jsem milenka ženatého muže

Ovšem máme možná štěstí, že se naši chlapi nezamilovali do milenky to by možná tak jednoduché nebylo nevím,,,

Co jsem seděla doma a vytvářela domácí pohodu on si našel milenku jelikož se necítil doma tak potřebný a tak jsem začala s jiným přístupem a zabralo to.Žárlí a všude kam se večer hnu je mi v patách.Vnesla jsem mu do života trošku té nejistoty a pomalu mu to budu servírovat jako lahůdku jen ať pozná co je to sedět doma a koukat na tel.kdy příjdu.Bohužel musíme někdy být tím chlapem, jinak to asi nepůjde a jak píšeš oplácet stejnou mincí.Samozřejmě jsem doma milá aby neměl důvod si stěžovat.Nezdá se ti , že jsou ti naši muži jako zvířátka?

Svatá pravda, chce to sice...Lenko, taky mám tu zkušenost. Dokonce mi líp svého času fungovalo a lepší ovoce neslo, když po návratu domů našel dům prázdný a já usměvavě přiskotačila dvě tři hodinky po něm, než když jsem na něj čekala úslužně s teplou večeři a starostlivým dotazem, jaký den měl v práci. Po čase jsem si připadala jako součást domácnosti, něco mezi jeho houpacím křeslem a pohovkou. Je to zvlášní, ale je to tak. Však oni chlapi jsou taky zvláštní živočišný druh.

já si teda nemyslím, že jsem...Svatá pravda, chce to sice hodně sil, ale funguje to, teď nemám úplně na mysli nevěru "opla pla", ale ta nejistota, kterou občas ti naši chlapi potřebují.A to, že musíme, taky občas myslet na sebe.Kosmetika a hezké hadříky být přitažlivá a v pohodě.Chlapi mají rády usměvavé ženy a i když to jde někdy těžko při těch starostech co máme je to na místě.Mě to funguje a na občasnou kávičku na tu si čas vždy najdu, naše sebevědomí to potřebuje..... A proč se tomu bránit. Někdy stačí změnit svůj zaběhlý režim a máte vidět jak to s něma zamává.

Teda Daisy-Tebe bych poslal...já si teda nemyslím, že jsem jednička, dík za pochvalu, ale víš-jednala sjem tak nějak pudově a nechtěla být ta poražená, nyjící, zdeptaná. Prostě jsem typ člověka, který i špatnou zkušenost považuje za zkušenost, z které lze vzít i něco dobrého-třeba do budoucna. Co bych získala tím, kdybych se trápila a užírala ? Vítězný pohled té druhé, kterou jsem chca nechca musela potkávat, prootže jsme bydleli blízko sebe ... děti by trpěly tím, že máma chodí ubrečená, láduje se prášky, domácnost zanedbává nebo dokonce na sebe s tátou křičí a vyčítají si cosi ... řada otrávených dnů, týdnů-pro rodinu i mně samu ... stojí to za to ? Někdo namítne, že jsem svého muže asi neměla dost ráda, když jsem se tak málo trápila. Opak je pravdou. Ale srdce bylo tehdy němé a já jsem podvědomě jednals i z pudu sebezáchovy čistě rozumově. Rozum měl navrch a v tu chvíli i postoj, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá-je na tom kus pravdy, když do mně někdo kamene, já do něj chlebem neuznávám, neumím to.

a proč to píšu ? Snad jen přidám prostě to své a pro někoho třeba malinko návod. Je velká pravda, že muži dříve nebo později pošilhávají jinam a touží po milence-většina z nich a je to jistá jejich přirozenost. Hezky to může s milenkou fungovat za mnoha předpokladů, třeba toho, že manželka je oddaná a muž ji má jistou. Horší je, když tu jistotu nemá. Žádný muž, i když má milenku, nemá rád, když mu někdo leze do zelí, každý svou manželku posuzuje i po mnoha letech svým způsobem majetnicky. Většinou si uvědomí, jaké to je být podváděný, ve chvíli, kdy parohy nejen nasazuje, ale jsou mi i nasazovány. Ale to neplatí jen pro manželky, ale i pro milenky. Je špatně dávat chlapovi pocit, že je jediný ve vašem životě a že to tak vždycky bude. Zneužívají toho. I s milenkou o čase může mít takový pocit. Nechte ho trošku v nejistotě, nedávejte mu všechno, sebe, svůj všechen čas, ponechcejte si vždyky pro sebe kousek tajemství. Nestraním ani manželkám ani milenkám, nikomu nepřísluší soudit, kdo okolnosti nezná a neví ...

