Smířit se s nevěrou manželky?

Proč by měl být ve vztahu nějaký problém? Když při venčení pes skočí na cizí hárající fenu, tak je s ním něco v nepořádku? Společnost zavedla pravidlo, že by měl mít člověk sex pouze s jednou osobou, kdo tedy poruší společenské pravidlo, ten je automaticky označený za utápějícího se v osobních problémech?

V reálném životě to je přesně obráceně, kdo žije spokojený život, je veselý a neutápí se v osobních problémech, ten sežene partnera/partnerku pro pomilování se daleko snáz, než ten komu to v osobních vztazích neklape, kdo má deprese a problémy ve vztahu či komunikaci s partnerem.

Tak v tom případě nechápu not selfishi ,co je vede k tomu být nevěrný ,většinou je to nespokojenost ve vztahu a u pár procent asi nějaká úchylka, ale pokud dojde k nevěře je ve vztahu nějaký problém ,nebo se mýlím?.

Ono je to společensky celé špatně, vše se řídí pravidly:

"v manželství se vyskytla nevěra = rozvod"
"v manželství se nevyskytla nevěra = manželství pokračuje"

Je společensky nepřípustné, aby se rozvedli lidé, kteří si nikdy nebyli nevěrní, ačkoli spolu mají sebehorší vztah, a naopak je vítán rozvod perfektních párů jen proto, že se u nich vyskytuje nevěra. Rozvod by měl být synonymem pro špatný vztah a nikoli pro nevěru. V přírodě pojem "nevěra" přece vůbec neexistuje, pojem "nevěra" byl uměle vytvořen společností.

Je smutné, že je pro společnost přijatelnější udržet hrozné manželství bez nevěry než rozvést dobré manželství jen kvůli nevěře.

Jenom bych chtěl reagovat na pana nebo paní nesobeckou. Ano, nebyl by to problém, pokud bychom žili v ráji. Ale to nežijeme.Chodíme do práce, vyděláváme peníze a do něčeho investujeme.Nic není zadarmo a podporovat něčí lásku svými prostředky prostě nejde. Vím ,co už je někoho milovat. Ano, je to o tom nikoho nevlastnit, neomezovat a prostě ho milovat. Ale to je ještě dlouhá cesta. Všichni nejsme tak autentičtí, abychom to uměli. Život nás prostě formuje.Not-selfish ví, o čem mluvím.

Ahoj Miro. O nevěru už ani tak nejde, jde o to jestli jsi šťastný i ty.Každý má právo na život, jaký chce mít.Ja jí také miluji. Že máš děti, to ti moc přeji.A tak nějak už máš asi splněno. Ale je potřeba se na to podívat i z druhé strany. At´se začne o ní starat i on, s kterým je to tak jiné. Já si myslím, že ta "moje" se z toho nikdy nedostane, dokud s ním nezačne opravdu žít, ale bojí se jaké to bude.Mám pocit, že nemiluje mne, ale to co jsme spolu prožili a ten pocit jistoty.To je ale sobecké.Vím, že by také asi psychicky nezvládla, kdybych někoho měl, proto mi také nedávno projela mobil.Ale proč? To není láska, to je pocit ohrožení,vlastnění a já nevím čeho ještě. Myslím, že se z ní pomalu stává schizofrenik. Stále mi volá a říká ať přijdu domů.Je mi jí líto, ale nemůže mě stále držet. Já chci být také šťastný.

Mam uplně stejný problem.Nevim co delat ale odcházet od dětí je ještě větší bolest než nevěra.Ona odejít nechce.Tady de je jasně vidět že jsou ženský všechny stejný.Maj stejný řeči - já tě miluju ale s ním je to jiný dej mi čas.Možná je že to čas napraví ale kdo to má vydržet.Bohu dík ji ještě miluji nenávist necítím a to je možná dobře.

