PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Valentýno
,to je pravda co píšeš,člověk si opravdu musí naučit vážit sám sebe,a tys to napsala opravdu moc hezky !'

Dano ,
chci tě poprosit jestli bys to mohla zkusit poslat ještě jednou fota bohužel nedorazily :(

MÍŠO ,moc tě zdravím ,já myslela ,že jsi snad v nemocnicí ,že jsi tak dlouho nepsala.
Víš ,že jsem někde četla ,že lidi s psychic.poruchama bolí často záda!

Ptám se jako Lucka ,kde je Evinka krk :)) ?

Luci co číča jak se u vás zabydlela?

Nemyslete si,nojo,ta je chytrá jak rádio ta Valentýna.Mluví ze mě zkušenosti.Hubu jsem si namlela několikrát po sobě a sáhla jsem si až na dno.A teprve když jsem přestala čekat,až přijede princ a vytáhne mě z problémů jsem si uvědomila,že nikdo jiný než já sama mi nepomůže.Nebylo to hned,ale postupně jsem se osamostatnila,začala se spoléhat na sebe,překonávala denně spoustu překážek včetněPP.Najednou jsem věděla,že to dokážu,a nikoho nepotřebuju...a pak jsem potkala lásku.Aniž bych o to usilovala.Našla si mě sama.Už 4 roky chodím s prima klukem,který mě má opravdu rád a já jeho.Už vím,co to je mít oporu,zázemí.To jsem do svých 33let nepoznala.Do té doby jsem díky svému nulovému sebevědomí potkávala jen chlapi,který mě využívali,podváděli apod...doufám,že Vám můj příběh aspon trošku pomůže.Moc moc Vám držím palečky...

Dominiko a Jitko nevzdávejte to.Nikdy není pozdě a vlak Vám rozhodně neujel.Každý si určitě zažil nějaký to zklamání,něco ošklivýho.Nikdy nevíte,kdy se karta obrátí.Jak je to v životě,jednou jsme dole,jednou nahoře..Já Vás chápu,ty pocity beznaděje,apod.Ale sakra holky,víte kolik lidí má opravdu vážné problémy?třeba jsou vážně nemocný,nebo chudý,že nemají co jíst,nebo je týrá manžel?Myslím,že by s Vámi strašně rádi měnili.
Nechci Vám radit jak zbalit partnera apod.jen jednu věc bych Vám ráda řekla.Zkuste si trošku víc věřit,krůček po krůčku..Teprve až se budete mít víc rádi,uvědomíte si svojí cenu,pak si vás najde láska.Musíte si vážit sami sebe,aby jste byli rovnocenými partnerkami a aby si Vás budoucí partneři vážili.
Věřte mi,že opravdu vím o čem mluvím..

Dominiko,pošli mi prosím foto na Lustri"seznam.cz,zkouknu tu neštastnou holku a pak budu reagovat!! Děkuju,taky pošlu

Johanzi,hezkys to napsal,dobře že tě máme!!
Jitulko,to víš že si najdeš bezva chlapa a budeš štastná!! NO a představ si ty miliony lidí,včetně mě,co ti záviděj mládí,spoustu možností a to ,že tě všechno hezké v životě teprve čeká...to blbý máš už za sebou,svědčí o tom to,jak píšeš,jsi úplně jiná než dřív...už to prostě přijde,jen mus효vystrčit růžky a naučit se hledat ve svojí dušičce radost.Ona tam někde je neboj...až jí najdeš,bude s tebe vyzařovat a chlapíí se o tebe poperou.
A pak nám to všem co už máme po sezoně budeš vykládat!!Snad jsem se někoho nedotkla.
A kdepak máme Evi??

Já si taky myslím, že jsem něco nebo někoho už propásla. Prostě "ten vlak už jel a na všech rozích byla zelená". Jak je to v té písničce. Co mi teda zbývá? Zůstat žít jen pro rodiče? Obětovat se a být jim oporou ve stáří.Plánovat si něco? Ale co?? Proco mám žít? Za rok mi skončí stav. spoření a já už mám depky z toho co s těma prachama mám dělat.Mám je někde uložit nebo utratit? A za co utratit? Já nevím, mám tisíce myšlenek a samí chmurný představy. Já jsem asi opravdu na nejlepší cestě si hodit mašly.

POMYŠLENÍ NA SEBEVRAŽDU JE V NAŠÍ NEMOCI DOCELA NORMÁLNÍ...KOLIKRÁT TÝDNĚ MI PROBLESKNE HLAVOU MYŠLENKA JESTLI TO MÁ CENU ,ALE KDYBYCH SE V DOBĚ NEJHORŠÍCH ATTAKU PP UKONČIL, NEZAŽIL BYCH SPOUSTU PĚKNÝCH VĚCÍ.
NEPOZNAL BYCH VÁS A HOTEL A MÉ AUTO KTERÉMU ŘÍKAM BANDERAS A NEVIDĚL BYCH RŮST VNUKY ATD....