Teda Daisy-Tebe bych poslal na Hrad.Prosím všechny ženy-vezměte si příklad.Takhle se řeší nevěra.Žádná antidepresiva.Chceš parohy?Máš je mít.Jsi fakt jednička.

no, já jsem se taky kdysi pdzvěděla, že má manžel bokovku. Asi taky hledal, co mu doma chybělo, proč by to jinak dělal. Hledala jsem chyby v sobě, jak jinak. Vyšlo mi, že má se mnou dvě zdravé pěkné šikovné děti, mně coby věrnou a troufám si klidně říci dost pracovitou ženu, která ho má ráda, co dělá, dělá pro rodinu, spali jsme spolu, mně se to líbilo a jemu podle toho, jak se tvářil taky, tak kde byla ta chyba ? Být nespokojený za dané situace, kdy jsme se neměli špatně, byli zdraví, já jsem byla ve vedoucí pozici v práci a nosila mu dost peněz a musel vidět, že k němu mám vztah a vážím si ho, mi přišlo jako rouhání-mohlo být přece mnohem hůře. No, ta dotyčná se o něj hodně snažila, víc, než bývá zvykem, tak moc, že to bylo okaté, i okolí si všimlo. Málokterý chlap odolá, prostě i přes vše kladné doma stereotyp, chtěl zpestření, změnu, vzrušení a ta dáma tolik pošimrala jeho dřímající ješitnost. Všechno jsem si nechala projít hlavou a místo brekání do polštáře vyrazila nakoupit pěkné hadříky, ke kosmetičce, na kávičku, slušelo mi to, zájmu chlapů jsem neunikla, zakrátko potkala jednoho, který byl opravdu neobyčejný, nějakou dobu mně dobýval a pak jsem ty trable s mužíčkem zaplašila v náruči milence i já. Přímo jsem kvetla, byla šťastná, sebejistá, všechno se mi dařilo a bavil mně život. Čím víc jsem zářila, tím víc chřadl manžel, který tušil ... abych toho druhého nechala, byl ten můj vlastní ochoten udělat cokoli. Moc vztekat se nemohl, jen jsem mu vracela stejnou mincí a líbilo se mi to, i když on tu kočičku dávno nechal. On kmital a hrozně moc se snažil. V práci, doma, koupil domek, přestěhovali jsme se do jiného města. Věnoval se mi, sex opět fungoval a já jsem začínala cítit, jak se můj vztah k němu mění. Byli jsme si tak nějak kvit. Je to už pár let. Zatím ta idyla trvá. Jak dlouho ještě ? Kdoví, nedělám si iluze, že to nikdy neskončí, ale jsem rozumná a oba už víme co chceme, takže já určitě a myslím, že i on, jsme dnes vděčni za náš vztah jaký dnes je.

Milá Sasanko, jako bych četla...Scorpii, cítím s tebou, malé ani velké děti nezmění milenčiny city, jen rozumem se dá udržet ten vztah v přijatelných mezích.
Nevím přesně, jak jsi na tom ty, ale já jsem vdaná, už mnoho let ale neudržujeme s manželem jiný vztah než kamarádský. Proto mi nedělá problém uvěřit, že to tak může být i jinde. A protože mi sex chyběl, jsem ráda, že mám milence. A mrzí mě, že náš vztah nemůže být pořád tak žhavý jako na začátku.
Kdyby mě někdy chtěl za ženu, asi bych neřekla ne, ale vůbec s tím nepočítám, protože jeho děti jsou malé a nám už je dost let. Tím prostě nežiju.
I tak jsem ale šťastná, že jsem ho od života dostala.

milé dámy, patřím mezi to...no cici pokud ti vyhovuje je si par krat do mesice odskoci jinam, aby byl na tebe i po 20 letech nadrzeny, tak je to ok! Tak jsou vsichni spokojeni preci! jak ty tak manzel atak i milenka.. a chlapy preci chteji klid a pohodu:-=)))

Proč některé ženy tolik nutí...tomu rozumím, je to skvělé řešení a jen to dokazuje, že lidi jsou různí a vše může dopadnout i jinak...předchozí manželství je tak trochu jen papír. Důvody, proč neukončit manželství jsou různé. A tento způsob není zas až tak neobvyklý. Dokonce jsem se setkala s tím, že má známá od manžela takto odešla, i když její finanční investice v manželství byly mnohonásobně větší, takže vlastně dala manželovi šanci nepřijít o peníze. Ale prostě jen spolu nežijí.Proč ne..:-)

