Duchovní cesta

Doslo tam pri tom zazivani s temi lampami k narustu vlastniho ega a pocitu dulezitosti.. Bohuzel

Taky citim, ze silu mozno pouzit, ale ne k "osobnimu" prospechu. V tom snu co me provazel jako dite, jsem vzdy znovu uchopil tu silu, ale ne proto, abych byl mocnym. Uveril jsem tomu, znovu rozpustil "zdi" a znovu nabyl silu. A uz se nemusel vice vracet.

Tomu se říká běžně černá magie. Ta ale posiluje ego, posiluje připoutanost našeho vědomí k tomu bordelu pod schody

Tak tak to asi bylo. Touzil jsem po moci. Po moci, ktera milne pomaha z "nemoci".. nebo bezmoci. A tim jsem ty lampy.. jak rikam.. "znasilnoval" A...mluvim o tom, uvedomuji si to.. znovu me opusti enegi, acinaji semi trast ruce..

Maji,
suhlasim, ale... raz pochopime, ze sa neda pomoct. Do casu ano, ale natrvalo? To si musi a moze len a len kazdy sam.
Myslime si, ze pomahame. Pomahame naozaj? Jasne, aj to je etapa, ktora iba je. Za kazdou nasleduje dalsia.
Pises, neuc nikoho, kto nechce byt ucen, ale kolki chcu a aj tak su pripady, ked si len myslia, ze uz su pripraveni... Kto to odhadne? Kto to urci? Kto urci, ze pomoc je naozaj pomoc? Hovori sa - ak je ziak pripraveni, ucitel sa najde... Ale ja viem, ze najlepsim ucitelom si je kazdy sam.
Nie som proti pomoci, ale je pomoc a "pomoc".
Ale to je jedno, su to len etapy. Vsetko je tak, ako ma byt.
Magia je a zostane IBA magiou, nech je akejkolvek farby:)
:)

možem d.?
Rešpektujme zákon karmy... neuč nikoho, kdo nechce být učen....sloboda volby...čierna mágia pracuje s energiami a túži po moci, biela mágia/ bylinky,astrológia.../iba pomáha, inak sa mení na čiernu, už ste počuli o striebornej? To je to, že sa ?udia menia na zvieratá za svitu mesiaca, ale niekto tvrdí, že je to choroba, ktorá sa lieči striebrom, snáď preto, že za úplňku je mesiac strieborný...

Jako dite jsem mel velky soucit se vsemi lidmi. Predevsi stari lide blizci smrti, vnitrne se strachujici a z toho trpici. A pak pokud jsem videl nekoho, kdo trpel a neco mu schazelo. Predstavil jsem si, jak beru kus sebe a davam mu to, co mu schazi. Te predtave jsem zcela veril. Tento zpusob jsem delal a zaroven jsem predem vedel a zpetne i pozoroval,ze se zvysuje urcita cast me energie. Ze mi to neco dava. To co daruji se vraci, ale jakoby se vracelo vice, nez jsem daroval. Tak se muj zamotek neustale zvetsoval a ja se mohl vic a vic rozdavat.

V urcite casti zivota, jsem tomu prestal verit a nekolika lidem jsem paradoxne vzal, to co jsem jim daroval.

mozna to bylo zakladem pro spontanni uvedomeni se na jine hladine.

Jinak s tim, ovladanim svych snu, to mivam. Ale je to ve vlnach. Nekdy zcela, nekdy mene, neky vubec. Obcas se to v nejakem bode zasekne a ja nejsem schopen jit dal. Pak se obvykle probudim.. vedome, protoze nevim, jak jit dal. Nejsem zcela schopen ovlivnit, kdy se budu moci ve snu uvedomit. Obcas se ve snu uvedomi az do ilne transcendence a pak se tomu smeju. Smeju se ze spani a ze se probudim michy. Pak se transcendence uchova i ve dne. vydrzi

pomnerne dlouho,nenez ji "realne" vemi "zabiji".
Aurelio,
Jakym zpusobem ziskas vedome kontrolu nad svym snenim. U me to prichazi spontanne.