Tomáši: Tvoje manželka tě má jako diabetik kostku cukru,pěkně schovanou pro případ ,že jí bude špatně, to není láska to je zneužívání toho druhého ,že sní nehovořils ,když to potřebovaly byla chyba ,ale pokud ses kvůli ní změnil, tak to je největší důkaz tvé lásky a pokud o tebe nestojí,tak můžeš čekat v záloze ,nebo bojovat někde jinde

Takže je možné omluvit partnerovu nevěru, když hluboká láska přetrvává. Ale pokud to není o ukojení sexuální touhy jinde, ale o problému v lásce, pak je důvod k rozchodu, aniž by k něčí nevěře muselo dojít.

Omezovat milovanou osobu jen pro sebe je nesmírně sobecké. Kdo toho druhého skutečně miluje, dopřeje mu naplnění jeho tužeb. Ať se manželé a manželky milují, s kým dostanou chuť, hlavně ať používají kondom.

Lepší žít šťastný život s někým, kdo se zrovna s někým pomiloval a má výbornou náladu, než s někým, kdo je naštvaný a nespokojený s nenaplněnými tužbami. Naši psi, kočky i další zvířata se taky milují s tím, na koho zrovna mají chuť, je hloupé jít proti přírodě jen kvůli uměle vytvořeným společenským konvencím, na to je život moc krátký a jenom jeden.

Láska je o bezmezném a hlubokém milování druhé osoby, ne o tom zakazovat ji druhým a zakazovat jí druhé.

No Tomáši,tak to zabal!
A úmrtí maminky je sice hodně smutná věc,ale pokud díky tomu člověk otráví život svému okolí na x let,tak to se asi snést nedá.Navíc jedna věc je být smutný tři roky a druhá,chovat se jako magor a být zlý.Nehledě na to,že po třech letech by už člověk fungovat měl.Kdyby to byla 17ti letá holka,ale dospělá žena už by se mohal umět postavit na nohy.Kdyby to bylo úmrtí dítěte,což se stalo mé velmi blízké kamarádce,divit se nebudu kdyby se z toho zbláznila a celý život nedostala,ale ač to zní krutě,rodiče nám umírají-je to věc,která se nám stane a děje se jaksi přirozeně a omlouvat její chování tím pořád nemůžeš.

A ještě jednu věc mi řekla. Ptal jse se jí, proč se mnou vlastně je? Proč ještě o mne stojí? Odpověď? Přeci nebudu sama, když mne nebude chtít. Někdy mi připadá, že mne chce jenom hecnout, jenom mi něco vrátit. Ale to přeci není legrace. Začínám pochybovat, jestli je to normální.Ale s těch příspěvků, co jsem si tady četl, mi připadá že u zamilovaných žen je to asi normální.

Je to daleko horší. Včera jsem s ní o tom mluvil. O děti jsme se nikdy nepokoušeli, jelikož jsme si mysleli, že nemáme dost peněz a nějak jsme se na to necítili. Když jsem chtěl začít šetřit a odpustit si nějaké ty radovánky, tak mne obvinila, že nikam nechodíme. Měl jsem pocit, že už jsme toho zažili dost, tak je čas. Také jsem se dostal do situace, která se pro mne zdála bezvýchodnou, ale musím uznat že mi pomohla.To její špatné období, začalo před třemi roky, kdy jí umřela maminka. Bylo strašně moc smutku a já už jsem jí nedokázal každý den utěšovat, protože jsem z toho byl také moc smutný. A trvá to až do dnes. No a právě byl tady on, který byl vždy veselý a dokázal jí utěšit, jít s ní na brusle, popovídat si, vyslechnout. Já jsem to všechno pochopil, vím kde se stala chyba. Vím co žena potřebuje a také takový jsem. To že s ním spala vím, měla to napsané. Proto pro všechno, co se stalo jsem jí odpustil. Ale když mi řekne, že mne možná miluje a jeho má ráda a naopak. Že jí moc přitahuje, že je mu moc vděčná. Vděčná za to ,
co já jsem jí dát nedokázal a nedokáže se rozhodnout, že jí to jde pomalu. Tak to už je na mne opravdu moc. Můžu bojovat, ale už na to nemám sílu. On jí ani moc nechce, ale jak už jsem pochopil, tak jí to ještě víc přitahuje. Nechce prohrát. Včera jsem jí tedy řekl, že už ne a odjel jsem. A už začíná být zlá. Také chápu. Nedokáže překousnout, že já jsem si dovolil rozhodnout za ní.

