Duchovní cesta

ENERGIE-ZARENI-MILOST-LASKA-PRAVDA....
ACH ANO, PRATELE. JSEM DOJAT.
SDILEJME, SDILEJME, SDILEJME.
A NAKONEC STEJNE POJDEME...

ale nekritizuji, vazne tato kratochvile nekrati jenom chvili...

Že je to nádherný pocit Lokomotivo, vnímat, že miluješ a jsi milován, jestli existuje nekonečno věřím, že v tomto pocitu lze setrvat na jeho dráze, přináší to radost a tu jde......hezký večer

Tak to by sme měli.. fuj ho :o))

Vždyť já už se zase směju :o))
Neprošel sem.. ccc :o))))

Jak se to tady pěkně rozzářilo.
Cítíte taky z toho tu léčivou energii? Děkuju Všem! :)))

Faith, máš pravdu, musíme začít každý na sobě pracovat. Jsem rád, že o tom píšeš, alespoň vím, že "nás v tom jede víc". Potěší to. :)))

Srdečně zdravím všechny a přeji hezký den!

Klidná kočko,děkujeme za povídku! Ty tak nádherně píšeš! Povídka mezi řádky tebou krasně voní do celého vesmíru. Celou jsem jí jedním dechem pozorně přečetl.Ať píšeš o čem chceš, vždy to ve mě zanechá pocit klidu v duši. Je to poučné, léčivé, Nebudu to zlehčovat, prostě jsem v úžasu. :)))

Dobré ráno všem.
Děkuji za tolik pěkných slov. Jste tu všichni moc hodní.
Klidná kočko ta básnička s jezevčíkem je super budu si jí našeptávat až budu mít zase choutky..A příběh je taky pěkný. Píšeš lehce, srozumitelně, hezky, česky. Prostě tvé psaní potěší:)
Petře ty jsi uplně jako z Arabely:)
Děkuju:)
Lokomotivo no to koukám co se ti to děje? Z toho jsem celá hin? Tak říkáš vzhůru do Anglie?
Já nevím jestli to můžu napsat no ten můj zatím ještě spí tak pšš...Taky tě miluju:) Jsi určitě perfektní dobrej kluk a to tě vůbec neznam.
Pro paní Fajn nechci to jméno napsat špatně. Potřebujeme vyburcovat!
d. ty jsi taky ďáblík:)

Lokomotiva,
divas sa na ruzu ale nevidis iba ruzu:)
(ak niekto neprispeva, neznamena to, ze cita - to je iba tvoj dojem:), a kto tvori dojmy "branou" (tvojou recou povedane)neprejde.
:)

Ahoj Lokomotivo, to se stává, to je život! Jednou jsi dole, jednou nahoře!
Mě jsi sice nevyjmenoval, že bys mě miloval, ale to neva :-), já miluju tebe, protože jsi mě rozesmával, tak na to pamatuj!
Kde je tvůj humor??
Podívej na mě, moje nesnesitelná lehkost bytí spousty lidí popuzuje tak, že jsou schopni i podlostí. No a co?? Jejich problém.
Hezký den :-) :-)

A ti kteří touží a hledájí, budu k vám toužit svým srdcem, a buduli vám schopen pomoci, pak se o to pokusím. kdokoliv zde jste i zatím nejste, volám vás. Toužím po vás moci vás milovat bez ohledu. en vuerst sam er niien have.

Každá bytost je hodna lásky :o)

Miluji vás všechny,, i kočiku, i Máju a d, Niku i Petra i aureliana i Q co čte, ale nepřsipívá ty mnohé lidí, kteří mluví o svých věcech, aby sebe spatřiili. I zty, kteří mě nemilují. Jsme všichni jedno. I ty k které jsem nevyjmenoval. Všechny lidi včetně svých nepřátel miluji :o) A lidi kolem mě a lidi, které v mém životě hráli jakoukoli roli i tebe Kiko - markétko. Já miluji. Už se nezabívejte tím, jak jste se ke mě dobře či špatně zachovali. Já vás miluji :o)

A pro vás, kdo nevíte a tápete, vězte, že je tu cesta do toho, co mnozí nazívají stavem blaženosti. Miluji vás každého, protože vím kdo jste :o)

tak jsem se právě vzadl té možnosti a vím, že dokud tu bude poslední trpící bytost, já chci tu být a dávat jí svou lásku.