M. Aureliano,
ak nazveme ciernu magiu ciernou, potom ta druha, o ktorej pises je biela. Avsak aj ta je LEN magiou.
Co je "za nou"? Ja nieco tusim, schvalne, co myslis ty?

To bued ta imunitni reakce "Jedno z těchto pravidel jsi se naučil na Marii. Neuč nikoho, kdo nechce být učen. Dokud člověk není připraven vnímat tento stav, nemůže ho vnímat. Nelze ho tam tlačit, má to spíše opačné účinky a vytváří to v něm zmatek."

Pro

Presne tkovehle pocity vystihuji me od tedoby. jakoby ve vlnach
Marie: "

Diky Q,
Ctu ted o tom vezeni.. mnoho veci se propojuje.
Veri-li by jste, ze jsem mel podobny sen, ktery me provazel po cele detstvi? Podobny jako ten pribeh. Pozdeji vam o nem povim.
Ja nedosel na konec. byl jsem asi jen v tom tunelu jako byl ten jeden, co se pak vratil s hruzou v ocich a rikal vsem, nechodte tam. V tom tunelu je clovek strasne sam. Tam neni nikdo dalsi. Ale uz na ceste tim tunelem jsem mel tu schopnost "prochazet dvermi a zdmi". To co bylo pro druhe vezenim pro mne nebylo. Svym vedomim jsem zhasinal lampy. Zalekl se a vratil se.. s tim jsem tu shopnost ztratil, ale zustala mi zkusenost.. kterou vim a nevim,jak interpretovat. Jeste jsem se nikdy pred tim nesetkal s tim, ze by o tom nekdo hovoril. Mluvil jsem o tom velmi casto proto, abych takoveho cloveka nasel. Otravoval jsem kamarady v hospode i lidi, ktere jsem znal jen chvilku. Nikdo mi neveril a vsichni se bud potouchle usmivali, nebo me doknce za to odsuzovali. Rikal jsem tomu imunitni reakce. Jen ti, kteri to videli, kterym jsem pak zcasti sboural jejich "jistoty" me nesoudili. Ale hledali interpretace, ktere to "vysvetlovali".. aby si mohli ponechat svoje videni sveta. A ja posleze zacal verit tomu snu, do ktereho sem se vratil a tim ta scopnost vyhasinala, az vyhasla. Ale porad zde pretrvava ta zkusenost. Kterou vim a nevim jak interpretovat. Jsou to dvere ven a ja preslapuju pred nimi a nevim, mam-li vkrocit, nebo ne. Mezitim se ale deje mnoho velmi podstatnych veci v mem zivote. Tak snad to preslapovani ma nejaky smysl. Mozna proto jsem nedosel nakonec, ze jsem se kvuli necemu musel vratit. Mozna proto se ty dvere tenkrat otevreli, protoze jsem prochazel velkym utrpenim a depresemi z nekolika vmejsich zdroju a uzaviral se a otviral zaroven a prosil jak male dite o pomoc. Zvazoval sem sebevrazdu, ale vedel jsem, ze to nic neresi a ze cesta vede jinudy. Pak pohyb mysli.. nebo poznani prisel nekam, co mi umoznilo "prochazet dvermi" ,ale tu moznost jsem ztratil, protoze jsem se nebyl schopen vzdat toho sveta, ze ktereho jsem odchazel. Nedlouho potom - mohl to byt asi tak rok - spontanne - jsem se propal nekam, kde zmizel prostor cas i ja a vsechno tam bylo a nebylo tam nic a o zaroven "nezaroven" zase jsem nebyl pripraven. A ted prijde cas, kdy tu schopnost "prochazeni dvermi" - v tom mem snu to bylo "letani".. jednoduse budu muset znovu uchopit. bez pochyb a s vedomim, co delam. Nelze o tom ani na sekundu pochybovat, jinak to nepujde. Mozna uz tusim, co bude pricinou. Zvlastni, jakobych to vzdy vedel, ale nechtel to vedet, protoze to znamena vzdat se toho vseho na cem lpim, ale co mi zaroven ublizuje.
Diky za ten pribeh Q

Lokomotivo, ty sám nikdy nebudeš, máš přece přehazovačku.... Dnes je nádherná sobota, a nirvána je radost, tu můžeš prožívat pořád a nikdy nebudeš sám.Lépe se obleč ať tě už nemrazí, nebo víš co? Rozpal to v tom kotli a můžem na výlet... tu, tú...

