jsem milenka ženatého muže

Nekecej blbosti, dej mi adresu těch rohů plných ženáčů, já žádné nevidím, a do zaplivaných hospod nechodím.

A kde?? Dáš mi adresu toho...v každý hospůdce je jich hafo.....musíš být jako prdel, když se nechytáš

A kde?? Dáš mi adresu toho rohu plného sexuchtivých ženáčů???

HOlky holky...my to tedy vedeme... pro lásku jsme ochotné skoro čehokoliv....

no moje situace je takova:...víš co, žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Nejprve bych si udělala test, abych věděla jestli je vlastně co řešit.
A jestli to je všechno jak píšeš - tak bych si o tom promluvila s oběma. Třeba Tvůj přítel, který má problémy a vlastně o tom všem ví se k tomu postaví úplně jinak než bys očekávala..
Co se týká mamky - tak s tou to řeš až jako s poslední. Ony ty mamky moc v určitých chvílích podržet neumí :o(

Já když jsem se rozhodovala...no moje situace je takova: jsem v zahranici, vydelavam si na cerno.. tak platim soc. zdrav. v Cesku. Muj pritel trpi erekci -destrukci, takze pravdepodobnost, ze on by byl otcem je dost miziva. Kdyz bych si dite nechala, musela bych zpet do Cech, tim byl otec dite asi nikdy nevidel. Musela bych si promluvit s mati, zda dostanu od ni podporu.

S milencem jsem o tom nemluvila a s pritelem taky ne. Musim si to prvne vse zvazit sama.

Milenec me asi odpovi: jdi na potrat, zaplatim ti ho.

Pritel: o vsem vi, a tak by asi rekl, hm rozhodnuti je na tobe....

Editko, asi budu ve stejny...Já když jsem se rozhodovala (spíš ani nerozhodovala, já měla dost jasno), jestli mimčo jo nebo ne, tak první pro mě bylo vodítko, že to miminko vzniklo z lásky. Ať už byly důvody jakékoliv, proč se můj přítel rozhodl, jak se rozhodl, určitě to nebylo proto, že by mě nemiloval. a další věcí bylo, že žádný argument proti se mi nezdál dostatečně pádný, abych mimčo dala pryč. Byla jsem zdravá, věk odpovídal, měla jsem dobrou práci do které se můžu vrátit a miminko jsem chtěla (ikdyž za jiné situace)...Vím, že to nebude vždycky jednoduchý, ale myslím si, že to zvládnu. Takže dávej na misky vah uváženě a přidej tam taky argument, že ne každý má to štěstí přijít do jiného stavu. Váhu, těma rgumentům musíš dát Ty. A hlavně si do toho nenechej mluvit. To rozhodnutí budeš dělat Ty a žít s ním nadále budeš taky jenom Ty. A lkdyž už se rozhodneš, jak už se rozhodneš, tak se k tomu nevracej...Jo a se svým zadaným přítelej jsi o tom mluvila? Držím Ti pěsti.

Ráda a jsem a to moc. A...Editko jsem rada, ze jsem cetla tvuj prispvek, dost me napomuze k rozhodnuti:-((((

Edito, ty toho nelituj,...Ráda a jsem a to moc. A nelituji toho. jen si to teď musím v hlavě srovnat co dál.Malá je ještě maličká, takže chvíli potrvá,než se začně ptát na tatínka a do té doby už měla mít jasno. Ale zatím jsem jako na houpačce - chvíli jsem jasně rozhodnutá, že od nikoho nic nechci - že to zvládnu a chvíli se zase trápím tím, že té malé jsem strašně ublížila, že od mala je silně znevýhodněná....Prostě si to musím srovnat v hlavě. Já doufám, že mi k tomu pomůže čas.

Editko, asi budu ve stejny situaci jako ty.. mam pritele a vedle to tahnu jeste s milencem, ktery je 3 roky zenat a 2 rocniho syna. Bohuzel nam pri sexu krachl kondom, ac tvrdil, ze se jeste neudelal mam strach, jelikoz jsem nedostala svoje dny a uz je to 8 dni..kdybych byla tehotna nevim s kym..s pritelem nebo milencem??? kdyby dite bylo pritele, necham si...ale co kdyz to nakonec bude milence? sakra.. nevim uz jsem na potrate byla 2x, a ma ted strach, ze uz pak mit deti nemusim.....ach jooo!!!

