Duchovní cesta

156425489!

:o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))):O))))))))))))))))))))))))))))))))):o)))))))))))))))))));o))))))))))))))))))))))))))))))

Baf

Macicka,
to je presne ono, akonahle clovek do toho kladie snahu, uz to nie je ono.

d.,I já někdy píšu automaticky (ale ne v ruce, na PC). Sednu,zapnu textový editor a najednou je hotovo. Co se děje mezi tím, nevím, a korektury jsou minimální. Někdy to ale jde ztuha a musím přemýšlet, a pak výsledek není takový, jaký bych si představovala.
Niko, básnička je :-)))))))). Uplně jsem se osypala z představy matematiky, brrrr. Naposledy na vysvědčení za čtyři a to ještě na druhý pokus (jojo, repec mě neminul :-)) Ty jsi na tom určitě líp.

:)
na matiku som ani ja nikdy nebola:)

Je dvanáctého ledna a já se šrotím matiku,
asi mi praskne bedna, mám v ní pěknou rotiku.
Tak moc bych chtěla jedna

ahoj všem:)
Tvoje další pohádka je moc pěkná klidná kočko. Kočičí předení..
A kuk d. je zde..
a proč jen jsou moje básně tak neduchovní? např:

:) uz som to tu spominala, to ani nebolo klasicke basnickovanie, proste som nieco robila, hlava prazdna, bez myslienok a zrazu som zobrala pero a pisala. neviem odkial sa to vzalo. alebo som si dopisovala v rymoch.
ako prislo, tak odislo, uz to tak nejde:)

Synergie, to je to slovo :-). Báseň je překrásná, hraje mi v duši.

Asi takto:

Iba tak...
(r. 2002)

Prechádzam sa.
Iba tak.
Ruka v ruke
- s dažďom.
A vlastne
držím za ruku
každého, koho sa v tejto chvíli
dotkol dážď.

Sme navzájom spojení
vodou,
vzduchom,
pôdou...
Občas strácame
pôdu pod nohami,
občas lapáme
po vzduchu,
občas sa navzájom
topíme v lyžičke vody...

:)

Macicka,
hovori sa tomu synergia.
Ja to vnimam tak, ze sme proste vsetci navzajom prepojeni:)
Jednota

Dobrý sněžný večer, milé a milí.
Děkuji všem, kdo napsali, že se jim mé pohádky líbí. Je to pro mně velmi důležité a podporuje mě to v další tvorbě. Jen abych nezpychla :-))
Modrá housenko, Alenka v říši divů je naprosto jedinečná a úžasná kniha. Je to oslava fantazie, nespoutané lidské tvořivosti a představivosti a v tom spočívá její smysl, jak píšeš. Naprosto ji miluju a spolu s Malým princem jí čtu tak jednou za dva roky - a pořád mě obě oslovují.
D., to je zvláštní, jak se naše texty (i když v čase i prostoru vzdálené) myšlenkově shodují. Neměli byste náhodou někdo teorii na důvod takových úkazů? Mám na mysli třeba to, že dva lidé téměř současně vynaleznou podobnou věc stejné funkce, napíšou podobný text, podobnou píseň (a pak se soudí o autorská práva :-).
To sněžení dneska byla nádhera, že? (tedy pokud zrovna nevlastníte rodinný dům s kilometrovým chodníkem okolo :-)). No, u nás zapadaly větve tisů sněhem a vypadají jako miniaturní velehory. Úžasné.
Pěkný mrazivý a konečně pořádně zimní večer všem.

:)toto som napisala v roku 1999 a spomenula som si na to pri citani poviedky o vode:)

V čom ukrýva sa vločky snehu krása?
Je ako záhuba a vzápätí hneď spása.
Kým spadne, roztopí sa, uschne,
vyčarí v tvojom srdci úsmev.
A verí, že sa znova narodí,
na najčarovnejšom nádvorí.
Či ako slza do mora
spadne, keď stmavne obloha.

Vždy iné telo, duša však tá istá,
je to len kvapka vody čistá.
Je ako posol od Boha,
že v umieraní nie je záhuba.

