Duchovní cesta

hele,
co je tu přísvěvků, a jakých!
Takže von nejí. To je zajímavé!
hele,
já se očišťuju každý den pod sprchou, vy
ne?
hele,
ale souhlasím s tím, že je to celkem jedno, jestli cestou-necestou, nebo polem-nepolem. Hlavně že jednou tu cílovou pásku přetrhnem. Všichni, vyjímky nejsou. Jediná spravedlnost.
Jsme na jedné lodi!

Tam jsem rychle nahledla a musim rici, ze se mi velmi libi prispevek od Lokomotivy
Pardon, nechci rusit, ale chci poradit,ze kdo umi anglicky ay si klikne na -Matthew's messages. On kazdy mesic posila informace ohledne deni na nasem svete a odpovida na dulezite informace. Jeho zpravy jsou velmoi duveryhodne a osvedcene.
A proto mam velkou radost, jelikoz oznamuje, ze temne sili prohravaji a ze valceji z poslednich sil. Nejlepsi zprava je, ze zase zduraznuje, ze mirumilovne obyvatelstvo z universe nedovoli na nasi planete pouziti atomovych bom.
(Bush a Izrael to maji v planu).
Naopak nasi pratele jsou velmi zapojeni do ocistovani nasi planety, jelikoz temne sili nam nasi zem hodne poskodili.
Az se te temne sili (satanicke) upne zbavime a nebude to glouho trvat, oni nam ponuzou k lepsimu zivotu a nauci nas pouzivat prirodni energiji, novou technologiji atd. Take oznamuje, ze nase planeta se dostava do vyssi energicke faze a ze hlavne posityvni, spirytualni a zdravi lidi se tam take presunou. Nase planeta bude mit vsude prijemnou teplotu a urodnou pudu. Nastanou ty zlate casy. Ale zatim si mame davat pozor s volenim nasich vlad a neverit vsemu co prohlasuji a hlavne si vsimat jejich mimiku obliceje a tela.
V minulosti nas ucil jak rozpoznat cloveka, ktery nema dobre umysli a kdo je ovlivnen negatyvnim duchem. Take varuje pred ockovanim a doporucuje pripravek, ktery je vyroben se zlatem a ze ma vybornou zdravotni hodnotu a pomuze nasemu telu se prispusobit vyssi energiji. Priste mohu napsat vice, ale zatim se vsichni muzeme radovat a tesit na krasne casy. Hlavne musime vysilat posityvni mysleni, jelikoz to odrazuje temne sili. Mam radost, ze brzy skonci valky a ze Bushovi a jeho spolecnikum se vezme jakakoliv moc. Netrapte se zbytecnostma a radujme se. Urcite take uz delsi dobu citite, ze se musi neco stat a ze to bude pro lrpsi.

Jen bych upřesnil, přijmutí necesty před sebepoznáním a sebeočištěním je illuzí. Přichází to ruku v ruce. "Náhlá" realisace je mnohem spíše věcí ega. Pastí kterou vytvoří.. iluzí již dosaženého. Takový člověk může věřit, že dosáhl očištění i osvícení, ale jeho všední realita zůstává stejně útrpnou, jako dřív. Tak to mějte na paměti, když čtete duchovní literaturu, protože tahle věc se stává častěji, než osvícení.

Milý Hele,
rozumím, že se ti to může jevit jako paradoxní, ale není to tak. Lidé, zvyklí nežití v přítomnosti, ale mnohem více v budoucnosti a minulosti, kteří žijí ve svých tužbách a ve svých traumatech, jejichž život je utrpením, ti lidé nejčastěji odcházejí na duchovní "cestu". A cílem je vybřednout z tohoto stavu. Těžko chtít, aby člověk vykročil bez tohoto cíle a bez usilování. Proto na začátku cesty klidně hovořme o cestě, protože to cesta je.

Když se člověk začíná zabydlovat v tomto novu, dochází nejprve k otevření se jinému pohledu a pak ruku v ruce s tím, když člověk přestane odmítat to, co je neprojevené a tudíž nedokazatelné, když se zbaví skepse, pak může to neprojevené začít vnímat.