Ahoj Leo, myslíš, že je možné postavit dům od střechy?Je logické, že zametáš z vrchu dolů,.... k vám ještě nedorazili vysavače?Je to pohodlnější, i když hlučnější.....Jinak tomu docela rozumím.Máš pravdu v tom, že je složitější překonávat dva schody než jeden, a je potřeba dozrát abychom byli schopni poznat míru našich schopností.Výhodou vysavače je, že mohou po těch schodech běhat tam a zpátky než uklidíš / to víš ty děti/a méně se nanosí, využívejme toho, co nám může zjednodušit postup, ovšem pokud to potřebujeme.Chtít je jako znásilnit a to obyčejně bolí.Na těle i na duši.Jinak můžeme vše,máme svobodnou vůli,žijeme ovšem ve světě zákonů a tak otázka je jestli nám to prospívá.

Lokomotiva,
dovolis otazku?
Mas problem so samotou aj tu, v tomto svete, alebo mas strach len z tej, ktora vlastne samotou ani nie je? (ty to nazyvas "nicotou")
d.

Vím proč jsem tady Qellogatthi, jak na netu,tak na světě, to jsou asi mé zvláštní schopnosti, bavíš mě, ale navím proč tady nejsou smajlíci, poslala bych ti i srdíčko

Mila Lea,
aj moja skusenost je taka, ze sa nic neda preskocit ci obist. Ty to prirovnavas ku schodom, ja ku prieckam rebrika. Ale -
tiez som mala etapu, ked som vedome snivala a riadila svoje sny. Je to len etapa, na ktorej by sa nemalo ustrnut, tak ako na kazdej. Chvilu to bolo zaujimave, ale aj ked som ten dej priamo riadila a vedela som, ze je to sen, predsa len ja som z toho zasahovania do deja az taku radost nemala. Skor by som to nazvala, ze som to len pozorovala, napriek tomu, ze som to menila.
Som uz raz taka - ale to ber iba ako moj nazor, moju skusenost - ze sa tak akosi vyhybam takymto "hram". Nie je to o nedostatku hravosti, je to o tom, ze som dospela k bodu, ze ozajstna premena sveta je v premene seba sameho. Ano, mozem magicky menit sen, dokonca mozem menit pocasie ked nesnivam a kopec inych veci. Ale - dakujem, neprosim. Jediny zasah, ktory je nam dovoleny je zasah do seba sameho. Samozrejme, mozeme vsetko. Je na nas, ako s tym nalozime.
Takze moja skusenost bola takato. Po tom - pomerne skoro - nasledovala faza bez snov. Nazvala by som to asi tak - cim viac toho v sebe nesieme tym fantastickejsie su nase sny a ine podobne vylety. Postupnym precistovanim bytosti sa obzor vyjasnuje a "cesta je cista". Samozrejme ani to nie je koniec a tak ako na ktoromkolvek inom stupienku, ani tu sa nema ustrnut.
Nemam problem zabudnut na "zle" ale aj na "dobre" (pise o tom Eirika), ale asi to tak vacsina ludi nerobi. Jednu zavislost nahradi druhou, mysliac si, ze ked je ten zazitok "duchovny", tak je to OK. Nie, je to len o nasich zavislostiach.
Nic nedrzat - nielen hmotne ale i nehmotne.
V podstate mas pravdu aj ty aj Q. Vsetko je to o postupe a kazdy si musi prejst tym cim si prejst ma (aj ked sprievodne javy mozu byt rozne, zasa je to dane bytostnymi sklonmi).