banbule, tvůj příběh je hodně...Milá Sasanko, jako bych četla trochu o sobě a mé situaci...až se mi protlačily zpod víček slzičky a derou se ven...a tak jse setřu a budu chvilku přemýšlet, cože mi to vlastně za to stojí, setkávat se se ženatým chlapem, o kterém vím, že taky kvůli dětem - a docela velkým, neodejde...Možná mu i věřím to, že se ženou mu vztah nefunguje.Ale ta druhá část mého srdce mi zase podsouvá myšlenku, že už nejsme tak mladí, abychom nechali plynout dny, které si můžeme užít ještě s radostí, láskou... Velké děti své doriče nepotřebují tak, jako ty menší...pozdrav tátu mezi dveřmi, občas přijdou na kus řeči, pár minut stráví debatou nad nějakým problémem - pak vypadnou za kamarády, učit se či na PC....a na tátu si už nevzpomenou...a co až odejdou a založí si vlastní rodinu, budou denně sedět s tátou(nebo s mámou)?? Težko...a pak si ti dva, co si teď nemají co říct, zbydou....a milému pánovi dojde, že se mohl celou tu dobu mít úplně jinak...Nikdo neví, kolik času má. Moje kamarádka byla v podobné situaci. Stýkala se se ženatým mužem. On vážně onemocněl a jeho žena, se kterou tedy zůstal, za ním ani do nemocnice nechodila(o jeho bokovce nevěděla)...Milenka ano, až do jeho smrti. Pár dní před tím, než odešel, hluboce litoval toho, že před několika lety neopustil ženu a nebyl s tou, které patřilo jeho srdce...Ale každý má svůj osud, každý má své názory...A tak já taky čekám, je mi s ním krásně a bez něj strašně smutno, ale mám ho natolik ráda, že se s tím smiřuji...:-))

milé dámy, patřím mezi to...Čiči, ono to vyznělo opravdu spíše opačně. Že je to jen tvůj sen...
Ale jestli to je pravda a tobě to stačí, je ti přáno .

milá dámo,to ti máme jako věřit.A milenka ve vlastní postli?Výsměch!

milé dámy, patřím mezi to hejno podváděných manželek.... asi před 2 lety jsem svému 42 letému manželovi přišla na to, že někomu vehementně smskuje... atak to vše začalo... chci vám jen otevřít oči z druhé strany....on potom začal doma cvakat jako hodinky, sex se nám po 20 letém manželství zlepšil o 100 procent, a to oboustranně ( pominu - li pár "italských " večerů - a tak ...) ale chci tím říct, že u nás nám jeho nevěra vlastně posloužila i k dobrému, protože jak se zpívá v jedné písni - i tajnosnubná květina cos rozkoší chce kvést a růst, tak roste tam, kde vítr proudí.... a u nás ten vítr začal proudit, to si piště.... naše milování získalo úplně jiné dimenze, prostor, téměř každé ráno se se mnou manžel láskyplně čumáčkuje a loučí, říká, že našel milenku ve vlastní posteli, a věřte mi, že to není hra. takhle to u nás jde už dve roky.Je mi jasné, že svůj flirt s nějakou blbkou asi neukončil, ale víkendy , dovolené, večery, rána v posteli, noci, divadla, koncerty a tak tráví se mnou a s naší rodinou. možná někomu i nadále píše, že ho šíleně miluje a brzo se rozvede, protože je doma chudák a manželka megera, ale věřte , že doma je opak pravdou. Kmitá jako hodinky, stará se nám o jídlo, vaří, společně nakupujeme a hlavně se ke mně celou noc tulí. Pozor teda, ať nenaletíte, vy úúúžasné milenky, co čekáte, až vám zavolá, že může....

ahoj, ráda bych tu nasla...ahojky mam stejny problem jako ty neni to nic lehkyho nechavam tomu volny prubeh ono to bud nejak dopadne nebo uplne casem opadne tak ti preju hodne stesti

Jo, sdělená starost je poloviční, sdělená radost dvojnásobná.
Tak ať ti brzy něco ukáže cestu, abys věděla, jak to rozseknout.

Diky Katko, cloveku je hned lip, kdyz o tom aspon takhle muze nekomu rict, pomuze to i kdyby zadna rada neprisla, to mozna znas.

Janice, jestli s ním počítáš do budoucnosti, myslím tím děti ( proto jsem se ptala na věk ), tak asi víš, co tě bude zbytek života čekat.
Jestli neplánuješ budoucnost, tak to asi nemá cenu řešit. Nějak se to samo vyvrbí. Být tebou, trochu se kolem sebe porozhlédnu...někde určitě je lepší.
Blbá rada, viď ? Ale ona je to vážně děsná situace.

hm blbá situace, nechtěla bych v ní být. Stejně ti v tomhle nikdo neporadí.