Duchovní cesta

Praxe jógy je fantastická záležitost,ale
přeci jen bych si dovolil tvrdit,že ve
výsledku je to o něčem jiném pro evropana
a pro Inda.Pro Inda to je většinou řehole
a úvazek na celý život,kdežto u nás je přeci
jen člověk víc vtahován jksi do reakity života. Myslím tím,rodina, zaměstnání atd.
Takže, ta doba dosažení nějaké duchovní se
protahuje.

ahoj klidná kočko,
hele,
co se týká posměšků, nesmíš dát najevo, že ti vadí, vono to pak přestane. Jo, já vím, lehce se to řekne.
Napsala bys něco víc o tom kolektivu? Cítíš se "jiná"?

Dobré dopoledne,
Lokomotivo, díky za jogolusky, má zvědavost byla uspokojena. Bohužel, asociace mám úplně stejné jako Hele, ale už se mi to taky podařilo překonat a fazolky ráda. Ty v jídelně byly neskutečně ohavné - neboli, když dva dělají totéž, není to totéž.
Ponížení - pane jo, toho bylo, ale s většinou už se mi podařilo vypořádat. Rezonují ve mně snad jen dvě věci. První byla, když mě moje máma ztloukla před mým přítelem, když mi bylo asi 15 (ujely jí nervy, občas se jí to tehdy stávalo a vzhledem k tomu, jaký jsem byla fracek se vůbec nedivím). Bylo to docela drsné,ocitla jsem se na zemi a máma do mě kopala. Oběma jsem to odpustila, i když ta nenávist v tu chvíli byla vůči ní obrovská. Spíš si stále umím vybavit tu bezmoc a vztek na toho kluka, který se mě nezastal (chudák, asi nestačil valit oči :-), ale tak nějak zvnějšku, neprožívám to znova. Dnes to ve mně spíš vyvolává soucit se všemi třemi účastníky.
Zdánlivě malichernější, ale bolestnější bylo opravdové psychické ponížení od dívky, o které jsem se domnívala, že je to moje kamarádka, někdy v 7. třídě na škole v přírodě.Dříve jsme spolu vycházely dobře, chodily do stejného oddílu, jezdily na lodi a tak. Tam se ona ale z nějakého důvodu rozhodla, že už pro ní nejsem dost dobrá a striktně mi začala říkat příjmením (čehož se chytl zbytek třídy a už jsem se vezla, navíc jsem se tehdy jmenovala Slabá, takže si dovedete představit, jaké to bylo...), vyčleňovala mě z kolektivu kde jen to šlo (ne, ty s námi nepojedeš,nevtírej se, co zas čumíš atd.) a protože byla zdatný manipulátor, za chvíli to dělali všichni po ní. Zkrátka psychická šikana jak vyšitá. No, nakonec jsem se postavila na odpor, řekla jasně, že takhle se se mnou zacházet nebude, a nějak se to urovnalo, ale přetrhané vztahy s vrstevníky už jsem zcela neslepila a vždycky jsem už za zády cítila ty jemné posměšky... no a občas, když to na mě přijde, cítím je i dnes. Mám trochu problémy se zapadnutím do kolektivu a když už v nějakém funguji, raději ho dřív nebo později opustím (zřejmě abych se vyhnula dalšímu zklamání).
Evelyn, díky za to téma, mám další námět k práci na své psýché a kladení dalších otázek.

Hele,
tak ty lusky si pamatuju ze školní jídelny, některý lusky rozvařený, některý dřevnatý a moučná omáčka, a učitelka nade mnou stojí a nutí mně je sníst. Všichni už jsou po jídle, já tam sedím u těch lusků, na omáčce škraloup. Evelyn, na tenhle zážitek nezapomenu, ale už je zpracovanej :-)
Lusky už zase jím. Lokomotivo, vaříš si sám, nebo to někde podávají?
Asi Góvinda, co.
Hezký den, souputníci!

Krásné dopoledne všem!

Vzpomenete si na okamžik v životě, kdy jste se cítili ponížení? Kdy dostala na frak vaše vlastní sebedůležitost? Jen si zkuste vzpomenout a prozkoumat onu situaci. Co ve vás probouzí? Ještě se vás dotýká? Nebo už jste ji zpracovali? A chcete-li se podělit i o konkrétní zážitek, můžete, budu ráda.
:)))

Jogolusky,
pojídat jogolusky v jogínských pozicích, to je na mě moc jogo.
Jogolusky nemají nic společného s jogou. Jsou to fazolové lusky, lehce povařené, kousky mrkve a brambory a třeba trochu hráškua to celý v jogurtově smetanový omáčce. Uplně to v tý omáčce plave, takže se nemusí omáčkou šetřit a třeba do toho rozpustit smetanovej sýr. Pak čerstvě natrhaný lístky bazalky, trochu pepře a soli a je to hotový :o)

Jsi hodná Evelyn. Děkuju:)

Mrkněte se na články duchovního i tělesného zdraví http://www.nasezdravi.ic.cz/.

