Duchovní cesta

Aj k tvojmu pribehu o zobrakovi mam jeden basnicky ekvivalent:) Len ho musim najst:)

Nase macky uz davno spia:) Ty si nejaka nocna kocka:)

Na mě to Lokomotivovo prožívání působí trochu jinak, než že jde o spočívání v sobě sama - spíš mi připadá, že je to nějaký dynamický děj, který vyústí v ... CO? To může vědět asi jen on sám.

... a su to opat IBA slova.
Nakoniec - ved niet ziadnych bran...
:)

Pyta sa nas o aku branu sa jedna.
Je tam chut, je tam vona. Moja skusenost vravi, ze to nie je ta POSLEDNA BRANA:)
Iba jedna z mnohych "branopasci", prave preto vnimam, ze si ju netreba prilis vsimat:) A tie slavobrany okolo nej uz vobec nie:)
Ale kazdy ma pravo ist tak, ako to on citi a uzna za vhodne.

Ved OK, ja tiez viem o niecom podobnom, resp. o tom "mojom" sa neda vela povedat... Niet na to vyrazov, resp. slova by to iba skreslili.
To je moje spocivanie v sebe.
Opakujem - iba moj nazor.

jen to popisuje neřekla bych, že se tím příliš zaobírá. Něco z toho mi připomíná podobné stavy z dětství. Sice bez jehel ale to směřování bez usilování je známé a blízké a přece tak plaché kdykoliv do něj chceš zasáhnout nebo na to jen pomylíš..
měnilo se mi při tom dýchání na úplně jemné a dlouhé. Někdy se to dalo i přivolat nebo navodit nebo tak něco. Neprovozovala jsem tenkrát žádnou duchovní praxi ani se nemodlila ani nic jiného. Jen jsem byla dítě, které umělo být samo v sobě a navštěvovalo samo sebe každý den. Pak to prostě přestalo.
Tak Honzík a Honzíkova cesta:)

pre 31. 1. 2007 00:59:20

Ziadny stav duse nie je normalny.
Alebo aj - vsetky stavy duse su normalne.
ALE (!) prirodzenost duse je absencia akychkolvek stavov.
Povedala by som. Tak to vnimam. Iba spocivanie, bez pridavnych mien, bez oznaceni, bez humbuku okolo toho ako mi je super a aka som happy (to je iba prechodna, docasna faza). A o tom spocivanie nie je.
:)

Hej, aj na moj, ciste ludsky vkus :), sa tym, mily masinka, zaoberas az prilis.
:)
Iba to pozorovat, naco ten gulas?
Ale to je iba moj nazor, kazdy mame svoje kucharky (rozumej kucharske knizky) a svoje "nadobicko".

má pravdu! neodbíhat! rychle všichni sem!
:-) :-)

vytecne. je to tva stezka. jen, aby se nezapomelo, lidsky duch ma tendenci k prirozenosti cokoliv pridavat. samo o sobe je to dobre, ale pridavat k tomu obrazy - to pak muze skoncit jen u obrazech, coz uz jsou jen fantomy a nikoliv skutecnost. jestli rozumis co chci rict. neodbihat. az dokud to prestane odbihat samo od sebe.

Vize přicházejí a odcházejí, tohle se děje od mého narození. A vím, že to skončí až v okamžiku, kdy jednoho dne nebo noci projdu uchem jehly. chápu to jako důležitý bod na cestě sebepoznání a realisaci toho poznání.

tak jo. ale k cemu ty vize? chapu ze se ti prihodi, ale proc tolik zmatku kolem nich? nechat je byt? ..

docilit = znovu nalézt.. vždy to tu bylo

nic neni permanentni co lze docilit...

Díky za radu, ale tohle nebyla vize ani představa. A v tom okamžiku, kdy bych byl čistě jen tím, komu se to jak ty říkáš "jeví", pak bych uchem jehly prošel.

je mnoho stavů mysli, kterých je možné doáhnout. Spokojenost je jen stínem štěstí. Lidé mají tendenci hledat příčiny spokojenosti ve vnějších věcech. Mám dobrou práci, jsem na moment spokojený. Dostanu přidáno, jsem na moment spokojený. Narodí se mi dítě, jsem na moment spokojený. Ale štěstí je stav mysli, kterého se dá docílit a myslím, že je to v silách většiny lidí. A může být pernamentní. Ale nestane se pernamentním hned. Jsou to etapy, které se prodlužují a zčasťují. Je to o zabydlování se ve svém vnitřním já, na které nejsme zvyklí. Proto je to se štěstím obtížné, protože jsme navyklí dlít v utrpení a malátnosti. Čím více se v tom stavu mysli zabydlujeme, tím i vzrůstá náš vnitřní klid a mysl se projasňuje. Projas?ujeme-li svou mysl, přichází klid a stav štěstí. Jedině jsme li v klidu, můžeme zakusit jasnou mysl a štěstí. V těchto prvních krůčcích je tedy velmi důkežitý náš vnější svět. Musíme si ho přenastavit tak, abychom vytvořili podmínky pro přerod.