Tomáši,s tím vším co jsi popsal,nevím,zda je to pravá dívka pro založení rodiny.Ale nechci soudit,člověk se může dostat do situace,kdy začne chlastat,atd..jak cchlap tak ženská.
Jak jsi přišel na to,že Tě skoutečně podvedla?
Kamaráda přeci mít může,co když s ním nic neměla?
Já mám kamarádů a nenapadlo by mě s nimi spát!
Také mě překvapuje,že nemáte děti-v jejím věku prvorodička,to je dost dlouho,ale třeba jste mít nemohli,tak se omlouvám,že jsem do toho rýpla..Podívej stěžejní je,dostat z ní,co vlastně chce a podívat se do svého srdce,zda má stále to,pro cos ji miloval.
17 let je dlouhá doba,většina párů to zabalí mnohem dříve.Je obdivuhodné,že jste tak mladí a tak dlouho spolu,proto bych nesoudila tak tvrdě.U dlouhých vztahů je vždy třeba zjistit,co komu chybí.A jestli to byl jen sex.stereotyp,je to věc,která se dá odpustit a po tak dlouhém vztahu se odpouští.
Možná je dobře,že jste chvíli od sebe.Třeba jste na sebe neměli moc času,třeba se cítila sama-píšeš,že měla těžké období:můžeš k tomu napsat více?
Já bych tak dlouhý vztah nezahazovala-řekla bych,že je to prostě jen krize.Váš vztah nebyl posunut nikam dál-právě ta rodina,takže je úspěch,že spolu tak dlouho jste.neházela bych flintu do žita.Ten psycholog by byl dobrý,či poradna...Zkus si dát určitý time.Odfrkni si a přemýšlej,co vlastně chceš.Jestli to není jen nezodpovědný trdlo,ale normální dospělá ženská,tak se taky dá do kupy.

Tomáši, prosímtě, udělej tlustou čáru a konec. Prostě tohle je neodpustitelné, neztrácej čas a jdi dál. Uleví se Ti, najdeš si jinou, kterou budeš milovat daleko víc.Poslechni mě, mám velkou zkušenost. Držím Ti palce.

Tomáši, mě překvapuje, že jste dosud nechtěli děti, ale možná pro to máte nějaký důvod. Myslím, že je to na tvém rozhodnutí: buď ji opustit, nebo jí tolerovat kamaráda. A protože ji máš rád, tak se asi teď budeš trápit. Asi ti to nepomůže, ale trápí se nás velká spousta, ti znalejší navštěvují psychology. Nechceš to zkusit?

Ahojte všichni.Mám vztah nebo jsem si to aspoň myslel už 17 let. Je mi 37 let.Ona je o rok mladší.Žádné děti, žádná svatba. Před rokem jsem zjistil, že má přítelkyně má kamaráda.Věřil jsem jí a neřešil jsem to. Také jsem zjistil, že k dnešnímu dni už spolu kamarádí už čtvrtý rok.Měli jsme ve vztahu několik krizí, ale vždy nás to nějak posílilo. Ona měla velice špatné období, tak jsem se jí snažil tolerovat i chození do hodpody a alkohol. No a před 6 měsíci jsem zjistil, že mi byla nevěrná.Tak jsem z toho byl samozřejmě úlně vyřízený. Našel jsem si bydlení a odstěhoval jsem se, ale stále se k ní vracím. Prostě mi chybí. Dále vím, jak svým kamarádkám říká, že se rozhoduje mezi náma dvěma. On je o čtyři roky mladší, jak ona.Když jí říkám, že je mezi náma konec, tak mi vždy řekne, že si to vyřeší. Ale postupem času zjišťuji, že v tom žít nechci. Chtěl bych mít rodinu. Myslím,že už jsem čekal dostatečně dlouhou dobu a je třeba jít dál. Co si o tom myslíte?

