Smířit se s nevěrou manželky?

vyhodit a poslat na ni dobrmana

vyhodit a poslat na ni dobrmana

Zastrelit.

a všichni ti chlapi to samý-takže závěr jsme my to všichni vykurvenci.Celé lidské plémě banda kurev kurevníků a děvek i děvkařů.Co s tím,vyplenit?

všechny ženský co jsou nevěrný jsou děvky a kurvy z kurvený

To ne,tak to není,nebo možná jo,třeba se to s věkem uklidní...nemusím to mít často,ale tak aby mne to uspokojilo.Nevím no....co na to chceš říct.Asi bych měla víc makat na zahradě.Ale víš co,ono to snad není jen otázka sexu,muži celkově mne velmi inspirují a

ty jedna nymfomanko.:-)

Jsem samí překlep,hrůza....zřejmě i v životě.

Já teda se přiznám,že jsem byla manželovi nevěrná a to hned několikrát.A to z jednoho prostého důvodu.Panuje mezi náma jakási nesouhra těl.bylo to od prvopočátku vztahu,do kterého jsme vstupovali oba šíleně zamilovaní,ale bez valných sexualních zkušeností.Já protože jsem velmi temperamentní jsem dokázala svého muže myslím velmi dobře uspokojit.Velmi jsem se snažila,aby náš sex byl divoký vášnivý i něžný a musím říct, že ani manžel nebal z těch,který ba se styděl.Ale bohužel,ani po 10 letech jsem nezažila vaginální orgasmus a měla jsem výčitky,že jsem frigidní apod.Manželovi jsem později začala hrát divadlo,jelikož jsem nechtěla,aby měl pocit, že je nešikovný. No a po těch 10 letech jsem ani nevím jak,bylo to velmi rychlé,jsem poznala chlapíka s kterým jsem začala spát a bylo to úžasné hned napoprvé.Šlo jen o sex,žádná láska.Samozřejmě sympatický byl velmi a hezký počertech.No a tak se to začalo....Snažím se,aby se to manžel nedověděl (i když hlupák asi taky není,ale raděj po tom nepátrám).Podotýkám,že je to muž,který se mi stále velmi líbí,nádherný "hipík" a žádný z těch mojích milenců mu intelektuálně nebyl schopen stačit.Jen ten sex,prostě nám nejde.A rady typu,nauč ho to apod.už mám za sebou.Jen bohužel,ted se mi to trochu zvrtlo...

Ano jednou odpustit,pak ale aby ten druhý nezneužil tvého odpuštění k další nevěře.Dnes jsou lidé nevěrní taky hodně z nudy,bydlím v městečku kde kámen prcá cihlu,a je mi z toho šoufl.Rozvádění je tu snad dědičné,kurvení taky.Je to hrůza kdyby to šlo tak balím a stěhuji se.Potkávají se tady nevlastní sourozenci na každým rohu,teda jestli zrovna nepotkají morgoše nebo ukrajince,kterých je tu díky starostovi taky plná prdel.

Chybovat je lidské-odpouštět je božské
Tak proč jednou neodpustit?
Ten kdo to jednou dokáže je Člověk nejen z velkým Č,ale hlavně má velké srdce a duši.

Hmmmm, co na to říct?Jistého nemá člověk ani sám sebe,natož pak někoho jiného.A navíc proč si někoho nárokovat?Ale zase je fakt,že nevěra je "sviňa" a pořádně zatřese s egem,srdíčkem,dušičkou.

Probíráte něco,co se kdysi probíralo,probírá ted,a bude probírat v budoucnu.V manželství každý méněcenný člověk hledá JISTOTU ve všem,ale samozřejmě ji nikdy nenajde z jednoho důvodu.My samy se měníme tokem času,což je samozřejmě změna.Takže jediná jistota bude smrt.Všechno před tím je proměna a vývoj.Nechtějte jistoty v podobě věrnosti,nebo čemkoliv jiném,a budete štastni,protože člověk může být jedine tehdy štastný,pokud bude spokojený s tím,co v každé fázi života má.

Prave proto, ze jsem clovek s velkym C, nemusim odpoustet to, kdyz mi nekdo nasere na hlavu a zrani me. Byt clovek s velkym C neznamena, ze budu jako obetava jeptiska odpoustet!!! Mit velke srdce jeste neznamena to, ze odpustim neveru a sklopim usi! Naopak, s velkym a dobrym srdcem pochopim stav situace, nejprve partnera opustim a potom mu muzu odpustit!

Víš nepodepsaná,píšeš,že jsi člověk s velkým Č aže máš dobré srdce.A vzápětí napíšeš, že nevěru bys NIKDY neopustila.Tak kam se podělo to člověčenství?