Uvedomte si jak jste silni a poructe melancholijim - pryc.
My jsme po staleti byli klamani politikama a nabozenstvima. V kostelech nam vymivali mozky, ze jsme pohrelci, zakazovali nam si davat otazky, napriklad o vesmiru a jejich bytosti. Zastavili nam talenty jak se dorozumivat telepaticky, astral lety a umet pouzivat mystyku a treti oko.
Oni se vlastne boji sile lidi, kteri si to zatim neuvedomuji a ze maji skryte vlastnosti.
Proto nadale drzte se posityvnich myslenkach, meditujte, cvicte, jezte zdrave jidlo, zadne bile jako cukr, mouka. Stravte hodne casu venku na slunku. A s prateli.
Me clanky nebyly urceny davat spatnou naladu, ale vas zverbovat. Nevim, proc Lokomotyva mluvi o odchazeni, vzdyt kazdy se narodil se svym zvlastnim poslanim a je dulezity na teto zemi, kazdy ma svuj ukol. Tak neschazejte ze sve cesty.

Lokomotivo, cítím s Tebou.

Musel bych se vzdát čehokoliv a tak se omlouvám, že sem vás tím obtěžoval.. neb ještě jsem tam nechtěl jít a vím, že pokud bych to takto nesdělil a nenechal svoje ego zbytnět, pak bych tou branou prošel. A tím bych vás opustil.. i když neopustil. A já vás mám příliš rád a ta má sobecká láska způsobuje lpění. Lpím na všech lidských bytostech a to mi pomohlo neprojít tou branou.

Pro všechny zájemce je zde další příběh - tentokrát není ani tak krásný, ani tak romantický, jako ty předchozí, je poněkud syrovější a jednodušší, ale snad se bude líbit. Inspirovala mne nedávno proběhnuvší debata o strachu a lpění. Příjemné čtení a nebojte, dobře to dopadne :-))

Kdysi dávno žil v jednom městě mladý lékař. Byl ještě nezkušený, ale svou práci vykonával s láskou a nadšením a ne vždy za peníze. Chodili k němu nuzáci i boháči, platili zlatem nebo jen poděkováním, on však mezi nimi nečinil rozdílu a léčil stejně každého, velmože i žebráka. Byl to v té době vzácný muž.
Stalo se, že do města dorazila černá smrt. Brala lidi po desítkách a také si nevybírala. V každém domě měli tehdy zapálenou svíčku pro mrtvého, v každé uličce bylo slyšet pláč a skřípění vozíků, jež odvážely mrtvá těla za hradby. Lékař chodil od jednoho nemocného k druhému a byl zcela bezmocný - černá smrt byla silnější než nejsilnější léky a neupřímnější modlitby. Dorazil tak do domu mladého barona. Ten ležel v honosném lůžku plném rudých sametových polštářů, pod brokátovou přikrývkou. Byl bledý, třásl se a koulel očima. Lékař ho prohlédl a se soucitem mu sdělil, že se rána nedožije. Mladík začal bědovat: "Ach, jsem ještě mladý, ještě si nezasloužím umřít. Mám takový strach, žil jsem v hříchu, jistě mě po smrti čeká peklo. Bojím se smrti, tolik se bojím, tak moc bych chtěl ještě žít!"lékař mu položil svou hojivou ruku na čelo a šeptal mu, že Bůh je milosrdný a jistě jej k sobě povolá rychle a ohleduplně. Mladík však za pár chvil zemřel v křečích, bolestech a s grimasou hrůzy na rtech.
Dalším pacientem,jemuž nebylo pomoci, byla starší žena. Ležela v posteli, zoufalý manžel jí měnil obklady na rozpáleném čele a naříkal. Lékař ji opět prohlédl a seznal, že ani zde není pomoci. Ale zdráhal se jí tu hroznou pravdu sdělit, protože zkušenost s mladým baronem byla pro něj velmi bolestná. Ale ona se ho přímo zeptala

a tak to odeznělo..
:o)
Než to přijde přístě, sbnad už budu připraven..
Ego je dobrá věc, když člověk nechce eště naposledy nejít tam :o)
Z pohledu věků není to nic

...ked vidis ruzu, bez toho, ze by si ju nazval ruzou... to poznam