Lidé na vozíku a sex.

Zbyněk: že jo? Madam si představuji jako hódně rajcovní ženskou. Takže to asi bude poklona, i když to tak od nepodepsaného evidentně myšleno nebylo.

Zbyněk: je to správný chlap, správnějšího ani neznám. Víš, Zbyňďo, třeba se mnou by si na zábavě vytrpěl choďák. Na tanec jsem fakt dřevo a pohamtám, co můžu! Hodně chlapů už se pokoušelo naučit mě tomuhle umění, ale marně, každý to nakonec vzdal:-)

Ellis, ono to madam zní tajemně, až eroticky. Představuji si madam s hlouhým cigárem, černými punčochami a vysokými kozačkami, dlouhými řasami a vyzívavým pohledem.

Hezky jsi to Ellis napsala a doufám, že i ta moje cítí to co ty - byl bych rád a bylo by to pro mě tím největším vyznamenáním. I já se na ní rád dívám a dávám jí vše, co jí dát můžu. Víš dobře mi dělá, když si třeba jen na veřejnosti sedne do mého klínu a obejme mě. Chodíčům pak mohou oči vypadnout. Pro ps : pokud se ti tvůj úmysl zdaří, uvidíš, že nebudeš litovat - pokud je to správnej chlap. Ale asi ano, když o něj tak usiluješ!

Tak se přidej k povídání o milování, vždyť je to přece krásné téma.

Musím s Elis jedině souhlasit. Když mi kamarádka občas vypráví o milování s tím svým kolečkářem, přistihnu se, jak si říkám, proč tohle se svými partnery nezažívám, proč takoví neumějí být. A to je jenom vyprávění, kdy nezachází do líčení podrobností. Kdysi, už je to skoro dávno, jsem si prožila vztah se slepým mužem. To jediné by se dalo přirovnat k tomu, co od ní poslouchám. S ním bylo láska o dotecích, vzájemné blízkosti a uměl si to vychutnávat plnými doušky.

Ááááááá, první žluč už praskla. Doufám, že tohe nebude plný kýbl.

Ach.Madam se opět předvádí.

Zbyňku - nech toho!!!!

Mě bys uspokojil - povídáním, tancem, hlazením po prdeli v obchodě, ve výtahu...

Tanec a spontánní doteky vůbec chápu jako něco co musí lidem na voziku velmi chybět. Nebo mě by to chybělo.

Povídání při milování je super. Mám ráda, když nechybí humor, když se někdy rozřechtáme tak, že nemůžeme dál.

Kdysi dávno jsem byla asi zakletá. Ještě jsem o milování málo věděla a zatím jsem mu nepříšla na chuť. Spíš jsem jenom "sloužila" jiným k jejich uspokojení.

Pak jsem jednou udělala tu zvláštní věc, že jsem podlehla muži-vozíčkáři. Myslím, že jsem byla docela neštastná ze svého milostného života a nevím co všechno v tom bylo - zamilovanost, soucit? moje beznaděj? Je to dávno.
Jenomže ten muž ze mne při milování nespouštěl oči, celou dobu se miloval s otevřenýma očima. Byl to první muž, který se miloval pro mne. Já jsem pak musela být aktivní, abych mu vyšla vstříc..... Láska je vzájemné dávání sama sebe.

To je moje pohádka o milování, hezčí milování už jsem nikdy nezažila. On ve mne probudil ženu. Ženu, která si umí říct, co chce a jak to chce.

Proto mi tu kdekdo může říkat o tom jak to nejde pod. Já vím své a spíš milenkám vozíčkářů závidím. Mluvím o duševně zdravých mužích na vozíku.

A víte, holky kdy trpím nejvíc? Když si s ní nemohu zatancovat, při ploužáku se na ní lepit a držet ji za zadek a prsa tisknout na svou hruď a šeptat sprostá slůvka. Na zábavu jdu, ale vytrpím si tam své.

Já si rád povídám o sexu a ona na to není moc zvyklá, ale určitě se jí to líbí. Tlačím na ní , aby se mnou při milování komunikovala, co a jak chce, aby to bylo pro ni ještě hezčí. Já se nestydím, já si řeknu, a buď vyhoví, nebo ne. Jo a milování za světla to já zbožňuji - vidím na ní a to je to hezké, když se zasměje a má dolíčky ve tvářích. A pokud má své dny? Žádný problém, naopak. Cítím tu ženskost ještě silněji a prostěradla se vyperou!