Milá Niko,
přeji Ti dodatečně k svátku a také k zítřejším narozeninám nekonečný proud lásky, radosti a vnitřního klidu :)))
Věřím, že i když jsi sem nemohla psát, tak jsi v duchu byla s námi. Stejně tak jsem i já a doufám, že i ostatní: Linda, Ališka, Bramarbas...

Všem přeji krásný den. A těším se na pohádku, Klidná kočko :)))

neva já mám pozítří narozeniny.
Moje kotě je nemocné, ale je hodňoučký. Vůbec nechápu jak to, že já mám tak rozumné a hodné a skvělé dítě.
Oba se těšíme:)

Jé, ahoj housenko a Niko, chyběly jste mi! Modrá housenko, zklamaný může být ten, kdo něco očekává. Já nic neočekávám, zvláště pokud jde o Lokoškovu stravu. A stará budu tak jako tak, takže je jedno, zda brzo nebo pozdě (a samozřejmě že je úplně jedno co to je, ale ještě mě napadla jedna varianta - lusky pojídané v jógových ásanách). To jen ta zatracená zvědavost :-) A Tvá úvaha na téma vidění a nevidění - sedí.
Niko, vše nej k svátku, ale pohádku neslibuju - koťata mě dnes úplně duševně i fyzicky vysála a já mám ještě hromadu domácích povinností. Ale jednu držím v hlavě, snad zítra či pozítří vyleze ven....

Zavání to bramboráčkama housenko..

Čau lidi, dlouho jsem tu nebyla. Chyběla jsem vám? Nejvíc mě postrádala asi Evelin..
Lokomotivo dhjána to je moc hezké slovo, mnohem hezčí než "koukat do blba" ale je to asi to samé. Poznal to na chvilinku asi každý z nás..akorát když to provozuješ často a rád tak je to dhjána ne?
Klidná kočko, kočičko napiš mi pohádku prosím. V Americe asi budou otáčet oči v sloup, ale tahle bude pro mě. K svátku..
Taky vás mám moc ráda dušičky.

Dhjána

nebuď zvědavá,budeš brzo staráklidná kočko ..a nebo zklamaná.Já bych řekl že je úplně jedno co to je.. můj synek,když mu bylo fakt málo roků měl rád houkuky a taky blambly :)
šel jsem včera navečer pěšky domů a tak 50 metrů přede mnou stál kdosi u plotu.Bylo dost pozdě.. co tam sakra dělá?Proč stojí ve stínu..? milion myšlenek.. příprava na konflikt.Stojí tam a nehejbá se.Je jasný že o mě ví a dělá že tam není.Když jsem přišel blíž tak mi došlo že to je jenom dřevěnej sloup s takovou tou bedničkou na pojistky,co bývá u domů.Ta kombinace těhle dvou objektů prostě vytvořila iluzi člověka.
Pokud tedy vidíme něco co není... pak je jistý že nevidíme to co je.

to nic,vlastně ani nevím proč to píšu.. já jen že mi to dneska furt lítá v hlavě.Mějte se fajn...

To bude asi jogurt i s kelímkem jako, že když to jíš tak to louská ne?

Taky slovo sebevědomí chápu spíš jako vědomí sebe sama, svého těla, své duše, uvědomování si a kontrola svých myšlenek a činů, náhled na sebe sama zvenčí, a ne jako plané výkřiky o tom, jaká jsem úžasná (zpravidla to je stejně jen volání o pomoc). Ve slově hřbitov se píše měkké i, protože to není ve vyjmenovaných slovech po b. A pořád ještě nevím, co jsou to jogolusky. Už vím, žes je dneska jedl, že jsou Tvé oblíbené, ale CO TO JE? Prosíííím, nebo zvědavostí umřu...:-)

cintorin = hřbitov (jaký i/y se píše ve slově hřbytov?)

Ja tiez jem (prave som sa vratila z cintorina...)
Tak sme si s babkou pochutnali.

Sebevědomí je dobrá věc, ale nemůže vycházetr z toho "Já sem někdo". Spíš vědomí sebe sama, to je sebevědomí.
Jogolusky jsou moje oblíbený jídlo :o)

Lokomotivo, co jsou to jogolusky? Lusky s jogurtem? To bych teda neriskla...
Ale jinak díky za článek, zvláště za :
To co bylo dřív mylně spojováno se sebevědomím je rozpoznáno jako šeredný parazit zapřičiňující trpění a jako takový se začne vydělovat z osobnosti.
Pořád mi nějak nebylo jasné, jakou v tom všem sebevědomí hraje roli, teď už alespoň tuším.

Jim :o) právě jsem spapal jogolusky :o)
Což mi připomíná, že já už se dva dny neočišťoval, takže mě omluvte, neb se jdu osprchovat :o)