Duchovní cesta

Tydit,
no, ono sa to kazdopadne vrati. Kuzlami to iba oddialime:)
Nemusi to byt "horsie", to nakoniec opat zalezi na nas. Ci to budeme brat ako zlo a budeme to nenavidiet, alebo to konecne prijmeme a ono to uz nebude ucelne, aby to tu bolo:) Splnilo ucel, odislo:)

Ano d.,
odevzdání se do Vůle je osvobozující.
:)

Ved prave preto som ti to napisala:)

Ty ne,ale já.Já jsem použila magii.
Teď "kouzlo"po deseti letech vyprchalo.

Ale ja som sa ho nezbavila magicky! :)
Precitaj si to este raz:)

Magie po čase přestane působit.
Co pak?
Je to ještě horší než předtím?

Moja skusenost?
Prijimat ludi, veci, udalosti take ake su, vzdat sa chcenia a tuzob menit vonkajsie okolnosti. Odovzdat sa do Vole, ktora je za nasou NE-slobodonou volou.

Ja si myslim, ze definitivne riesenie je naozaj jedine vo vzdani sa. Ak po niecom tuzime, davame do toho chcenie, a ono sa nam to obcas aj moze vyplnit. Vyplnene priania ale neznamenaju vyhru:). Je to LEN magia. Magia je len do casu. Da sa ist aj za nu.

Mozem ja?
Kedysi davno som mala sefa, ktory mnohym nebol prilis pochuti. Ani mne. Ale kdesi v hlbke som tusila, ze ak sa ho "zbavim" nejako magicky, imaginaciou, ci dokonca mojim utekom, stretnem ho (alebo niekoho podobneho) opat, neskor. Kym sa proste nenaucim riesit veci inak. V tom case ku nam prisiel nas havino a ja som zrazu mala v sebe to riesenie. Uz som sa ho ani nechcela zbavit, uz som len citila vseobjimajucu Lasku ku vsetkym bytostiam. A vtedy ho z vecera na rano prelozili do ineho mesta...
:)

Kdysi jsem četla citát,už nevím od koho,
Největším naším prokletím jsou naše přání.
Takže naše přání ovlivňují náš osud?
Nebo je to nalinkováno i s těmi touhami,vyplněnými.

Jednou se mi stala zvláštní věc.
Měla jsem práci,sice dobře placenou,ale nenáviděla jsem ji.
V tu dobu jsem cvičila wiccu,je to něco jako joga,pracuje se tam s představivostí.
Po dovolené jsem se vrátila do práce a byla jsem v pohodě,měla jsem vnitřní přesvědčení,že tam už dlouho nebudu,takový vnitřní klid a naprostou jistotu,že řešení je už zde,ale ještě nevím jaké,ale určitě dobré.
Taky jo,byla jsem tam týden a úplným zázrakem jsem našla,já ji vlastně ani nehledala,novou práci,můj sen.
Tak to je teda,ale co?
Ovlivnila jsem svůj osud?
Ta kniha ke mně přišla osudově?

Víš QELL.To co jsi mi napsal je úžasně osvobozující.

Ani by som nepovedala, ze volba. Osud je suhrn nasich dispozicii, ktore vlastne tvoria nas osud:). A ak skratka niekto este "nema na to" tak proste bude skuhrat aj ked vie, ze skuhrat sa nema:)

Tak to tedy je.
Tak proto tedy ty mé sny.
Často se mně zdá o nějakých banalitách a za pár dní se stane něco,co souvisí nějakým způsobem s mými sny.
Je možné,aby jsme se pohybovali v nějaké spirále?Žijeme tedy zároveň v minulosti,přítomnosti a budoucnosti?
A potom bychom se tedy měli snažit prožívat přítomný stav co nejvíc pozitivně,protože na tom závisí naše budoucnost?
A ještě k té osudovosti.Vše je dané,ale závisí,asi na tom jak se k tomu postavíme,můžeme skuhrat,nebo naopak,to je důležité,v tom je naše volba.Jediná volba.

Ano Tydít, naprosto vše je dáno. Každá naše "zdánlivě" svobodná volba je dopředu dána. Důkladné pozorování sebe sama odhalí, že není něco jako svoboda konání, nebo svobodná vůle.

Ikdyž se může zdát fatalistické to, co řeknu, není naprosto nic, co bychom mohli udělat, abychom si změnili osud. Osud je pevně stanoven předpodmínkami, které máme zakódované v naší bytosti.

A od vnuceného osudu nás může osvobodit jedině postoj nezasahování do této určené hry života. To pak představuje jisté žití bez vůle měnit běh událostí a nevytváří další karmu. Naprosto nic se nedá změnit na délce našeho života ani jiných věcech, o kterých se z materialistického i tzv. duchovního hlediska říká, že jsou v našich rukách. Jen uvolněn od neurotického zasahování do danosti věcí nám uvolní dostatek energie pro osvícení a následně i vysvobození. (Ovšem, k tomu jistě patří i naprosté nevyhýbání se nepříjemností, které nás vlivem osudu čekají také a stojí v jedné řadě s příjemnými okolnostmi). Odtud je to pak možné nazvat i odevzdaností do vůli boží...
Doporučuje se, aby se každý snažil vypozorovat "co jeho jest" a dál nic nechtít, co mu není dáno. Osvobození se pak stane jakoby dodatkem. Není v naších silách stejně, dosáhnout věci, které nám nejsou souzeny i když to může vypadat, že jiní jich dosahují sebejednodušeji. Náš úděl je vždy jen náš a jiných úděly jsou zas jen nezcizitelně jejich.

Promiňte,že vpadám tak nenadále do diskuse,ale věříte na osud,jsou události,které prožíváme určeny?

Tak je:)

d.,
no jasně, že jsi to věděla, když Ty jsi Já.
:)

Zomierame, v k?d?och okamihov.
Niečo zostane, iné sa len mihlo.
Odtlačok nie je vecou trvania.
Stopa havrania
je často hlbšia ako dopad silných rečí.
Komu už len pýcha svedčí?
Len ?ahký dotyk krídel
môže byť nadpozemský prídel
pre moju dušu.
Myšlienky vo?ne klušú
povetrím. Vnímam vibrujúce odrazy,
veď sem-tam sa v nich odrazí
zázračná klíma.
Povrazy sníma
zo spútaného vnemu.
Primknem sa k nemu,
k záchvevu nekonečnej múdrosti,
čo zemskú príťažlivosť oprostí
od môjho bytia.
Rýmy sa chytia
za ruky.
Do ticha znejú záruky
o nesmrte?ných stopách.

Som večný ideový stopár.

Evelyn:),
som vedela, ze sa ozves prave na toto:)
Kedy?
Pred tymi cca 10mi rokmi (uz som o tom pisala). Ale co je to cas, vsakze? :)
A aka? Proste sucast Celku, ona je sucastou a zaroven Celkom. Samy o sebe sme sice vsetkym, ale zaroven aj nicim...
Asi tak...
:)