Zbynku, ještě budu s tvým laskavým dovolení v tomto příspěvku vážná.

Bo-pe má v profilu na SEznmu napsáno:

Není důležité s jakým faktem se v životě setkáme, ale je důležité jaký postoj k nemu zaujmeme.

Myslím, že to zde nemusím dál rozebírat.

Jdu s vámi harašit.

Muž má podle mne představu, že musí být fyzicky zdatnější, aby mohl ženu - např. nosit na rukou. Uspokojit ženu tímto způsobem však vozíčkář zpravidla nemůže.

Naopak velmi často je svědkem toho jak se jeho milovaná tahá s jeho vozíkem, jak svůj relativně malý fyzický potenciál vyčerpává při péči o postiženého muže. To v muži může zanechávat nepříjemné pocity. Vždyť takhle se o ni měl starat on!!
Muži totiž málo počítají s tím, že ženy mají zakodovanou péči o někoho jako takovu. Některé víc, jiné méně. A partner s postižením jim může - pro muže paradoxně - přinášet uspokojení skrze právě tu péči - nazvala bych to milostné opečovávání.

Takhle jsem to zažila já osobně - dělá mi dobře opečovávát své přátele na vozíku a nemusí v tom být sex. Jenom vím, že vozík by pro mne bariérou ve vztahu nebyl. Naopak znám několik můžů, kteří mi přijdou velmi atraktivní i s vozíkem.

Je samozřejmě, že tuto péči je třeba velmi citlivě dávkovat. O metrákové uřvané mimino skutečně nestojíme.

Zbyněk: já bych harašila, až bych brečela... nebo se smála:-)

Máš pravdu Ellis, já to také tak beru. Jsem rád, že ji mám. Některé věci zkrátka neovlivníme, ať se snažíme sebevíc. Ale již dost vážných témat. Radši budeme harašit ne?

Mám jednoho kamaráda na vozíku, se kterým si velmi ráda povídám - píšu po skype.
Vždy mě rozvášní do běla, je asi o deset let mladní, kdyby byl poblíž asi bych si dala říct, asi bych se neovládla.
Říkám mu někdy - můj učitel milování.

Muži dost často potřebují zpětnou vazbu od žen - od cizích objektivně hodnotících žen, jak sex s mužem s fyzickým handicapem vmínáme. I o tom si s ním povídám.

Muži a ženy totiž vidí svět jinýma očima, opisují jej jinými slovy. Pak někdy vznikají nedorozumění a to i mezi chodícími.

Elis má pravdu, neexistuje nic krásnějšího než lásku dávat a přijímat. Právě láska nás dokáže učinit velmi šťastnými a pokud odchází, tak i velmi, velmi nešťastnými. Je to nejsilnější cit, kterého jsme schopni. Láska nám dává křídla.

Bohužel hned za ní jde nenávist a závist. Ale i ty jsme schopni snášet, pokud jsme naplněni láskou.

Zbyněk: no proč ne? Ale vždyť víš, jak to se mnou je. Doufám, že tohle brzy zjistím:-)

Chodiči to skutečně mají jednodušší.

ALE.

Život je někdy hodně bizardní. Někdy platíš strašně strašně draho a v tu chvili vůbec nevíš proč. Proč zrovna ty. Také platím za hodnotu mého života č. 1. Také platím draze - svému mateřství a zrovna v tuhle chvíli je moje mateřství krásné, sladké. Sorry, že sem svěřuji co sem na Sex s lidmi na vozíku nepatří, ale je to součástí mého já. Můj syn se v minulosti stal závislým na droze. Dnes znovu nastupuje na studia, má zaměstnání, své bydlení a platí si své náklady na život. Mám 4 děti, moje mateřství je nejvíc co mám. Dala jsem tomu vše, co jsem mohla a co jsem uměla dát a stejně - proč se to stalo zrovna mě? Proč můj kdysi hodný, inteligentní, všestranně talentovaný syn skončil jako závislý? NEVÍM. Ven z pocitů viny mi pomáhala psychoterapeutka v Brně.

Jsem smířená, dívám se do budoucnosti a jsem šťatná. Ani ty nemáš důvod k trudomyslnosti - jsi milován - víc ti tu nikdo nabídnout nemůže.