A hlavne - nemali by sme zabudat, ze zo schodov sa da hocikedy spadnut:)

Prajem ti krasny den.

Q,
trochu me to mrazi. Na tent svet jsem prisel s nekolika "vrozenymi" predstavami. Jedna je o te nezrozene matce co ma nezrozene deti. A o imaginatorovi. V te predstave, ktera je nezpochybnitelna, ale nikdy jsem o ni nemluvil a i ted se zdraham.. skutecne muzeme jit za imaginatorem a pozadat ho.. uz jsem to pochopil. Ukonci to. A budeme prekvapeni, kdo je ten imaginator. A to je ta samota, ktera me tak drasa a proto netouzim po nirvane.

Ale skrze to co mluvis se mi spouji ostruvky poznani, ktere byli dosud oddelene a jaksi do sebe nezapadaly.

Ty nemas negativni emoce pomyslis li na nicotu.. na samotu? Q?

Pro Janu: Ahoj Jani. Díky že jsi si na mě vzpomněla. Všechno co mi řekl můj průvodce se naplnilo :-).
Pro Qellogathi: S tvým posledním příspěvkem podle svých zkušeností nesouhlasím. Pro mě jsou zkušenosti z astrálu velmi zajímavé. Pokud se ve snu uvědomím, dokáži si astrální svět měnit podle svých představ. Když mám pocit, že se mi zdá něco nepříjemného, mohu se ve snu vrátit a sen si mohu upravit. Když se mi to daří, přináší mi to radost, obohacuje mě to. Pokud člověk jde cestou poznání, astrální svět nemůže vynechat, je to první schod :-).
Jak tak pořád v té domácnosti jenom uklízím, napadl mě takovýto příměr. Představuji si schody, které mám uklidit. Nejvyšší schod je skoro čistý a na každém nižším je víc a hrubější špíny. Úplně dole je nejhrubší nepořádek, prostě hrozný bordel :-) Tvoření začíná na tom nejvyšším schodu, který je pokryt jemnohmotnými představami. Když tyto představy usnou, jejich sny už jsou hrubší a sklouznou na nižší schod. Sny těchto hrubších představ jsou ještě hrubší a spadnou na další nižší schod. A tak to pokračuje dál až na první schod. Tam je astrál. Proto když se stoupá po schodech, je důležité ho zvládnout. Pod těmi schody jsou samozřejmě už sny těch astrálních bytostí z prvního schodu. Ten nejhrubší bordel to jsme my a náš svět.
Po přečtení knížek od Castanedy si myslím, že se žádný schod nedá překročit. Don Juan ho učil většinou ve stavu zvýšeného vědomí (v astrálu). Taky třeba Mahariši vyučoval po celém světě ve svém astrálním těle. Mít uklizený bordel pod schody tzn. mít rozpuštěné ego je podmínkou k tomu, abych na první schod mohla vystoupit s celým tělem, abych k tomu měla dost energie. Tím myslím úplně se uvědomit ještě během života v astrálním těle. A takovýmhle způsobem bych mohla stoupat výš. Žádný schod se nedá vynechat protože na každém schodě získáváme energii pro další postup, která nám vždycky umožní se probudit. Já si myslím, že není možné skutečně se probudit ze snu bordelu přímo v absolutnu, aniž bych si vzala zpět svou energii ze všech schodů.
Hezký sluníčkový den vám všem.

Pro Janu: Lea tady je skoro každý den ale nějak se jí nechce psát. Myslím si, že ty naše byť sebekrásnější popisy světa jí už asi trochu

Tak vás opět zdravím.
Každý z nás,nebo téměř každý(myslím na naší diskusi)něco zvláštního zažil.
Když to bylo nepěkné,snažíme se zapomenout.
Naopak,když jsme pocítili líbezné stavy blaha,tak na ně stále vzpomínáme,máme pocit,že si je ani nezasluhujeme a nevíme,zda se nám jich bude ještě někdy zase dostávat.
A opět lpíme...
Q. - o té svatbě jsem si ještě nestihla přečíst,tak později.