S tím, jak vpouští tuto věc do svého života, prochází různými etapami cesty. V tu chvíli může cítit úlevu stejně tak jako mít pocit, že už se mu hroutí uplně celý svět. je-li zde ale upřímnost a zůstane li člověk otevřený, pak není čeho se bát, protože ta věc, kterou vpouští není jenom v jeho hlavě.. to jen strach a neúplnné přijmutí té věci může způsobovat životní zádrhely a kotrmelce. Nakonec je to lpění, co způsobuje toto trpění, protože opouštíme zdánlivý svět jistot, na kterých jsme závislý a to bolí. To může být velmi bolestivé. Když dojde k otevření a zpochybnění já (ega) nastává proces sebepoznání. Ten je velmi náročný a potřebuje usilování a odhodlání, byť jsou tyto dvě cesty často přidány zvnějšku... totiž okolnostmi a potřebou vybřednout z bahna utrpení. Upřímnost a otevřenost a dobré srdce jsou podmínkou. Bez dobrého srdce nelze vykročit na duchovní cestu.
Po tom, co člověk rozkoduje svá traumata a svoje já, když zjistí, že každá emoce má svou příčinu, že každá myšlenka má svou příčinu, že jsme prostě jenom tak, jak jedině můžeme a musíme být.. zjistí, že už se nemusí stotožňovat s touo karmickou strukturou.. a egem z ní vzešlým. Začne své křivdy a pochybení odčiňovat a napravovat. Odpouštět.

Před tím, než ale začnš skutečnou realisaci přichází brána skrze ni ztrácí iluzi o sobě. nebudu o ní mluvit, prožijte si ji všichni sami :o)

Pak teprve končí chtěl bych s tím něco dělat a začíná opravdové očištění.
Nejsilnější věcí v očišťování je odpouštění.
Na tom odpuštění pak mnoho z lidí skončí, protože už je jim lépe a tato věc je velmi velmi náročná. A mnozí nejsou schopni tohoto kroku. Odpouštění je stejně energeticky náročné, jako tu věc odčinit a proto je někdy snazší odčiňovat, než odpouštět. Kdo máte sil a lásky k odpouštění, běžte touto cestou. Je přímá.

Při všech těch krocích se mohou dít malé zázraky. To odpuštění pak může způsobovat otevírání bran, padající meteority. To tím, jak se vracíme do svého pravého já se kolem člověka dějí podivné věci.. jako by bourající ten svět, ve který ty asi věříš.. materiální. A pravdou je, že se nejdená o halucinace, ale o věci skutečné, které skutečně bourají a to tak že zcela bourají dosavadní představu světa. Mohou být pozorovány druhými lidmi, mohou se klidně i vyfotit.

Po sebepoznání může a nemusí nadejít cesta sebeočištění. Zbourání karmických uzlů. Chce to ale sílu, která může vzejít pouze ze srdce - z lásky i ke svým nepřátelům. Pomáhá nám v tom poznání sebe samotných, protože už víme, že co se stalo, nebylo proti nám, že ti lidé, co nám ublížili činili pouze tak, jak jedině mohli a ž i oni jsou obětí těchto her ega, které nás vedou k utrpení skrze vzájemné ubližování si. To ubližování si pak člověk rozpozná jako pouhé nedorozumění. Jak cítit křivdu, víme-li, že ten druhý nemohl jinak? A skrze odpuštění je nám pak v některých případech proniknout do jeho já a procítit tu situaci tak, jak to vnímal on. Pak nelze než odpustit. Je to čistá láska, která nahradí nenávist, která dříve z nepochopení dřímala v srdcích.

Jak pokračujeme v očisťvání se dál, stále více si uvědomujeme svou sobeckost a a věci ega, se kterými se již ale nestotožňujeme. To co bylo dřív mylně spojováno se sebevědomím je rozpoznáno jako šeredný parazit zapřičiňující trpění a jako takový se začne vydělovat z osobnosti. Člověk se dostává ke svému pravému neprojevenému já, které je společné všemu projevenému - "existujícímu" asi nejlépe pro neduchovního.

