Co je mezi tim je proces ziti.

Ke Krali: kdo pochopil nejvyssi princip do dusledku, objevil sebe sama. Tim objevil Boha (ve forme bez atributu a perzonifikaci). Tim ho muze realizovat, protoze mu nezbyde nic jineho. Kdo pochopil SEBE jako JEHO neuvidi vice rozdilu mezi sebou jako subjektem a necim jinym jakozto objektem. Tim se v nem muze probudit pocitovani (spatny vyraz, je to mimo pocitovani) jakoby byl "kralem sveta".
To ja nazyvam transcendenci. To dava silu resit problemy "duchovni cesty pochopene jakozto cestu brouka" velice jednoduse, protoze clovek umi litat. Brouk musi dbat svych prekazek na zemi, ale ptak preleti za par vterin vzdalenost ktera by broukovi trvala leta.
Casne nauky vidim jako brouci stezky. Nikoli zle, ale pokud chce brouk nekam dojit(poznani), bude se muset snazit...
Ze sve perspektivy je brouk nucen videt strom jako nekonecne obrovsky utvar. Ptak vidi strom jako prechodnou vetev ze ktere kazdou chvili vzletne a presedne. Z vysky vidi co jen chce a je mu to relativni. Co mu po tom, co se deje na zemi. Jestli jsou tam prekazky (pro brouka neprekrocitelne, nebo ne).

Otazka sebeobetovani o ktere pises je nadhera sama. Znam ten pocit. Co je vsak nejdokonalejsim sebeobetovanim? Podle meho, stat se kralem (Poznanim) a darovat svobodu vsem poddanym (individualitam). Ten kral, ze by nebyl pokorny, kdyz pro to, aby se stal poznanim odhodil svou osobitost (jedine na kterou se pouta pycha)?

Nemej strach z jakehokoli odlozeni falesne totoznosti. Co muzes "ziskat" je VSE a stratit taky.

Byt poznani pak umoznuje byt svoboden.

Neboj, vnímám ...

Evelyn,
je to kral,ktery se stava kralem nikoliv ze sve potreby. je to osoba nadmiru pokorna a skromna.
Je to osoba, ktera se obetuje druhym lidem ve snaze pomahat jim na jejich ceste.
Osoba, ktera poukazuje na mozne pasti skutecnosti, do kterych se muze duse lapit.
Krale, ktery takto vede svuj lid.
Neni tam potreba toho, byt prijimany a milovany, protoze ten kral uz takovy je.
Je milovan sebou a svymi lidmi.

Jenze je to blud, protoze ja takovy nejsem a pokud jsem jeste nedosahl jedineho realneho poznani, nebo jsem ho jeste nerealisoval, pak o cem je ta predstava.

Je to sladoucka predstava me mysli, ve ktere spojuje ty nejsladsi tuzby cloveka. je to touha po obetovani se. Ale je to hra mysli. Je nutne to prohlednout, protoze to neni realita.

Je snadne meditovat a byt prost myslenek o nesmrtelnosti brouka. Je snadne cokoliv ve srovnani s tim,prestat se "utapet" v teto predstave. Vymyslela to me chytre mrska jedna fikana. Ta predstava me ale nenaplneuje pokorou.. je to totiz jen predstava. Naopka me ego roste tim vice, cim casteji ma mysl k teto hloupsti sklouzne.

Omlouvam se vsem pritomnym, ze o tom tolik pisu a tem, kterym pripada me otevreni se prilis velike. Ale neobvinuji se za to. Je to muj zpusob, naprosta otevrenost.

Mozna az kral zemre.. pak budu kralem.

xxcd,
a co je to realita?
Premyslel jsi nekdy o tom, nebo jen pasivne prijimas, co je ti predkladano?

xxcd,
a to je CO?
(

Milí ... Neuniká Vám náhodou realita !?

Priteli Aureliano,

Budu vkladat sve odpovedi do puvodniho tveho textu z 23. 9. 2006 01:34:58 zatimco ho znovu nebudu opakovat, bylo by to moc dlouhe... (:
(uz tak jako tak to dlouhe bude) a pokusim se objasnit nektere body svych predeslych vstupu, abych tak ozrejmil sve extremni nahlizeni na problem stezky.

To mi povidej(: Uz ani nevim kolikrat jsem pro tuhle lidskou fikci

Lokomotivo,

král, využívající své moci pro dobro druhých ... :-)))
král, potřebující obdiv od druhých ... :-(((
král, nacházející sílu rozpustit svou potřebu ... :-)))
král nemusí odejít, je-li to dobrý král :-)

Ve me ale se ale porad cas od casu objevi predstava "krale".. mocne a obdivovane bytosti. To je vec, ktera mi nedovoluje jit dal. Ted tu chvili nebyla.. a uz se zase vraci. Budu se snazit dal ji odhalovat a nalezat a nechavat odejit. Trebas jednou zmizi docela.

Myslim, ze je dobre si z toho zacit delat srandu. kyz e ta predstava objevi, budu se ji smat, pokud to pujde.. aby to bylo uprimne a ne "hrani si". Pokud nebudu mit dost transcendence, pak ji alespon odhalim a necham odejit.

Lokomotiva,
nenadarmo sa vravi - pycha peklom dycha:) Ale vycitky tiez. Uvedomil si si to, uvedomujes si to, co si urobil. Neber to ako chybu, ber to ako prostriedok.
Ja som bola tiez pysna, este davnejsie ako pred tymi desiatimi rokmi. U mna to fungovalo tak, ze akonahle to vo mne vystupilo, v momente ma "nieco, nejaka sila" zrazilo na kolena. Doslova, asi mesiac som mala obdobie ked som padala na kolena - ak na rovnej zemi, zakazdym, ked to vo mne vystupilo:) Ale na nieco to bolo dobre, pretoze ked som sa dostala k tym "silam" potom uz pycha nevystupila, naopak, vystupila istota, ze to netreba.

Ale něco snad přeci jenom, aspoň přání, co myslíš lokomotivo?

Este jedna vec me vedla k tomu, ze jsemmel strach. Opustil jsem na moment ten stary svet, ale jeste neobjevil ten novy.Mel jsem strach z toho, ze krome toho jedineho falesneho sveta nic "neexistuje". Taky jsem to tu nekolikrat psal.. a souznil v tom s Q, ze totiz krome falesneho svetanic neni.

Krásný večer všem! Hezky píšete :-)))

d.,
u pomoci bych rozlišovala její FORMU. A formou pomoci může být i nepomoct. Za určitých okolností je mnohem lepší ponechat člověka, ať sám v sobě najde sílu ke změně, k rozhodnutí, k aktivitě apod. Ono to pak sice vypadá, že jsme odmítli pomoct, ale já to vnímám jako formu pomoci.