Edito, ty toho nelituj, stejně to nemá smysl, buď ráda, že máš zdravou holčičku s někým, koho jsi milovala.
Někdo takové štěstí nikdy nepozná.

Promiňte, že vám do toho vstupuju, ale nemyslíte, že dítě má na některé věci právo teprve až když z toho má rozum?
Samozřejmě je zbytečné dělat hrdou a připravovat se o peníze.
Na druhou stranu ale, proč by to měly odnést jiné děti, které nic nezavinily?
Až budou všechny větší, jistě bude příležitost je seznámit a dát dohromady.
Zatím by se této věci měli účastnit jen dospělí, tj. táta s mámou, a táta by měl mít na starost alespoň částečně finanční stránku.

No právě ...představ si že ti...a určitě má někde i babičku a dědu...Jak bych přála všem, které se "nevhodně" zamilují, aby to prokoukli zavčasu...

No právě ...představ si že ti máma zatají kdo je tvůj táta, že neznáš tátu ....kdyby se něco s tebou stalo, tak ona nebude mít nikoho .....takle on aspon bude muset pomáhat finančně. Ted už to není problém mezi váma dvouma. A radši hned někomu řekni, s kým ji máš, nebo se to ona nikdy nedozví ...nejvíc ublížiš nejdražšímu člověku. To je zákon schválnosti , zítra tě přejede auto -ne že bych ti přála,ale náhoda je blbec..... a tvoje holčička bude sirotek bez jediný koruny,....přitom má tátu a sourozence.

Ne to určitě néé, žádný...Jsem docela ráda, že mi to takhle píšeš. Jak už jsem psala, přemýšlím o tom hodně. Možná, že jenom potřebuji trochu času, abych oddělila svoji identitu od její. Ono já tady nebudu věčně - může se stát cokoliv a kdykoliv a tak je i ta druhá část rodiny potřeba. On to totiž kromě jeho nikdo neví s kým ji mám.
No jsem pěkně nahlodaná a po dnešku ještě víc.

Ne to určitě néé, žádný lhaní, jde o zásadní věc.....ale on prostě musí spolupracovat , když ne se stýkat tak aspon peníze, to jsou její peníze a ty jí je nemůžeš sebrat ......A jejo rodina to musí vědět , malá tam má sourozence.... Ted už musíš jednat tvrdě a prakticky...on se možná pod tlakem rodiny začne o ní zajímat....každej člověk má nárok na tátu i tvoje malá dcera.

No to ale koukej rychle...Hrozně nerada, ale musím přiznat, že máš pravdu. Je to věc, která se mi teď honí hlavou každou noc. Co jí řeknu, až se zeptá na tátu. Jestli mám vymyslet nějakou peprnou story o jeho úmrtí? Nechci jí říkat, že o ni nikdy nestál, že jí nechtěl. Na druhou stranu se asi určitě v jejím okolí najde někdo, kdo jí to dřív nebo později řekne.

No to ale koukej rychle napravit ......ty nemůžeš rozhodovat za dceru ....je to její táta a ona má právo na jeho peníze , on jí je musí dát na to je zákon.....a taky má právo ho znát ......řekla bych to i u něj doma .Tady už to není jen tvoje věc,ale věc tvýho dítěte. To žes to zamotala je chyba, ale ty v tom i zdárně pokačuješ ...pleteš se do vztahu dcery a jeho. Dítě má nárok na jeho peníze a na něj. To se dá zpětně zařídit.

Počkej a on se o ní vůbec...Přesně tak - jeho reakce byla, že dítě nechce. A že nedokáže odejít od rodiny. Takže když jsem se rozhodovala co dál, věděla jsem, že na mimčo budu sama. V podstatě to byl impuls, kdy mě přestal vodit za nos. A moje hrdost nebo ješitnost nebo možná blbost byla taková, že jsem po něm nechtěla nic - takže ani zápis do rodného listu ani peníze.

Počkej a on se o ní vůbec nezajímá? Neplatí na ni??On se hned k tomu těhotenství postavil odmítavě??