Děsi vás vlastní smrtelnost?

Lenino, děkuji moc za přání:-). Pokusím se strašit tu co nejdéle:-)

JA s TEBOU naprosto souhlasím Karlo ,vše co jsi napsala.Není už co dodat.Držím pěsti při tvém uzdravování.

Omlouvám se za zdvojený příspěvek, ale nějak mi to tady blbne:-)

Vidím umírat člověka, svého bývalého partnera na stejnou nemoc, jakou mám já. Je to hukot, představuji si sebe na jeho místě, vím, že k tomu jednou dojde, no je to hukot.
Není hrozná smrt, ale spíš dlouhé, nekonečné umírání... To je asi opravdu strašné. Smrt samotná je asi určitě horší pro pozůstalé, pro umírajícího je to po strašné bolesti, beznaději a zoufalé touhy po životě někdy jen vykoupení.
Ale připadá mi zbytečné stresovat se se smrtí pokud jste mladí a zdraví, opravdu! Může sice přijít kdykoli, ale lidi, npřidělávejte si tím stresy:-)

Vidím umírat člověka, svého bývalého partnera na stejnou nemoc, jakou mám já. Je to hukot, představuji si sebe na jeho místě, vím, že k tomu jednou dojde, no je to hukot.
Není hrozná smrt, ale spíš dlouhé, nekonečné umírání... To je asi opravdu strašné. Smrt samotná je asi určitě horší pro pozůstalé, pro umírajícího je to po strašné bolesti, beznaději a zoufalé touhy po životě někdy jen vykoupení.
Ale připadá mi zbytečné stresovat se se smrtí pokud jste mladí a zdraví, opravdu! Může sice přijít kdykoli, ale lidi, npřidělávejte si tím stresy:-)

Já z ní drámo nedělám a to by ses divila,kolik povyku a zoufalosti kolem sebe vypustí zvířata-postřelená,přejetá,přirozeně poraněná apod.Jenže tohle lidi nevnímají-nechtějí.

Smrt je jediná spravedlnost na tomto světě.Někdy je člověku tak zle, že se na ni může dokonce těšit a přát si ji.Zvířata umírají tiše, to jen lidi z ní dělají drámo.Každý, kdo se narodil, zemře, je to základní zákon přírody.

Smíříš se s tím až v okamžiku své smrti,jiná cesta není.Proč se lidi bojí své smrti,nechápu.A vidět umírat někoho jiného?Toho se taky děsí?V tom okamžiku seznáš,jak jsme nedokonalí a odporní...

vždycky jsem se bála smrti,ale co mi umřel brácha,je to má můra na 24hodin denně.Už jsou to 3 roky a já se pořád léčím u psychologa.Prý mám věřit,že je se mnou.Jak se s tím smířit?

Chtěla bych sladké umírání-takové to,co procítíš,znáte tu pomalou sladkost pozbývání vědomí,když vás někdo přiškrtí,nebo udeří do hlavy apod.Při tomhle pomalu nastupujícím bezvědomí se v mozku promítají nádherné obrazy a scény a přichází neskutečně příjemný pocit a teplo,celé tělo zalévá teplo a nastává tak harmonický pocit vyrovnanosti a klidu,bezstarostnosti,toto nelze za života pocítit a je ti jedno,jestli se ještě někdy probudíš...naprosto jedno,taky se většina lidí,kterým bylo dáno vrátit se do života probouzí s leknutím,pokud nejsou zfetovaní lékama,není divu.I ti,co se toho bojí,poté rádi přijmou.

Nebojím a nevím proč bych měl:)

...fakt vlastni smrtelnosti je velice potesitelny, zrovna tak jako fakt vyvstavani zivota muze byt povazovan za velice neuspokojivy...

Žádnou hlídku tu dělat nemusíš. Tu si dělej u sebe a nech ostatní, aby se svobodně vyjádřili a nejsme už v době komunismu. jestliže tu chce někdo rozebírat intimnosti, tak ať je rozebírá. Já to sice taky nemusim, přestože nejsem kdovíjaká moralistka, ale nemůžu v tom bránit ostatním lidem, když to tak cítí.

Nejen,že se vyjadřujete jako kusy dobytka o nesmírně intimních záležitostech,ještě abych vám tu neustále dělala slovní hlídku!
Globalizovanou společností,to zní líp!

Přijímej,jak tupohlavka řád světa a nechej s sebou vláčet dle přání globální společnosti.

Přijímej,jak tupohlavka řád světa a nechej s sebou vláčet dle přání globální společnosti.

Každý žije takový život, jak jej umí přijímat.Existují šťastní nuzáci a věčně nespokojení boháči.Je to jen v hlavě.Chce to přijmout řád světa a vědět, že prach jsi a v prach se obrátíš.Být vděčný za život a šanci ho prožít šťastně.

tak pak se asi chceš trápit. Každému, co je mu vlastní...
O tom co je morální a nemorální by se ale dalo debatovat dlouho.

Nesouhlasím. Život je z velké části také takový, jaký mi jej udělají jiní a většina věcí se ovlivnit nedá. Sebevražda je z morálního i křesťanského hlediska splolečensky neúnosná, takže nezbývá, než to vydržet a pokorně čekat na přirozený konec - vysvobození z pekla.

Filosofe, život je z velký míry takový, jaký si ho uděláš. Spoustu věcí se dá ovlivnit a člověk není nic povinný, ale v rozporu se zákony apod musíš akorát počítat s odplatou. Jinak můžeš úplně všechno. I když to bude asi znít sobecky, rodíme se tu sami pro sebe, ne pro ostatní, oni za nás náš život nežijí a ty sám se kdykoliv můžeš rozhodnout cokoliv změnit nebo udělat jinak. Je-li tu pro tebe život nesnesitelný, můžeš se dokonce i rozhodnout, že tu klidně další den nebudeš. Všechno je jen v tvých rukou a je na tobě, jak se životem naložíš.