P.S.
Po dlhsej dobe Vam zelam pekny snezny vecer:)

vévodkyně se chystala na kriket s královnou (mimochodem při tom kriketu sloužili ježci jako míčky - moc je to nebavilo a pořád utíkali,čímž to hráčům nikterak neulehčovali.. no a pálky,nebo hole chcete-li,představovaly krky plameňáků - ani ti plameňáci tím nebyli kdovíjak nadšení) takže - vévodkyně se chystala na kriket ke královně a tak předala vřeštící nemluvně Alence.Tomu nemluvněti trčeli ručky a nožky do stran,takže vypadalo jako nějaká hvězdice,navíc se ty končetinky neustále natahovaly a zase smršťovaly,takže se nedalo pořádně uchopit.Ovšem Alenka na to po krátém přemýšlení přišla.. svinula ho do uzlíčku a jednou rukou ho chytla za pravé ucho a druhou za levou nohu.Nemluvně se uklidnilo a vřískot přešel v něco,co připomínalo chrochtání.I jeho oči se zdály být mnohem menší než před chvilkou... nemluvně se měnilo v malé růžové prasátko.Alenka ho s leknutím upustila a ono uteklo kamsi do lesa.Tenhle den byl pro ní opravdu náročný,ale už si začínala pomalu zvykat :))
..z tohodle textu (to není ze mě :) neplyne žádný ponaučení.. i když vévodkyně tvrdí že ponaučení se dá najít úplně ve všem.Snad jen jedno je jisté - prostor skýtá nekonečně mnoho možností a lidská fantazie nemá hranice.A že to nedává příliš velký smysl? ..no a co? víc věcí nedává smysl a dějou se..
mějte se moc hezky :)

Ahojky!

Klidná kočko, i já se musím přidat ke chvále Tvé úžasné tvořivosti a moudrosti :))) Přeji Ti hodně inspirace, naprosto sobecky, neboť si chci dále číst Tvé příběhy :)))

Ahojky všichni,
dlouho jsem tady nebyla a jsem mile
překvapena, jaké nové tváře na mě promlouvají.
Klidná kočko skláním poklonu před Tvými
pohádkami. Hned jsem je kopírovala a v nejbližší době je určitě uvedu do života
mého vnoučka.Velmi moudré.
Nejvíc mě zaujala ta o vodě. Dnes zrovna
padaly obrovské sněhové vločky, přidali mi,
jakoby tančily víly.Každá jiná a všechny tak
čisté a krásné. Úžasné stvoření.
Ještě v nedávné době, by nikdo nevěřil, kolik živých tvorů může být v kapce vody.
Děkuji moc děkuji za příspěvky a už se těším na další.

OOOOKKK, tak to jsem opravdu nečekala. Rdím se a červenám :-)))Ale díky, mám moc velkou radost, že "to" funguje (jen se trochu bojím, abych nezpychla :-)) Já začala psát vlastně z lenosti - ráda tvořím cokoli, i rukama, ale psaní je jediné, k čemu potřebuju jen zapnout PC a hlavu (jinak ty přípravy k šití, malování, sochání a spol. nemám ráda, hlavně teda pak ten úklid :-). Pohádek snad bude časem přibývat, pokud bude inspirace a tu poslední dobou nacházím takřka všude. Bohužel jsem o pár dílek přišla, když nám vyhořelo staré PC a pokusy o rekonstrukce dopadly žalostně. A o vydání opravdu neuvažuju, protože... no, ještě nepřišel pravý čas o tom uvažovat.

Ahoj Klidná kočko,umělecká hodnota a krása tvých pohádek se nedá vypsat slovy. Má to tolik rovin! Dá se číst dětem i dospělým. Je to andělské světlo snesené z nebe a vyzářené Tebou. Tolik tvůrčího potenciálu máš v sobě. Jen by mě zajímalo, jestli uvažuješ o vydání vlastní knihy pohádek. Ten talent co máš, snoubený s čistotou tvé duše, to je velký dar nebes, možná i odpovědnost předat to poselství dál lidem prahnoucím po Pravdě. Předáváš Poznání formou krásných, čtivých pohádek. Klidná kočko,udělal jsem všechno pro to abych se nerozplynul a dopsal to, co jsem ti chtěl. Pokud napíšeš někdy ještě třetí pohádku a já ti na ni neodepsal, tak se prostě vznáším a nemohu dosáhnout na počítač. :)
P.S. Pokud se tvé srdíčko ještě neuklidnilo, můžeš se vypsat i na: adampetr"atlas.cz