PRO JITKU A
NENÍ TO KRÁSNÉ NIKDE NIKDO JEN TY A PES A PŘÍRODA VÍTR V KORUNÁCH STROMŮ ŘÁDÍ JAKO STO OPIC A TY SI ŘÍKÁŠ JAK JE KRÁSNĚ...POTOM LUP A JE PO VŠEM A ZASE TA PROKLETÁ PP....NO A JDE O TO ABYCHOM SI NĚKDE V KOUTKU MOZKU UKRYLI VZPOMÍNKU NA TO KRÁSNÉ CO NÁS POTKALO A POTKÁ...NEBOŤ VĚZTE ŽE SPRAVEDLNOST JE PRO VŠECHNY ,KAŽDÉHO DOSTIHNE ZUBATÁ...I TY KTEŘÍ NÁM UBLÍŽILI I TY KTEŘÍ NÁS MAJÍ RÁDÍ....TAK PROČ KDYŽ NEJSOU BOLESTI K NEVYDRŽENÍ SI PŘIVOLÁVAT TU, KTERA JEDNOU PŘÍJDE....

MÍŠA
JSEM SI JISTÝ ŽE DOKONCE ANI TA PÁTEŘ TAM NEHRAJE TAK VELKOU ROLI....CHCE TO RELAX A KAŽDÝ VEČER SE MODLIT KE SVÉMU TĚLU NEBO BYTOSTI .
JA SI PŘED USNUTÍM OPAKUJI NEUSTÁLE JAK SE CÍTÍM DOBŘE,JAK SE MI LECHCE DÝCHA ,JAK MÁM UVOLNĚNÉ SVALY NA ZÁDECH,UŽ JSEM TO TADY PSAL JEDNOU....POMAHÁ TO, ALE KDYŽ PŘESTANEŠ ,VRÁTÍŠ SE DO PŮVODNÍHO STAVU A TO DŘÍVE NEBO POZDĚJI....

PRO PP JOHANZ OSTRAVA 2.8 °C PIN 1 BMI BRRRRR

Dominiko - tu situaci moc dobře chápu. Já jsem byla 2 roky zamilovaná během praxe v nemocnici do jednoho doktora. Byl jediný důvod, proč jsem se na praxi těšila. Jinak to bylo strašný. I když jsem byla na jiném oddělení, tak jsem "nenápadně" během pauzy na svačinu chodila kolem jeho oddělení. A taky jsem se s ním několikrát bavila. Jenže jsem se u toho červenala a koktala. Takže taky magor. A jednou jsem si počkala před nemocnicí na konec jeho služby. Šel k autu, před kterým stála taková sexy blondýna. To je jeho sestra, říkala jsem si. Ale dost vášnivý polibek mě ujistil o tom, že to sestra není. A to byla moje jediná láska v životě. Vím, že tohle se stává holkám tak v 15 a rychle na to zapomenou a najdou si někoho "opravdového". Ale mě se to poprvé stalo až v 18 ti, a i když jsem ho vlastně neznala, tak mi nastavil takovou laťku, že už jsem nikdy nic takového nezažila.
Někdy myslím na to, že jsem třeba propásla díky své stydlivosti moji životní lásku.
Asi pěkná blbbost, já vím!

Holčiny Jitko a Domčo,
nepomýšlejte na sebevraždu to je rouhání :(
jste mladý pěkný zdravý holky a máte všechno před sebou !!!
Jen by jste potřebovaly vylézt z "ulity uzavřenosti "
já věřím ,že za pár let budete všechno vidět jinak a pak se tomu možná zasmějete:))
Svýho času před pár lety jsem taky byla moc nešťastná život se mi hroutil před očima ,rozváděla jsem se. a to není nikdy nic veselýho ,bydlela jsem na chalupě , protože mě bývalý muž vyhodil z bytu,no zkrátka bylo to neveselý a nejistý období .Do toho všeho jsem ztratila i práci.Pak v tý největší beznaději jsem potkala svýho současnýho skvělýho muže a život zase začal mít smysl :))
Napsala jsem to Jitko a Domčo ,aby jste věděly ,že ze všeho je východisko a vy dvě ho taky určitě najdete :))

Já si myslím, že se mnou by to měl potencionální přítel dost těžký. Musel by mít se mnou dost velkou trpělivost.Já jsem totiž totální magor.Někdy si myslím, že mám o kolečko víc (nebo míň?). Zrovna v sobotu jsem si připadala jako totální debil. Kamarádka mě vytáhla na boowling. U stolu tam seděli už její známí,takže typický scénář. Ona se s nima bavila a smála a já seděla a čuměla... Jeden kluk byl zajímavý, a začali jsme si docela povídat. Už jsem si sama pro sebe začala říkat: co když je to už konečně tady a já jsem HO konečně potkala. Cítila jsem se docela uvolněná (kupodivu). No jo, jenže za půl hodiny se objevila ve dveřích krasavice a už si to k nám šinula. Dali si pusinku a ona mu sedla na klín. Jak jsem se dozvěděla byla to jeho žena!!!!!!!!!!!!!!!!! No ani ti nemusím Jitko vyprávět jak jsem si v duchu nadávala do krav. Co jsem si vlastně já blbá myslela!!!!!!