Neveru bych neodpustila ANI JEDNOU. Prave proto, ze jsem clovek s velkym C a s dobrym srdcem. Kdyby zahl jednou, v zivote bych mu uz neduverovala, i kdyby to omluvil jak by mohl. PROC BYCH TO MELA ODPOUSTET? PROC BYCH MELA TRPET? COPAK JSEM OPRAVDU NEJAKY BLB ABYCH SDILELA POSTEL A ZIVOT S CHLAPEM, KTERY PICHAL JINOU??? ABYCH PROTI SVOJI VULI POKRACOVALA VE VZTAHU, KTERY BOLI, PROTOZE JSEM ZKLAMANA A PONIZENA? Co je to za logiku, odpoustet, kdyz na to bych tedy nemela cas? Bud to bych byla sama, nebo bych si nasla bez problemu nekoho jineho. jake pak uvidite, trebas to bude klapat, - ktery debil, tohle muze napsat? Dovedu si predstavit, jak nesmirne to musi bolet, kdyz miluju srdcem, hlavou a ne jenom sexualne - jak mi partner zahne a ja mu odpustim!!!??? V zadnem pripade. Nikdy. Radsi bych ho opustila a nejak se s tim smirila, ale zit bych vedle nej nedokazala, citila bych se jako nula, menecena, absolutne zneuzita, k nicemu....nemohla bych. Nechapu lidi, kteri kdyz tak hrozne miluji, ze neveru odpusti. Je to jako zlocin. Je to podraz, tak jako kdyz vas zradi nejlepsi pritel...uz nebude pritele. Pro me by se stal nepritelem, pokud bych vedela, ze mi vedome ublizil. Tak jako partner...zahne a udela to vedome. urcite si mysli, ze se to nedozvim, ale on to uz udelal a vedel, co udelal, vedel, ze se sel vyspat s jinou zenskou a vi, ze to neni spravne, ze je to spatne a presto to udela a pak bude cekat, ze mu odpustim, kdyz se to provali? Neni to male dite, nemusim ho ucit, co se dela a co se nedela. Partneri si nezahybaji, nelzou si, nepodvadeji se. A pokud ano, potom sbohem a to naporad. Zivot je kratky na to, tahat se s nekym, kdo si nas nevazi. ja si sebe vazim a to hodne a kdyby se to stalo, jdu o dum dal...na svete je chlapu...tak jako zenskych. A radsi budu stridat a zkouset, nez stradat a trapit se.

Bess/běss-Mohl by mi prosím odpovědět PAMPALINI pokud tedy ještě tohle forum občas pročte..Docela se probrala nevěra Jiřího manželky.Zajímal by mne tvůj názor na nevěru ženy o níž její muž netuší.Je lépe to utajit,nebo si jako žena zachovat rovná záda a říct:vystavila jsem tě možnému ponížení před tvými kamarády,byla jsem ti n nevěrná a nechci abys to ponížení musel snášet,rozejdeme se.Nebo teda zatloukat a čekat až milenecký vztah vyšumí.Čím muži míň ublížím,tím, že to přiznám a odejdu, nebo zatluču a počkám až to přejde ovšem s možností,že se to doví z různých "kamarádských" zdrojů.Jasně,že vím - nejlépe přestat hned,ale nezvládám to. Mám stav "sbohem rozume".

Nežárlete, nestojí to za to! Vyserte se na žárlení a berte ji takovou jaká je. Nebo utečte, pokud vám to až tak nevyhovuje. Mnohu mužů taky šuká jinde, ale svým ženám to nepovolí. Tak se dohodněte oboustranně a uvidíte, třebas to bude klapat. A pokud ne, rozchod je až poslední řešení. Dnes se však používá jako první!

Stalo se ti to?

Z nevěrou ať manželky nebo manžela (to je stejné)se dá smířit jen v jednom případě.Ten případ nastává v době kdy jeden druhého opravdu miluje a to nejen sexuálně,srdcem a hlavou.
Takový čestný člověk vypadá sice pro blízké okolí jako blb a neschopný hlupák ale opak je pravdou.Je to člověk s velkým Č.Dokáže se totiž obětovat pro toho druhého a odpustit mu i když mu ten druhý strašně moc ublížil.
Takový člověk má velké a dobré srdce.Do této doby se sice moc nehodí
S toho plyne to že jedno se odpustit.Jen jednou.Podruhé by to však již nemělo cenu.Trápil by se a pozvolna by se nechal zabíjet vlastní žárlivostí a nedůvěrou k milované osobě.