Takže, tady je:

Pohádka o vodě

Molekula vody padala z mraků, zakletá do podoby sněhové vločky. Vločka vířila v studených poryvech větru, čechrala se mrazem a myslila si: "Hmm, jsem tak krásná, nejkrásnější ze všech. Jsem jedinečná, žádná druhá jako já není. Proto musím být na zemi první, aby si mě lidé všimli a obdivovali mě. Zasloužím si to. Když spadnu mezi ostatními, každý mě přehlédne." A odstrkovala ostatní vločky, předháněla je a opravdu, její sen se splnil. Spadla na zem jako první. Ale zem byla ještě příliš teplá, jak už to většinou bývá, a vločka se na ní ihned rozpustila. Molekula vody se vsákla do země a myslila si: "Ach, jsem tak nešťastná. Nikdo mě nevítal, nikdo neobdivoval."
Přišla obleva, slunce vytáhlo vody z hlíny a vzalo ji k sobě na nebesa. Nad jiným světadílem se z té páry zformoval mrak, houstl a temněl, nabíral na síle. Když se srazil s jiným mrakem, začalo jejich nebeské milování za hromů a blesků. Ta samá molekula vody, která v kapce čekala na svou pouť na zem, si myslila: "Honem dolů, rychle, musím tam být první, abych byla lidem užitečná a zavlažila jejich pole." A zase odstrkovala ostatní kapky, narážela do nich a tříštila je, a opravdu, podařilo se jí dostat se k zemi jako první. Jenže u země byl ještě příliš horký vzduch, jaký před bouří obvykle bývá, a kapka se vypařila dřív než stačila dopadnout. Molekula byla moc zklamaná a myslela si: "To mám za svou dobrotu, za svou ochotu pomáhat. Svět je nespravedlivý." A Slunce ji opět vzalo k sobě na nebesa a opět přetvořilo v oblak. Ten se nějakou dobu toulal oblohou, spojoval se s dalšími a když byl dost velký, spustil se z něj déšť. Molekula si myslila : "Toužím padat k zemi jako první, protože tak připravím cestu mým sestrám. Ty už nebudou mít tu námahu s rozrážením vzduchových vrstev a bude se jim lépe putovat." A opravdu, i když tentokrát se nijak nesnažila, opět byla z celého mraku první. Ale dopadla do moře. Užasla. "Tolik nás tu je, že to ani nejde spočítat. Kdo jsem já, abych se snažila být vždy první? Kdo jsem, abych měla právo toužit po vítězství? Jsem jen jedna z myriád a proto už budu vždy jen obyčejnou molekulou vody." A smířila se s tím.
A Slunce opět vzalo vodu na nebesa a počtvrté zformovalo mrak, ve kterém byla stále ta samá molekula vody. Když přišel čas na déšť, začalo mrznout a v mraku se opět vytvořily sněhové vločky. Molekula si pomyslila: "Ach, jaká krása. Znovu prožiju ten pocit mrazu, větru a snášení se k zemi. Tolik se těším!" Tentokrát nepospíchala, počkala, až přijde její čas a pak pomalounku klesala k zemi spolu s ostatními a to, co bychom v ní mohli nazývat duší, tichounce jásalo nad tou nádherou. Dopadla na měkkou vrstvu svých sester a další sestry jemně uléhaly na ni. Smířena se vším, co bude následovat, ležela klidně a nemyslela na nic.
Po nějaké době se kolem rozhlehl dětský smích a molekula pocítila, jak ji něco přemisťuje, stlačuje a zase načechrává.
"Mamí, podívej se, dělám pro tebe andělíčka!" zavolal malý kluk a smál se na celé kolo. Mával rukama a nohama a ve sněhu se po chvíli objevil obrys posvátné postavy s křídly. Klučina vyskočil, naposledy se zasmál a odběhl.
A v tu chvíli molekula, teď už vtisknutá do podoby posla nebes, pochopila, že je vysvobozena. Už netoužila a nechtěla být ničím, protože vším, čím mohla být, už byla.