Někdy mě taky napadají myšlenky na sebevraždu. Třeba když mě tady radíte, jak bych mohla svůj život zlepšit a já to prostě nedokážu.
Říkám si, má to cenu? Vždyť jsem stejně jen doma a vlastně bych ani nikomu (kromě mamky) nechyběla.
Ale nakonec si řeknu, že to mamce nemůžu udělat. A taky se snažím, si naplánovat život o samotě. Ale to se mi moc nedaří. Máme jen jeden život a chtěla bych zažít alespoň jednou, jaké to je, když mě má někdo rád. A taky bych chtěla aby mi někdo říkal "mami".
Chce se mi brečet...

Moje mamka na to jde od lesa. Třeba snídám a ona řekne

Ahoj Jitko B. pochopila jsem. Souhlasím s tebou...Já jsem tady dlouho nebyla ( problémy s PC)takže nevím co je u tebe nového. U mě je to pořád na stejném bodě. Akorát se teď nějak podezřele častěji zintenzivnily nárážky mého okolí na mou samotu. Mamka je už na mě jedovatá a chce abych si našla kluka. Dokonce na mě štěkla: " To chceš snad zůstat stará panna!". Šokovalo mě to. Bylo to poprvé co to vyslovila tak natvrdo. Byla jsem z toho tak špatná, že jsem chtěla spolykat prášky a ukončit to.....

Dominiko - já jsem to myslela trochu jinak. Johanz to prý pochopil.
Jde o to, že když člověk pozná strach ze smrti a žije v neustálém stresu, protože není schopen jít ven, být sám, smát se...
Tak pak si uvědomím, že je mi vlastně dobře, když už tohle dokážu. A nechci se stresovat tím, že nemám práci nebo přítele.
V sobotu jsem šla na procházku se psem a byl dost velký vítr. Schválně jsem šla na pole, kam normálně nechodím. Bylo to dost strašidelné. Vítr, nikde nikdo a mraky jako ve filmu před koncem světa. Dívala jsem se na nebe a najednou jsem si uvědomila, že kdybych tam zkolabovala, tak mě nikdo nenajde.
Ale nezačala jsem vyšilovat, prostě mi v tu chvíli bylo dobře. A to jsem před pár měsíci nemohla sama vyjít z domu!

JIŘINA
POŠLI MI MEIL NA MEIL MÁM V TOM CHAOS BUDETE MI MUSET POSLAT SVÉ FOTKY SE JMÉNEM NA TABULCE NA PRSOU....

JITKO B
JÁ JSEM TVOJI ODPOVĚĎ POCHOPIL....

LUCIE
TÁ TVÁ TEORIE MÁ TRHLINY ....
NENÍ SNADNÝCH ŘEŠENÍ....

Ahoj.............MISS uz ma miminko,jupiiiii:-).Moc gratuluji....JIRINKO,vse nejlepsi k narozeninam...posilam pusinku:-)
PAJKO,jak bylo v laznich,snad jsi si to uzila.
Vcera jsem byla za kamaradkou v Kromerizi,je tam na leceni-posttraumaticky sok-jeji ex-pritel ji rozmlatil tvar,fakt hrozne.Reknu vam,ze tak obrovsky blazinec jsem jeste nevidela,jsem tam bloudila snad 20 minut...Cestu jsem zvladla dobre,jsem za to hrozne rada....
Krasny podvecer preju..

Jitko B. ty říkáš, že hledat práci je prkotina???? Tak to ti závidím, já už ji hledám přes rok a jsem z toho opravdu hodně nešťastná protože je to to nejtěžší co mě v životě potkalo....

Lucie ,
můj případ to také není já se rozvedla po 18 letém manželství ,které už bylo o ničem a neměli jsme si co říct.
Vdala jsem se znovu před třemi lety za svého současného muže a jsem dokonale šťastná :-))

ALE OBDIVUJU TY VAŠE NĚKTERÝCH DLOUHODOBÉ SVAZKY ,hlavně to ,že si máte po tolika strávených společných letech pořád co řít.Klobouk dolů :))

Lucko - na té myšlence možná něco bude, ale já nemohu soudit.
Když to tak nějak převedu na sebe, tak mi z toho vyplývá následující závěr - co když jsem ráda, že můžu jíst, spát, chodit na nákup, smát se atd. a už neřeším takové prkotiny, jako si třeba hledat práci, kamarádku nebo partnera?