Jsme li očištěni, přichází brána osvícení. A tady nastává důležitý bod, kdy naše ego je už natolik vyhasínající, že se vše děje bez udilování. Cíle a tužby jsou věcí ega. Rozpoznáváme, že může existovat i činnost bez usilování a mluvení bez usilování. Čím méně je zde usilování, tím více je zde bytí. Abychom pak prošli touto branou, musíme být prosti i toho usilování. V tom období ale i dříve si lidé uvědomují, že vlastně není cíle, kterého dosahovat. Že není kam jít. Právě nejití je totiž cestou. Neusilování pak vede k návratu do podstaty - neprojeveného bytí. K tomu aby tam člověk došel, musí nakonec odhodit i to chtění jít do svého Já. Pak může projít do svého - našeho společného neprojeveného já - boha - absolutna a jak to chce kdo nazývat a prožít ho.

Po osvícení se člověk vrací bez pochyb. Už není nic, co by mohlo zpochybnit jeho poznání. Jeho ego zaniklo.. pokud se začne vynořovat, je prožití čirého světla silnějšíz zbraní než smrt. A ego snadno rozpustí.

Proto někteří mluví o cestě
A někteří mluví o cestě a necestě, když už cesta je věcí, kterou musí odhodit společně se vším úsilím.

Nakonec jaká cesta, je-li to co hledáme stále přítomno v nás?

Zrzundo, Máš pravdu, že není nad osobní kontakt. Na druhé straně jsem vděčný i za tuto diskusi po internetu, protože psaným slovem se dá hodně vyjádřit, když se to umí. Takové nádherné literární útvary zde uvedené jen tak někde nenajdeš, můžeš zde prezentovat svůj názor a zjistit reakce na něj. Je to něco jako když rádio nebo kniha nezanikla vynálezem televize a videa. Má stále své příznivce, protože ti dovolí více nechat pracovat fantazii, více snít, neohraničí tolik ten vjem.

kdys mene myslel, pak by v tom nebyl rozpor. co mas furt s tim jidlem. vazne je jidlo tak dulezite? vazne - jsi snad na ulici, ze to vidis jako problem? znam tolik lidi, co ji jako prasata a jejich duchovno je o tom, ze si plni zaludky... nic vic. takze jidlem to clovek nespravi.

ja cil nepopiram, ale je to spise problem reci nez faktu.

jste ale tak roztomile napaprceni, jo, ty emoce...

vrátím se dnes na 13. hod. Ahoj Rozjařená, líbí se mi tvůj pohled na svět, je takový lidský a z praktického života. Tvůj optimizmus je "nakažlivý", jsem rád, že jsi mě dnes nakazila, zrovna jsem to potřeboval :)))

HELE, a třeba jo, když pěkně poprosím :-).

držet v ruce hrábě nebo zahradníka JE rozdíl, vážně!
Hele,
von ti nic neřekne, protože to je jeho image. Von je nad to povznesenej, i když je furt u počítače a vsadim se, že jí!

Mne by zase zajímalo, milý čárko (,), jak vypadá Tvůj pozemský život prakticky, protože předpokládám, že když píšeš na PC, zřejmě vlastníš nějaké to tělo. Jak žiješ, když už nikam nesměřuješ - zda se Tě týkají emoce, pocity a city, jak funguješ ve společnosti jiných lidí a ve světě vůbec, jak prožíváš běžné denní situace. Chápu, že přenesená zkušenost není žádná zkušenost, ale přesto - jsem zvědavá...

Hele,
"nehlede na vysledky konani, pracujes bez touhy po vysledku zatimco v tobe nevyvstava jakykoli pocit vlastnictvi" to myslim už jednou chtěli ve společnosti prosazovat, no nějak se to nechytlo.
Hele,
chces pracovat, nebo mit plody? No jasně, pracovat a pak ty plody sníst (sorry, já fakt alespoň jednou za den musim)
Hele,
píšeš, že lidi (některý, jasně)
"jsou nekteri postavajici u cesty, kteri jen rypou aniz vedi, co je to jit. skutecnost cile zpochybnuji, protoze za cely cas stati pri ceste o nej nezavadili. a - konec-koncu - o nej nikdy neusilovali.
Pak zase,
že lidem to nevysvětlíš, protože, cituju: "musí mít cíl".
Tak ted nevim, jak se s tím poprat. No asi chvíli budu sedět, a jen tak BUDU a pak si asi dám něco dobrého k jídlu, ze své zahrádky :-)
hezký večer, lidi!