To tady čtu, žena mi byla nevěrná dva měsíce ztoho měsic jsem to věděl protože mi to řekla. //Jsem zamilovaná do jiného a chci začít nový život, nechtěla bych tě podvádět, tak na mě prosím nebuď zlý. No fakt nevim co jsem měl dělat, takže přes den se starala o děti a večer vyrazila randit s ženatým chlapem který jí slíbil nový začátek, že se přestěhují atd. Chlap s hypotékou na dva miliony, ženou co se nechtěla rozvádět a příjmem který stačil fakt tak na splátku jeho hypotéky. Samozřejmě že ji dal kopačky, žena byla na sebevraždu. Ted je ke mě chladná pořád neštastná už mě nemiluje, ale má mě ráda. Jenže je to absolutní ztráta důvěry. Už jí neuvěřím vůbec nic, taky už jí neříkám všechno jako dřív. Taky ji mám pořád rád, můžu ji odpustit, protože ty důvody to dusno že by se dalo krájet bylo mezi náma ještě předtím než se rozhodla pro nevěru, ale nebudu moct zapomenout.
Nějaký úlet by se dal přežít, ale to že jsem se musel dívat jak odchází rozzářená z baráku a já se starám večer o mimina mě štve, prostě tehdy jsem nevěděl co dělat a tedka si říkám měl jsem ji nechat doma s děckama a odstěhovat se hned, protože to by asi neprožívala tak romantické večery. Prostě byla blbá, ano měli jsme problémy osm let života spolu nějaké problémy přináší, ale nelíbil se mi její způsob řešení.
tedka žijem zvlášt já jsem tatínek na odpoledne a víkendy. Čekám až se vyhrabe z toho že ji odkop její fyzicky dokonalý idol, já ji s tím prý nepomůžu k psychologovi nepůjde tak se tam chystám já, pak uvidím co dokáže čas, ale už se mi ta svoboda začíná líbit nikdo se neptá kam jdu kdy přijdu a co tam budu dělat. Ale jo žena mi chybí osm let společného života snad mají nějakou hodnotu.

Roberte, ona má asi v hlavě zmatek, stejně jako ty. Když si představím, že bych byla v její kůži, tak nejvíc by mě k tobě přitáhlo zpět, kdybys nijak moc nenaléhal. Hlavně nefňukej a nevyčítej. Snaž se dělat dojem, že jsi nad věcí a máš to pevně v rukou. Jen to nesmí vyznít tak, že o ni už nestojíš. Neznáš nějakého psychologa? Ti umějí poradit nejlíp. v každémpřípadě napiš, jak se to vyvíjí, držím palce.

Děkuji všem za názory. Přijela za mnou, že ať se na ni nezlobím, že snad ji někdy odpustím. Strávili jsme spolu noc. Když jsem se ptal, jak si to představuje dále, tak řekla, že neví. Že ji denně několikrát ten, se kterým podvedla píše SMS: mám o Tebe strach a je mi hrozně lásko! Takže to mi moc nepřidá:-( Večer mi psala, že je ráda, že mohla být se mnou. Nějak se v tom nevyznám a nevím, co si mám myslet? Budu rád za vaše názory. Děkuji

Chlapi, neblbněte, vždyť i vy jste často nevěrní, jen možná v jinou dobu, v jiném čase. Teď vás žárlivost nutí prohlížet manželce mobil, ale jestli tam najdete to, co nechcete, tak vůbec nebudete šťastnější než teď. Naopak! Nebudete to umět rozdejchat. A pak se teprve budou dít věci.