Kdo touží po majetku, těžko kdy bude v klidu. Kdo touží po úspěchu, rovněž klid nenalzne.

Nelze nejprve udělat jednu věc klid / čistá klidná mysl / štěstí. Ty věci přicházejí ruku v ruce.

Je to proces, kdy se odnaučujeme hledět ven a učíme se hledět dovnitř. na této úrovni je velmi důležité tělo a mínění lidí okolo nás. Chceme-li vybřednout z těchto kolejí, musíme na to své okolí připravit. Druzí lidé většinou nechápou, když člověk začne měnit své hodnoty. Proto ta změna musí být postupná a přirozená a proto taky nelze štěstí dosáhnout hned a natrvalo.

Různé mystické stavy a prozření nám sice mohou ukázat, ale po čase to odezní.

To dřív Velblouod projde uchem jehly, než boháč. (citát z bible, který jediný sem k tomu našel) :o)

zapomen na to dokonale Honzo. a snad... nezabyvej se tim. mohu li poradit, nech tyto vize vizemi a zustan v tom, komu se zjevuji. nic vic. vsechno ostatni je privesek.

a lokomotiva, uchem jehly neprojde.

otazka pro kohokoli:
je mozno byt spokojen tak, aby uz nikdy nevznikla nespokojenost? snad odpovite ne. a kdyz ano, chci o tom slyset neco vic pokud mozno. jinak, drby o nekonecnem stesti a rozplyvani se v citovych bourich nemuze nikdy trvat permanentne. je to jen bourka citu - prisla, trva a zmizi.

reknete mi je li mozna spokojenost jako normalni stav duse.

Jaderný Fyzik
Zkusím to popsat.

Dělo se to v mém dětství v průběhu vědomého snění. Začal jsem se zmenšovat a zmenšovat. Opouštělo mne vyzařování, stával jsem se menším a menším. Moje tělo jakoby ztěžklo. Celé moje já se shlukuje do srdce. Cítím při tom kovovou chuť i vůni. Moje tělo je jakoby z kovu. A zmenšuji se, propadám se na menší a menší úroveň.. až jsem menší než atomy. V tom už jsem nejmeší a v tu chvíli se ocitnu na nějaké pláni. Na konci té pláně jsou útvary podobné jehlám. Vydám se na cestu, pohybuji se tou plání vstříc těm útvarům. Pokud jdu tak, jak "mám" je to v pořádku, ale jakákoliv myšlenka buď změní směr a pak je pro mne nemožné dosáhnout cíle, popřípadě uplně celý vjem zboří a já se navracím zpět. Není v tu chvíli ve mne přítomná žádná emoce. Ani ty "ušlechtilé". Je to jen čiré vědomí. A já putuji vstříc těm útvarům a snad je cílem prolétnout uchem jehly.

Nedávno se mi to stalo při bdění (poprvně od dětství).. ale skončilo to na cítění kovové chuti a vůně a tom, kdy mi ztěžklo tělo a energie se sbírala k srdci. Tenkrát jsem si uvědomil, že to brzy přijde znovu.

Včera jsem se probudil smíchy a celý den byl bez usilování. To je důležité, protože to neusilování je na celé te věci nejtěžší. Protože pokud se ve mne něco pohne, vznikne úsilí a já ztrácím směr a nikdy neprojdu uchem jehly. Tak jsem celý den procházel bez usilování a najednou jsem večer začal cítit, jak se moje energie sbíá a vyhasíná. I myšlení bylo moc veliké usilování. I psaní bylo náročné.. a ten náběh trval několik hodin. Nikdy před tím to nebylo tak intensivní a já věděl, že pokud ten stav přijde, pak projdu uchem jehly. Z nějakého důvodu jsem to ale nechtěl.

Chci se vás zeptat, jeslti jste se někdy o něčem podobném dočetli. Pokud můžete poradit, o jakou bránu se jedná. Máma mi dnes povídala, že se jí poslední dobou zdává o mé smrti. A já když dnes hledal na netu nějaký odkaz, tak sem se "dohrabal" k popisu smrti a mluvili tam o tom, že se celý člověk s jasnou myslí shlukne do osy těla. Ale tuším, že nebude hned tak zle. Strach z toho nemám, pouze jsem velmi zvědavý, jaký to má význam. Tak pokud někdo výte o co jde, tak mi prosím hoďte odkaz, nebo písněte.

Díky Honza