Krásný večer!

"Zahrádka, zahradník a nářadí - jedno jest."
Tvůrce, tvoření a stvoření - jedno jest. Není tedy jedno důležitější než druhé a než třetí.
:)

Masinka, ty este zijes?

souhlasim. cim je clovek vice uprimny, tim mene externich rad potrebuje. uprimnosti se to vycistuje, ze je mozno aby sam videl. ale o cilu jsem az tak nemluvil, nedaval jsem duraz na cil ve smyslu o nutnosti jeho usilovani. je vsak nutne jiste usili, aby bylo i usili prekonano a zhrouceno. usilim se pochopi a vzda samo sebe aby se mohlo spocinout v sobe. ale to lidem nevysvetlis. musi mit cil. pak nedosahuji, maji jen ten svuj cil nanejvys a ten odpovida jejich nedospelym ocekavanim. jiste jsou cesty lidi velice ruzne, preci jen mechanismus ;dosazeni; zustava stejny. musi se nejpve prohlednout. pak to trva individualne dlouho diky bytostnym sklonum. po prohlednuti uz do procesu nevstupuje prima vule cloveka. dale je to neosobni zalezitosti prirody. i ta se riti jen tam, kde ma otevren pruchod...

Když už člověk ale vykročí a začne realisovat tu si jednoho dne musí uvědomit, že není možné jít za nějakým cílem. pak jdou jenom ze své přirozennosti, z lásky k tomu světu a přítomnému okamžiku. nakonec všechny instrukce už jsou dávno v nás. Čím více se blížíme k sobě a dovnotř, tím je cesta jasnější a tím méně je potřebné usilovat. Až si pak jednoho dne musí bez usilování prostě uvědomit, že to co hledá se nedá najít skrze nějakou cestu, že je to stav vědomí. To když už člověk jenom jde a už ani cíl ani ta cesta nejsou něco oč by se snažil, oč by usiloval.

Cesta každého člověka je asi rozdílná. A nelze říci, je-li to co prožívá druhý skutečné, nebo ne. Všechno to prostě jenom je.

dalsi chybou je stat u cesty a ptat se pocestnych, jak to bude vypadat na dvaaosmdesate zakrute za sedmdesatisedmi horami, kde predpokladaji svobodu. oni nechapou, ze sebelepsi popis cesty ktery dostanou od pocestneho, jim nijak ke svobode nedopomuze. a ze radeji by meli okamzite vycestovat at uz s instrukcemi od jinych, nebo ne, jen ne stat u cesty a obtezovat cestujici.
jsou nekteri postavajici u cesty, kteri jen rypou aniz vedi, co je to jit. skutecnost cile zpochybnuji, protoze za cely cas stati pri ceste o nej nezavadili. a - konec-koncu - o nej nikdy neusilovali. prvotni podminkou, je tedy ne mit zahradku, ale mit vubec zajem. chces pracovat, nebo mit plody? to je veliky rozdil a je treba nad tim pouvazovat.

ano, jidlem se vetsinou ohani lide, kteri je povazuji za tak moc dulezite, dulezitejsi nez treba to osviceni, ktereho se jidlem i tak nedopracuji. pak je i pes blize osviceni nez clovek, ktery predpoklada, ze lestenim kamene z nej jednou udela diamant...

... ze mozeme vsetko zistime, az ked uz nemusime nic...
... ze nemusime nic zistime, az ked uz mozeme vsetko...

HELE,
co mas furt s tym jedlom?
:)
nas pes je Budha, on neje, on si iba pozobkava.
:)

Hele,
tak ja medzi nimi rozdiel nevidim.
Zahradka, Zahradnik, Naradie - jedno jest...